„Světlo“ samo o sobě neexistuje. Ve stvoření dochází k učitému jevu a stvoření ho nazývá „Světlo.“

Tím, že stvoření probudí pocítění tohoto jevu, znamená to, že světlo se v něm šíří. Nicméně, ve skutečnosti se nic nešíří, ani odnikud nepřichází! Touha se ve mně prostě probouzí a já nazývám její charakter, formu, tvar a barvu „Světlem“, které se šíří uvnitř, vstupuje, a vystupuje ze mě. Existuje v procesu.

Přesto, nejsou žádné jiné procesy, které se dějí, než moje vnitřní touha. Nazývám část těchto procesů „touha“ a část „Světlo.“ Jinými slovy, moje touha se mění, a jako výsledek, nazývám jevy, které se v ní vyskytují „Světlem.“
[36327]
Z denní lekce kabaly 31.12.2010, Talmud Eser Sefirot

Ve světě, v realitě, jsou jen dvě síly: síla Stvořitele a „síla“ stvořené bytosti, kterou jí dal Stvořitel úmyslně v opačné formě. Tato síla je opakem Stvořitele, díky ní stvoření překročilo hranice Jeho úrovně a získalo svou vlastní realitu. Jinak by nebylo schopno existovat.

V našem světě, “stvořená bytost” je někdo, kdo má hmotu neživých, rostlinných nebo živých stupňů. Znamená-li duchovní existence osobní realitu vně vyšší síly, pak v našem světě, se nám vyšší síla neprojevuje otevřeně, což je důvod, proč realitu definujeme existencí hmoty.

V duchovnu se nepočítá hmota, ale autonomie. Aby byl člověk stvořenou bytostí, musí být samostatný. Stupeň nezávislosti stvoření určuje, do jaké míry se může považovat za opravdu existující bytost. 

Miminka a děti v našem světě nebereme vážně, protože dosud nezískali nezávislost. Pouze v dospělosti se člověk stane samostatným, a tehdy se mu dostává jiné odezvy.

Podobně v duchovnu nehledě na jakém stupni se stvoření nachází (neživé, rostlinné či živé), determinujícím faktorem je, má-li před Stvořitelem vlastní status. Abychom stanuli před Stvořitelem, člověk si musí být nejdříve vědom toho, že Stvořitel existuje, myšleno že je před Ním, a že jsou si navzájem opakem.  

Pak v tomto opačném stavu začíná práce. Člověk rozdělí realitu do dvou: Stvořitel a Já, realitu, kterou Já pozoruji. A poté si vybere, co je důležitější.

Ve skutečnosti, aby stvoření dal nezávislost, Stvořitel jej přenesl vně sebe a dal mu pocit, že samo existuje. A nyní musí stvoření sebe samo správně poznat vně Stvořitele, jako kdyby ani neexistoval, jako kdyby zmizel z jeho pohledu, z jeho přání. Za pomoci sil a nástrojů, které Stvořitel poskytuje, k Němu musí stvoření najít správný postoj. A to znamená přijmout Stvořitelovu moc nad sebou, nad svou nezávislostí, aniž by ji anulovalo.  

Pak na jedné straně stvoření udržuje svou pozici vně Stvořitele, myšleno pokračuje v přijímání potěšení do přijímajících tužeb, aniž by se před Stvořitelem anulovalo. Na druhé straně však, svou nezávislostí ve vztahu k přijatému potěšení a přes něj, stvoření získá ekvivalenci formy se Stvořitelem. Tak stvořená bytost přijme úplnou, celkovou autonomii. 

Nicméně k tomu může dojít pouze tehdy, pokud stvoření dodržuje obě tyto pomínky: Je ochotno anulovat svůj postoj ke Stvořiteli, nepoškodí-li tím svou touhu (vůli přijímat). Proto se stvoření vyvíjí ve střední linii. Na jedné straně udržuje touhu těšit se, zatímco na straně druhé získává formu dávání, což je atribut Stvořitele. Tímto způsobem se v něm utváří obraz člověka, Adama.

[35280]
Z 1. části denní lekce kabaly 2/14/2011, Rabašovy spisy

Odpověď: Kniha Zohar může pomoci napravit internet, protože lidé, kteří ho používají, hledají skutečné spojení. Avšak ještě nechápou své vlastní touhy a zdá se jim, že je pro ně dostatečné navázat kontakty, chatovat s ostatními, a bavit se hrami a podobnými věcmi.

Ale později uvidí, že to nepomůže, že to vše je omezené a ztráta času, která nepřináší žádné výhody a že „sociální sítě“ skutečně lidi nespojují navzájem. Přesto, tak dlouho jak tam lidé tráví čas, odhalují zlo tam obsažené. Dosáhnou pochopení, že to vše je falešné, že to existuje v zájmu vytváření zisku, a je to snaha lhát a okrádat se navzájem. Pochopí, že celé toto připojení k internetu jim pouze škodí.

Zdálo by se: Jak by nás mohlo spojení mezi námi poškodit? Ale má se to tak, že jsme egoisti a nemůžeme spojit dobré a užitečné. Nemůžeme vytvořit síť, která nám přináší potěšení. A to přinese uvědomění zla.

Pak budeme muset dát lidem vysvětlení, že uvnitř této sítě Internet existuje jedna malá síť, která žije podle jiných zákonů. Lidé, kteří se tam shromáždili, touží dosáhnout dobra. To je přesně to, co říká moto našeho televizního kanálu: „Spojujeme se pro dobro.“

Tam jsou úplně jiná pravidla a lidé, kteří tam pracují – lidé, kteří chtějí být bratry. A na základě tohoto odhalují vyšší život, místo toho, aby se prostě objímali a pokoušeli se  navenek udržet vše zdvořilé a pěkné.

Tito lidé dosáhnou stavu, kdy uvnitř jejich vztahu začnou cítit vyšší, duchovní život, který je dokonalý a věčný. Odhalují Stvořitele, spirituální svět, vyšší sílu, která je ukryta uvnitř této sítě!
[36174]
Z 4. Části denní lekce kabaly 23.2.2011, „Úvod do knihy Panim Meirot uMasbirot“

Odpověď: Zohar se nám zdá složitý a matoucí, protože jsme nedosáhli jednotného vyobrazení. Nám se “Já” a “svět,” mé touhy a myšlenky, síly operující v celé této realitě a všechny ty věci jí naplňující, zdají oddělené jedna od druhé, rozbité. Proto mi tato síla rozbití podává extrémně složitý a matoucí obraz. Je to tím, že jej nevidím jednotný a rozdělení mě mate.  

V rozsahu, v jakém můžeme vidět všechny tyto detaily vnímání spojené dohromady, ale ne v naší mysli, protože to nepomůže, spíše v našich pocitech; do míry, do jaké toužíme všechny ty věci spojit dohromady – mě, mého bližního, Stvořitele, studium, skupinu, prostředí a vše co existuje – tolik Světla mi tato úsilí přinesou. Světlo na oplátku způsobí, že uvidím ucelenější obraz,  jehož všechny elementy se začnou lehce spojovat. 

Všechna moudrost pochází ze sjednocení všech těchto protikladů, které začínají podporovat jeden druhého a být provázaní. Čím vzdálenější a protikladnější si všechny tyto detaily obrazu reality bývaly, jež nyní vidím spojené dohromady, podporující a doplňující jeden druhého, tím hlouběji dosahuji plánu stvoření, programu stvoření a procesu, kterým procházíme. 

Ze všech těchto protikladů začnu žít, cítit neuvěritelnou moudrost, sjednocovat vyšší řízení v jedno a přistupovat k tomu jako jedné síle. To vše se odehraje, jako výsledek vlivu Světla na mé rozbité touhy a myšlenky, když chci po Světle, aby je spojilo v jedno. 
[35514]
Z 2. části denní lekce kabaly 2/16/11, Zohar

Ve vyšším světě je pouze láska a jednota, ale v okamžiku, kdy dosáhne našeho světa, se převrátí, protože náš svět je opakem toho duchovního. Shora, od Stvořitele, k nám sestupuje absolutní láska, ale zde, našima očima, vidíme nejhorší ze všech světů! Svatý čin odevzdání ve vyšším světě ovlivní naši egoistickou touhu zde v tomto světě, vyvolávaje v něm opačné reakce. Avšak síly jako takové byly úžasné!

Je to, jako když k tobě přijdu s láskou a dárky ze samé hlouby svého srdce a přeji si sdílet s tebou všechny své poklady, avšak vida, jak tě miluji, jsi šťastný, protože toho můžeš využít a vysát ze mě vše co mám. Myslíš si, „Jak báječné je to, že je tak laskavý, protože nyní ho můžu obrat na kost a zničit.”

Ode mě přichází láska a laskavý přístup, ale ty to vnímáš a používáš zcela opačným způsobem. Tak nám Stvořitel dává všechnu tu dobrotu a příležitosti, ale my využíváme jeho laskavý přístup obrácením v náš egoismus. Aktivujeme jej do plné síly a vše děláme opačným způsobem!

Stvořitel je dobrý, dokonalý a neměnící se. Je to jediná síla, která řídí celý svět. Avšak uvnitř nás se toto dobro odhaluje prostřednictvím činů a formy, ve které jsme ji schopni jako Jeho dobro vnímat. Proto v našem světě vidíme lidi zabíjet se navzájem, a že žijeme ve světě, který nemůže být horší!

Změním-li však svou představu, pak spatřím dokonalý svět Nekonečna, vyšší Světlo naplňující celý vesmír, svatou Šechinu. Avšak ve skutečnosti se nic nezměnilo. Jednoduše jsem koupil nové brýle.

[34921]
Ze 4. části denní lekce kabaly 9.2.2011, „Podstata moudrosti kabaly”

Otázka: Co je podstatou našeho uvědomění svobodné vůle?

Odpověď: Je to sklonění se před skupinou s cílem získat od ní důležitost duchovního cíle, Stvořitele, odevzdání. To znamená, že moje svobodná vůle se uskutečňuje v mé volbě sklonit se před skupinou tak, aby vše co mají, se ve mně mohlo usadit jako nejdůležitější věc v životě, a že jejich myšlenka na Stvořitele může ovládnout všechno, co mám uvnitř sebe. Pak budu myslet jen na to.

Nebudu jednat slepě, jako bych byl hypnotizovaný, raději úmyslně pracuji v mém egoismu proti němu. Napojím se na přátele, dávám na ně, a vidím je jako vůdce naší generace, vše s cílem přijmout jejich důležitost dosažení duchovního cíle.

Měl bych potom vidět tento svět s jeho touhami po bohatství, moci a cti jako něco nízkého a nedůstojného? Ne, neměl, protože když to udělám tak to znamená, že Stvořitel je stěží větší než tato nízkost, je třeba dosáhnout jiného druhu stavu.

Proto si musím velmi cenit bohatství, moci, cti a celého tohoto světa, ale musím umístit spiritualitu ještě výš. Jinými slovy, nesmím snižovat hodnotu tohoto světa, jak navrhují náboženství a systémy víry, naopak, měl bych ocenit vše, co nabízí, ale použít ho pouze pro cíl dosažení spirituality. A to je podstata.

Pokud místo pohrdání tímto světem, budeme oslavovat duchovní, potom jak spiritualita poroste, stane se tento svět ještě důležitější. Takže, ne zničit a znehodnotit, ale povýšit spiritualitu ještě výš nad něj! Tímto způsobem, budete postupně stoupat z úrovně tohoto světa na úroveň toho příštího.
[35816]

Ze 4. Části denní lekce kabaly 20.2.2011, „Úvod do knihy, Panim Meirot uMasbirot“

Používáme kabalistickou metodu k nápravě části „Israel“ stejně jako části „národy světa“ v nás.  Pomáhají si navzájem prostřednictvím porušování stejně jako podpory, a tak pracují společně. 

Lidé musí porozumět tomu, že vše co se jim přihodí, je pro jejich dobro. Vše, co je během cesty odhaleno, musí být odhaleno přesným způsobem, a člověk by se měl pouze správně postavit ke všem prvkům: učiteli, knihám, skupině a Stvořiteli. Tak by měl postupovat.

Musíme pochopit, že k uskutečnění cíle dojde, když jsou všechny prvky pohromadě. Lidé se nesmí vzdalovat z této sjednocenosti pozvedáním důležitosti jednoho prvku nad ostatní. 

Někteří lidé preferují usilovat o Stvořitele, odkud pochází náboženství. Pro nábožensky založené lidi je Stvořitel vrcholem.  Všechny jejich modlitby a naděje jsou směřovány k Němu, zatímco láska k bližnímu je druhotná.

Jiní se soustředí na učitele a upadnou k Hassidut, uctívání. Pro ně je učitel důležitější než přátelé a Stvořitel. Jiní se soustředí pouze na přátele – dobrá společnost je pro ně ta nejdůležitější věc. Jako pravidlo, v našich skupinách je to nemožné, protože studujeme sílu, která mezi námi probouzí nenávist, abychom usilovali o skutečnou nápravu. A proto nemůžeme být jen dobrými přáteli, jak to dělají ostatní společenství.

Pouze rovný přístup k učiteli, studiu, přátelům a Stvořiteli nám umožní dosáhnout cíle. 
[35377]
Z 1. části denní lekce kabaly 2/16/11, Rabašovy spisy

Můžete mi povídat o tisíci zajímavých věcí, které se dějí, ale nepřijmu je za skutečnost, neuvidím-li a nepoznám-li je za sebe. Pomozte mi poznat a cítit tyto věci. Budu schopen naslouchat jen tehdy, pokud rozšíříte mé orgány vnímání a ne mou představivost.

Pokud mi chcete dát dalekohled nebo mikroskop, jsem ochoten je akceptovat. Jsem připraven rozvinout nový orgán vnímání, ale pouze zůstane-li v oblasti mé racionální a kritické analýzy.  

Tento vědecký a realistický přístup je tím, o kterém kabala hovoří. Nicméně tisíce let nazpět došlo k „chybě“: Kabalisté naučili budoucí Řecké filozofy správnému vědeckému postoji, ale tito studenti jej překročili. Nechtěli jít proti svému egoismu a použít kabalistickou vědu pro svou vlastní nápravu. Mysleli si, že mohou zkoumat svět, aniž by napravili sebe. To vedlo k rozvoji filozofie. 

To nepatří jen starému Řecku. Je to zkrátka lidský přístup. Téměř každý řekne: „Proč bych se měl napravovat, když všemu rozumím!” Avšak to není možné. Nejdříve musí odhalit stav, ve kterém se nachází. Pak, pouze na tomto stupni, je dovoleno o něm diskutovat. 

Náboženství je také založeno na přístupu v tom smyslu, že nepotřebuje sebenápravu. Vykonáte nějaký čin a vše je dobré. Věříte, že jste si vytvořili spojení se Stvořitelem. Tomu se říká duchovní vyhnanství.  Je to „duchovní” podoba existence bez jejího skutečného vnímání. Tak je o této periodě řečeno: „Byli jsme jako ve snu.”

Kabala vyzývá lidi k návratu ke správnému přístupu k realitě, k odklonu od filozofie k vědě, od náboženství k lásce a odevzdání, a k získání nového orgánu vnímání, kterým člověk uvidí vše za sebe. 
[31519]
Ze 4. části denní lekce kabaly 1/2/2011, “Moudrost kabaly a filozofie”

Kabala nemluví o našem imaginárním světě, ale o nápravě duše a jak dosáhnout skutečné reality. Skutečnou realitou je Kli, ve kterém  je vnímán Stvořitel na základě určitého stupně sepětí s Ním. 

Kli nebo duše je rozdělena do dvou částí: Israel, část, která usiluje o spojení se Stvořitelem, k cíli, a národy světa, což je část, která toho není schopna. Cítíme jisté toužení odhalit Stvořitele. Věda kabaly je dle definice metoda k odhalení Stvořitele stvoření. Jinými slovy, hovoří o odhalení vlastnosti odevzdání a lásky v samotném stvoření. 

Abychom měli možnost cíle dosáhnout, lidé, kteří mají příslušnou touhu se sjednocují ve společném poli Stvořitele. Cítí se být přitahováni navzájem bez toho, aniž by věděli proč, a shromažďují se jako elektrické náboje či kovové štěpiny v magnetickém poli. To se děje tehdy, když dostanou příležitost realizovat metodu nápravy.

Zprvu nevědí, že musí napravit sebe. Jednoduše cítí volání toho nejdůležitějšího, “Pro co žiji? Co je smyslem mého života?” Nakonec porozumí, že všechny tyto otázky vedou k odhalení Stvořitele, Vyšší síly, která konstruuje, podporuje, utváří a kontroluje celou realitu. Není ničeho kromě této síly. 

Tak člověk od otázky kolem smyslu života přichází k otázce jak Stvořitele odhalit. Vždyť odhalení Stvořitele mu dá odpověď na vše ostatní. Tak, aby se přiblížili Stvořitelovu odhalení, se lidé spojují.

Stvořitel je skrytý, a abychom odhalili spíše Jeho než cokoli jiného, míněno odhalili kvalitu odevzdání a lásky, která se nachází vně naší přirozenosti přijímání a nenávisti, abychom vystoupali nad ni, jsem zaveden na jisté shromáždění lidí. 

Společně s nimi začínám rozumět, že otázka o smyslu života mě posune k potřebě odhalit Stvořitele, coby odpovědi na všechny otázky, které jsem si položil a pokládat budu. Odhalení Stvořitele znamená odhalení síly odevzdání a lásky. Může tomu být rozuměno pouze do míry své podobnosti jí, pouze dosáhnu-li též této kvality, kterou je On. 

Musím tuto vlastnost získat, a abych si zajistil její získání, jsem mezi lidmi, kteří mi jsou podobní. Bylo to tak pro mě zařízeno bez možnosti volby. Stvořitel je skrytý, protože kvalita odevzdání je mým opakem. Vzhledem k jejich zásadnímu rozdílu se tyto kvality navzájem necítí, a proto necítím Stvořitele. A je nemožné pracovat vůči někomu, koho necítím. Zcela jistě budu uveden v omyl a klesnu k sebeklamu. 

Proto, namísto toho, aby pracoval s Ním, Stvořitel mi dal na práci mého souseda. Umožňuje mi to provádět skutečná ověřování, dostávat sílu od přátel, a prověřovat se ve vztahu k nim: Nakolik postupuji od nenávisti k lásce?

Z 1. části denní lekce kabaly 2/15/11, Rabašovy spisy