Když člověk, který započne následovat tuto cestu a který chce, aby jeho činy byly pro Nebe, odhalí pravdu, že čím více činů provádí s úmyslem kvůli dávání, a také že je tomu vzdálen, což znamená, že v tom je zvláštní zásluhy v takové práci, že mu je odhalena pravda Shora, a že člověk je činům odevzdání na hony vzdálen.

Náš rozvoj je založen pouze na různých odhaleních, která jsou nepříjemná našemu egu, našemu přání přijímat. Pokaždé se ukáže, že jsme ponořeni do našeho ega a duchovně se nemůžeme rozvíjet.

Jsem ve svém egu ponořený, a Světlo přichází Shora a zvýrazní úroveň ega, na které se nacházím. Výsledkem vnímám ohromné mínus (-), které odráží hloubku (H) mého přání. Do míry, do jaké se cítím špatně, musím rozpoznat, co při tom hodně špatném pocitu musím udělat.  Mohu být za to zlo vděčný, protože jím odhalím, do jaké míry jsem opakem duchovna a dávání. Zlo je odhaleno v mém egu, v mém přání přijímat kvůli přijímání, a pokud toto přání zmizí,  ani nepoznám, že jsem do zla ponořen. Hloubka špatného pocitu je pro mě indexem pravdy; je to to správné znamení.

Takže z tohoto stavu si žádám o přilnutí; chci být nad tím, nad hranicemi Egypta, nad svým egem, nad Machsom (barierou). Tady začnu vytvářet Vracející se Světlo (RL) a realizovat první omezení na celou nižší část (Tzimtzum Aleph – TA).

 

Tak je duchovní Partzuf vytvořen, ze dvou částí; “hlavy’ a “těla.” Protože jsem první omezení uskutečnil, mám už „tělo.“ Později bych mohl být schopen jeho část pozvednout a spojit ji s „hlavou“ a to už by byl skutečný Partzuf nad Machsomem.

Tak, prostřednictvím stádií Ibur (těhotenství), Yenika (kojení), a Mochin (myšlení), přeměním všechny “roztříštěné nádoby” zespodu nahoru.

Už začínáme cítit, že to je praktická práce, kterou můžeme provést. Neměli bychom zapomenout, že vše dělá Světlo, které napravuje (Obklopující Světlo – Ohr Makif – OM), a že jej můžeme vyvolat pouze spojením mezi námi.

 

 

 

Vlastně všechno, co jsme se naučili a o čem jsme četli, lze dát dohromady do jednoho jednoduše proveditelného obrázku Deseti Sefirot, a můžeme vidět, že celý svět, všechny naše stavy, jsou zamýšleny k tomu, aby nás k tomu vybavily správným duchovním vzorem v každém momentu.

Doufejme, že stav, který tvoříme zanechá v každém z nás jasný vzorec. Vnímání světa, můj přístup ke každému, mé pocity, vše, čemu chci porozumět a cítit, musí projít tímto schématem. Pak budeme schopni správně vyřešit všechny problémy, které přichází od Stvořitele, od Světla, tím, že budeme správně odpovídat a podporovat Ho, a dovolíme Mu odhalit správné činy.

Otázka: Jak vlastně můžeme Stvořiteli poděkovat za všechny špatné stavy?

Odpověď: Pravdou je, že lhaní nám tu nepomůže; nemůžete brečet a upřímně políbit hůl, která vás bije. Pokud však cítíte, že hůl bije váš zlý sklon, když se s ním nechcete ztotožnit, ale s dobrým sklonem, tak pak už vidíte rozdíly v určitém sklonu ke Stvořiteli.

Jen díky Obklopujícímu Světlu cítíme, že jsme špatní. Před padesáti lety si každý ještě myslel, že před námi leží jasná budoucnost a prosperita. Pak začal být zjevný globální trend úpadku a začali jsme se nořit do tmy. Člověk s bodem v srdci (•) také vstupuje do zla, temnota k němu přichází Světlem, které napravuje. Ve stejné chvíli však Světlo rozjasní bod v srdci, takže zlo člověka vrhá dolů, zatímco bod roste výše a výše.

Potřebujeme následující vnitřní rozdělení:

1. Bod v srdci,

2. Zlo v nás.

Pouze poté rozpoznám, s kým se ztotožňuji.

Otázka: Jak se zbavit myšlenek na odměnu, které vyrušují, na dar, který mi Stvořitel dá za mou práci?

Odpověď: Musíte s těmito myšlenkami neustále bojovat, abyste stoupali bez toho, aniž byste cokoli chtěli a pouze jste opakovaně rozpoznali bod v srdci. Tato hra na  „ping pong“ pokračuje, dokud Světlo, které napravuje, nepřijde prostřednictvím skupiny a nevezme vás do další úrovně.

Pak přijde silnější Světlo a opět ve vás rozkryje výsledky roztříštění. Je to způsobeno tím, že jsme kdysi byli spojení a pak Stvořitel, který stvoření mezi námi vytvořil, jej rozbil. Nyní se musíme účastnit nápravy, probudit se a vyvolat Ho. Pak přijde Světlo a udělá všechnu práci.

[104549] Ze 3. části denní lekce kabaly 4/4/2013, Rabašovy spisy

Otázka: Někdy jsem ohromen svými vlastními myšlenkami, odkud pochází?

Odpověď: Od Stvořitele.

Otázka: Ale když přemýšlím o svých myšlenkách, to také pochází od Něj. Takže kde jsem vlastně Já?

Odpověď: Všechno musím připisovat Jemu, pouze jedinému zdroji, Světlu, které se rozlije Shora a dole vyvolá Rešimot. Protnutí Světla a Rešimot vytváří realitu, ve které se nacházím. Odtud se rozvíjí mé vnímání reality.

Ve mně se nachází pět vývojových úrovní a já chci dosáhnout svého zdroje, svého Stvořitele, což znamená, že jsem dosáhl páté úrovně. Pak chci dosáhnout toho, z čeho jsem vytvořen: „Světla“ a Rešimot.

Jinými slovy,  táži se na smysl života: Odkud se život poděl? Co a jak?

Tato otázka se většinou objeví v důsledku nepříjemných pocitů, když se cítím zle. Pro tento případ nám kabalisté říkají, že člověk nedokáže porozumět a cokoli udělat sám. Nejdříve se musím dát dohromady a vytvořit systém, který budu ovládat – jak z pohledu Rešimot, tak z pohledu Světla.

V tomto systému jsem já a ti druzí, a to mi dovoluje vyvolat Rešimot a Světlo. Pak začnu napodobovat Stvořitele, jak je řečeno, „Podle tvých činů Tě poznáme“.

Takovým systémem je “skupina“.
[101648]
Ze 3. části denní lekce kabaly 1/3/2013, “Mír”

Baal HaSulam, Shamati, článek 70: “Silnou rukou a vylitým vztekem”: Měli bychom vědět o těch, jež se touží dát na boží práci, aby k Němu skutečně přilnuli a vstoupili do králova paláce, že ne každý je přijat. Trochu je zkoušen – nemá-li jiné přání nežli touhu po Dvekut (splynutí), je připuštěn.
A jak je přezkoušen, má-li jen jedno přání?  Jsou mu dány překážky. Tím se má na mysli, že mu jsou seslány cizí myšlenky a cizí poslové, aby mu bránili tak, aby opustil tuto cestu a následoval cesty davu.

A když překoná všechny obtíže a prolomí všechny mříže, jež mu překáží, a maličkosti ho nemohou zastavit, pak na něj Stvořitel sešle velké Klipot a válečné vozy, aby ho odchýlili od vstupu, přilnutí k Němu samotnému a k ničemu jinému. To je bráno, jako že jej Stvořitel odmítá mocnou rukou.

Zabere to hodně času konečně zjistit, že všechno, co člověk cítí, pochází od Stvořitele, a je to zamýšleno pouze k tomu, aby jej navedlo k cíli. Není činu nebo události, jež by člověka nevedli směrem k cíli, jímž je myšlena adheze se Stvořitelem. Člověk to nemůže nijak změnit, neboť to vše se děje podle Reshimot (duchovních genů). Pouze intenzitu, způsob, jakým jsou Reshimot odhaleny, je dán tím, jak jsme naplnili předešlé Reshimot.

Vše jde však podle plánu, podle kterého člověk musí objevit silné přání po adhezi, podle duchovního přání, jímž se myslí pevné, intenzivní přání, jež je zaměřeno pouze na jeden cíl. „V duchovnu není žádné trošičku“, ale pouze maximum, a člověk by měl mít takto silné přání.

Takže Stvořitel odhalí Jeho mocnou ruku tím, že člověka přinutí čelit útrapám a problémům, mate ho všemi možnými způsoby, aby se stal překonáváním těchto překážek silnější. Musí zkoumat své názory a ponechat pouze jeden směr, který posiluje, aby ho nebylo možné odvrátit od pravé cesty. Aby to dokázal, Stvořitel mu sesílá postupně těžší problémy, jako v povídce o člověku, který se při šplhu na horu do králova paláce střetnul se střážemi, které byli cestou čím dál surovější. To vše kvůli tomu, aby v člověku zůstalo pouze jedno silné přání, přání které vlastně hoří, touží proniknout do duchovního světa, což znamená dosáhnout toho, aby vlastnost dávání, sebe-anulování, propukla.

Je to jako porod, při kterém jsou aktivní dvě síly: síla, která tlačí zevnitř a síla, která blokuje cestu ven. Napětí mezi těmito dvěma silami roste, dokud není natolik silné, aby se dveře otevřeli a došlo k průlomu. Pak se může plod narodit.

Tyto dvě protikladné síly, síla Stvořitele a síla stvoření nakonec dosáhnou dostatečného napětí k průlomu. Jak je řečeno „na tom stejném místě, v ten samý čas a v té stejné ženě“ je vytvořena taková koncentrace napětí, která vede k realizaci.

[100932]
Z přípravy na denní lekci kabaly 19/2/2013

Otázka: Je strach, zda můžete odevzdávat Stvořiteli založen na hmatatelném strachu nebo jej nahrazuje?

Odpověď: Strach ze Stvořitele nahrazuje všechny pozemské strachy. Hmatatelné strachy jsou jen podnětem, podmínkou ze které musíme přijít k jinému strachu.

Nemůžete být znepokojováni několika strachy. To se stává jen v našem světě z důvodu zmatení a nedorozumění. Ale jakmile se blížíte k pravdě, stane se zřejmým, že je jen jeden zdroj a jediný důvod pro všechno co se děje.

Pak nejsou vaše obavy již namířeny do různých směrů, pokud jde o peníze, čest, zdraví, různé výhody, nebo strach, že vám někdo může ublížit. Pokud opravdu směřujete ke Stvořiteli, pak máte jasnou znalost a pocit, že on je zdrojem všech věcí. Takže, čeho byste se měli obávat?

Míříte jen na Stvořitele. Všechno ostatní je vám odhaleno jen jako důvod pro různé strachy, abyste si na jejich základě uvědomili, že není nikdo jiný kromě Stvořitele. Koho jiného se můžete bát?
[87737]
Z 1. části denní lekce kabaly 09/03/12, Shamati # 38

Baal HaSulam, “Úvod do knihy Zohar,” Bod 33: A musíte vědět, že jakékoli uspokojení našeho Stvořitele z dávání Jeho stvořením záleží na míře, do jaké Ho stvoření cítí – že On je dárce, a že On je ten, který je obšťastňuje. Protože pak se z nich velice těší, jako otec hrající si se svým milovaným synem, do míry, do jaké syn cítí a uvědomuje si velikost a vznešenost svého otce, a jeho otec mu ukazuje všechny poklady, které pro něj připravil.

Otázka: Proč je pro stvořené bytosti tak důležité, aby cítili, že je to Stvořitel, který jim přináší potěšení?

Odpověď: Stvořené bytosti mohou cítit pouze to, v čem jsou v ekvivalenci formy. Chtějí-li cítit Stvořitele jako toho, který dává, musí pochopit, co to znamená; musí být v dávání zahrnuti a vlastně vyrůst do takové výšky. Pak budou dostávat radost stejné úrovně existence a síly života, jakou má Stvořitel.

Otázka: Existuje na to příklad o otci, který si hraje se svým synem a chce po něm, aby ho považoval za zdroj vší radosti. Zdá se to být dosti egoistický akt.

Odpověď: Může být, ale je i jiný příklad podobného typu: Otec měl syna ne kvůli tomu, aby ho těsil, ale aby mu přinesl dobro. Otec dělá vše, co je v jeho silách, dokud syn nevyroste, aby mu mohl dávat. Poté, když syn vyroste, dostane všechny otcovy poklady, porozumění a cítění celé věčné existence, a to přináší otci radost. Má se na mysli, pokud se Stvořitel raduje, je to znamení, že jsem dosáhl dokonalosti. To je způsob, jakým byste to měli vidět, že to vše pramení z Jeho lásky.

Na naší straně se musíme snažit přinést Mu uspokojení, úplné a nekonečné odevzdání vyšší síle. Dostává se nám od ní nedostatků, nenaplněných přání, a z nich dostáváme Světlo, které napravuje tyto nedostatky tím, že je promění v dostávání kvůli dávání. Tak pokračujeme k napodobení Stvořitele. To je jediný správný a žádoucí způsob, jak můžeme postupovat. Podle toho cítíme sílu duchovního života, která nás naplňuje, nazývanou Světlem. 

Tento proces je popsán v našem jazyku, v pozemském jazyku, a tak se zdá, že Stvořitel pláče a lituje, pokud nejednáme, jak bychom měli, nebo neudržujeme požadované tempo. Tak kabalisté tlumočí reakce, které v něm vyvoláváme našimi nežádoucími činy. Nicméně, pokud jsme úspěšní, říkají, že je šťastný.

Ať už tak nebo tak, „Tóra mluvila v jazyce lidí.“  Odtud pochází příklad otce, který úmyslně mění svůj výraz vůči svému synu, vyjadřování nespokojenosti, přání, či štěstí má za cíl tímto způsobem dovolit synovi s ním navázat spojení. Je to však pouze výraz, protože otec sám vyvolává různé stavy a nálady v synovi a je tím, který vytváří okolnosti doprovázející jeho dospívání. Dítě se svému otci zcela podřizuje, vnitřně i externě. Proto se před ním objevují různé obrazy: jednou vidí svého otce vážného, smějící se ho, nespokojeného nebo spokojeného.

Obecně, celý můj vnitřní svět a mé prostředí, to vše je Stvořitel. Uvnitř je přede mnou zcela ukrytý,a  navenek jsem schopen přiřadit hlavní roli osudu a dokonce vyšší síle, ačkoli ji zatím nevidím. Cílem je porozumět tomuto „řezu,“ rozdíl je, kde se nachází „Já“ .

Říká: “Není nikoho jiného kromě Něj.” Stvořitel mi posílá vše, co vnitřně cítím; ovládá mé myšlenky a přání a vše, co se mi děje, jak to přijmu a jak reaguji na to, co se děje. Pod rentgenem bych viděl, že nemám kontrolu nad ničím, že On je ten, který ovládá vše.

Takže co jsem zač? “Já” je bod, který touží odhalit Stvořitele, to je vše. Je to bod vně Stvořitele, oddělující bod, bod rozbití, bod mého „Já“, můj základ, ze kterého musím objevit Stvořitele a Jeho jedinečnost.
[82693]
Ze 4. části denní lekce kabaly 11/7/2012,“Úvod do knihy Zohar”

Otázka: Které žádosti dosáhnou Stvořitele?

Odpověď: V prvé řadě musíme pochopit, že když žádost nepochází z kolektivní žádosti, není vůbec akceptována. Lidé volají na Stvořitele z hloubi jejich srdcí, když se zhroutí a ve chvíli smrti, ale nic nepomáhá. Proč? Protože jejich modlitba neprochází filtrem, který je tou jedinou cestou, jak je žádost akceptována. Pouze prostřednistvím systému, pouze prostřednictvím spojení mezi námi, a nezáleží na tom, zda je dobré či zlé, je to pouze s ohledem na spojení, kdy je žádosti vyhověno. 

Otázka: Jak mohu spojit své přání s přáním někoho jiného, když jej vlastně necítím?

Odpověď: Snaž se cítit anebo alespoň brečet, protože cítit nemůžeš. Prostě nechápeš, že tvé osobní, individuální přání nemůže konat jinak. Když přijdou dvě, je to skvělé! Takže, co chceš? Ustanovit spojení, sjednotit? Hádáte se? Jste ale dva; vyjasnili jste si vztah mezi sebou? Skvělé!

Proč je nyní čas k nápravě? Je to tím, že lidé začínají cítit, že ve spojení mezi nimi není něco vpořádku. Bylo to však OK už dříve? Předtím žádné spojení nebylo. Dnes cítíme, že je něco špatně, a že to musíme napravit; takže náprava začíná ode dneška a dále.

Pokud nebudeme brát spojení mezi námi v úvahu, bez ohledu na to jaké je, není nic, s čím můžeme ke Stvořiteli přijít. Osobně nemohu udělat nic; ve mně není nic k napravení. To jediné, co musíme napravit je spojení mezi mnou a ostatními. 

Otázka: Jednou jste o systému řekl, že převádí nereálnou žádost v reálnou. Měl jste na mysli žádost jednotlivce nebo obecně?

Odpověď:  Žádost jednotlivce  není! Skutečnost, že individuálně křičím neznamená, že má žádost je individuální. Důležitou věcí je, ohledně čeho křičím. To je to, co určuje, zda je má modlitba modlitbou mnoha anebo není.

Lidé si myslí, že když se Minyan (deset mužů) shromáždí, že se jedná o modlitbu. Může to však být jeden člověk, který si žádá spojení, nápravu systému, a pak se to nazývá „modlitbou mnoha.“

Takže, když přistupujeme ke studiu, je velice důležité přijít se správnou žádostí. V opačném případě nás studium vzdaluje, namísto elixíru života se z něj stává lektvar smrti. Vidíme, že lidé odchází, utíkají a upadají. Proč se to děje? Je to proto, že to samé Světlo, které operuje ve špatném směru, přináší temnotu, což znamená, že Vás k cíli vede delší cestou. 
[82775]
Z 2. části denní lekce kabaly 12/7/2012, Zohar

A proto kabalisté říkají, že v našem světě zlá přirozenost obecně není. Naše materiální přání jsou namířené na jídlo, sex, rodinu a lidské přání je přání k penězům, slávě a znalostem. Všechno obecně je „živočišná úroveň”. Co se týče zlé přirozenosti, ta začíná víš, za podmínky, že člověk v sobě má snahu milovat, přitahuje ho jednota a vzájemná záruka. Pokud postupuje tímto směrem, ve stejné míře potom otevírá velikost zlé přirozenosti. A spolu s tím otevírá světlo, které v něm vyvolává snahu k sebenápravě.

Ve výsledku člověk více nemůže trpět zlo a od určité úrovně ho začíná obracet v dobrou přirozenost. Celkově na této cestě jsou dvě úrovně: Bina, tj. odevzdání pro odevzdání (náprava 248 přání), a Keter, tj. přijímání pro odevzdání (náprava 365 přání). Ve výsledku člověk napravuje celou zlou přirozenost.