Můj komentář: Skrývání Stvořitele, síly lásky, která řídí svět, je tu kvůli našemu egoismu, který je protikladem vlastnosti Stvořitele, a proto Ho necítí. K odhalení Stvořitele může dojít pouze důsledkem změny v naší egoistické povaze, od vše pro sebe k altruistické povaze vše pro druhé, v souladu s principem, „Miluj bližního svého jako sebe.“

Volání po změně člověka se nachází ve všech náboženstvích, ale nedokáží to implementovat, protože naši povahu lze změnit pouze pod vlivem Stvořitele, Světla Ohr Makif. Kabala toto umožňuje. (Viz článek Baal HaSulama, “Podstata náboženství a jeho účel“). To je článek, který také mluví o etice…

[120782]

Odpověď: Jak říkají mudrcové, nemůžete dětem ukázat, že je vaše láska absolutní. Jen je to zkazí. Rodiče, kteří svým dětem ukazují bezmeznou lásku, vedou své děti do kruhů (Igulim) namísto přímek (Yosher), namísto zákona, milosrdenství místo soudu, a to není dobré.

Proto si zkrátka nemůžeme Stvořitele představit jako dobrého, který koná dobro. Skrývá se za velmi specifickým a nekompromisním pohledem na náš vztah, který se nám zdá, že sahá od velmi necitlivého ke zcela krutému.

Musíme brát v potaz oba extrémy, dvě strany jedné mince. Na jedné straně je dobrý, který koná dobro, a na straně druhé ho shledávám jako zlého. Tak, jak mohu spojit tyto dva sobě protikladné extrémy?

Cílem stvoření je prospěch Jeho stvoření, a toho je dosaženo v závislosti na nápravách, která stvoření dělají a pouze na konci vývoje. Baal HaSulam o tom píše v článku, “Podstata náboženství a jeho účel.” Pokud přijmu takový přístup, pokud si toto uvědomím během svého výzkumného procesu, porozumím, proč je to tak vše zařízeno. Chápu, že Stvořitel je jako milující otec. Z lásky, musí na Své dítě vyvíjet nátlak, aby ho dovedl k dobru.

Konkrétně, myšlenka je tu taková, jak přesně identifikovat problém, rozpor mezi Stvořitelem, který je dobrý a koná dobro a problémy našeho světa, neboť vidím, že potíže se jen množí, jsou více akutní, více a více na lidstvo vyvíjí tlak. Do nedávna, jako by časy byly dobré, každý doufal v jasnější a lepší budoucnost, v „americký sen,“ ale dnes už neslouží k poměřování, a brzy budeme šťastní, že tam nežijeme.

Proč je zapotřebí této protikladnosti, této rozdílnosti? Tento konflikt je zkonstruován právě, aby ve mně vytvořil vnitřní rozpor: Jak je možné, že síla přírody, dobro, které koná dobro, absolutní síla mimo všechna omezení, nás uzavřela do tak opravdových pohrom?

Začnu pozorovat a zkoumat tento konflikt a hledat řešení problému. Možná, že Stvořitel neexistuje, a vše je dáno na milost slepé přírody, a já proti tomu musím bojovat.

Nicméně, ve skutečnosti tento přístup problém neřeší. Vždyť Stvořitel a příroda je jedno a to samé. Z toho vyplývá, že jsem nic nezměnil. Změnil jsem slova, ale nadále čelím stejnému, nevyřešenému problému. Tento stav stále probíhá a zhoršuje se, a v každém případě musím hledat cestu ven.

Proto nakonec mohu tento problém vyřešit pouze tehdy, pokud porozumím, že nemusím změnit nic, kromě sebe, a to je klíčový bod: Musíme se změnit či nikoli? Uctíváme všemi možnými druhy fyzických činností, činností, které byly sepsány, a čekáme, že nám přinesou vše dobré, nebo se napravíme, a z toho, z našich napravených Kelim, to pro nás bude dobré.
[120349]
Z 1. části denní lekce kabaly 12/11/2013, Shamati #3 “Podstata duchovního dosažení”

Na konci dosáhneme toho, čeho nám bylo dáno, abychom dosáhli. Proč je vše zařízeno právě takhle? To nám není známo.

Stvořitel stvořil něco, co je nazýváno „přání těšit se“; dostává určitý druh „naplnění“ a je emocionálně stimulováno tím, z čeho se „těší“. A reakce tohoto přání, které stvořil Stvořitel, je to, o čem mluvíme. To je celý náš život. To jsme my.

Pravá podstata přání nám není známa. Co přesně Stvořitel stvořil jako „něco z ničeho“? Co je toho podstata? Proč to vzbuzuje jakýsi druh reakce, emoce, stimulace, vždycky když potřebuje naplnění? Na to nemáme odpovědi. Mluvíme jen o pozorováních, která již vnímáme, ale nejsme připraveni je porovnat s „z ničeho“.

A kdo ví, co se stane v budoucnu? Tam, v hlubinách nepřístupného, se nachází podstata věcí, jako něco z něčeho a něco z ničeho; něco z něčeho je naplnění, a něco z ničeho je nedostatek.

Uvnitř našeho přání přijímat rozlišujeme různé druhy fenoménů. A tady nám na pomoc přichází kabala, která studuje a zkoumá přání přijímat, „hmotu stvoření“ a stimulaci přání přijímat zvanou naplnění.

Naplnění můře být ať positivní tak negativní: Z positivního se přání těší, z negativního či nedostatku naplnění, přání trpí. Tak jsou založeny jeho reakce.

Tyto věci jsou individuální; patří k tomuto přání, zatímco ostatní přání cítí a jsou založena jinak. Všechna měření a definice jsou stanoveny pouze podle způsobu, jakým se určitý fenomén odkrývá.

Takovým způsobem nevíme, co sama touha přijímat představuje. Známe pouze emoci, kterou cítíme uvnitř. Této emoci říkáme „život“, „životní energie“. A přání samo o sobě zůstává tajemstvím. Co přání chce, to je jedna věc, a čím přáním doopravdy je, to je věc druhá.
[120407]
Z 1. části denní lekce kabaly 13/11/2013, Shamati #3 “Podstata duchovního dosažení“

Odpověď: Bude mást sebe i skupinu. Věřím, že když máte vážný zájem, studujete pouze jednu věc.

Například, prve jsem se zabýval bio-kybernetikou s velmi vážným úmyslem stát se tím nejlepším bio-kybernetikem na světě. Pak jsem zjistil, že mě tato profese neuspokojila a začal jsem hledat něco jiného. Našel jsem kabalu a to bylo ono! Když studujete kabalu, tak s největším kabalistou. Studoval jsem s mnoha učiteli, dokud jsem nenašel Rabaše. Poté jsem zcela přerušil spojení s mým předchozím životem, přestěhoval jsem se blíže k němu, a byl jsem s ním po 12 let až do jeho smrti.

Věřím, že jiné cesty není. Není možné čehokoli dosáhnout, když přeskakujete od jednoho učení k druhému, od víry k víře. Nechci ani probírat, zda jsou dobré či špatné, moudré či hloupé, na tom nezáleží. Zkrátka, pokud studujete dvě metody, není to dobré.

Jak budete schopni porozumět, co je lepší a co horší? Nebudete znát ani kabalu, ani jinou metodu. Co z toho budete mít, když se budete zaobírat oběma? Salát.

Proto Vám radím, zanechte kabaly a dělejte jen jednu věc. Při nejmenším budete odborník alespoň v něčem.

V každém případě, proč v našem světě vidíme tolik hrozných věcí? Samozřejmě, „Není nikoho jiného kromě Něj“ myšleno pouze jediná činná síla. V návaznosti na to, vše pochází od Stvořitele. Tak jak je možné, že naše stavy cítíme jako špatné?

Faktem je, že Baal HaSulam vykládá, že Stvořitelovo řízení je orientováno na cíl. Aby nás učil, dovedl na vrchol uvědomění a pochopení, Stvořitel nás musí provést různými druhy poněkud nepříjemných stavů. Díky nim začneme rozlišovat, co je dobré a co špatné ne v očích našeho egoistického přání, jako na počátku, ale ve vztahu k přání dávat.

Toto měřítko je natolik protikladné tomu, jež v nás bylo vytvořeno od narození, že ani nechápeme podstatu jejich protikladnosti. Tu stále musíme objevit, a cestou nám bude opakovaně představováno v jiné formě, jiném stavu, vyžadujíc jiný přístup. Vždyť každý stupeň je opakem těch sousedících, obou nižšího i vyššího.

Tak, samozřejmě, si člověk nikdy nemůže být jist ničím, co zažívá. Má pouze „kotvu“, náš svět. Zde jsme od duchovna odtrženi a v každém stavu se vracíme do této separace, protože s každým stupněm musíme spadnout na nižší úroveň, dokonce i na kratičkou chvíli. Cítíme, jako by vše duchovní úplně zmizelo, a pak stoupáme na novou úroveň.

Stav “tohoto světa” je mimořádný, protože zde můžeme nějak existovat bez jakéhokoli záměru, izolováni od duchovna. Může to být imaginární svět, a přesto v něm žijeme, abych tak řekl. Později uvidíme a pochopíme, že toto není existence, není to bytí, ale jakýsi druh „kolísání“.  Nicméně, můžeme stoupat žebříkem náprav pouze pokud stojíme v tomto světě, zažíváme v něm různé fenomény, posilujeme skupinu a snažíme se v jejím rámci  dělat nezbytné.

Tady se zabýváme šířením; tady chceme vidět nápravu. Protože dosud nejsme v duchovním světě, tento imaginární, materiální svět se pro nás stává „základnou“, pevnou a neotřesitelnou. To znamená, že specifičnost naší skupiny vychází také z tohoto světa.

Tak na cíl zaměřené řízení Stvořitele nás provádí hroznými stavy, příznačné procesu zrození úžasného a sladkého ovoce. Je řečeno, že užitek světla je znám ze tmy. Když je proces zpožděn, ukazuje také na výši a jedinečnost daného stvoření. Vždyť čím komplexní duše je, o to více stádií růstu vyžaduje.

To však nemá přímé spojení s jeho tempem. Čas akcelerujeme, když si každou chvíli přejeme změnu. Když jsem v „kšeftu“ po dvacet let, a nikam jsem se nedostal, neměl bych se ujišťovat, že mám vysokou duši, která vyžaduje k „stoupání“ dlouhý čas. Nikoli, měl bych svůj rozvoj soudit ne podle výsledků, ale podle rychlosti vnitřních změn. To je to, co určuje, zda jdu cestou Světla či temna, cestou Tóry nebo cestou utrpení.

A tady všechno závisí na přípravě z mé strany: když se na změny připravím, urychluji čas a obracím cestu nežádoucí na cestu žádoucí. Po pravdě žádná „nežádoucí“ cesta není. Člověk si plačky nemůže přiznat, že ho Stvořitel vede k cíli stvoření. Nejsme horda otroků plahočících se za absolutním dobrem, nucená bičem. To je zkrátka nemožné. Ne, v každém stádiu a chvíli mám možnost výběru mezi cestou Tóry a cestou utrpení. Rozdíl mezi nimi je v mé přípravě: pokud chci svůj stav odhalit dopředu a vidět, jak daleko je k cíli stvoření.

A cílem je mé přilnutí ke Stvořiteli, čímž se má na mysli úplná ekvivalence formy s Ním. Jak je to možné? On je přání dávat a já jsem přání dostávat. Jsme si protiklady.

Fakt je, že Stvořitel mi posílá Světlo, které napravuje tak, že mé přání získává „oděv“ dávání. Tomu se také říká „clona“ a „Odražené Světlo.“ Tak se stanu takovým, jako On.

Mohu se ujistit, že postupuji správným směrem? K tomu mám skupinu, ve které musím pracovat. Pokud opravdu toužím, čekám, zatímco na mně Stvořitel provádí nezbytné, připravuje pro mě „cvičení.“ Jsem na ně připravený; chci je a vše ochotně přijmu, s radostí a vděčností, žehnaje za zlo stejně tak jako za dobro.

Jak však při tom mohu sám sebe prověřit? Kritérium je následující: Když se dostaví tíha srdce, jsem rád, rád, že mám místo pro práci, že na mě Stvořitel nezapomněl a ukazuje mi výši dalšího stupně. Nyní k tomu, abych vzrostl do altruistického záměru, postrádám pouze Světlo.

Tak, tíha srdce ukazuje, že nyní mohu stoupat k vlastnosti dávání. To je rozdíl mezi cestou Tóry a cestou utrpení.
[119898]
Ze 4. části denní lekce kabaly 7/11/2013, Spisy Baal HaSulama

Na jedné straně cítím velmi velkou tíhu při tom sebemenším kroku vpřed. A na straně druhé vidím, že pokud tento krok vpřed neudělám, pak vše zmizí a já vše ztratím. Všechno moje úsilí vyjde na prázdno, jako bych nic nedělal.

Proto jsme zavázáni posilovat skupinu, jsme zavázáni posílit vzájemnou podporu a nebát se překážek. Neboť 49 Bran Nečistoty se musí ukázat v celé své intenzitě.

A není třeba se bát egoistických narušení, jež na nás dopadnou a oslabí nás. Jinými slovy, musíme znovu a znovu vstát. Problém je v tom, že zapomínáme důvod našeho pádu a ptáme se, proč je to najednou pro nás takové špatné, proč se neprobereme? Jen včera jsem byl celý v ohni, pracoval jsem na „plné obrátky“, a dnes jsem se probudil jako tupé zvíře – nic si nepamatuji, ničemu nerozumím a o ničem nemohu přemýšlet. Cítím se unavený a nepozorný a nerozumím tomu, že se musím sám probouzet každý den. A celou tu dobu jsou tu nová objasnění nových “Kelim”, jež jsem dosud nevyjasnil.

A může být, že uprostřed dne se najednou objeví nějaké nepříjemné novinky, které mě jednoduše omráčí. A nebýt podpory přátel a skupiny, upadl bych. Pro samotného je nemožné se udržet, pokud se váha sil naklání směrem ke zlu. Skupina musí člověku dodávat energii po celou dobu novým nadšením a probuzením. Musí se stát zdrojem ducha života.
[119590]
Z 1. části denní lekce kabaly 30/10/2013, Rabašovy spisy

Je to jako u těla, které reaguje na každou ze svých buněk, na každé přání. Jste spojení s každým a nemůžete udělat jediný čin bez toho, aniž byste neotřásli systémem. Každý se začne pohybovat díky vám a vy systém neustále měníte. Bezmyšlenkové jednání má na systém minimální vliv, i řeč má velmi malý efekt. Vaše záměry však přinášejí do systému enormní změny, dokonce i právě teď, když váš záměr není úplně přesný, ale stále se ho snažíte dosáhnout. Jste jako dítě, které se snaží rozvíjet.

Takový efekt ve fyzickém světě nevidíme, ale v duchovním světě lidé, kteří právě začínají svou duchovní práci, vyvolávají svým jednáním opravdovou a silnou odpověď celého systému. V souladu se svým zdokonalováním, postupně rostete od člověka, který činy provádí, k člověku, který slouží těm, jež činy provádí, když vzrostete do úrovně  Biny, Hafetz Hesed, či ještě výše. Pouze sloužíte nižším tím, že jim pomáháte, ale oni jsou ve skutečnosti ti, kteří přináší do systému ty největší změny, díky vám.

Stav vyššího, ať již malost či velikost, záleží na nižším, na MAN, na modlitbě, kterou vznáší. Jsou to však oni, ti nejmenší, kteří vznáší MAN (modlitbu), a ve vztahu k ní, se celý systém otřásá v odpovědi na jejich úsilí, být začleněni do systému ve svém porozumění a pocitech.
[119971]
Z přípravy na denní lekci kabaly 7/11/2013

Otázka: Jak se můžeme přesunout od egoistické starosti o druhé k zájmu nezávislém na egoismu? Jak se zbavit egoistického přání, které nás nutí se o druhé starat?

Odpověď: Člověk cítí vlídnost, otevřenost a podporu od každého, obsažení v druhých, a cítí všechny společně spíše, než sebe. „Vyjde ze sebe,“ ze svých problémů, své nemoci a svých myšlenek. To je nejdůležitější především ve stáří. Začne se cítit jako dítě, které se stává součástí svého okolního prostředí, jako by se v něm vznášel. Je pro něj moc důležité být s ostatními, hrát si s nimi a cítit je.

Pokud lidi přivedeme k takovému stavu, pak skutečně nebudou vnímat svůj věk. Doslova budou připraveni za to dát vše. Koneckonců, člověk cítí neuvěřitelnou lehkost, necítí tíhu svého věku. To ho činí zdravějším a omlazuje ho.

K omlazení dochází, když člověk vzroste nad svůj stav natolik, že se stává součástí kolektivu. Více už necítí sebe, ale spíše společenství: všichni jako jeden.

[106488]

Z pořadu Kab TV’s “Lékařství budoucnosti,” 4. část , 7/4/2013

Celý duchovní systém se nachází ve standby režimu. Ve skutečnosti je to bezduchý mechanismus, který sám o sobě nic nepotřebuje. To stejné se dá říci i o Stvořiteli, neboť je daným zákonem.

Když Ho nazývám laskavým,  milosrdným a dávajícím, přiřazuji Mu své vlastní pocity. To je Jeho obraz v mých očích, a On Sám se nachází nad vším, nad dosažením.

Proto je systém duchovních světů systémem neměnných zákonů. Neexistují žádné další “pocitové prvky” v něm, ale nás, kteří něco vyžadujeme a vědomě dáváme a přijímáme. Je to jako by tam byla roura, která přenáší Světlo běžící ke mně. Na konci roury je kohoutek, ale já ho nemohu otevřít, ne svýma rukama, ale mohu jej otevřít svým přáním.

Vyšší stupeň není “hodný muž”, ale naprogramovaný mechanismus. Spustím systém tím, že apeluji na Vyššího. Začne pracovat pouze tehdy, když Mu dodám správné přání, správný impuls. Vždycky je připravený; jinými slovy, je připraven vypustit zásoby Světla, jakmile dokáži „otevřít kohoutek“. Ba co více, čím více jej otevřít dokáži, tím silnějšího proudu se mi dostane.

Tento kohoutek má „přístupový kód.” K jeho zadání je zapotřebí správné, konkrétní, ověřené žádosti. Musím posoudit svá přání a záměry, zaměřit svou mysl a pocity, a sebe celého vložit do tohoto „signálu“, předat jej přes skupinu, spojit mé přátele do společné touhy, a směrovat ji ve prospěch Stvořitele.

Kohoutek se otevře, jakmile trefíme správný kód. Systém čeká na vložení správných dat. Před námi leží neživý mechanismus, filtrující a uvolňující části Světla, hojnosti, energie, síly a přání.

Jedinou živou částí je Malchut světa Atzilut, která leží níže. Vše ostatní ožije pouze až do něj vložím svůj život, své touhy a svou bolest.

A to je důvod, proč nemůžeme čekat, až shora něco přijde samo. Systém pracuje ve shodě s mým přáním a mými příkazy. Pokud prozatím nejsem připraven příkazy dávat, pak křičím na zeď bez toho, aniž bych Stvořitele nalezl. Objeví se pouze tehdy, kdy jsem schopen se k Němu natáhnout a dotknout se Ho.

[28763]

Ze 4. části denní lekce kabaly 12/05/2010, “Předmluva k Zoharu”