Otázka: Co je to záměr?

Odpověď: Záměr je to, po čem toužíte ze svého stavu. Důležité není to, co říkáte nebo děláte, ale přesně kam míříte, jaký výsledek očekáváte ze současného stavu, a nezáleží na tom, jestli je to váš nebo náš.

Řečeno jinak, jak chcete vidět svůj následující stav? Jak si ho nyní představujete? Co budete dělat: odevzdávat Stvořiteli, přijímat pro sebe, vydělávat, krást, předávat dál, dávat? Jak si představujete sami sebe v příštím stavu? To je váš záměr.

To je důvod, proč jen člověk má úmysly. On je ten jediný v celém stvoření, kdo je mimo čas. Záměr nepůsobí v materiálním čase, ale v duchovním čase, který leží nad naší touhou.
[38606]
Z 3. Části denní lekce kabaly 20.3.2011, Talmud Eser Sefirot

Každý den je záření úplně jiné, přichází na základně vlivu Zeir Anpinu, skládajícího se z 6. Sefirot, na 7. Sefiře, Malchut. V průběhu těchto “6 dnů” bude Malchut napravena a připojí Zeir Anpin.

Jednou, jak všech 6 světel – Chesed, Gevura, Tifferet, Necach, Hod, a Jesod, ovlivnili Malchut a napravili ji, spojili se dohromady. To je nazváno 6. dnem, Pátkem. V tento den přichází záření, které je ze všech Světel, které přijímali během týdne. To je nazýváno Jesodem (základ), po kterém začíná Šabat.

O Šabatu září všechna předchozí Světla společně v jednom velkém Světle a na naší straně není nic nového kromě „probuzení zdola.“ Proto se o Šabatu nepracuje, neposuzuje a neprovádí náprava. Je to výsledek celotýdenní práce, výsledek všech předchozích objasnění a náprav. 

Pak dojde k vzestupu na základě přidaného ozáření, ke kterému dojde „o páté hodině šestého dne týdne,“ myšleno z 5. Sefiry šestého dne, protože 6. den, Jesod, obsahuje své vlastní Sefirot: Chesed, Gevura, Tiferet, Necach, a Hod. Tato doba je začátkem vstoupení 7. dne, Šabatu. 

Toto Světlo přináší další objasnění, porozumění a odevzdání. To je přídavkem Šabatu nazvaný „přidaná duše“.  To je důvod, proč Ari představil zvyk oblékat o Šabat dvě saka namísto jednoho. Symbolizuje to fakt, že člověk potřebuje dvojitou clonu proti nově přidanému Světlu, které přijme Shora.  

Toto Světlo ovlivňuje Kelim či touhy a pozvedá je, protože není možné zůstat na jednom místě, zatímco přijímá Světlo. 
[35530]
Z 3. části denní lekce kabaly 2/16/11, Talmud Eser Sefirot 

Otázka: K odhalení vyšší síly je zapotřebí vyjít z našeho nitra, z nitra našeho egoismu. Děláme to pro sebe, abychom získali věčné potěšení. Není to tím nejegoističtějším, co vůbec může být?

Odpověď: To je pravda! Přirozeně, všechna naše jednání jsou čistě egoistická. Nezáleží na tom, jak moc si nalhávám, že se chci s ostatními spojit, dosáhnout lásky k bližnímu, to vše je jen pro mé osobní potěšení.

Avšak uprostřed se děje něco výjimečného, něco, čeho si nejsme vědomí. Když dráždíme jeden druhého: „Sjednoťme se! Zpívejme a tančeme! Studujme společně!“ probouzíme vyšší sílu. Ovlivňuje nás a mění dokonce i bez našeho záměru. To je navýváno „Segula“, „zázračná vlastnost“ vyššího Světla.

A pak najednou cítím: “Skutečně? Opravdu se chci změnit? Proč tak najednou? Neblázním? Odevzdávat? Skutečně milovat? Myslet na druhé? Co se pak stane se mnou?”

Najednou začnu cítit, že myslet na ostatní se pro mě stává důležitější. Zatím se v této vlastnosti nenalézám, ale začínám toužit po tom, aby tomu tak bylo. Předtím než zamítnu byť jen tuto myšlenku, postupně dojcházím do stavu, kdy si opravdu přeji dosáhnout kvality odevzdání a lásky k bližnímu.

Proč tak najednou? Je to proto, že mě ovlivňuje Světlo. To je nazváno zázrakem, na který odkazujeme jako: “Světlo, které přichází, napravuje. ” To samé Světlo, které nás stvořilo k tomu, abychom přemýšleli jen o sobě, nás změní. A to je zázrak “zázrak vyjití z Egypta.”

Když k tomu dojde, cítíme, že se něco změnilo, něco uvnitř nás přecvaklo. To změní celé mé základy, můj přístup k světu, můj pohled na svět a lidstvo a mé myšlenky o komkoli. Najednou se stanu svým absolutním opakem. 

To je akt stvoření, Stvořitelův čin. Stvořitelovi činy vidíme v pocítění naší vnitřní revoluce. A to je důvod, proč celý tento proces, který prožíváme, je označován jako práce Stvořitele. Vždyť my pouze vyvoláváme tento čin a Stvořitel jej uskutečňuje.

Takže nemějte obavy, buďte otevření: Opravdu nechceme nic jiného, než dostávat potěšení a myslet na sebe, a stále jsme uvnitř všichni egoisté, bez ohledu na to, jak krásná slova používáme. Avšak Světlo přichází a mění nás podle našich činů při studiu, šíření a sjednocování.

Nechť Světlo pracuje!
[36809]
Z 1. lekce, Metzoke Dragot Congress 2/24/2011

Otázka: Co je skupinová příprava na lekci a jak vyvolá Obklopující světlo ve větší míře?

Odpověď: Skupinová příprava na leci vyžaduje, aby na sebe každý převzal odpovědnost za celou skupinu. Co je myšleno principem „Když nejsem za sebe, kdo je za mě?“ Znamená to, že jsem odpovědný za probuzení skupiny a tímto způsobem nakláním váhy za celý svět k poháru milosrdenství. 

Musím se ujistit, že moji přátelé nikdy nezapomenou cíl. Proč jsme tu? Kterého stupně dosáhneme? Snažíme se dosáhnout stupně “člověka” (Adam), podobnosti Stvořiteli. Musí to pro nás být nekonečně důležité. Pak nezapomeneme, co se děje během vyučovací hodiny a nebudeme rozptylováni cizími myšlenkami. 

Musím se ujistit, že je tomu tak u všech mých přátel. Pomáhám každému držet směr tím, že se o ně starám. Díváme se na poměrně rychlý proces na cestě k úspěchu, pokud bude takto pracovat celá skupina. 

Jednotlivec může uspět pouze tehdy, je-li vyvolený, zvláštní duše. My jsme spaseni pouze jednotou. Nevidím tu žádné vyvolené lidi. Každý člověk se domnívá, že pro něj existuje individuální cesta. Nicméně se zcela mýlí, především v naší době není vyvolených potřeba. Naopak, dnes se musí do procesu nápravy zapojit masy.

[36715]
Z 1. části denní lekce kabaly 1/3/2011, Rabašovy spisy

Ve světě, v realitě, jsou jen dvě síly: síla Stvořitele a „síla“ stvořené bytosti, kterou jí dal Stvořitel úmyslně v opačné formě. Tato síla je opakem Stvořitele, díky ní stvoření překročilo hranice Jeho úrovně a získalo svou vlastní realitu. Jinak by nebylo schopno existovat.

V našem světě, “stvořená bytost” je někdo, kdo má hmotu neživých, rostlinných nebo živých stupňů. Znamená-li duchovní existence osobní realitu vně vyšší síly, pak v našem světě, se nám vyšší síla neprojevuje otevřeně, což je důvod, proč realitu definujeme existencí hmoty.

V duchovnu se nepočítá hmota, ale autonomie. Aby byl člověk stvořenou bytostí, musí být samostatný. Stupeň nezávislosti stvoření určuje, do jaké míry se může považovat za opravdu existující bytost. 

Miminka a děti v našem světě nebereme vážně, protože dosud nezískali nezávislost. Pouze v dospělosti se člověk stane samostatným, a tehdy se mu dostává jiné odezvy.

Podobně v duchovnu nehledě na jakém stupni se stvoření nachází (neživé, rostlinné či živé), determinujícím faktorem je, má-li před Stvořitelem vlastní status. Abychom stanuli před Stvořitelem, člověk si musí být nejdříve vědom toho, že Stvořitel existuje, myšleno že je před Ním, a že jsou si navzájem opakem.  

Pak v tomto opačném stavu začíná práce. Člověk rozdělí realitu do dvou: Stvořitel a Já, realitu, kterou Já pozoruji. A poté si vybere, co je důležitější.

Ve skutečnosti, aby stvoření dal nezávislost, Stvořitel jej přenesl vně sebe a dal mu pocit, že samo existuje. A nyní musí stvoření sebe samo správně poznat vně Stvořitele, jako kdyby ani neexistoval, jako kdyby zmizel z jeho pohledu, z jeho přání. Za pomoci sil a nástrojů, které Stvořitel poskytuje, k Němu musí stvoření najít správný postoj. A to znamená přijmout Stvořitelovu moc nad sebou, nad svou nezávislostí, aniž by ji anulovalo.  

Pak na jedné straně stvoření udržuje svou pozici vně Stvořitele, myšleno pokračuje v přijímání potěšení do přijímajících tužeb, aniž by se před Stvořitelem anulovalo. Na druhé straně však, svou nezávislostí ve vztahu k přijatému potěšení a přes něj, stvoření získá ekvivalenci formy se Stvořitelem. Tak stvořená bytost přijme úplnou, celkovou autonomii. 

Nicméně k tomu může dojít pouze tehdy, pokud stvoření dodržuje obě tyto pomínky: Je ochotno anulovat svůj postoj ke Stvořiteli, nepoškodí-li tím svou touhu (vůli přijímat). Proto se stvoření vyvíjí ve střední linii. Na jedné straně udržuje touhu těšit se, zatímco na straně druhé získává formu dávání, což je atribut Stvořitele. Tímto způsobem se v něm utváří obraz člověka, Adama.

[35280]
Z 1. části denní lekce kabaly 2/14/2011, Rabašovy spisy