Otázka, kterou jsem dostal: Pokud budu udržovat během studia Zoharu správný záměr, neměl bych cítit nějaké výsledky?

Moje odpověď: Nevíme, zda je náš záměr správný nebo ne. Dost možná jsem ve zvláštní náladě a cítím se nadšený, dobře jsem se vyspal a všechno vnímám velmi jasně. Takže se mi zdá, že je můj záměr velmi ušlechtilý, přímo k duchovnímu cíli. A někdy se téměř nemohu vzbudit, unám a znovu se budím, nebo si náhle vzpomenu na minulé události.

Nevíme, jak to funguje; pokaždé jsou člověku dány zvláštní okolnosti a úsilí, které musí vyvinout. Nejdůležitější věc je jednoduše pokračovat, nehledě na výsledek. Člověk by se v každé situaci jen měl pokoušet představovat si duchovní obraz, který mu Zohar popisuje. Může být velmi těžké toho dosáhnout, ale pokud když je v nejtěžším stavu, stejně dokáže chytit konec lana, uspěje mnohem víc, než když se od začátku cítí inspirovaný.

Samozřejmě bychom neměli přehlížet stavy nadšení, které jsou nám dány. Ale neměli bychom si příliš všímat vnitřních či vnějších podmínek, ve kterých se nacházíme. Jakékoliv podmínky byly člověku dány, jsou to podmínky, v nichž by se měl snažit udělat vše, co je možné.

Všichni jsme přišli ze Světa Nekonečnosti, což je jediná touha, ve které jsme spolu všichni spojeni jako buňky společného těla. Spojení, které existovalo před naším sestupem do tohoto světa bylo udržováno silou Stvořitele; On nás „potlačil“ Svým Světlem a násilně nás sjednotil.

Pak nás opustil, „omezil Se,“ a Světlo se ztratilo. Jak se vzdalovala dále od Světla, začala Touha sestupovat níže a níže, dokud se zcela nerozbila do malých fragmentů. Výsledkem se každý fragment cítil zcela nespojen a oddělen od ostatních.

Ale pak, když jsme prošli ještě hlubším pádem, a nyní začínáme odhalovat, že jsme k druhým připojeni; avšak naše spojení je negativní, což nás nutí se chtít navzájem využívat či dokonce zabíjet. Naše spojení je negativní a opačné tomu, jaké by mělo být.

Musíme dojít k tomuto uvědomění, abychom pak začali stoupat vstříc spojení mezi námi, do té stejné Malchut Světa Nakonečnosti. Avšak tentokrát se do ní pozvedneme sami tím, že se připravíme za pomoci studií a různých činností a tím, že budeme toužit postupovat vstříc napravenému stavu.

 Celá náprava se rovná sjednocení se dohromady. Proto je psáno „‚Miluj svého bližního jako sebe sama‘ je hlavním pravidlem Tóry.“ Jak se stává napravenou, je naplněna Světlem. Podle zákona rovnocennosti formy, čím víc se touha otevírá odevzdání, tím víc ji Světlo naplní. Ze strany Světla tu nejsou omezení; všechna omezení jsou vždy činěna ze strany touhy.

 Otázka, kterou jsem dostal: Závisí délka přípravné periody na kořeni duše? Může Zohar urychlit toto období, které, jak je řečeno, obvykle zabere „tři až pět let?“

Moje odpověď: Pokud použiješ svou svobodu vůle a pracovat na dosažení cíle, pak Zohar pomáhá zkrátit přípravný čas, šetříce ti několik zdlouhavých inkarnací. Toto je význam verše „Usiloval jsem a našel jsem.“ Pokud vyvineš úsilí, budeš odměněn.

Jak moc úsilí by jsi měl vyvíjet? Tolik, kolik je nezbytné podle tvého kořenu duše. Nikdo dopředu neví, jak moc by se měl snažit. Je psáno, „Spása od Stvořitele přichází ve zlomku vteřiny.“ Přichází náhle, jako exodus z Egypta. 

Otázka, kterou jsem dostal: Je psáno, že s námi Stvořitel zachází milosrdně. Co to znamená?

Moje odpověď: Pokud by s námi Stvořitel nezacházel milosrdně, pak bychom se nikdy nebyli schopni napravit. Koneckonců nejsme v našem počátečním stavu rozpoznat dobro od zla. Proto přirozeně tíhneme ke zlu, jelikož je základní vlastnost, ze které jsme byli vytvořeni.

Pokud by Vrchní Vláda jednala ze strany zla se stejnou sílou jako ze strany dobra, pak byhom vždy zvolili zlo a byli bychom z Vrchního Světa vyhnáni jako jakýkoliv jiný hříšník. Pokud by toto bylo případem, nikdy bychom nebyli schopni dosáhnout cíle.

Proto je udělána náprava neboli dodatek Shora, kde nejsou mé přirozené, vrozené vlastnosti brány v potaz. Vskutku to byl Stvořitel, kdo vytvořil zlý pud; proto jediný faktor, který je vážen, je to, jak dobře využívám protředky, které mi byly dány – skupinu, učitele a knihy – abych byl navzdory své přirozenosti schopen udělat dokonce jen nejmenší krok vstříc nápravě. Proto je psáno, že s námi Stvořitel zachází milosrdně.

V každém z nás je přání všech úrovní vývoje – neživé, rostlinné, živočišné a lidské úrovně. Na úrovni člověka je uvnitř nás přání všech druhů lidí, které vidíme v našem světě. Ve skutečnosti to není svět, ale já. Všechny vlastnosti jsou ve mně, loupežníci, lháři, dobří lidé, mudrci i hlupáci. Všechno to jsem – já.

Pouze se mi zdá, že tento obrovský svět existuje, v podstatě je to pouze prezentace mých vnitřních přání a vlastností. 

Ukazují se mi v různých tvářích, neživých, rostlinných, živočišných nebo lidských, v mých 4 úrovních přání. Podle toho, jak vidím svět, mohu pochopit, do jaké míry jsem napraven nebo nenapraven, dobrý nebo špatný. Čili jaké přání musím napravit.

Jestli opravuji svůj postoj ke světu – napravuji sebe. Protože když vidím svět mimo sebe, tak lépe rozumím, co mám zlého v sobě, egoistického, a jak mohu dosáhnout dobra, odevzdaní, v  pro mě zdánlivě vnějším světě. A naopak: když se napravuji sám, vidím, že se celý svět lepší. 

Svět neexistuje: pouze se mi zdá – jako na obrazovce televize.

Z lekce ke knize Zohar, 23.12.2009