Z článku “ Stalo se po dlouhé době“ (Kniha „Shamati“ Článek 159):Ale skutečnost je taková, že práce v Egyptě pro ně byla velmi příjemná. Jak je psáno: „A zamíchali se s jinými národy a přijali jejich způsob života.“
Nechceme odejít z Egypta z vlastní vůle. Válčíme s vlastním faraonem (egoizmem) uvnitř sebe.
To znamená, že pokud Israel je pod nadvládou jiných národů, které vládnou nad Israelem, a nemůže se zbavit cizího vlivu, má radost z otrocké práce a nemá přání se osvobodit z otroctví.
Egoizmus vládne nad srdcem a rozumem člověka. Je možné otevřít všechny hranice a přesto nebude chtít odejit z otroctví. Je odevzdán faraonovi více, než všichni ostatní egypťané. Přání odevzdávat, která se dostala pod nadvládu egoizmu, se stávají ještě více mu odevzdanější, než samotné přání dostávat.
Nechce opustit Egypt a odevzdaně pracuje pro faraona. Egoizmus drží člověka pevně a on se stává jeho věrným a velmi oddaným pracovníkem. Vždyť tuto sílu, kterou obdržel pro budoucí práci, a odevzdanost síle dávání teď používá v práci pro egoistické síly.
Nikdo nás nedrží v Egyptě – my jej jen nechceme opouštět. Radujeme se ze svého života s duchovními problémy více, než obyčejný člověk ze svého pozemského života.
[133050]
Z lekce 18.04.2014, článek 159. z knihy „Šamati“, „Stalo se po dlouhé době“
Otázka: Jaká má být práce každého z přátel, aby stále držel všechny ve stavu modlitby? Odpověď: Každý v sobě musí rozkrýt touhu týkající se skupiny a prezentovat ji ostatním, to znamená ukázat svoji lásku k přátelům. Navíc musíme probudit všechny k péči o nápravu světa, aby byl celý svět jako rodina.
Musíme si o tom povídat mezi sebou a taky toto šířit po celém světě. Dodat každému jistotu, že právě toto si přeje Stvořitel. K takové formě, kde je lidstvo jako jedna rodina, musíme směřovat a za to se modlit.
Především je nutná sláva a poděkování, mluvit o důležitosti poslání a všeho, co je s tím spojeno. A potom žádat o rozkrytí Stvořitele, aby každý pocítil důležitost dávání. Toto se nazývá rozkrytí Stvořitele stvořením.
Otázka: Co znamená, že se žák skrývá před učitelem? Odpověď: Člověk se není schopen rozkrýt ani sám před sebou, natož pak před ostatními, včetně učitele. Ale žáci musejí vyjasňovat vztahy, které mezi nimi vznikají. Vždy se musíme zabývat vztahy mezi všemi, ne stavy každého zvlášť.
V duchovní práci existuje taková doba, kdy v žákovi vzniká více otázek, ale on se na ně neptá, drží to uvnitř sebe. I když ho to bolí, je z toho nervózní a naštvaný, není schopen ze sebe něco dostat a položit otázku. Stává se to každému, kdo chce vyjasnit otázky sám. Ale je nutné tyto otázky vyjasňovat mezi přáteli, ptát se jich. Pokud to nepřichází v osobní formě, ale obecně se rozkrývá v nádobě mezi námi, potom se to musí vyjasnit. To, co každý cítí uvnitř sebe, není důležité. To co cítíme mezi námi – to je nádoba pro rozkrytí světla a toto je důležité! Práce ve skupině je o tom, abychom přenesli akcent z toho, co cítíme uvnitř sebe, na to, co cítíme ve vztahu k ostatním, na to, co se odehrává mezi námi.
Jako bychom se dívali přes dalekohled. Musíme stále přepínat zaměření ze sebe na všechny dohromady, na celou skupinu, na to, co se odehrává mezi námi a ne uvnitř každého jednotlivě. A tehdy pochopíme, že náš špatný vztah k někomu osobně škodí všem vztahům ve skupině. A proto nemůže existovat to, že nemáme rádi někoho osobně a ostatní rádi máme. Nic takového není možné, protože tím škodíme všem vztahům, a proto to nelze tolerovat, je nutné to napravit.
Vězte, že v každém z vás je mnoho svatých jisker a pokud je nahromadíte do jednoho místa, v bratrské jednotě, v lásce a přátelství, zajisté dosáhnete vysoké duchovní úrovně. A záchrana od Stvořitele přichází za pouhý okamžik.
Ve skutečnosti je to úsilí, kterého nikdo z nás není schopen. A protože jsme líní, cítíme se zoufale. Ale zároveň je to nesmírně lehké! Vždyť je to přímo takto zařízeno.
Zkuste oživit nějaký orgán, odříznutý od těla. Nepodaří se to, ať se snažíte jakkoliv. Pokud ho připojíte k tělu, okamžitě obdrží všechno nezbytné – potravu, obnoví vzájemnou výměnu látek – a začne žít.
Nádoba (přání) se nenachází ani v jednom z nás, ale pouze ve vztazích mezi námi. Pokud posuneme záměr ze sebe samotných na vztah mezi námi, na místo, které je nutné naplnit láskou, potom se odhalí, že to nebylo prázdné místo ve světě a že právě takto se rozkrývá skryté.
Hlavní je vyjasnit si, na co si musíme dát pozor, kde vynaložit úsilí a odkud očekávat odměnu.
Otázka: Proč se v době Pesachu ve světě více rozkrývá milosrdenství, než soud?
Odpověď: Takto je uspořádán vyšší systém. Není možné v této době působit na nás silou soudu, vždyť sami nemáme žádné síly. Co se dá s námi udělat v takovém případě – ještě hlouběji nás zakopat? Toto se už stalo ve všech minulých činech.
Teď ale žádáme světlo milosrdenství, světlo víry – síly pro pozvednutí se nad vlastním egoizmem, abychom mohli provádět odevzdávající činy nebo alespoň se nenacházet v otroctví, nebýt pohřbenými pod vlastním egoizmem.
Všechno toto se dá zkontrolovat pouze zkoumáním vlastních myšlenek a činů, týkajících se skupiny. Podle toho se dá ohodnotit, jestli jsme aspoň trochu vyšli z Egypta nebo vůbec ne.
Otázka: Co je špatného na separatismu, pokud jsou jasná pravidla vzájemných vztahů rozdělených částí, jako například rozdělení funkcí v těle člověka? Odpověď: V rozdělení není nic špatného, až na to, že ho musíme napravit. Už přímo tady vzniká otázka: proč to musím napravit? Je nutné, aby důležitost realizace tohoto činu určovala správný cíl. Nedělám to totiž proto, aby se já dobře cítil – pozvedám se tím na jinou úroveň rozhodnutí. Můj mozek, rozum, city, nesmějí patřit přímo mně osobně, ale musejí byt spojeny se všemi ostatními. Po každém vzestupu na další úroveň měním přístup kontroly svého stavu z individuálního na společenský, pro společné blaho, jako vedoucí týmu, který se stará o blaho všech jeho členů.
Skupina se mi pak rozkrývá v ještě větším egoismu, v ještě silnějším odtržení jednoho od druhého, jako bychom se spolu propadli. A znovu se musím, jako správce týmu, pozvednout na větší úroveň a spojit všechny dohromady.
To je podstata práce, abych mohl být vedoucím, správcem nápravy rozbíjení, jak je řečeno: Pro mě je stvořen svět.
Baal HaSulam, „Dědictví země“:Je řečeno: „podle utrpení je i plat“. To znamená, že odměna se měří mírou utrpení. Utrpení a snahy je zapotřebí pouze proto, abychom našli nádobu, která dostane dobrou odměnu. A čím více utrpení je u člověka v duchovní práci, tím větší je jeho nádoba, která ve výsledku dostane maximální odměnu.
Všechno zvažujeme podle nádoby, přání. Vždyť světlo se nachází v absolutním klidu a všechno záleží právě na nádobě, na tom, nakolik jí rozvíjíme. A nádoby, jsou podstatou utrpení. Ale v duchovnu se toto utrpení stává sladkým a nazývá se „utrpením láskou“. Tam, bolest od nedostatku může být zároveň i potěšením, ale ne jako dvě protikladnosti, stále v nich rozkvétám, rozvíjím se v nich. Stávají se pro mě pocitem věčného života. Je to to, k čemu jdeme. Sami na sobě vidíte, že tento rozum může přijít pouze shora. Samotný člověk nemá ani nejmenší možnost chytit se aspoň za jeden „okraj“. Nakolik by se filozofové a myslitelé nesnažili rozebrat se ve věčných otázkách, není to možné. Vždyť odpovědi nejsou založené v naší stávající egoistické přirozenosti.
[#117793]
Z lekce článku Baal HaSulama „Dědictví země, 4.10.2013
Je řečeno v Zoharu: „Já se nacházím mezi svým národem“. Co to znamená? Odpověď je: „V době, kdy se soudí svět, neoddělí se člověk od společnosti, protože ti o kterých je známo, že se oddělili, nehledě na to, že jsou to spravedliví, odsoudí se jako první. A proto se nesmí člověk nikdy oddělit od společnosti, protože milost Stvořitele je stále na celém lidstvu dohromady. A proto je řečeno: „, Já se nacházím mezi svým národem a nechci se od něj oddělit“.
Zákon působící na svět – je přání dostávat, egoizmus a s takovou přirozeností se narodilo každé stvoření, což je důsledkem přání Stvořitele se potěšit svým stvořením. Jelikož stvoření mělo přání mít podobné vlastnosti se Stvořitelem, aby necítilo hanbu, byl vytvořen zákon, zakazující používat přání dostávat pro sebe potěšení a pouze za podmínky, že se najde síla přidat k dostávání altruistický záměr – „pro odevzdání“. A pouze tedy mu je dovoleno používat přání dostávat.
A odsuď pochází vysvětlení: v době, kdy zákon řídí světem a celý svět je ponořen do vlastního egoizmu, tma se šíří ve světě, a není místo, kam by světlo – potěšení proklouzlo ke stvořením, vždyť příčinou je odlišnost vlastností světla a stvoření, dostávajících toto světlo – potěšení. A na tuto odlišnost vlastnosti se vztahuje zákon, v souladu se kterým se potěšení nedá pocítit v egoistických přáních.
A proto, když se člověk probudí a přeje si, aby ho Stvořitel přiblížil – dal altruistická přání – kelim, – tomu se říká „přibližování“. A člověk žádá Stvořitele o pomoc. Ale je známo, že pomoc pocházející od Stvořitele se nazývá „Vyšší světlo“ a je definováno jménem „Duše“. Je napsáno v Zoharu, že pomoc poskytnutá ze shora je v tom, že stvoření obdrží novou „čistou duši“.
Když člověk přichází s prosbou ke Stvořiteli, aby ho přiblížil k Sobě, zdá se mu, že je takový pouze sám, tj. si myslí, že Stvořitel musí přiblížit pouze jeho samotného. Ale proč si myslí, že ostatní můžou zůstat ve svém nynějším stavu a pouze s ním Stvořitel musí jednat jinak? Je to proto, že se člověku zdá, že má dobré vlastnosti, které nemají ostatní. A protože tyto lidi jsou odděleni od společnosti tou myslí, že si zaslouží přiblížit se ke Stvořiteli více, než někdo jiný, uznávající sebe za spravedlivé, soudí se jako první, protože soud, tj. egoizmus na něj působí ve větší míře, než na ostatní společnost. A oni se stávají ještě více rozmazlenými ze strany vlastního egoizmu.
Stává se to s člověkem, pokud si myslí, že mu musí patřit více, než ostatním lidem. Stačí jim to, co mají teď, ale vzhledem k sobě si myslí, žen si zaslouží více než ostatní. Taková myšlenka je vlastnost skutečného egoizmu, úplného sebe potěšení. Pozorujeme, že egoizmus takového člověka se začal rozvíjet více, než u ostatních.
Z tohoto pochází, že celou dobu člověk jedná pro sebe potěšení. Ale z vlastního pohledu je spravedlivý, vždyť si přeje jednat jako odevzdávající a sobě povídá, že jeho prosbou ke Stvořiteli je, aby ho přiblížil – je to tvář spravedlivého, protože žádá po Stvořiteli síly pro plnění Tóry a přikázání kvůli Němu, a jaký je v tom nedostatek, vždyť si přeje sloužit Králi.
A tímto se dá vysvětlit řečené v Zoharu, kde se dává rada pro lidi, kteří mají požadavek, pocházející zevnitř, a kteří se nedokážou smířit se svým postavením. A nevidí žádný postup v duchovní práci, a věří v napsané v (Dvarim 30; 20) „Miluj Stvořitele, plň Jeho vůli a spoj se s Ním, vždyť On je tvůj život a dlouhověkost tvoje….“. Ale vidí, že jim chybí láska a spojení se Stvořitelem, necítí život v Tóře a nedokážou použít tyto rady pro sebe, aby dosáhli zjevných pocitů toho, co je řečeno v Tóře.
A rada je v tom, žádat pro celou společnost právě to, co cítí, že chybí jemu, a není možné teda pro něho říct, že se odděluje od společnosti, a myslí si, že mu musí patřit více, než mají všichni. Je řečeno: “ Já se nacházím mezi svým národem „. A žádám za celou společnost, protože chci přijít ke stavu, kdy se starám nikoliv o sebe, ale pro poskytnutí radosti Stvořiteli. A teda pro mě není důležité, jestli tato radost pro Stvořitele pochází ode mě nebo to samé On může dostat od ostatních.
Tohle znamená, že člověk žádá po Stvořiteli, aby mu dal uvědomit si to, čemu se říká „pro Stvořitele“, tj, že si je jist a nepodvádí sám sebe, že si přeje odevzdávat Stvořiteli. Vždyť může být, že ve skutečnosti si myslí o vlastní výhodě, aby pocítil potěšení a požitek.
Proto žádá za celou společnost. Vždyť pokud je několik lidi kteří můžou dosáhnout Cíle stvoření – spojit se se Stvořitelem, tímto Stvořiteli udělají větší radost, než by pouze jeden dosáhnul tohoto Cíle. A proto odmítá sám sebe a přeje si, aby jim Stvořitel pomohl, protože oni dávají Stvořiteli větší potěšení, než může být od jeho osobní práce. A proto žádá za celou společnost, aby Stvořitel pomohl celé společnosti, a jemu dal pocit uspokojení z toho, že může dávat Stvořiteli, aby Jemu udělal radost.
Takhle musí po každé pocházet prosba, od samotného člověka, a pomoc ze strany Stvořitele dostávají jiní, ti, o kterých Stvořitel ví, že jim z toho bude více užitku.
Takže pokud má síly prosit toto, zajisté bude mít skutečnou kontrolu, jestli souhlasí s touto prosbou. Ale pokud ví, že jsou to pouze prázdná slova, co pak může podniknout v té době, když vidí, že tělo nesouhlasí s takovou prosbou, aby dostalo skutečně plnou sílu odevzdání, bez přimíchání vlastností dostávat.
Z článku “ Stalo se po dlouhé době“ (Kniha „Shamati“ Článek 159): Ale skutečnost je taková, že práce v Egyptě pro ně byla velmi příjemná. Jak je psáno: „A zamíchali se s jinými národy a přijali jejich způsob života.“
Otázka:
Otázka: 
Vězte, že v každém z vás je mnoho svatých jisker a pokud je nahromadíte do jednoho místa, v bratrské jednotě, v lásce a přátelství, zajisté dosáhnete vysoké duchovní úrovně. A záchrana od Stvořitele přichází za pouhý okamžik.
Baal HaSulam, „Dědictví země“:
RSS Kanál
Rav Laitman na Twitteru
