Mnoho lidí si myslí, že spiritualita je běžný způsob jak naplnit sám sebe. Člověk si myslí, že velmi brzy odhalí stvořitele, a pak mu bude ležet celý svět u nohou. Ale to je falešná představa, protože po pravdě řečeno, spiritualita je odevzdání.

Jinými slovy, nejsem naplněn tím, co se mi odhalí, ale spíš budu naplněn odevzdáním, když se sám korektně otevřu. Koneckonců, Světlo nikdy nevstoupí do Kli, touhy, přímo, ale pouze pokud je oblečené v odraženém světle. Proto se musím stát dávajícím a užít si odevzdání. Ale jak to mám dokázat?

K dosažení tohoto cíle člověk potřebuje prostředí, které by na něj mohlo mít takový vliv, aby si myslel, že odevzdání je velmi cenný, vznešený majetek, že je to naplnění. Každý musí pozvedat hodnotu odevzdání v očích přítele, a tím mu předávat část vzájemné záruky. A potom, díky jeho povědomí o významu tohoto cíle, člověk obdrží osvícení, které mu pomáhá v duchovním pokroku.

Ale nad tím vším, člověk musí pochopit, že je to hra, protože z jeho současného stavu, nemůže spatřit cíl. A proto je všechna tato práce považována za stoupání k stavu, který pro tuto chvíli není jasný, člověkem nepostižitelný, opak toho, co je schopen pochopit dnes. Jinými slovy, člověk by měl neustále myslet na důležitost nějakého falešného cíle. Ale ten je falešný jen pro něj, protože je proti jeho egoistické touze.

Proto musí prostředí vychovávat člověka, poskytnout mu správné stupnice hodnot, a být docela silné, aby potlačilo jeho egoistickou povahu. Pokud jde o osobu, musí pomáhat svému prostředí, sám se před ním sklonit, podat se mu, a doslova se v něm rozpustit. A pak od něj bude moci získat důležitost cíle, a to navzdory jeho egu, které se v něm rozvine víc a víc.

Jinak nebude moci postoupit, protože existují dvě síly, které se zapojují: síla, která odmítá a ta, která přitahuje. Síla odmítnutí, odporu, se objevuje přirozeně: To je jeho ego. Otázka spočívá pouze v tom, zda se mu podaří bránit se silou s větší váhou, sílou prostředí, která ho přitáhne do spirituality.

Proto musí být všichni zaujati tím, jak si zařídit vhodné prostředí. To je to, co je naznačeno v tom, co Rabáš popisuje jako: „Shromáždili jsme zde, abychom se pozvedli na úroveň člověka.“
[39113]
Z denní lekce kabaly 4.3.2011, Spisy Rabáš

Otázka: Co je to záměr?

Odpověď: Záměr je to, po čem toužíte ze svého stavu. Důležité není to, co říkáte nebo děláte, ale přesně kam míříte, jaký výsledek očekáváte ze současného stavu, a nezáleží na tom, jestli je to váš nebo náš.

Řečeno jinak, jak chcete vidět svůj následující stav? Jak si ho nyní představujete? Co budete dělat: odevzdávat Stvořiteli, přijímat pro sebe, vydělávat, krást, předávat dál, dávat? Jak si představujete sami sebe v příštím stavu? To je váš záměr.

To je důvod, proč jen člověk má úmysly. On je ten jediný v celém stvoření, kdo je mimo čas. Záměr nepůsobí v materiálním čase, ale v duchovním čase, který leží nad naší touhou.
[38606]
Z 3. Části denní lekce kabaly 20.3.2011, Talmud Eser Sefirot

Doufejme, že na základě našeho úsilí zjemníme Gevurot, drsné události, které vyžadují, abychom je překonali, a které jsou odhalovány v dnešním světě. Musíme o nich přemýšlet a toto úsilí vynaložit.

Brzy začne velký kongres v Severní Americe, kde se budeme snažit vyvíjet pozitivní vliv na svět prostřednictvím naší silné jednoty. Správný přístup je zde velmi důležitý. „Pozitivní vliv“ neznamená, že eliminujeme všechny špatné události. Nemůžeme je eliminovat ani napravit. Spíše se musíme postarat o to, abychom zajistili, že lidé půjdou dopředu směrem k vzájemnému odevzdání, tedy k propojení. V důsledku tohoto propojení se země uklidní, všechny problémy budou vyřešeny, revoluce se vyřeší, a tak dále.

Nechoďme proti přírodě, snažíc se zabránit katastrofám. To je nesprávná modlitba, která se nikdy nevyplní. Místo toho se obraťme na příčinu potíží, ke zdroji přirozených událostí. Problém je uvnitř nás, a proto musíme napravit naše vlastní stavy. To je k tomuto vše.

Musíme se sjednotit co nejvíce a přát si, aby naše jednota byla prostředkem pro celý svět k postupu stejným směrem. Pak se vše okamžitě zklidní, včetně událostí, které se dějí právě teď, stejně jako problémy, které nás čekají v budoucnosti, aby nás podnítili k dosažení nápravy.
[38598]
Z 3. části denní lekce kabaly 20.3.2011, Talmud Eser Sefirot

Otázka: Jak je možné sjednotit celý svět, pokud jsou národy, země a náboženství od sebe navzájem tak odlišné ve všech směrech?

Odpověď: Jedná se o egoistické rozdíly. Když se spojíme duchovně tak zmizí a my všichni budeme jako jeden muž s jedním srdcem.

Pozemské rozdíly nás ve skutečnosti vůbec neoddělují. Jeden člověk své jídlo rád koření pepřem jiný nikoli. Jeden člověk provádí obřady tímto způsobem a jiný člověk tamtím způsobem. To nás nečiní odlišnými. Naopak, přesně tehdy začneme respektovat jeden druhého.

Být odlišný nám nebrání v tom, přijít k sobě navzájem duchovně. Naopak, sjednocením nad našimi egoistickými rozdíly, je uděláme ještě silnější a všechna ta síla se zaměří na duchovní jednotu.
[38149]
Z 4. Části denní lekce kabaly 15.3.2011

Každý den je záření úplně jiné, přichází na základně vlivu Zeir Anpinu, skládajícího se z 6. Sefirot, na 7. Sefiře, Malchut. V průběhu těchto “6 dnů” bude Malchut napravena a připojí Zeir Anpin.

Jednou, jak všech 6 světel – Chesed, Gevura, Tifferet, Necach, Hod, a Jesod, ovlivnili Malchut a napravili ji, spojili se dohromady. To je nazváno 6. dnem, Pátkem. V tento den přichází záření, které je ze všech Světel, které přijímali během týdne. To je nazýváno Jesodem (základ), po kterém začíná Šabat.

O Šabatu září všechna předchozí Světla společně v jednom velkém Světle a na naší straně není nic nového kromě „probuzení zdola.“ Proto se o Šabatu nepracuje, neposuzuje a neprovádí náprava. Je to výsledek celotýdenní práce, výsledek všech předchozích objasnění a náprav. 

Pak dojde k vzestupu na základě přidaného ozáření, ke kterému dojde „o páté hodině šestého dne týdne,“ myšleno z 5. Sefiry šestého dne, protože 6. den, Jesod, obsahuje své vlastní Sefirot: Chesed, Gevura, Tiferet, Necach, a Hod. Tato doba je začátkem vstoupení 7. dne, Šabatu. 

Toto Světlo přináší další objasnění, porozumění a odevzdání. To je přídavkem Šabatu nazvaný „přidaná duše“.  To je důvod, proč Ari představil zvyk oblékat o Šabat dvě saka namísto jednoho. Symbolizuje to fakt, že člověk potřebuje dvojitou clonu proti nově přidanému Světlu, které přijme Shora.  

Toto Světlo ovlivňuje Kelim či touhy a pozvedá je, protože není možné zůstat na jednom místě, zatímco přijímá Světlo. 
[35530]
Z 3. části denní lekce kabaly 2/16/11, Talmud Eser Sefirot 

Otázka: Redukují kabalisté světové katastrofy na základě svého duchovního pokroku?

Odpověď: Samozřejmě. Navíc, v tomto ohledu není nikdo větší nebo menší. Lidé si myslí, že velký kabalista se jen pomodlí a pohroma odejde. Ale ve skutečnosti je to naopak: Právě nově příchozí, kteří mají bod v srdci, který se právě probudil, kteří jsou zmatení, a ještě nic nechápou, mohou udělat více, než stařešinové s jejich vzdálenou, malou touhou.

Stejně jako malé dítě, které se stává hlavou rodiny, lidé, kteří se právě vydali na duchovní cestu a kteří se stále ještě zdají daleko od „reálného byznysu,“ mohou dokázat víc, než „veteráni“, s jejich prostými touhami a prosbami.
[37931]
Ze 4. Části denní lekce kabaly 13.3.2011

Otázka z Japonska: Jaká by měla být naše vnitřní práce v mimořádných situacích? Zatímco se dívám na lekce, probíhá non-stop zemětřesení.

Odpověď: V těchto dnech se musíme soustředit na jednotu ještě víc a mít jistotu, že právě na základě našeho vnitřního úsilí budeme schopni zabránit podobným katastrofám ve světě, a to jak v Japonsku, tak i ve všech regionech, kde lidé nyní trpí.

Proč trpí? Proč nepostupují ke korekci správnou cestou? Proč se neprobudí a nevyjdou do ulic a nekřičí, „Mesiáš teď!“? Řečeno jinak, proč nepožadují nápravu, změnu, nový stav?

Proč místo toho volají po změně vlády? Jak jim to pomůže? Nikdo na tom nebude o nic lépe, když se to stane, a to ani v případě, že libyjský diktátor bude pryč. Vzniklá mezera se vyplní islámským radikalismem nebo jinou stranou, ale bude to jen slepá psychologická kompenzace. V praxi se lidé nebudou cítit lépe. Toto je stále cesta utrpení. 
V poslední době svět rychle získává další zbraně. Obnovujeme závod ve zbrojení, který byl dříve zastaven, jako bychom chtěli soutěžit, jak silní jsme. Ale jak hloupé to je hádat se jako malé děti! Přesto podívejte se, jak hodně energie a zdrojů to obnáší.

Ve výsledku, vše záleží na nás, na všech našich přátelích po celém světě, kteří obdrželi pohon k tomu být napraveni. Musíme se sjednotit zevnitř a pocítit, že jsme jeden celek. Pak tím, že chceme sjednotit celý svět do jednoho, budeme pomáhat druhým se také přiblížit. Koneckonců, jsou naší pasivní částí. Oni nejsou schopni se přiblížit sami o sobě, dokud jim neukážeme možnost se k nám připojit.

Jakmile člověk obdrží probuzení, bod v srdci, přijde k nám a připojí se ke všem těm, kteří aktivují a urychlují vývoj, přizpůsobují rychlost jejich práce rychlosti, při které vznikají nové Rešimot. Pak žádné síly, tsunami, revoluce, války ani další takové věci nás nebudou nutit k postupu negativním způsobem.

Vše závisí na našem úsilí, na míře s kterou pracujeme na sjednocení. Neexistuje jiné řešení pro celý svět.
[37940]
Ze 4. Části denní lekce kabaly 13.3.2011

Otázka: Co by se mělo udělat se skutečností, že se muži obávají silných žen, utíkají od odpovědnosti a iniciativy?

Odpověď: Sami jsme to na sebe přivolali. Ani jedna žena nechce být silná. Ani jedna žena nechce být expertka, aby hodně vydělávala a vychovávala děti sama. Žena touží po domácnosti ze své přirozenosti. Chce děti a aby bylo vše podle přírody. Avšak jestliže muži neplní povinnosti, které jim náleží, pak z absence jiných řešení jsou ženy v naší době nuceny jednat svými vlastními silami. A já před nimi za to smekám klobouk.

Výsledek je, že ženy jsou mnohem nezávislejší, lépe se našemu světu přizpůsobují. Kromě toho mají přirozenou odolnost, která  přesahuje mužskou. Mají moc a síly ducha, protože na konci dne jsou přírodě blíže. 

Na druhé straně, muž jednoduše létá v oblacích. Je jako malé dítě, které si našlo práci v oblasti počítačů nebo technologie a dokola si hraje se svými hračkami jako to dělával ve svém dětství. Nalézá v tom radost. Koneckonců moderní společnost tyto hry jako kapitálový trh, práce či potloukání s kamarády po práci, respektuje a tak život běží dál. A když muž potřebuje podporu, vrátí se ke své matce.  

Bohužel, čím dále se ubíráme, tím rozšířenější a společensky přijatelnější se tento fenomén stává, ve skutečnosti se z něj stává norma a módní trend.

Ze 4. části denní lekce kabaly 3/7/11 na téma Ženy

Existuje zákon: „V duchovním životě, je nutné ‚následovat jednoho, osobnost‘ a v materiálním životě, ‘následovat většinu.‘“ Nicméně to neznamená, že musím běžet na náměstí, kde je shromážděno tisíce lidí, ptát se jich, co chtějí a začít sdílet jejich touhy. „Následovat většinu“ znamená pečovat o spojení mnoha lidí, protože pouze prostřednictvím tohoto spojení napravuji své Kli, přání.

Běžím za nimi, abych je připojil k sobě a sám se zapojil do jejich vnitřní touhy. Nedívám se na jejich materiální, živočišné potřeby, ale spíše se snažím odhalit jejich vnitřní touhy, které je spojují do jedné sítě.

Pokud se chci zapojit do této vyšší duchovní sítě, která spojuje všechny do jednoho, je to považováno za „mířit za většinou,“ kde moje touha je, přivést většinu k jednotě a sám se jí účastnit. Výsledek je, že většina se pro mě stane jako jeden.
[35694]
Ze 4. části denní lekce kabaly 18.2.2011, „Svoboda“