Od 28. ledna do 30. ledna 2011 se bude konat velký kabalistický kongres v Berlíně. Těším se na tuto událost a velmi doufám, že tam budou všichni naši evropští přátelé, včetně mnoha nováčků.

Je nesmírně důležité se účastnit tohoto kongresu, kterého se zúčastní hosté z východní Evropy a také z dalších kontinentů. Doporučuji i naléhám, pokud si stále myslíte, že můžete vynechat tento kongres, zamyslete se znovu. Budete toho později litovat. Stojí za to ho navštívit „bez ohledu na cokoli.“

Strávíme několik dní studiem, strávíme čas společně, a poznáme mnoho věcí. Evropa je centrum světa, místo, odkud obvykle pocházejí všechny novinky. Nyní musí lidé v Evropě odhalit duchovní sílu moudrosti kabaly.

Abychom upevnili naše síly a lépe zaměřili cestu a cíl, abychom toho dosáhli snadno a rychle, všichni se po tyto tři dny musíme dát dohromady. Velmi rád vás všechny uvidím. Brzy na viděnou!
[30537]
Z 4. části denní lekce kabaly 22.12.2010, „Mír ve světě „

Po prvním omezení (Tzimtzum Aleph) a rozhodnutí stvoření pouze přijímat Světlo přes anti-egoistické clony, začneme existovat v jiném druhu reality. Jednoduchý zákon přijímání v souladu s velikostí touhy není jediný zákon, který zde funguje, tak jak to bylo před omezením v Malchut Nekonečna.Po omezení se stane nemožné přijímat cokoli v otevřené touze. Tento zákon operuje nad námi, a pokud je touha přijímat potěšení pod Malchut nekonečna, světlo v něm nemůže svítit, protože musí projít přes tento zákon, tuto podmínku, která je zabudovaná v přírodě.

Kromě toho nestačí jednoduše udělat omezení. Otázkou je, co chceš po omezení a dále? Do té míry, do které si přejete být podobní Stvořiteli ve svých činech, odevzdávat stejně jako on, obdržíte světlo, malé potěšení s názvem „Světlo Hassadim (milosrdenství)“, které vás naplní.

Toto Světlo Hassadim také obsahuje NRNHY, všechny úrovně Bina, dokud nedosáhnete stupně, kdy všechny vaše touhy začínají být naplněné Světlem Hassadim, protože váš záměr je být Hafetz Chesed: „Já nechci nic pro sebe! Přijímám potěšení z toho, že jsem stejný jako Stvořitel tím, že nepřijímám nic. “

Toto je úroveň spravedlivého. Vidí, že Stvořitel nepřijímá, a tak také nechce přijímat. Jinými slovy, dívá se na jeho akci, ne úmysl. Stvořitel nepřijímá, a já chci mít pouze sílu přestat toužit po naplnění.

A pak ke mně přichází světlo a dává mi možnost, která mi umožňuje nepřijímat, bez ohledu na to, jak moc dostávám. Ale hned další chvíli dostávám ještě větší touhu přijímat potěšení Shůry.

Světlo ve mně rozvíjí tuto touhu a já budu chtít dostávat znovu. A znovu žádám: „Dej mi sílu k zastavení přijímání,“ a síla je mi dána. A pak jsem naplněn potěšením nazývaným „Hassadim,“ a jsem spokojen s tím, že jsem jako Stvořitel, tím že nepřijímám.

A pokaždé se moje prázdná touha přijímat potěšení ve mně zvětšuje tímto způsobem, ale místo toho, abych žádal o její naplnění, překonávám to a žádám o sílu  být jako Stvořitel, místo toho abych byl naplněn. Chci se spokojit s Hassadim, jako GAR de Bina.

Dosažení GAR de Bina znamená, že jsem získal touhu odevzdávat. Teď jsem Hafetz Hesed, dokončil jsem „pokání ze strachu.“ Co znamená „ze strachu“? To znamená, nedostávat nic pro sebe a být jako Stvořitel tím, že nepřijímám.

To neznamená, že jsem absolutně stejný jako Stvořitel, ale dělá nás to podobným podle našich Kelim (nádob). Nemá touhy přijímat, a já ano, ale já jsem je opravil, takže už mi nevadí. Získal jsem takovou sílu, že i když mám nekonečné Kli (touhu) přijímat rozkoš, je zcela naplněno Světlem Hassadim, a já nechci nic než to. Proč? Stvořitelova velikosti na mě září, chci být jako on a užívat si tím, že jsem mu podobný.

Poté se mi přirozeně odhaluje nová prázdná touha. Do té doby nechápu, co to je, podobně jako ve čtyřech fázích přímého světla, kdy po přijímání ničeho v GAR fáze Bet (dvě), začnu chápat: „Stvořitel dává, On je dárce, jak mohu tedy dávat svými činy, jako On? “

I nyní, kdy se vyvíjím zezdola nahoru, začínám chápat, že budu-li schopen přijímat kvůli odevzdání, budu úplně stejný jako On. To je můj cíl a prostředky jsou přijímání za účelem odevzdání.

Jak to mohu udělat? Žádám další sílu od Světla, tak aby mě napravilo, což mi umožní přijímat v těchto Kelim tak, že potěšení, které cítím, bude pouze v zájmu odevzdání hostiteli. Cítím to potěšení, užívám si všechny jeho chutě, jak je psáno: „Ochutnejte a uvidíte, že Stvořitel je dobrý.“ Čerpám z toho obrovské potěšení a nic co cítím, mě nemate. Jsem si jist, že všechna tato radost může být pocítěna pouze pod podmínkou, že dávám tuto radost Jemu.

Pak cítím, jak moc jsem mu dal a jak moc si to užívá. Tak můj Kelim roste ještě víc, protože jsem pochopil, kdo to je, koho těším. Teď jsem jako on, a ještě větší než On, protože mu dávám radost!

Můj Kelim expanduje ještě více za hranice touhy přijímat potěšení, které ve mně bylo vytvořeno Stvořitelem. Jakmile se spojím se skupinou, stávám se majitelem sedmi miliard duchovních jisker, ne jen jedné jiskry, jsem teď spojen se Stvořitelem a stávám se majitelem obrovského Kli, stejně velkým jako Stvořitel, kterému odevzdávám.

Vnímám Jeho Kli, v němž On dostává potěšení, jako své vlastní, protože ho naplňuji. Dokážete si představit, co to je?! Zde se dostáváme do jiné dimenze. Ale je nemožné o tom mluvit… Je to postupný proces vývoje, kde každý okamžik přináší pochopení toho, co dělat dál.
[28588]
Z druhé části denní lekce kabaly 3.12.2010, Zohar

Otázka: Mám-li přijmout touhy ostatních jako své vlastní, neznamená to, že spolu s jejich potěšením přijmu také všechny jejich utrpení, za celé lidstvo? Přišel jsem přijímat nadpozemské rozkoše, ale proč potřebuji další utrpení?

Odpověď: Nepřijímáte utrpení druhých, ale jejich touhy. Jak si můžete vychutnat plnění tužeb ostatních, pokud nejsou nejprve prázdné? Musíte cítit jejich prázdnotu.

Je zřejmé, že není příjemné mít prázdné touhy. Ale pokud je získáváte k jejich naplnění, pak jste rádi, že jsou prázdné! To znamená, že máte možnost naplnit je! Jako matka, která je ráda, že připravila tolik jídla a její hladové dítě dobře jí.

Proto, zde není žádné utrpení, ale jen radost! Je to, jako kdyby před vámi bylo dobré jídlo a vy v sobě probudíte chuť. Koneckonců, je to jediná věc, která vám chybí, aby jste to mohli přijmout.

Světlo je v absolutním klidu a my jsme v oceánu světla. Čím více budete přijímat od ostatních prázdných nádob nebo tužeb, tím více je budete moci naplnit Světlem a všechno to naplnění bude vaše! To je to, co věda Kabbalah učí. To je „moudrost příjímání“, nebo naplnění.

Jste jako matka, která má 7 miliard hladových dětí a dostatek mléka pro všechny z nich – celé světlo nekonečna. Dovedete si představit, co je to za radost!?

Z 4. Části denní lekce kabaly 17.12.2010, „Svoboda“

Otázka: Jaká máme kritéria postupu? Měsíc uplyne, potom rok …. Jak poznám, že nestojím na jednom místě?

Odpověď: Všechna naše práce se provádí ve vztahu ke skupině. V důsledku toho musím být přesvědčen a souhlasit s tím, že skupinu vidím jako místo odhalení Stvořitele.

Toto chápání se ve mně probudí a já ho mohu změřit. Pokud je mi čím dál jasnější, že pouze v našem společném, jediném přání všichni odhalíme světlo, které reformuje, Stvořitele, jednotu, a konec nápravy, pokud mám pocit, že je to tak, celou svou bytostí, znamená to, že postupuji.

Můžete to téměř zkontrolovat pomocí pravítka. Tak jasné je všechno v tomto úsilí.
[29131]
Z 1. části denní lekce Kabaly 8.12.2010, Zohar

Stvořitel pracuje pouze s Jeho Světlem. Světlo ovlivňuje touhy (Kelim, nádoby), které  se v závislosti na jejich stavu cítí lépe nebo hůře podle jejich ekvivalence ke Světlu. Toto tvoří zákon o ekvivalenci formy.

Čím více se shoduji se Světlem, tím lépe se cítím. Čím méně jsem mu podobný, tím hůře se cítím až do bodu, kdy pociťuji úder. Tohle všechno je vliv Vyššího Světla. I tma kterou zažívám, je také Světlo, které na mě pracuje. Jsou to pouze mé protikladné vlastnosti, které mi Ho odhalují jako tmu. Namísto Světla (Ohr), cítím tmu (Orta).

Nicméně, Stvořitel nevlastní žádnou tmu. Jednoduše, když On přidá trošku Světla, my se okamžitě cítíme špatně. Je to tím, že v tomto Světle objevujeme větší touhu, a tehdy “padá tma“.

Světlo stojí proti touze. Jinými slovy, s pomocí Světla se ve mně rozvinou enormní touhy. Někde na druhé straně od nich, v místě přede mnou skrytém, se nachází enormní potěšení, a přesto, trpím.

Také se to může projevit ve zdravotních problémech, životosprávě, špatné náladě, vnitřním neklidu a také i v přání zemřít, ale to je vše vliv Světla. Pokud Světlo naplní připravené touhy (Kelim, nádoby), je pociťováno jako potěšení protože je naplňuje. Pokud Kelim nejsou připraveny, je to úder.
[28123]
Z Denní Lekce Kabaly 11/26/10, Baal HaSulam, Letter 52, 1928

Každému člověku se zdá, že mu Stvořitel dává přednost před ostatními. Každý má tuto vlastnost, protože tuší, že pochází ze svého vlastního jedinečného vyššího kořene. A Protože člověk necítí tento kořen v ostatních, zdá se mu, že on nebo ona je jedinečný. To je způsob, jakým síla rozbití pracuje.

Nicméně, není špatné bez dobrého. Máme jen využít tento pocit naší jedinečnosti správně. Jinými slovy, než se cítit jako králův syn narozený v paláci, člověk musí dosáhnout stupně nazývaného „syn“ („Ben“ v hebrejštině), prostřednictvím svého vlastního úsilí. Je to velká a tvrdá práce.

Člověk musí ze sebe tuto „exkluzivitu“, kterou má ve své hlavě, vymazat. Musí se zbavit všech svých výmluv a doufání v to, že má na něco zdánlivě nárok. Musí pochopit, že „ten, kdo se nenamáhal, nenašel.“
[28017]
Z denní lekce kabaly 26.11.2010, Baal HaSulam, Dopis 52, 1928

Otázka:  Co znamená být nad narušeními?

Odpověď: Nad narušeními znamená, že je vezmu, zpracuji, postarám se o ně a zůstanu nad nimi, jako na vrcholu vln.

Nevymažu je. Zůstanou ve mně a šplhajíc na ně se dostanu do kontaktu se Světlem, Stvořitelem, tím, který mi dává. Dává mi tato rušení, abych se Mu nad nimi přiblížil.

Narušení jsou jazyk. Stvořitel probudí mé vnitřní kvality, které jsou mu opakem. Vystoupám-li nad tyto opačné vlastnosti, pak se s ním dostanu do kontaktu.

Prozatím tento kontakt příliš nepociťuji, už však jejich prostřednictvím začínám pociťovat jeho postoj. Začnu si těchto narušení vážit, protože právě ony mi přivádí do kontaktu se Stvořitelem. Bez nich bych se s Ním do styku nikdy nedostal.

Narušení mi ukazují, co nás rozděluje, co nám brání přijít do styku jeden s druhým. Vystoupám-li nad ně, pak překonám překážky a získám určité spojení se Stvořitelem. 

Proto musíme být vděční za všechna ta narušení; musíme je správně zpracovat a jednat s nimi jako s překážkami, nad které musíme vystoupat, abychom dosáhli spojení se Stvořitelem. 

Vlastnost, která mě odděluje od Stvořitele, se stane vlastností, která nás pojí, vystoupám-li nad ní.  Navzdory věcem, které mi jako narušení připadají, vnímám je ne jako narušení, ale jako prostředek pro vytvoření spojení se Stvořitelem. 

Pokud od sebe odstoupím a přeji si být nad narušeními, pak plavu nad nimi jako dřevěná tříška na vlnách, stále ve styku se vzduchem. Proto narušení nevymazávám, ale jsem nad ním. Potřebuji je, abych nad ně mohl vystoupat. 
[28064]
Ze 2. části denní lekce kabaly, 29/11/2010, Zohar