Naše celá práce spočívá v přípravě touhy pro další stupeň. Vynakládám úsilí, abych se kontroloval: O co přesně usiluji? Možná si stále myslím, že se na vyšší stupeň mohu pozvednout sám svými vlastními silami, nebo už nejsem tak pošetilý a už jsem zjistil, že toho nejsem sám schopen a pomoci mi může jen vyšší síla. A poté začnu hledat způsob, jakým se natáhnout ke Stvořiteli, přinutit Ho, aby mi pomohl.

Kabalisté říkají, že se na vyšší sílu můžeme obrátit pouze prostřednictvím společnosti, skupiny. Takže kolik let budu muset pracovat, abych si osvětlil, že společnost je jediným prostředkem, jak přilákat Stvořitele, aby mi pomohl, a má účast ve skupině se rovná přilákání Stvořitelovy síly pro mou nápravu? Vždyť spojíme-li se se společností přesně kvůli tomu, a žádáme-li pouze o to, pak to udělá, a my – Já, skupina a On – se tam spolu všichni setkáme, jak je psáno: „Isra-El (ten, jenž přímo usiluje o Stvořitele), Tóra (vyšší Světlo) a Stvořitel jsou jedno.“

To je nazváno pokusem „získat laskavost“ od Stvořitele. Stvořitel vás bude mít rád, když budete mít stejná přání jako má On. Musíte pochopit, že vy závisíte na Něm a musíte snížit své ego. Kabalisté nám to vysvětlují za použití nejpřesnějších slov a v okamžiku, kdy dosáhnete konce jejich práce, začnete mluvit jejich slovy; jazyk větví vámi bude pochopen.  

Nebudete mít žádná jiná slova! Začnete mluvit verši žalmů či modlitebních knih. Je to tím, že kabalisté převzali tato slova ze svého dosažení: celý pořádek slov a písmen. Začnete mluvit úplně stejným způsobem, protože vše, co je řečeno, je nepochybně určeno další úrovní a je nemožné, říci to jinak.

To je nejvědečtější postup ze všech postupů. Obyčejná věda je velmi nepatrná; pracuje pouze uvnitř hranic tohoto světa, v těchto limitovaných podmínkách, a proto je vše relativní. Kabala je však absolutně vědecká metoda, kde vše dodržuje jeden zákon. Pouze jediná rovnice je na místě celého vesmíru: Odevzdávání a přijímání musí být spojeno v jeden celek.  

To ani není zapotřebí nikomu dokazovat. Hledáme nějaký vědecký důkaz a příklady pouze proto, abychom kabalu lidem přiblížili. Nicméně moudrost kabaly sama nevyžaduje žádného důkazu; je člověku odhalena uvnitř.
[35309]
Ze 4. části denní lekce kabaly 2/4/2011, “Podstata moudrosti kabaly”

Odkud pochází slova tohoto světa? Proč se nějaký rolník, který kdysi žil poblíž Jeruzaléma, podíval na Olivovou horu a pojmenoval jí tímto způsobem? Je to tím, že si myslel, že se k ní toto jméno hodí. Toto přání v něm vyvstalo z povahy, a povaha pochází Shora. 

Proto ve slovech našeho světa nic není náhodou; všechna pochází Shora. To je důvod, proč je mohou kabalisté používat pro popis duchovních kořenů, což je nazváno “jazykem větví.” A když vezmeme názvy tohoto světa a vysvětlíme, co se za nimi skrývá podle jejich duchovních kořenů, uvidíme rozdíly mezi světy. Takto odhalíme, co stojí mezi námi a duchovním světem.

Kámen tohoto světa a kámen duchovního světa, strom tohoto světa a strom duchovního světa, muž, žena, dítě, oheň, voda, tak studuji rozdíly mezi světy a podobu, které musím dosáhnout. 

Avšak jazyk větví není určen běžnému člověku, ale těm, kteří vnímaní duchovní svět. Pouze oni mohou porozumět, co se odehrává mezi větví a kořenem, a předávají si vědomosti navzájem za užití tohoto jazyka. Když jeden kabalista popisuje určité spojení mezi kořeny duchovního světa a chce tuto vědomost předat jinému, vylíčí to jazykem větví.

Prozatím se tímto jazykem nevyjadřujeme, spíše používáme mluvenou řeč. Když budete cítit duchovno, pak posloucháním slov svého učitele, který vám o duchovním světě vypráví, budete rozumět, co znamenají. Nebo Vás bude učit jako malé dítě, které se učí mluvit. 

Představte si, že jste na stejné duchovní úrovni společně se svým učitelem, poukazuje na určitý fenomén a říká, jak je nazýván. Vidíte-li duchovní fenomén a slyšíte-li jeho jméno, můžete je spojit dohromady, připojit slovo tohoto světa k duchovnímu objektu. Tomu se říká studování jazyka větví. Novorozený v duchovním světě se učí jazyk větví podobně, jako se novorozenec tohoto světa učí mluvit pozemským jazykem.

A později budete schopen konverzovat s učitelem; budete mít aktivní slovník. 
[35334]
Ze 4. části denní lekce kabaly 2/14/2011, „Podstata moudrosti kabaly”

Otázka: Co si myslíte o “praktické kabale,” spojení se Sefirot?

Odpověď: Mrzí mě, že Vás zklamu, ale nic z toho nemá nic společného se skutečným dosažením (poznáním). V kabale nejde o žádné red stringy, svatou vodu či ceremoniály. 

Jakýkoli člověk na světě, který touží se učit, bez ohledu na jejich pohlaví, náboženství či národnost, může dosáhnout prostřednictvím správného studia a jenom jím. Je to, jako kdyby neměli tělo. Jinými slovy nezáleží na oblečení, zvycích a tradicích. To vše nemá absolutně nic společného s kabalou. 

Kabala je věda, a když se jí učíme, začneme tento svět vnímat coby více propojený, globálnější svět. To nám dává novou perspektivu a nový život. Pozvedáme se z úrovně, kde vše končí uvnitř mého těla do globální, externí úrovně, kde se vznáším mimo čas.

To je potřeba cítit. Slibuji Vám, že pokud byste studovali a vešli v tuto moudrost, ucítili byste, že to je způsob, jakým to funguje. Člověk našeho světa se musí pozvednout na úroveň věčnosti.

Vše co kabala předpověděla, se vyplnilo. Před dvěma tisíci lety kabalisté napsali, že svět vstoupí do nové fáze vývoje, když bude odhalen Zohar, a my budeme muset začít pracovat na naší nápravě. Nevěřil jsem tomu, dokud jsem nezačal kabalu v polovině 70. let studovat, ale skutečně k tomu došlo o dvacet let později, v polovině let devadesátých. 

[35157]
Z mé lekce v Paříži 2/1/2011

Odpověď: Zohar se nám zdá složitý a matoucí, protože jsme nedosáhli jednotného vyobrazení. Nám se “Já” a “svět,” mé touhy a myšlenky, síly operující v celé této realitě a všechny ty věci jí naplňující, zdají oddělené jedna od druhé, rozbité. Proto mi tato síla rozbití podává extrémně složitý a matoucí obraz. Je to tím, že jej nevidím jednotný a rozdělení mě mate.  

V rozsahu, v jakém můžeme vidět všechny tyto detaily vnímání spojené dohromady, ale ne v naší mysli, protože to nepomůže, spíše v našich pocitech; do míry, do jaké toužíme všechny ty věci spojit dohromady – mě, mého bližního, Stvořitele, studium, skupinu, prostředí a vše co existuje – tolik Světla mi tato úsilí přinesou. Světlo na oplátku způsobí, že uvidím ucelenější obraz,  jehož všechny elementy se začnou lehce spojovat. 

Všechna moudrost pochází ze sjednocení všech těchto protikladů, které začínají podporovat jeden druhého a být provázaní. Čím vzdálenější a protikladnější si všechny tyto detaily obrazu reality bývaly, jež nyní vidím spojené dohromady, podporující a doplňující jeden druhého, tím hlouběji dosahuji plánu stvoření, programu stvoření a procesu, kterým procházíme. 

Ze všech těchto protikladů začnu žít, cítit neuvěritelnou moudrost, sjednocovat vyšší řízení v jedno a přistupovat k tomu jako jedné síle. To vše se odehraje, jako výsledek vlivu Světla na mé rozbité touhy a myšlenky, když chci po Světle, aby je spojilo v jedno. 
[35514]
Z 2. části denní lekce kabaly 2/16/11, Zohar

Ve vyšším světě je pouze láska a jednota, ale v okamžiku, kdy dosáhne našeho světa, se převrátí, protože náš svět je opakem toho duchovního. Shora, od Stvořitele, k nám sestupuje absolutní láska, ale zde, našima očima, vidíme nejhorší ze všech světů! Svatý čin odevzdání ve vyšším světě ovlivní naši egoistickou touhu zde v tomto světě, vyvolávaje v něm opačné reakce. Avšak síly jako takové byly úžasné!

Je to, jako když k tobě přijdu s láskou a dárky ze samé hlouby svého srdce a přeji si sdílet s tebou všechny své poklady, avšak vida, jak tě miluji, jsi šťastný, protože toho můžeš využít a vysát ze mě vše co mám. Myslíš si, „Jak báječné je to, že je tak laskavý, protože nyní ho můžu obrat na kost a zničit.”

Ode mě přichází láska a laskavý přístup, ale ty to vnímáš a používáš zcela opačným způsobem. Tak nám Stvořitel dává všechnu tu dobrotu a příležitosti, ale my využíváme jeho laskavý přístup obrácením v náš egoismus. Aktivujeme jej do plné síly a vše děláme opačným způsobem!

Stvořitel je dobrý, dokonalý a neměnící se. Je to jediná síla, která řídí celý svět. Avšak uvnitř nás se toto dobro odhaluje prostřednictvím činů a formy, ve které jsme ji schopni jako Jeho dobro vnímat. Proto v našem světě vidíme lidi zabíjet se navzájem, a že žijeme ve světě, který nemůže být horší!

Změním-li však svou představu, pak spatřím dokonalý svět Nekonečna, vyšší Světlo naplňující celý vesmír, svatou Šechinu. Avšak ve skutečnosti se nic nezměnilo. Jednoduše jsem koupil nové brýle.

[34921]
Ze 4. části denní lekce kabaly 9.2.2011, „Podstata moudrosti kabaly”

Otázka: Co je podstatou našeho uvědomění svobodné vůle?

Odpověď: Je to sklonění se před skupinou s cílem získat od ní důležitost duchovního cíle, Stvořitele, odevzdání. To znamená, že moje svobodná vůle se uskutečňuje v mé volbě sklonit se před skupinou tak, aby vše co mají, se ve mně mohlo usadit jako nejdůležitější věc v životě, a že jejich myšlenka na Stvořitele může ovládnout všechno, co mám uvnitř sebe. Pak budu myslet jen na to.

Nebudu jednat slepě, jako bych byl hypnotizovaný, raději úmyslně pracuji v mém egoismu proti němu. Napojím se na přátele, dávám na ně, a vidím je jako vůdce naší generace, vše s cílem přijmout jejich důležitost dosažení duchovního cíle.

Měl bych potom vidět tento svět s jeho touhami po bohatství, moci a cti jako něco nízkého a nedůstojného? Ne, neměl, protože když to udělám tak to znamená, že Stvořitel je stěží větší než tato nízkost, je třeba dosáhnout jiného druhu stavu.

Proto si musím velmi cenit bohatství, moci, cti a celého tohoto světa, ale musím umístit spiritualitu ještě výš. Jinými slovy, nesmím snižovat hodnotu tohoto světa, jak navrhují náboženství a systémy víry, naopak, měl bych ocenit vše, co nabízí, ale použít ho pouze pro cíl dosažení spirituality. A to je podstata.

Pokud místo pohrdání tímto světem, budeme oslavovat duchovní, potom jak spiritualita poroste, stane se tento svět ještě důležitější. Takže, ne zničit a znehodnotit, ale povýšit spiritualitu ještě výš nad něj! Tímto způsobem, budete postupně stoupat z úrovně tohoto světa na úroveň toho příštího.
[35816]

Ze 4. Části denní lekce kabaly 20.2.2011, „Úvod do knihy, Panim Meirot uMasbirot“

Můžete mi povídat o tisíci zajímavých věcí, které se dějí, ale nepřijmu je za skutečnost, neuvidím-li a nepoznám-li je za sebe. Pomozte mi poznat a cítit tyto věci. Budu schopen naslouchat jen tehdy, pokud rozšíříte mé orgány vnímání a ne mou představivost.

Pokud mi chcete dát dalekohled nebo mikroskop, jsem ochoten je akceptovat. Jsem připraven rozvinout nový orgán vnímání, ale pouze zůstane-li v oblasti mé racionální a kritické analýzy.  

Tento vědecký a realistický přístup je tím, o kterém kabala hovoří. Nicméně tisíce let nazpět došlo k „chybě“: Kabalisté naučili budoucí Řecké filozofy správnému vědeckému postoji, ale tito studenti jej překročili. Nechtěli jít proti svému egoismu a použít kabalistickou vědu pro svou vlastní nápravu. Mysleli si, že mohou zkoumat svět, aniž by napravili sebe. To vedlo k rozvoji filozofie. 

To nepatří jen starému Řecku. Je to zkrátka lidský přístup. Téměř každý řekne: „Proč bych se měl napravovat, když všemu rozumím!” Avšak to není možné. Nejdříve musí odhalit stav, ve kterém se nachází. Pak, pouze na tomto stupni, je dovoleno o něm diskutovat. 

Náboženství je také založeno na přístupu v tom smyslu, že nepotřebuje sebenápravu. Vykonáte nějaký čin a vše je dobré. Věříte, že jste si vytvořili spojení se Stvořitelem. Tomu se říká duchovní vyhnanství.  Je to „duchovní” podoba existence bez jejího skutečného vnímání. Tak je o této periodě řečeno: „Byli jsme jako ve snu.”

Kabala vyzývá lidi k návratu ke správnému přístupu k realitě, k odklonu od filozofie k vědě, od náboženství k lásce a odevzdání, a k získání nového orgánu vnímání, kterým člověk uvidí vše za sebe. 
[31519]
Ze 4. části denní lekce kabaly 1/2/2011, “Moudrost kabaly a filozofie”