Moje drahé studentky, pomocnice, nejodevzdanější a nádherná části světového duchovního přání! 

Srdečně gratuluji ke svátku žen. Celá naše budoucnost je ve vašich rukách a srdcích – a proto jsem si jist v její rychlé nápravě! Hodně štěstí v pozemském a duchovním. Rav

 

Celou naší prací je objevit skutečný, neměnný, existující, věčný a úplný stav, ve kterém se nacházíme. Musíme si navodit naše pocity a myšlenky tak, abychom je cítili namísto světa, který cítíme nyní. Musíme otevřít naše srdce a mysl, aniž bychom se pohli, ale pouze se pokaždé více probudili, dokud nedosáhneme splynutí se Stvořitelem.

Pokud si takto tento stav představujeme, pak snadno pochopíme, že vše, co se nám děje, ukazuje na místa, kterým musíme věnovat zvláštní pozornost. V těchto místech si musíme ujasnit naše pocity, myšlenky, záměry a postoj vůči našim vlastnostem, abychom je postupně více rozvinuli a byli hodni odhalení stavu, ve kterém jsme v neustálem splynutí se Stvořitelem.

Takže není kam utéci. Musíme se vrátit do toho samého vnitřního bodu, odkud pokaždé začneme, z bodu v srdci, a ujistíme se, že se neustále rozvíjí. Není ničeho jiného, co bychom v celé realitě mohli objevit, než jedinou sílu, která je v nás, která nás podporuje a celou dobu se o nás stará.

Pokud se člověk takto zastaví, vidí-li pouze jeden pravý směr svého vývoje, který vede k odhalení vyšší síly, která je v bodu v srdci, a neopustí tento směr, a vědomě zastavuje a omezuje ostatní cesty, jež mu zdánlivě dovolují se rozvíjet, vidět, přezkoumávat a cítit, tím, že je pevně uzavře, se má na mysli, že zaměří své síly na dosažení cíle.
[100937]
Z 1. části denní lekce kabaly 19/2/2013, Spisy Baal HaSulama

Otázka: Jsou lidé, kteří jsou pro nás více příjemní, nebo méně, jsou tu přátelé i nepřátelé. Dá se v kolektivu udržet dobrý vztah se všemi?

Otázka: Někdy jsem ohromen svými vlastními myšlenkami, odkud pochází?

Odpověď: Od Stvořitele.

Otázka: Ale když přemýšlím o svých myšlenkách, to také pochází od Něj. Takže kde jsem vlastně Já?

Odpověď: Všechno musím připisovat Jemu, pouze jedinému zdroji, Světlu, které se rozlije Shora a dole vyvolá Rešimot. Protnutí Světla a Rešimot vytváří realitu, ve které se nacházím. Odtud se rozvíjí mé vnímání reality.

Ve mně se nachází pět vývojových úrovní a já chci dosáhnout svého zdroje, svého Stvořitele, což znamená, že jsem dosáhl páté úrovně. Pak chci dosáhnout toho, z čeho jsem vytvořen: „Světla“ a Rešimot.

Jinými slovy,  táži se na smysl života: Odkud se život poděl? Co a jak?

Tato otázka se většinou objeví v důsledku nepříjemných pocitů, když se cítím zle. Pro tento případ nám kabalisté říkají, že člověk nedokáže porozumět a cokoli udělat sám. Nejdříve se musím dát dohromady a vytvořit systém, který budu ovládat – jak z pohledu Rešimot, tak z pohledu Světla.

V tomto systému jsem já a ti druzí, a to mi dovoluje vyvolat Rešimot a Světlo. Pak začnu napodobovat Stvořitele, jak je řečeno, „Podle tvých činů Tě poznáme“.

Takovým systémem je “skupina“.
[101648]
Ze 3. části denní lekce kabaly 1/3/2013, “Mír”

Baal HaSulam, Shamati, článek 70: “Silnou rukou a vylitým vztekem”: Měli bychom vědět o těch, jež se touží dát na boží práci, aby k Němu skutečně přilnuli a vstoupili do králova paláce, že ne každý je přijat. Trochu je zkoušen – nemá-li jiné přání nežli touhu po Dvekut (splynutí), je připuštěn.
A jak je přezkoušen, má-li jen jedno přání?  Jsou mu dány překážky. Tím se má na mysli, že mu jsou seslány cizí myšlenky a cizí poslové, aby mu bránili tak, aby opustil tuto cestu a následoval cesty davu.

A když překoná všechny obtíže a prolomí všechny mříže, jež mu překáží, a maličkosti ho nemohou zastavit, pak na něj Stvořitel sešle velké Klipot a válečné vozy, aby ho odchýlili od vstupu, přilnutí k Němu samotnému a k ničemu jinému. To je bráno, jako že jej Stvořitel odmítá mocnou rukou.

Zabere to hodně času konečně zjistit, že všechno, co člověk cítí, pochází od Stvořitele, a je to zamýšleno pouze k tomu, aby jej navedlo k cíli. Není činu nebo události, jež by člověka nevedli směrem k cíli, jímž je myšlena adheze se Stvořitelem. Člověk to nemůže nijak změnit, neboť to vše se děje podle Reshimot (duchovních genů). Pouze intenzitu, způsob, jakým jsou Reshimot odhaleny, je dán tím, jak jsme naplnili předešlé Reshimot.

Vše jde však podle plánu, podle kterého člověk musí objevit silné přání po adhezi, podle duchovního přání, jímž se myslí pevné, intenzivní přání, jež je zaměřeno pouze na jeden cíl. „V duchovnu není žádné trošičku“, ale pouze maximum, a člověk by měl mít takto silné přání.

Takže Stvořitel odhalí Jeho mocnou ruku tím, že člověka přinutí čelit útrapám a problémům, mate ho všemi možnými způsoby, aby se stal překonáváním těchto překážek silnější. Musí zkoumat své názory a ponechat pouze jeden směr, který posiluje, aby ho nebylo možné odvrátit od pravé cesty. Aby to dokázal, Stvořitel mu sesílá postupně těžší problémy, jako v povídce o člověku, který se při šplhu na horu do králova paláce střetnul se střážemi, které byli cestou čím dál surovější. To vše kvůli tomu, aby v člověku zůstalo pouze jedno silné přání, přání které vlastně hoří, touží proniknout do duchovního světa, což znamená dosáhnout toho, aby vlastnost dávání, sebe-anulování, propukla.

Je to jako porod, při kterém jsou aktivní dvě síly: síla, která tlačí zevnitř a síla, která blokuje cestu ven. Napětí mezi těmito dvěma silami roste, dokud není natolik silné, aby se dveře otevřeli a došlo k průlomu. Pak se může plod narodit.

Tyto dvě protikladné síly, síla Stvořitele a síla stvoření nakonec dosáhnou dostatečného napětí k průlomu. Jak je řečeno „na tom stejném místě, v ten samý čas a v té stejné ženě“ je vytvořena taková koncentrace napětí, která vede k realizaci.

[100932]
Z přípravy na denní lekci kabaly 19/2/2013

Existuje systém, který je v našem vnímání reality vyobrazen jako stávající realita tohoto světa. V něm má člověk knihy napsané kabalisty minulosti, učitele, který je kabalistou, přátele, celý svět a Stvořitele, který je skrytý, myšleno vlastnost dávání, která je opakem všeho, co čověk objevuje ve svých pěti smyslech. Vyjma této vlastnosti, má vše k dispozici.

Jak tedy můžeme správně využít všechny ty prostředky, které máme, abychom dosáhli obecného atributu dávání?

Ve vztahu k člověku jde o něco externího, je to vně jeho „nádob“ a dosáhnout toho lze pouze za pomocí tří komponent: knih, skupiny a učitele. S jejich pomocí naplní studium, šíření a spojení.

Kombinace všech těchto třech věcí člověka dovede ke změně jeho nádob, jeho přání, od přijímání k dávání. Objeví stále egoističtější nádoby, které podle svého úsilí a námahy obrátí na „kvůli dávání“. O jaké úsilí a námahu jde?

Člověk se drží správného záměru během studia, spojuje se s přáteli ve skupině a následuje rady učitele, bez kterého by nevěděl, jak pracovat s knihami a se skupinou. V celku jsou tyto tři komponenty nazývány „Tórou“, což znamená studium, metodu a prostředky k dosažení vlastnosti dávání.

Odtud vybereme správné činy a správné vztahy, kombinací knih, skupiny a učitele. Tak člověk dosáhne opaku, pozvedáním se „nad svým rozumem“, nad svou mysl a pocity, směrem k další úrovni….

[101113]
Z 1. části denní lekce kabaly 20/2/2013, „Rozhovory k doplnění Zoharu”

V okamžiku, kdy si člověk stěžuje ke Stvořiteli, dojde k okamžitému ukrytí a více není zaměřen na Stvořitele, ale na jiný cíl. To protože Stvořitel je jedinou silou, není nikoho jiného kromě Něj a On je dobrý a laskavý. Zaměříte-li se přímo na Něj, pak nemůžete mít žádné stížnosti. V okamžiku, kdy se trochu odchýlíte od pravé cesty, okamžitě se cítíte nespokojení a plni výtek.

Obraťte se správným směrem a dělejte co můžete, dokud se opět neodkloníte a nezačnete si stěžovat. Tak, vaší nespokojeností, a pokaždé jejím překonáváním postupujete směrem ke Stvořiteli, jako loď, kterou připojíte. Je to tím, že nemůžete ke Stvořiteli postupovat přímo; nemáte vlastnost dávání, vlastnost být dobrý a laskavý. Musíte si tento obraz vybudovat nad svou vlastností přijímání, z toho, že jste protějškem. Vytvoříte repliku těchto vlastností a nikoli skutečné vlastnosti.

Je běžnou znalostí, že jedinným způsobem, jak vytvořit sochu, je odstranit nadbytek anebo přebytek. Můžete vzít ohromný kámen a zbavit jej nepotřebných částí, abyste získali požadovaný tvar. Můžete vzít náplast a udělat z ní sochu, ale v každém případě, to hlavní jsou hranice, vnější forma, kterou vytvoříme navrchu přání přijímat, pokaždé když si ujasňujeme, kudy nakreslit čáru mezi přáním přijímat a přáním dávat.

Takže naše práce se sestává ze sklonu napodobovat a z toho důvodu je člověk nazván “Adamem – člověkem” což znamená “Domeh” (podobný v Hebrejštině) Stvořiteli. Naše práce je Stvořitele ospravedlňovat. Sám se na to nedokáži soustředit, být dobrý a laskavý a není nikoho jiného kromě Něj. Avšak Jeho ospravedlňováním si s Ním budu roven a připisuji si Jeho formu.

[100875]
Z 1. části denní lekce kabaly 17/2/2013, Spisy Baal HaSulama

Otázka: Co pociťuje pár, když se nachází ve „sdíleném prostoru“, když vám váš partner rozumí a cítí vás?

Odpověď: “Sdíleným prostorem” se má na mysli plné vzájemné porozumění v rámci jeho limitů. Tento prostor je obyčejně vytvořen v postoji k dětem. Společná starost a důležitost, jež jim pár přisuzuje, pár spojuje. Zdánlivě se jedná o vnější faktory, ne naše, ale patří k nám. Nemáte-li děti, je mnohem složitější najít společné pojící body.

Musíme hledat věci, na kterých se shodneme, porozumění, něco, co máme společného; kde se shodneme, vzájemně se chápeme a spojíme se, ačkoli jsme na počátku měli rozlišné názory. Těmto úvahám jsme však už natolik přivykli, že bez nich nemůžeme být. Dokonce ikdyby jsme mohli napravit rozdíly mezi námi, nechtěli bychom. Cítíme, že všechny tyto rozpory jsou příležitostí ke zvláštnímu spojení. Dokonce už chápeme, že bez nich by ho nebylo.

Všechny ty “nepříjemnosti” nám pomáhají se spojit. Právě díky tomu, že činím ústupky a můj partner činí ústupky, mezi námi cítíme spojení. Bez vzájemných ústupků by nebylo spojení. Pokud bychom se od počátku na všem schodli, necítili bychom kontakt. Bylo by to, jako bychom byli jedna a ta samá věc. Když činíme ústupky, neanulujeme naše ego, ale spíše nad ním stavíme spojení, jak je řečeno „láska překryje všechny hříchy“. Proto, toto silné spojení, vnitřní kontrast mezi námi, se zachová, ale nad ním, láska roste daleko výše.

“Sdílený prostor“ je naše dvojité společné ego, protože díky tomu, nás spojuje silněji a dovolí nám spojení mezi námi cítit. O tento „sdílený prostor“ se musíme neustále starat, vyvolávat jej a snažit se jej rozšířit s ohledem na různé druhy spojení od fyzických k duchovním.

[100776]
Z „Rozhovory o novém životě” 25/7/12