Není možné radovat se egoisticky.  Okamžikem, kdy chce potěšení vstoupit do přání, cítíme jejich kontakt jen na kratičký moment, a poté se přání okamžitě vytrácí.  

Při malých potěšeních nezažíváme příliš intenzivní pocit během kontaktu mezi přáním a potěšením,oba okamžitě jeden druhého zadusí. Oba zmizí a vynulují se. Ale při velkých potěšeních, když člověk touží velice silně a sní o nich po dlouhou dobu, nebo při zvláštních radostech jakými jsou sex či sofistikované umění, člověk okamžitě cítí, že potěšení přichází na zlomek vteřiny a pak mizí.  

A my se ptáme: Proč?! Je to z toho důvodu, že egoistické přání a potěšení není původně určeno k tomu, aby existovaly jeden v druhém. Vůle těšit se v sobě nemůže potěšení udržet. Oba jsou si od přírody protikladem a proto vůbec nečekejte, že by někdy mohli být spolu!

[60030]
Z 1. části denní lekce kabaly 7/11/2011, Rabašovy spisy

Otázka: Je možné překročit Machsom bez znalostí diagramů a všeobecného systému vesmíru?

Sestavováním lega dítě buduje své příští stavy, tj. něco vytváří. My, také, musíme něco vytvořit a zároveň musíme přitáhnout sílu, která nás posune vpřed na další úroveň. 

To je to, proč snahou sjednotit se ve skupině prostřednictvím studia přitahujeme vyšší Světlo, které nás sjednotí a my začneme chápat tato schémata právě ze spojování. Nemohli jsme to vědět, ale měli bychom studovat společně ve skupině; jinak se vyšší Světlo neprojeví. Projevuje se z těch forem, ve kterých existuje.

[59875]
Podstata lekcí kabaly 30/10/2011

Otázka: V historii vidíme děsivé případy nenávisti a nepřátelství. Jaký druh nenávisti musíme odhalit, abychom se nad ní sjednotili a vzrostli do duchovního světa?

Odpověď: Nemůžeme posuzovat minulost s jejími příšernými katastrofami a bratrovražednými válkami. Židé  bojovali mezi sebou urputněji, než Římané či Řekové, kteří je napadli.  Je to způsob, jakým dochází k prozkoumání rozbití. Dobro a zlo se prolínají, přání se prolínají s úmysly; všechny katastrofy a problémy na zemi se dějí jen, aby se to vše vyjasnilo. 

Je to součástí nápravy! Během lidské historie vidíme, kolik krve bylo prolito a kolik lidí bylo zabito – miliardy! Války byly vedeny stále; na všech místech, lidé si hrozivě ubližovali jeden druhému! Do dnešního dne, každý den dochází k neustálým sporům a hádkám, a to vše je pročišťování přání přijmout potěšení, které musí vyjít najevo a dospět k závěru, že je třeba se napravit. 

Výsledkem zjistí, že potřebuje napravit sebe a stát se společným přáním. A když si to uvědomí, je pak neschopno toho dosáhnout svou vlastní silou a začne přemýšlet: Jaký druh síly by mu s tím  mohlo pomoci?

Nejprve člověk, v jeho či její naivitě, se snaží napravit vše svými vlastními silami, a zabere to hodně času a úsilí. A bez ohledu na to, nakolik mu je vysvětlováno, že to není on, který provádí nápravu, nepomáhá to. Člověk musí být zoufalý a mlátit hlavou o zeď tisíckrát, aby nakonec řekl: „Je, už chápu, že nejsem schopen dokázat to sám! Potřebuji vnější sílu, Stvořitele, Světlo, které napravuje!”

Teď člověk chápe a cítí zevnitř, v přání, které si ujasnil poté, co desetkrát omlátil svou hlavu o zeď, že vykoupení přijde pouze z venčí. A pak začne pracovat tímto směrem a hledat Světlo nápravy. 

Ale nejprve Světlo hledá sám, mlátíc znovu desetkrát hlavou o zeď, dokud najednou nezjistí, že Světlo se zjeví ve spojení s ostatními.

Musíme projít tím vším. Nemůžeme s tím nic udělat.

[59743]
Z 2. části denní lekce kabaly 3/11/2011, The Zohar

Otázka: Když člověk postupuje cestou světla, chybí mu cítit, chápat, pamatovat si a žít v tom?

Odpověď: Postrádá vzájemnou pomoc, aby na Světlo nezapomenul! Neustále na něj zapomínáme. Každý člověk si myslí, že může postupovat na svou pěst, prostřednictvím svého vlastního přání, namísto přitahování Světla prostřednictvím skupiny, která by nás rozvíjela.

Zapomínáme na tento nežádoucí vývoj událostí. Je to neslučitelné s naším egoismem a to je důvod, proč na to nechceme pamatovat. Myslím si, že budu pilněji studovat, více porozumím, více se budu modlit, řvát, nutit se, dělat něco vyjímečného, budu brečet, udělám cokoli, kromě toho přilákat Světlo prostřednictvím spojení ve skupině a nechat tak Světlo, aby mě rozvíjelo. 

A to je důvod, proč přejdou roky a desetiletí a lidé si neuvědomují, že se snaží prorazit skrz zeď, ikdyž jsou hned vedle dveře. Ale oni tyto dveře nevidí! Prostě se nechtějí podívat tím směrem, protože tato cesta jde směrem budování spojení. 

Přistupujeme k duchovnu stejně jako k tělesnu a myslíme si, že budeme schopni dokázat vše svým vlastním rozumem a rukama. Silou našeho rozumu a našich rukou jsme se vyvíjeli během celé naší historie – tak jsme budovali celý náš život. Tak proč nemůžeme pokračovat dál stejným způsobem?

Chápu, že vše vyžaduje úsilí a jsem připraven se vzdát čehokoli, abych pochopil, dosáhl, pocítil a rozvíjel se. Následuji tu samou cestu, ten samý směr a používám ty samé metody, jako vždy. Ale ty jsou pro dosažení duchovna zcela nevhodné!

To je proto, že pouze přilákání Světla pomáhá k duchovnímu postupu a nic jiného. Předpokládá to práci s prostředím, obracení se na Stvořitele s žádostí (vzestup MAN), Světlo nápravy AB-SAG, Světlo, které napravuje, to vše se vztahuje k cestě světla. Není to živočisná, tělesná cesta. 

A hlavní překážkou tu je nedostatek důslednosti na této cestě. Jsem nestálý, protože mě prostředí dostatečně nepodporuje. A to je důvod, proč nejsem schopen se vždy upamatovat a uvědomit si, že to je jediná cesta, jak se rozvíjet. Zapomenu na ten nejdůležitější bod, který slouží jako počátek pro náš skutečný, správný vývoj a brání mě před tím bloudit vlastními směry. 

To je příčina vzniku náboženství, různých vír a hnutí nového věku, čehokoli, co nevede jedním pravým směrem. Pokud se nestaráš o ten jeden bod, vrhneš se do tisíce různých směrů, jako zvíře,  vypuštěné svobodně do pole. 

Není jiná možnost, musíte uzavřít dohodu se svým prostředím, unii nebo vzájemnou záruku. Měli byste souhlasit, že si navzájem nedovolíte zapomenout na tento bod a spojíte se jeden s druhým, abyste tímto spojením na sebe přitáhli Světlo. 

A jak bude Světlo učinkovat, není naše starost. Nemusíme se o to starat. Ví, co má udělat – my jen urychlujeme jeho vliv na nás, nepoučujeme ho v tom, co má dělat. 

To nás přivádí zpět k jeho zdroji, dobru, které zná. Já ale nevím, co je toto dobro, protože mým původem je živočišný egoismus. 
[59824]
Z 1. části denní lekce kabaly 30/10/2011, Rabašovy spisy

Názor: (John Kirton, jeden z vedoucích výzkumné skupiny G20 na Torontské univerzitě v Kanadě): “‘Summit v Cannes musí, za prvé, zadržet euro krizi. Za druhé, nalézt cestu k vytvoření silného, udržitelného a vyváženého růstu v  globální ekonomice. Za třetí, zavést silnější finanční regulace a dohled… a pak se musí posunout, podívat se na vývoj’…

“Tisíce mezinárodních aktivistů, z různých příčin, zinscenovávají protesty v okolí města Nice, aby se ujistili, že světoví vůdci se zaměří na lidi a nejen na finanční trhy.”

Můj komentář: Tyto protesty začínají ukazovat, že čím dál tím více lidí začíná věřit ne v ekonomické, ale v sociální řešení krize, ani v budoucí industriální růst, který je zapotřebí jen pro to, aby bohatí byli ještě bohatšími, ale ve spravedlivé dělení stávajících zdrojů, kterých bude dostatek pro každého při rovnoměrném rozložení přebytků.

[59683]

Otázka: Ve skupině se určitá část přátel setkává, když mají volno. Cítím, že tato setkání brání v cestě hluboké jednoty mezi všemi přáteli ve skupině. 

Existuje stále více a více námitek vůči takovým setkáním. Myslíme si, že bychom se neměli setkávat jako oddělené skupiny, ale všichni společně. Jak bychom se měli chovat? Pokud to půjde takto dál, jak to můžeme vysvětlit přátelům, kteří jsou proti takovým setkáním? 

Odpověď: Je žádoucí setkávat se alespoň jedenkrát týdně na mou nedělní lekci, slavnostní jídlo a shromáždění přátel. Přijďte se svými rodinami a společně stravte několik hodit tak, že se z toho stane váš zvyk.  

Otázka: Mluvíte o lásce a naplňování tužeb druhých bez jakýchkoli podmínek. Pokud člověk uspokojuje taková přání, podporuje ego a to vytváří pocit nadřazenosti. O jakých přáních mluvíme, a jak je člověk může naplnit, aniž by myslel sám na sebe?

Odpověď: Milovat druhé znamená naplnit jeho či její touhu po duchovnu, protože všechna ostatní přání (kromě životních nezbytností) jsou pouze ke škodě člověka!
[59457]

Otázka: Pokud vím, že hledám věčné štěstí obsažené v odevzdání, ale ještě ho necítím, jaká by měla být moje umělá žádost?

Odpověď: Musíme mluvit více o kvalitách, které ještě nemáme, ale hrajeme si s nimi jako děti. Kromě toho, že dítě vnímá svou hru jako nejzávažnější a skutečnou věc, roste díky této skutečnosti. Zatímco když si hraju já, vím, že to není vážné a skutečné. V tom spočívá celý problém.

Kdybych byl schopen investovat více srdce a mysli do této hry, měl bych z toho větší prospěch. I když to však tak může být, hra funguje tak jako tak. Světlo mě ovlivňuje a já se měním.

A co je nejdůležitější, je třeba pokračovat. Jak je psáno: „Ať se stane cokoliv, ať přijde cokoli, jen neodejít,“ a pak na to přijdete. Světlo vás bude ovlivňovat pokaždé silněji. A i když to může vyžadovat roky, nakonec si začnete všímat změn v sobě, vážit si kvality odevzdání a postupovat s ní.
 [58784]
Z 1. Části denní lekce kabaly 26.10.2011, spisy z Rabáš

Otázka: Každý uznává a respektuje princip lásky k bližnímu, jako k sobě. Jak se můžeme obrátit k lásce namísto nenávisti a rozdělení v nové éře?

Odpověď: Aby se to podařilo, postupně přecházíme od egoistických záměrů k těm altruistickým. Každý člověk chce, aby byl milován takový, jaký je. Jinými slovy, láska stojí nade všemi pro a proti. Někdo se mi zdá hezký a někdo ošklivý. Někdo se mi zdá jako dobrák, jiný zlý. Pokud zatím někoho miluji, pak ho miluji jako své vlastní děti, bez ohledu na to, jaký je.

Je správné, že milujeme naše děti přirozeně, zatímco zde potřebujeme lásku, která se dostane nad naši přirozenost. Je psáno, „Každý člověk odmítá ostatní podle svých vlastních chyb.“ Pokud na někom pozorujete chyby, znamená to, že tato chyba je uvnitř Vás. 

Nicméně, zpočátku jsme neschopní dosáhnout bezvýhradné lásky, protože v naší přirozenosti je se nenávidět navzájem. Vždycky hledám chyby v ostatních, protože to způsobí, že se cítím lépe a výše než druzí, což je samo o sobě příjemné. Když hledám sebeuspokojení, musím vidět chyby v ostatních a mít je před sebou alespoň v nějakém ohledu. Pokud se mi někdo jeví, že je výše než já, a já to nedokáži ospravedlnit, upádám do deprese.

Tak jak můžeme lásky dosáhnout? Nejdříve, „milovat“ znamená být prodchnut touhami druhého a být připraven je naplnit. Právě nyní jsem připraven využít a  těžit z druhého, ale je mi řečeno, „použij sebe k tomu, abys naplnil jeho.“ To je úplným opakem mé přirozenosti. Nikdy na tu zeď nemohu vyšplhat. 

To je důvod, proč Hillel, mudrc, udělal výzvu snazší tím, že jí položil takto, „Nedělej druhým to, co sám nemáš rád.“ Tím že jsem neutrální, vzdávám se nenávisti a lásky kvůli druhému. Tím, že tuto podmínku dodržujete, překonáte první polovinu cesty. 

Proto se odpoutáte od egoismu, od předchozích tužeb. Vzdáte se špatně zamýšlených plánů a záměrů. Od nyní už nebudete chtít druhé ranit, ať už nedopatřením či úmyslně.  Nechcete ho využívat, protože to jej vždy zraní. A dokonce ikdyž si stále myslíte, že můžete z druhého profitovat, začnete už chápat, že sám nakonec tratíte. Co je dobré pro něj, je dobré i pro Vás, a co je špatné pro něj, je špatné pro Vás. Už porozumíte, že jste oba spojení dohromady globální sítí, která začíná být v dnešním světě zjevná. To je důvod, proč nemáte jinou možnost, než si přinejmenším neubližovat navzájem.

To je první fáze: Odpojíte svou Malchut a vzrostete do Biny, do malého stavu, Katnutu, Hafetz Hesed. A pak musíte pokračovat po cestě k lásce. 

Všechny tyto fáze jsou realizovány za podmínky, že postupujete “od Lo Lišma k Lišma,” pokud ve svém egoismu přesto aspirujete k altruistickému cíli. „Je pro mě prospěšné starat se o svého bližního dobře,” uvažujete. “ Vždyť jsme všichni navzájem propojení a není jiná možnost….” A třeba, protože kráčíte touto cestou, vyvoláte světlo, které napravuje, které upraví vaši mysl a pocity. 

A pak porozumíte, “Musím milovat druhé, ne kvůli tomu, že se budu cítit dobře a ne kvůli tomu, že jsme v jednom systému, nezáleží jak globální a propojení můžeme být.“ O tom to není. Jednoduše jste uchvácen kvalitou dávání samou. Nevíte, co jí dělá dobrou, ale cítíte, že kromě dávání nechcete nic jiného. Nenaplňujete sebe a  potěšení neočekáváte. Dáváte z respektu, úcty, významu, z poznání dávání jako takového v čisté formě. Teď je to pro Vás vším.  

Ze 4. části denní lekce kabaly 27/10/2011, “Láska ke Stvořiteli a láska ke stvořením”
[58899]

Ve zprávách: “Studie university v Zürichu „dokazuje“, že malá skupina společností – zvláště banky – má ohromnou moc nad světovou ekonomií. Studie je první, která se podívala na všech 43,060 nadnárodních společností a síť majetkového spojení mezi nimi – a vytvořili tak „mapu“ 1,318 společností v srdci světové ekonomie. 

“Studie zjistila, že 147 společností uvnitř vytvořilo ‘super entity’, kontrolující 40 %  majetku. Všechny vlastní část nebo všechny navzájem. Většina jsou to banky – top 20 zahrnuje Barclays a Goldman Sachs. Avšak užší spojení znamená, že síť by mohla být citlivá na kolaps. 

“Finanční kolaps 2008 ukázal, že takové pevně-spletené sítě mohou být nestabilní.

‘Trpí-li jedna společnost nouzí, ’ Glattfelder říká, ‘Množí se to.’” (Zdroj: Daily Mail)

“Jedna věc ale nesouhlasí s některými prohlášeními protestujících: není pravděpodobné aby super entita byla záměrným výsledkem konspirace k ovládnutí světa. ‘Takové struktury jsou v přírodě běžné,’ říká Sugihara.

“Tedy, super-entita nemohla být výsledkem konspirace. Skutečná otázka, říká Zurichův tým, je zda může uplatnit koordinovanou politickou sílu. Driffill cítí, že 147 je příliš mnoho k zajištění dohody. Braha věří, že budou soutěžit na trzích, ale jednat společně na společných zájmech. Odporovat změnám v síťové struktuře může být jedním takovým společným zájmem.” (Zdroj: NewScientist)

Můj komentář: Závěr je překvapující: Nikdo světu nevládne, ani židé, ani bohatí, ani vláda – a to je správně. Svět je ovládán přírodou nebo stvořitelem, a my nejsme schopni program světového vývoje ovlivnit. Spíše můžeme určit, kterým způsobem se program před námi projeví: Zda k nám bude více či méně přívětivý, zda se k našemu dalšímu nutnému stavu, společnosti vzájemné záruky, dostaneme prostřednictvím nacistického režimu, třetí světovou válkou a zničíme většinu lidstva, nebo cestou přímou k společnosti ve vzájemné záruce a rozumné spotřeby.

[58370]