Všechny malebné popisy, které jsou nám dány v Tóře, nám říkají o čím dál silnějším spojení mezi lidmi. V duchovním světě člověk nevstoupí fyzicky do Egypta, přes hmotné Rudé moře a poušť Sinaj, nebo dosáhne hmotné izraelské země. V duchovním světě toto všechno symbolizuje různou míru spojení mezi dušemi, mezi lidmi, kteří se spojují interně, v jejich touhách.

To je spojení, o kterém nám Tóra říká. Nemluví o zeměpisu nebo historii nějaké skupiny, která chodila po zemi Kananejské a Egyptě. Vypráví jen o spojení, v němž poznáváme tyto stupně. „Odejdi ze své země“ znamená opuštění své egoistické touhy, tedy životu v Babylonu. Je třeba opustit toto přání a dospět k většímu, ve kterém se spojíte se svou skupinou silněji. Tato touha se již nazývá „zem Kananejská“ („země“ znamená „touha“).

Později vstoupíme do levé linie, naše touhy vzrostou, zlý sklon je odhalen více, a to se nazývá „sestoupení do Egypta.“ A když později vystoupíme z tohoto stavu, „Egypta“, tím že se spojíme dohromady, tomu se říká, že jsme v „poušti Sinaj.“

Poté co se spojíme nade všemi problémy, které se nám odhalí, vystoupíme na úroveň nazývanou „země Izrael.“ Všechno jsou to stupně spojení a ne geografická místa.

Jména jsou převzata z našeho světa, ale jsou použita pro pojmenování duchovních stupňů. Můžeme jet autobusem z Babylonu do země Kananejské, pak do Egypta a zpět, ale to by nebyla duchovní cesta. Bylo by to pozemský výlet.

Vše záleží na tom, i když sedíme na jednom místě, jak zdoláváme stupně a objevujeme duchovní světy v nás. Ty se odhalují pouze v závislosti na síle spojení mezi námi. Jak se sjednocujeme, objevujeme duchovní stupně v závislosti na síle naší jednoty.

Všech našich „613 tužeb“ opravíme pouze prostřednictvím spojení. Pokud se člověk nespojí s ostatními, nesplňuje žádné „přikázání“, nedělá žádnou korekci touhy přijímat. Všechny touhy jsou odpojeny od sebe v důsledku rozbití, a mohou být opraveny pouze spojením jednoho k druhému.
[57571]
Z 1. části denní lekce kabaly 14.10.2011, spisy z Rabáš

Lidstvo dnes zažívá porodní bolesti. Jedná se o zrod nového světa. My sami objevujeme tyto vnější podmínky, zatímco ve světě samotném se nic nemění. V dnešním světě existují lidé, kteří spáchají sebevraždu kvůli finanční krizi nebo kvůli obavám a dalším problémům. Ale zároveň je možné najít lidi, kteří se o nic neobávají a krizi necítí vůbec.

Vše záleží na tom, jak člověk vnímá svět, ale svět sám o sobě nemá žádnou vlastní formu. Takže můžeme odpočívat, s tím že je vše v pořádku, a počkat až nám běžný tok života přinese něco sám o sobě. Nebo se můžeme sami přinést ke stavu, kdy budeme cítit, že nemůžeme souhlasit s tím, abychom zůstali v tomto stavu déle a že se nakonec musíme spojit a odhalit spiritualitu, která se odhalí jen ve spojení mezi námi.

Vše záleží na tlaku, který sami vytvoříme. Potom se nám obvyklá uvolněná realita, v níž zbytek obyvatel žije, bude zdát jako tma Egypta. Budeme cítit, jak naši nepřátelé, faraónova vojska, nás zezadu tlačí a my musíme skočit do spirituality, stejně jako do Rudého moře.

Vše záleží na tom, jak člověk vnímá svůj vlastní stav a tím si neponechává jinou volbu než se spojit s ostatními.
[57575]
Z 1. části denní lekce kabaly 14.10.2011, spisy z Rabáš

Otázka: Jak můžeme měřit úsilí? Historie nám ukazuje, že pro některé kabalisty je cesta snadná a druzí velmi strádali. Jak je možné, že někdo prošel přes Machsom (bariéru) během několika let, jiný za třicet let, a další stále vyvíjí ohromné úsilí a ničeho vlastně nedosáhli?

Odpověď: Lidské úsilí se nedá poměřovat. Koneckonců nevíme, jaká je jejich výchozí pozice a místo v obecném systému.

Předpokládejme, že někdo patří na vrchol, pátou pozici v celkové pyramidě duší. Nicméně podle toho se narodí s nehoršími přáními, s těmi nejnarušenějšími atributy, a musí na nich pracovat po mnoho let – řekněme nejen třicet, ale třicet let po deset životních cyklů. Jak dlouho mu trvá dosáhnout stavů, které mu dovolí najít své „místo“ a dosáhnout kořene své duše? Zatím je nám ho líto:“Chudák duše!“ Ale jiný člověk může patřit ke střední vrstvě a svou práci udělá snadno během pár let.

Co se týká nás, lidí s bodem v srdci, duše, které patří do kategorie „Israel,“ musíme pracovat velmi tvrdě. Za prvé, odlišně od „národů světa,“ už jsme jednou na vrcholu byli a prošli jsme roztbitím. Jejich touhy dostávat byly vždy takové, ale naše situace je mnohem horší, a proto jsou naše nápravy mnohem složitější. Nenávist k národu Israele a problémy, jimiž prošel během celé historie, to dokazují. 

Dokonce i duchovní cesta, vzestup na horu, je pro nás mnohem složitější, než pro zbytek světa, pro něž bude vzestup snadný. Lidé se k nám připojí: „Ano, chceme, jsme připraveni.“ Budou už cítit, že to stojí za to. Zlý sklon, rozbité přání, se ukrývá v nás, ne v nich. Oni pouze přidají svou „váhu,“ náklad, který se připevní k našim chodidlům. Nyní musíte nalézt mechanismus, který zdvihne tuto zátěž. 

Jak můžeme vytvořit takový „vysokozdvižný vozík“? Jak bude fungovat? Jaké kladky a provazy potřebuje? Musíme to rozhodnout. Lidé nám přinesou svá zavazadla a nechají je v terminálu, jako na letišti, a my jej musíme naložit a doručit.

Není důvod se tím rozčilovat. Nikdo spíš nemůže tvrdit, že jeho cesta je snažší či složitější v porovnání s někým jiným. Vždyť se do druhých „neoblékláte“, a tak nemůžete srovnávat nebo si stěžovat. Přirozeně jste ponořen do sebe a nemůžete úsilí měřit. 

[58287]
Z 5. části denní lekce kabaly 21/10/2011, „Jedno přikázání“

Otázka: Co bude egoista, který se ocitne ve společnosti vzájemné záruky závidět?

Odpověď: Bude závidět, že lidi kolem něho mají něco, co mu chybí. Oni si užívají svůj život, své vztahy, zatímco on nemá tento druh vztahů a neužívá si života.

Nakonec, mluvím o touze a potěšení. Pokud se stane zázrak a váš postoj k bližnímu se změní, budete vnímat věčný svět. Budete cítit, že byste měli žít a zároveň přijímat miliardkrát více než přijímáte v tomto světě. Celý tento svět se napájí od jiskry, která ho vytvořila, když prorazila z vyššího světa. Všechna potěšení jsou zde jen jiskrou vyššího světla, které odhalíte v duchovním světě.

To se nedá vyjádřit, ale člověk postupně zjišťuje, že je v tom velký přínos: jsem osvobozen a vycházím ze sebe, nejsem nikdy nemocný, povznáším se nad životem a smrtí, jsem zcela ponořen do nekonečna, nekonečného naplnění a dokonalosti. A vše, co potřebujete udělat, abyste toho dosáhli je vnitřní přechod od režimu „pro mě“ k režimu „pro druhé“.

Ve skutečnosti, člověk trpí hodně v jeho životě, aniž by si to uvědomoval. Již jsme si zvykli na neustálý spěch, tlak, různé povinnosti a obavy. Je opravdu možné žít bez obav, omezení a starostí? Nevíme, co to znamená být svobodný, když všechno dobro je před vámi a nic vás omezuje.

Kdybychom jen dokázali, aby se lidé sami přesvědčili, co se dá získat ve srovnání s jejich současným životem, uviděli by, že jsou v nejhorším stavu, v nejhorším ze světů. A oni mají možnost ho opustit: vše co potřebují udělat, je změnit svou pozornost od „Pro mě“ na „Pro nás.“ Nakonec, vše závisí na našem šíření, „agitaci“, jak Baal HaSulam na ni odkazuje.
[57978]
Z 5. částí každodenní lekce kabaly 18.10.2011, „Mír ve světě“

Otázka: Když světlo Nefesh vstoupí do Kli (nádoby) Keter, koresponduje světlo s Kli, tedy naplňuje Nefesh Keter?

Odpověď: Světlo Nefesh, které vstoupí do Kli Keter ho plně naplňuje, a Kli se cítí zcela naplněno v té kapacitě. Co přiměje Kli dostávat další světlo? Zbytky touhy v něm nejsou naplněny. Nicméně, v této kapacitě, množství, obdrží dokonalost.

Přechod od dokonalosti k dokonalosti, se děje v pádu, když z ničeho nic, „dokonalost“ skončí. Je to podobné, jako když v našem životě řekneme: „Krásná chvíle, ať nepomine!“ Ve chvíli kdy se uděje, už ji nechcete, těšíte se na další. Jakékoliv naplnění vždy musí přinést prvek novosti, jinak to nebude potěšení. Známe to z jakýchkoli našich potěšení.

Potěšení je možné pouze v případě, že existuje správné spojení mezi touhou a naplněním, když nevyruší jeden druhého. Když člověk přijde k tomuto pochopení, vidí, že potěšení v našem světě není možné, protože bude vždy vyrušeno touhou. Proto směřujeme dopředu po celou dobu. Nicméně, v duchovním světě, každé potěšení je dokonalost. Zvláštní zkce jsou nutné, aby se zvíře z tohoto stavu dostalo a postupovalo dále, až do konce, kompletního naplnění.

Co se stane poté, nám není známo. Ale určité další možnosti naplnění a růstu nevyhnutelně existují, jen nám o nich nebylo řečeno.
 [57509]
Z nedělní virtuální lekce 2.10.2011

Vůle užívat si, egoistické potěšení a egoistické touhy se nazývají „tělesný svět“ a touha dát, naplnit a odevzdávat se nazývá „duchovní svět“. Není skoro žádný rozdíl mezi těmito dvěma s jedinou výjimkou – a tou je výsledek.

Pokud člověk vykonává akt odevzdání, musí objevit světlo. To znamená, že dosáhne Keter (koruny). Ale pokud nedělá akt odevzdání, nedosahuje Keter. Jediný rozdíl je výsledek.

Proto, nečisté síly (Sira Achra) se názývají „Malchut bez koruny (Keter),“ kdy jsem v touze přijímat, ale světlo z Keter ke mně nedosáhne.
[57723]
Z 6. lekce na kongeru v Torontu 18.9.2011

Problém je, že nejsme schopni pracovat na našem spojení a uvědomit si jeho význam stále více a více za jakýchkoli okolností, jakékoliv situace a každý den. Jediným důvodem je to, že si lidé představují duchovní svět jako něco, co je daleko od reality, v níž v současné době existují. Myslí si, že duchovní svět existuje na jiném místě nebo jiném vesmíru.

Neuvědomují si, že mohou odhalit duchovní svět tady, navíc k tomuto světu. Je příjemné si myslet, že vstoupíme do duchovního světa po smrti. I když se lidé učí v moudrosti kabaly, že uvidí duchovní svět v tomto životě, přesto si představují odhalení světa mimo ten náš, vzdálený od všeho co tu máme.

Nicméně, toto je nesprávné! To co odhalujme je síť spojujících sil mezi lidmi a Stvořitelem, který plní tento svět, tuto realitu. Odhalíme novou řídící a hnací sílu ve vesmíru, která byla dříve skrytá. Kromě našeho sobeckého přání, ve kterém vnímáme „tento svět“, můžeme odhalit touhu odevzdávat a v jejím rámci, odhalíme nový fenomén tzv. „vyšší“ a „budoucí“ svět, což znamená, svět, který k nám přichází.

Pokud se člověk všemi jeho silami snaží přiblížit podobě vyššího světa, Stvořitel, jako nedílné spojující síti, která se odhaluje mezi všemi formami, které v současné době vnímá ve svém světě, pomáhá mu to zabránit vzniku „idolů“ a zůstat realistický namísto toho aby se ztratil v mystice.

Vyšší svět je síť odevzdání, která je odhalena mezi všemi částmi této skutečnosti, jakož i další reality, která se nám odhaluje jako síť sil. Jediná věc, která existuje, jsou síly, protože všechno, není nic jiného než síla touhy, úmyslu a myšlenky. Když člověk vidí realitu tímto způsobem, tak si začne uvědomovat, že veškeré prostředky k dosažení této nové reality jsou přímo v jeho rukou.

Koneckonců, je to dosaženo s pomocí lidí, kteří jsou nositeli síly odevzdání. To jsou jeho přátelé, kteří chtějí získat odevzdání a altruistický záměr. Nyní spolu se svými přáteli může člověk začít stavět a odhalovat tento systém odevzdání.
[57843]
Z 1. části denní lekce kabaly 16.10.2011, spisy z Rabáš

Je řečeno: „Temnota bude zářit jako světlo.“ Neexistuje žádný den nebo noc v naší vnitřní práci. Světlo svítí ve všem a vyplňuje celou Malchut nekonečna. Žijeme v oceánu světla. Jak může být noc?

V duchovnu nemáme žádný den nebo noc, ale cítíme různé změny v našich stavech. Je nutné rozlišovat tyto změny. Možná to jsou mé dny a noci, které cítím ve svém egoismu, kdy den znamená, že jsem vydělal a zvítězil, zatímco noc ukazuje, že nejsem tak šťastný. Mezitím, Stvořitelův den a noc jsou opačné. Pro něj je den možnost odevzdávat, milovat, naplnit a spojit, zatímco noc, naopak, je nedostatek sil odevzdání a lásky.

Proto musíme vždy rozlišovat, v čem žijeme: v temnotě noci nebo v denním světle, ve svém nebo Stvořitelově, a pokusit se zůstat ve správném rozlišení.
[57316]
Z 6. lekce kongresu v Torontu 18.9.2011

Otázka: Spousta lidí ve světě, zastává spolupráci a péči o druhé. Jak se k nim můžeme připojit?

Odpověď: My se k nim nepřipojujeme. Existuje řada „dobrosrdečných“ jedinců, kteří pracují jako dobrovolníci v nemocnicích, pomáhají potřebným nebo vytváří různé charitativní organizace a fondy. Pomáhají lidem a to je velmi dobré. Podle Baal HaSulama a sociologických průzkumů asi 10% lidstva jsou altruisté.

Nicméně, dnes poprvé v historii, jsme dosáhli rozhodujícího bodu v našem vývoji a je zapotřebí aby se lidé naučily zákony světa, do kterého vstupují. Naším cílem není další egoistické sladidlo, není to pomoc chudým, nebo kosmetické přerozdělení zdrojů v jejich prospěch.

Ne, lidstvo se chystá vstoupit do nové dimenze, ve které musí být propojeno mezi sebou globálně a komplexně. Příroda nám začíná dávat rady, jako kdyby říkala: „Takto byste měli být od této chvíle organicky propojení, jako jeden muž s jedním srdcem stejně jako všechny mé ostatní části. Zastavte ve mně bujet jako rakovina. “

Nikdo kromě nás opravdu nechápe co se děje. Proto musíme vyučovat lidi. Jsme vzdělávací organizace, jejímž jediným cílem je vyučovat zákony globálního světa.

Vzájemné propojení se objevuje všude. Nemůžeme se oddělit i kdybychom chtěli. Jediný způsob, jak přerušit naše spojení je válkou, ale ani to nepomůže, protože vnitřní vazby mezi námi nezmizí. Válka brzy skončí a my budeme muset obnovit spojení, jen za mnohem těžších podmínek.

V současné době krize ničí všechny aspekty života. Musíme vidět tuto situaci jako odrazový můstek do další úrovně. Vývoj přírody nás nutí přejít k nové etapě.

Co tím získáme? Získáme nový systém. Společnou prací, vzájemným propojením, odhalíme vnitřní síly přírody, její vnitřní mechanismy a pozvedneme se na novou úroveň existence. Nejprve se zbavíme všech každodenních problémů a dosáhneme na další dimenzi.

Takže není jiná možnost: Příroda nás nutí, abychom toho dosáhli. To je důvod, proč nedáváme dary o svátcích. Necháváme to na další organizace. Máme plné ruce práce s novým integrálním vzděláváním. Stejně jako školky a školy připravují děti pro život v našem světě, nyní musíme připravit celé lidstvo k životu ve světě, který se projevuje tím, že jsou všichni globálně propojení.

Vyšší, jediný, ucelený systém se blíží našemu lidskému systému zničenému egoismem. Pokud se střetnou, nastane strašlivý výbuch.
[56861]
Z 5. části denní lekce kabaly 7.10.2011, „Jedno přikázání“