Jsme výsledkem rozbití. Chceme-li se přiblížit Světlu, duchovnímu životu, podobat se Stvořiteli, pak je to možné pouze prostřednictvím jednoty. Tak procházíme mnoha situacemi, ze kterých se musíme naučit, že bez jednoty nenajdeme sílu, úsilí, myšlenky nebo správná přání. 

Mnohokrát za život člověk říká, že je toho dost a rozhodne se, že od nynějška už to bude brát vážně a každou chvilku zasvětí duchovnímu rozvoji, že využije všech možných prostředků, že přestane marnit svůj život a kazit příležitosti, které nám jsou dány shora.

Avšak hned následující okamžik na tyto myšlenky zapomene. Vidí, když přichází překážky, že jim není schopen čelit. Je to úmyslné, aby se naučil, že pokud se chce držet cesty a udělat pokaždé správné rozhodnutí, musí získat sílu z prostředí.

Tuto sílu může získat, pokud své prostředí považuje za větší než je on sám.  Má-li jednoho přitele, kterého vidí alespoň o jednu úroveň výše než sebe, pak je to jako jednička směrem k nule. To znamená „10“. Pokud má několik přátel, pak toto číslo úměrně roste. 

Nakolik je schopen se anulovat před ostatními, natolik je i bere jako větší než je on sám, a tak od nich může nabýt větších dojmů, myšleno sílu modlit se, jednotu a všechnu duchovní práci. 

Už se vlastně před nimi anuloval, a tak k němu přichází duchovní síla. Prozatím je však tato duchovní síla, sebeanulování, a to samé pole, ve kterém koná společně s přáteli, egoistická  “Lo Lishma” (Ne pro její jméno). V každém případě jsou to správné činy, a to je důvod, proč fungují. 

Neměli bychom je degradovat, vždyť všechna tato malá množství se nasbírají do jednoho velkého světla. Jeho úsilí se akumuluje, aby pozvedal své přátele výše a výše, a to je účelem stvoření, že si přeje, aby dosáhnul s jejich pomocí. 
[82215]
Z 1. části denní lekce kabaly 4/7/2012, Rabašovy spisy

Otázka: Pokud Tóra je kniha instrukcí, která vypovídá o duchovní cestě, jak ji můžeme následovat, pokud necítíme nic než tento svět?

Odpověď: Nejprve se musíme pozvednout. Tóra nebyla napsána pro lidi, kteří jsou pod Machsomem (bariéra oddělující nás od duchovnosti). I když nám říká, o různých událostech, jako je egyptský exil, o předcích nebo Babylonu, skutečný význam toho, co se říká, může být odhalen jen těmi, kteří se již zabývají duchovní prací, za Machsomem.

Vše záleží na úrovni odhalení duchovních konceptů. Kniha Zohar, například, vysvětluje slovo Berešit (Genesis) způsobem, který zahrnuje celou cestu, od začátku až do konce.
[75326]
Z 1. části denní lekce kabaly 15/4/2012, spisy Rabaš

Účelem celého procesu, kterým procházíme, je odhalení Stvořitele. Odhalíme ho v činech, které provádí na nás. Z toho důvodu Stvořitel vytvořil systém, zákony, podle kterých existuje a funguje, a člověka v tomto systému. 

Pak dal člověka a systém do pohybu. Člověk má naslouchat vlivu Stvořitele, tomu co se děje uvnitř něj a venku, protože to vše jsou Stvořitelovy pohyby. Jak je řečeno: „Není nikoho jiného kromě Něj.“

Pokud je člověk přesvědčen, že vše přichází od Stvořitele, začne být citlivější vůči všemu, co se děje v něm nebo kolem něj do té míry, do jaké to na něj má vliv. Tak se člověk snaží porozumět tomu, co mu chce Stvořitel zjevit.

Analyzováním všech druhů jednání: dobrých a špatných, těch, které mu jsou blízké a které jsou mu vzdálené, které vnímá jako dobro či zlo, člověk začíná tušit Stvořitelův plán ohledně něho. A když odhalí hlubokou propast mezi ním a Stvořitelem, protikladnost jejich myšlení, začne odhalovat dva protiklady, jeden vůči druhému.

Na jedné straně cítí, že chce jednat podle své vlastní povahy, ale protože už odhalil, že je lepší následovat opak, chápe, že by měl jednat jinak. Takovým způsobem v sobě objevuje zlo, zlovolné myšlenky.

Je však z toho šťastný! Vždyť čím více hříchů v sobě odhalí, čím více úsilí k jejich odhalení vykoná, tím blíže bude ke skutečné modlitbě, myšleno žádosti o jejich nápravu. Žádosti o nápravu se říká „pokání.“

Zlomyslné myšlenky ho nemusí opustit, ale měly by se „přisladit.“ To znamená, že musíme získat nový záměr na všechna naše egoistická přání, která se stanou dáváním. 

K nalezení hříchů a zločinů dojde za pomoci velkého Světla, Světla Chochma (moudrosti), které svítí na člověka a  konfrontuje ho s faktem, jak zlý a opačný je Stvořiteli. Pak, podle svého úsilí, se může přiblížit nápravě.

Všechny nápravy, stejně jako všechny naše hříchy, jsou prací Stvořitele. Nakonec, všechny hříchy a jejich náprava, všechno Světlo, které přitahuje, aby osvětlil zlo a napravil jej, Světlo spojení, je pouze kvůli tomu, aby přinesl uspokojení Stvořiteli. Dostává se k tomu, že odhalením hříchů a jejich pokáním, člověk dosahuje objetí se Stvořitelem a pak splynutí s Ním.  

[56705]
Z 1. části denní lekce kabaly 6/10/2011, Shamati #177

Otázka: Kde se nachází hranice mezi tím být si vědom vašich rad a slepým uctíváním Vás?

Odpověď: Touto hranicí je kritická analýza. Člověk, který pracuje správně, s učitelem nesouhlasí a cítí nenávist, nepřátelství a opovrhuje jím, ale současně to překonává a pozvedne se sám nad sebe, akceptuje učitelovy instrukce ze samého dna svého srdce. Úplně se před učitelem anuluje.

Uctívač má pouze jednu stranu mince: Hrbí se bez jakékoli kritiky. Utíká před jakoukoli negativní myšlenkou jako před ohněm. Nicméně to není náš případ. To však také neznamená, že se člověk musí snažit v sobě uměle vyvolávat protest a vzdor. 

Jednoduše se snažte sblížit se se svým bližním a uvidíte, jak moc ho nenávidíte. Nenávist musí být vyjádřena v souladu s potřebou lásky. V opačném případě nebude tvůrčí. Nerozdmýcháváme ji; přijde sama.

V tom spočívá ověřování: láska a nenávist jednají společně, paralelně jedna k druhé, zatímco člověk pracuje v prostřední linii, nad nimi oběma. 
[54691]
Z lekce 9/9/2011, Rabašovy spisy