V kapitole „Shlach“se vypráví o tom, že když vyzvědači dorazili k zemi Izrael, uviděli, jak je nádherná. Současně ale také pochopili, že je nemožné do ní vstoupit, protože tam žijí strašliví obři. A když se o tom dozvěděl národ, rozhořčil se.

Obecně, kdy začínám být rozhořčený? Je to tehdy, když přijdou a řeknou mi: „Musíš dělat tohle.“

Což je pokaždé, když směřuji k dalšímu stupni, kterého musím dosáhnout. Nemohu tomu uniknout, protože okolnosti mě tlačí. A již cítím, že nemám žádnou sílu. Tento dramatický kontrast, kdy něco musím udělat, ale nemám na to sílu, ve mně vyvolává rozhořčení.

Ačkoliv je země Izrael tak přitažlivá a oplývající mlékem a medem, stále do ní nemohu vstoupit. Jediné, co mi zbývá, je cítit závist kvůli mé vzdálenosti a omezit se. Jak je řečeno, „nikdo nesní o králově dceři“, protože snění znamená trápení.

Proto netrpím. Vím, že ona není pro mě – je to sen, který se nikdy nesplní. Takže ji automaticky odstraním ze svých přání a žiji v míru a užívám si, co je dostupné.

Avšak zde je problém v tom, že ode mě se žádá, abych získal královu dceru. „Musíš“, i když nevidím žádnou možnost, jak toho dosáhnout. Okolnosti mě však tlačí. „Na tom nezáleží. Drž se. Stoupej. Vyšplháš na tuto horu a uděláš vše, co bude nutné.“

Avšak jsou zde ohromní obři – a já je mám porazit? Copak musím překonat všechny překážky, jako jsou řeky se silnými proudy a vysoké hory? Nejsem připraven! A tak jsem rozhořčený a reptám.

Rozhořčení se objevuje v závislosti na mém současném porozumění tomu, jaké jsou mé možnosti a jaké překážky jsou přede mě postaveny. I když bych mohl později očekávat odměnu, řeky mléka a medu, to není nic pro mě. Nechte mě žít v klidu. Čtyřicet let jsem žil v poušti a mohu tam žít dalších čtyřicet let, není to tak zlé. Takto je člověk v zásadě konstruován.

Problémem je to, že vycházím ze svých současných vlastností a možností. Stvořitel však říká: „Přivedu tě do takových situací, že nebudeš mít na výběr a obrátíš se ke Mně. A potom ti pomohu. Podpořím tě a ty se pozvedneš na další úroveň.“

Mezitím jsou ale lidé rozhořčení: „Zvolíme si jiné vůdce, kteří nás vezmu zpět do Egypta.“ Je tomu tak proto, že je nemožné zůstat uprostřed pouště: buď vpřed nebo zpátky. Zdá se však výhodnější otočit se nazpět. Vždyť co tam bylo tak špatného?!

Člověku v dané situaci to tak vždycky připadá: „Jak já jen nesnáším ten stav, ve kterém nyní jsem. Odcházím.“ Člověk najednou chápe, že se zde usiluje o mnohem náročnější věci a zdá se mu lepší odejít. A tak se vrací nazpět.

Toto vše je naprosto běžné, vyjma jedné věci: žádat, dožadovat se síly ke zvládnutí dalšího stupně. Jedině poté člověk obdrží síly. Avšak než k tomuto přijde, vždy a znovu zapomíná, že je možné získat síly, které mu chybí, od Stvořitele prostřednictvím žádostí a proseb.

Otázka: Jak je možné vysvětlit tuto neuvěřitelnou zapomnětlivost, neustálé vnitřní střídání našeho vnímání Stvořitele a sestupu, a znovu vnímání a zase sestup, a tak to je, dokud není Stvořitel zcela vymazán z našich vzpomínek a myšlenek?

Odpověď: Faktem je, že člověk se stává novým v každém okamžiku. Paměť není uložena v něm. Všechno zmizí, jako kdyby nikdy dříve nic nezažil a nebyl v žádné podobné situaci. Vždyť všechno, co bylo na předchozím stupni, je pryč, jako raketa. Předchozí stav je odpojen a všechno je úplně odklizeno. Nic z toho nezůstává, protože na novém stupni je všech deset sefirot nových.

[#165631]

Z TV programu “Tajemství věčné knihy”, 06.05.2015

Filed under: Tóra | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Zdá se mi, že musíte být velmi moudrým člověkem, když chcete dosáhnout odhalení vyššího systému, který řídí náš svět.

Odpověď: Ne, v Knize Zohar, stejně jako ve spisech Ariho a Baal HaSulama, je psáno, že moudrost kabaly nevyžaduje žádné mimořádné schopnosti či nadání a že každá osoba ji může obdržet.

Stejně tak, jako jste si vědom a získáváte tento život skrze to, co vidíte, můžete také objevit systém vyššího řízení, začít rozumět a vidět, jak funguje kolem vás, jak lidé a vy sám jste jím udržováni v chodu, a jak můžete vybudovat nový svět.

Tato vize dává člověku mnoho sil. Ze všeho nejdřív, začíná pociťovat sám sebe jako věčného – jeho život nekončí po několika desítkách let. Člověk začíná cítit život uvnitř své duše, ne uvnitř svého těla. Naše těla patří k živočišné úrovni. To, co přináleží k úrovním neživá, rostlinná a živočišná, má omezenou životnost.

Nicméně ten, kdo se začíná podobat vyššímu, Stvořiteli, vstupuje do naprosto odlišné roviny své existence nazývané žít život duše. Tak začíná cítit věčnost a celistvost ve svém životě uvnitř duše.

K tomu, abychom se pohnuli z materiálního života k životu duše, zatímco stále žijeme v tomto světě – což znamená začít cítit svět jako věčný a celistvý, porozumění, jak řídit sám sebe, pomáhání druhým, aby také našli tuto vizi – to je nám dáno moudrostí kabaly.

Otázka: Mluvíte o existenci na vyšším stupni, ale začíná s tím souběžně člověk také rozumět tomuto světu? Protože lidé jsou dnes velmi zmatení.

Odpověď: Mluvil jsem již o tom víckrát: Ve zkratce, tělesná přání jsou tím, co člověka motivuje: touhy po jídle, sexu a rodině, které jsou také typické pro zvířata, a společenské touhy po bohatství, respektu a vzdělání. Toto jsou tři druhy tělesných tužeb a tři druhy společenských tužeb.

Ale není to dost, protože v nás vyvstávají otázky. Proč žijeme? Proč jsme naživu? Jaký je smysl života? Co je jeho účelem? Jaké je jeho tajemství? Nemůže uzamknout sami sebe v tomto životě a říct, že již nic jiného není. Žiji svých 70 let a vyplňuji je dle svých ambicí, a to je všechno.

Prošli jsme vývojem. Obzvláště v naší generaci jsme dospěli k otázkám, které, pokud k nim nenajdeme řešení, způsobí, že člověk nebude chtít žít a bude se utápět v zoufalství. V závislosti na procesu vývoje přírody, která na nás působí a ovlivňuje nás, musíme objevit tajemství života, jeho účel a podstatu. A tak byla odhalena moudrost kabaly.

Pokud taková otázka vyvstane v člověku – za hranicí tužeb po jídle, sexu, rodině, bohatství, slávě a poznání, což je typické pro tento svět – otázka, která je mimo rámec našeho světa, našich životů, a člověk cítí, že to musí odhalit, pak nalezne moudrost kabaly.

[165561]

Z programu rozhlasové stanice 103FM, 09.08.2015

Filed under: Duše, Kabala | Add Comment/Ask Question→

Štěstí pociťované z jednoty je odhalením síly, která řídí celou přírodu. Koneckonců, veškerá příroda vzešla z jediného bodu Velkého třesku. Pokud se místo naší oddělenosti sjednotíme, přiblížíme se k této jediné odevzdávající vyšší síle, která vytvořila celý vesmír. A čím se přiblížíme více, tím více si to budeme moci užívat.

Tato jediná vyšší síla stvořila hmotu z protikladných částic, plus a mínus. Nejdříve se tyto částice rozletěly různými směry, rozptýleny Velkým třeskem. Poté se začaly jedna s druhou spojovat, jako kdyby se vracely k té stejné síle, jediné formě, pouze přetvořeny v hmotu.

A tak hmota začínala být více spojená, až se nakonec objevily podmínky pro život: neživá, rostlinná a živočišná příroda, a člověk. Člověk pokračuje v přibližování k této jediné síle, avšak nyní tak činí dobrovolně a s porozuměním, inteligencí a vědomím.

Zpočátku se hmota šířila z bodu Velkého třesku a expandovala, ale poté se začala naopak srážet zpět do jednoty. Pokud směřujeme k této jednotě, pokud se vracíme k našemu zdroji, můžeme z toho získávat potěšení. Dnes tato teorie získává na přesvědčivosti i uznání.

[154705]

Z besedy č. 242. O novém životě, 17.10.2013

Filed under: Děti, Vnímání, Výchova | Add Comment/Ask Question→

A bude to pro vás nařízením věčným: desátého dne sedmého měsíce uklidněte svoji duši a nevykonávejte žádnou práci, ani občané státu, ani cizinci, žijící mezi vámi.

Protože tento den vás vykoupí pro očištění: ze všech hříchů před Bohem vaším budete očištěni. Toto je pro vás sobota klidu, abyste uklidnili svoji duši; toto nařízeni je věčné Tóra, „Levit“, Acharej mot“, 16:29 – 16:31)

Mluví se zde o Dni Očištění (Jom Kipur) – známé události, která se odehrává jednou za rok. Rok (hebrejský „šana“ od slova „levašen“ – oslovit) znamená koloběh.

Tehdy člověk dosahuje úplné nápravy přání na této úrovni, tj. v tomto koloběhu končí se všemi svými účty. To, co dokázal napravit, to napravil, co nedokázal – odhodil od sebe dál a nepřeje si to používat.

To znamená, že k dnešnímu dni je čist a prezentuje se jako určitá duchovní struktura. Proto se lidé v Den Očištění symbolicky oblékají do bílých oděvů. A vše se pak dále opakuje, protože pro úplnou nápravu budeme muset opakovat všechny tyto cykly vícekrát.

Z TV programu „Tajemství věčné knihy“, 06.03.2014

Filed under: Tóra | Add Comment/Ask Question→

Z programu rozhlasové stanice 103FM, 30.08.2015

Filed under: Nezařazené | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Jestliže jsme dosud nedosáhli odhalení duchovního světa a pouze studujeme, jedná se již o duchovní práci?

Odpověď: Děláte duchovní práci, protože chcete dosáhnout duchovního, ačkoliv se tak dosud nestalo. Podobá se to člověku, který staví dům. Je možné, že mu to bude trvat více než dvacet let, ale už se pustil do stavby. Máte cíl dosáhnout duchovního světa a postupujete vpřed tak dlouho, dokud do něj nevkročíte. I kdyby to mělo trvat dvacet let, v čem je problém?

Otázka: Co je více důležité: studovat a připravovat se na vzestup do duchovního světa nebo se v něm již nacházet? Jednou jste řekl, že Stvořitel nás miluje více tehdy, když se pouze připravujeme na tento vzestup?

Odpověď: Je to tak. Dokud se pouze připravujete, vynakládáte úsilí jako malé dítě, které neví, čemu se vydává vstříc. Právě v místě skrytí je mnohem více příležitostí aktivovat a odhalit vlastní postoj ke Stvořiteli, „sílu víry“. Je to jako v našem světě, kde jsme také nejvíce dojati malým dítětem a z jeho úsilí máme největší potěšení.

V duchovnu to není tak. Oddané přání po duchovnu v sobě má jisté kouzlo naivity v souladu kořene a větve. Největší odměna pak přichází jako důsledek úsilí, které bylo vynaloženo v tomto období ukrytí, během těchto dvaceti let.

Zdá se nám, že období přípravy je ztrátou času a chtěli bychom se mu vyhnout, abychom dosáhli duchovna co nejrychleji a začali pracovat s plným porozuměním. Nevíme však, že právě tyto roky jsou velmi cenné. Problém je v tom, že pouze ten, kdo má skutečnou touhu zůstat, zůstává a ostatní zmizí.

Otázka: Co je skutečná touha?

Odpověď: Skutečná touha se nazývá Rešimo a je namířena k nápravě, v závislosti na kořeni duše.

Otázka: Všichni ale chceme překročit Machsom?

Odpověď: To chce samozřejmě každý. Ale někdo přichází studovat dvakrát týdně, jako vy, kdežto jiní každý den. A jsou takoví, kteří se večer dívají na fotbal a jiní jdou ven a věnují se šíření.

Otázka: Jak mohu dosáhnout toho, že se ve mně objeví taková pravá touha?

Odpověď: Za pomoci správného prostředí.

Otázka: Ale já už jsem ve skvělém prostředí! Co dalšího mohu dělat?

Odpověď: Je nutné se do prostředí začlenit takovým způsobem, že se stanete jedním celkem bez jakýchkoliv rozdílů. To se nazývá být jedním člověkem s jedním srdcem. A právě v tomto je celá potíž. Pokaždé si slibujete, že to uděláte, ale když přijde příležitost, rychle se od ní odtáhnete. Pokud však zůstanete a budete pokračovat ve studiu, časem se vše změní.

[#129165]

Z lekce článku “Podstata moudrosti kabaly” (Pticha), 05.03.2014

Filed under: Skupinová práce, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Čas „pokání“ – je okamžikem, kdy v sobě objevuji vlastnosti, které mi nedovolují spojit se s ostatními. To se odehrává před začátkem nápravy, tedy před začátkem hebrejského nového roku. Ze všeho nejdříve si potřebuji ujasnit, co mi překáží. Je zřejmé, že je to mé sobectví, které si nepřeje spojení a sjednocení s druhými.

Otázka: Já skutečně nechci! Ráj na zemi je sedět sám na pláži, kde nejsou žádní lidé kromě jednoho či dvou, kteří jsou mi blízcí a které potřebuji. Vy však říkáte, že ráj spočívá ve sjednocení všech lidí. Je to nějaký jiný ráj, nebude tam těsno?

Odpověď: Nebude tam pro nás těsno. V tomto spojení budeme pociťovat dokonalou harmonii a nikdo nám nebude na obtíž.

Komentář: Každý rok cestuji na dovolenou na to nejvzdálenější místo, kde není živé duše. A to je pro mě ráj.

Odpověď: Toto je opačný způsob řešení problému naší nejednoty – snaha uniknout zlu a schovat se na místě, kde žádní lidé nejsou.

Můžeme zůstat mezi druhými a cítit se s nimi ještě lépe, než kdybychom byli sami. Vše závisí pouze na mých vztazích s druhými a na tom, nakolik mi ukazují, že na nich závisím. Vztahuje se to k nápravě našich vzájemných vztahů a schopnosti vnímat všechny lidi jako součásti jednoho těla. Znamená to, že už mě nadále nikdo neobtěžuje, naopak každého potřebuji, protože všichni jsou vždy připraveni pomoci mi s čímkoliv, co potřebuji. To je stav ideálního spojení.

Každopádně stále nemůžeme být bez lidí. Neexistuje žádná volba, musíme být spolu. V dnešní době žije na naší planetě sedm miliard lidí a v dalších padesáti až sto letech nás bude dvojnásobek. Nemáme se tedy jeden před druhým kam ukrýt; musíme pochopit, že univerzální program přírody vyžaduje, abychom se spojili jako jeden člověk s jedním srdcem. A potom již nebudu cítit, že by kdokoliv byl přebytečný, přestože kolem mě budou další miliony lidí. Nebudu cítit, že stojím v davu, naopak každého pocítím jako nepostradatelného a naplňujícího mou touhu.

Pokud chci přijít k takovému stavu, lítost a pokání jsou v měsíci Elul nezbytné, abych mohl objevit ty touhy, které mi zabraňují spojit se. Stačí je odhalit a ve stejný okamžik již dochází k jejich nápravě. Pokud tyto touhy považuji za hřích, jsou okamžitě opraveny světlem vracejícím ke zdroji. Nežádá se od nás nic jiného než odhalení naší egoistické přirozenosti a vnitřního odporu ke spojení s druhými. A je dobré, když je toto zlo odhaleno, protože světlo nenávidí naši egoistickou společnost a je připraveno ji napravit ihned v okamžiku naší první žádosti.

Otázka: Proč je špatné toužit po samotě?

Odpověď: Protože cílem stvoření je přivést nás do stavu jednoty. Když se od tohoto cíle odkláníme, bráníme jeho uskutečnění, trpíme potom, protože se pohybujeme v protisměru. Je možné napravit naše spojení s druhými a cítit se báječně ve společnosti dalších milionů lidí, místo toho však utíkáš, abys alespoň týden byl o samotě, alespoň trochu, a poté se zase musíš vrátit zpátky. Přitom by ses mohl cítit jako na dovolené celý rok jako kdyby nikdo nebyl kolem!

Nakonec však uniknout nemůžeme. Potřebujeme služby druhých lidí – doktorů, kuchařů, obchodníků a bankéřů. Jsme nuceni pracovat a sloužit druhým, vydělávat peníze a starat se o rodinu. Musíme navazovat vztahy s ostatními.

Stačí se podívat na dění ve světě – nedávné události a obrovská invaze imigrantů do Evropy jsou následkem toho, že s druhými neumíme navázat vztahy. Příroda nás přivádí do extrémních situací, jako jsou tyto, aby nás přiměla hledat cestu ke správnému spojení.

[#166146]

Z programu rozhlasové stanice 103FM, 30.08.2015

Filed under: Izrael, Svátky | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Říkáte, že láska mezi manželskými páry je nedostatečná a že potřebují dosáhnout lásky Stvořitele ke stvoření?

Odpověď: V dnešní době u manželských párů nenacházíme žádnou lásku. Naše rodinné vztahy jsou ve stavu dne smutku 9. ava. Zkáza je pociťována ve všech oblastech našeho života – ve vztazích mezi rodiči a dětmi, nadřízenými a zaměstnanci, stejně jako mezi členy vlády. Nikde není pochopení.

Otázka: Je mnoho druhů lásky – láska k dětem, rodičům, blízkým příbuzným a další. Proč však láska mezi mužem a ženou obsahuje zvláštní romantičnost?

Odpověď: Láska znamená, že naplňuji touhu jiné osoby a dávám této touze přednost před mou vlastní. Potřebuji vědět a cítit, co druhá osoba chce, aby se její touha pro mě mohla stát důležitější než je moje touha.

Toto je nejvíce univerzální definice lásky, ale platí pro všechny případy. Manželské spojení pouze zahrnuje více oblastí, protože k němu patří vzájemné závazky, společné soužití, důkladnější poznání partnera, společné děti, domov a peníze, stejně jako pocit bezpečí a záruka podpory v těžkých časech. Sňatek je sjednocením v tomto světě se všemi důsledky, které přináší.

Avšak v duchovním světě můžeme poznávat partnera každý okamžik jiným způsobem. Je psáno, že Malchut se stává panenskou každý den znovu, a tak začíná každý den úplně nový vztah.

Zdá se, že právě tento aspekt nám chybí v každodenním životě a rodině. Kdyby byl manželský pár na duchovním stupni, obnovoval by svůj vztah v každém okamžiku.

Před třemi a půl tisíci lety národ Izraele žil tímto způsobem. Doufejme, že se brzy k tomuto stavu navrátíme a naučíme se odhalovat nové vlastnosti jeden v druhém každý den. Pak to bude správná, pravá láska, která se neustále obnovuje.

Do té doby jsme však nuceni oživovat naše vztahy a cítit v nich alespoň nepatrné spojení prostřednictvím vzájemného boje. Tím se pohasínající příchuť lásky obnovuje.

Z duchovní lásky není možné učinit si zvyk. Stále se mění, protože se mění podmínky. Láska je tak neustále oživována.

[164261]

Z besedy č. 600. O novém životě, 30.07.2015

Filed under: Děti | Add Comment/Ask Question→

Lekcia č. 4: Fázy splodenia

• Rôzne štádiá anulovania, spojenia a jednoty – nad rastúce spoločné ego.
• Čo zakaždým pridávame do spojenia medzi nami? Ako postupujeme po jednotlivých štádiách nášho spojenia?
• Ako pracujeme v skupine, aby sme prekonali rozdelenie a nenávisť, ktoré sa môžu objaviť?
• Ako dlho zotrvávame v Egypte a kedy môžeme [z jeho] ujsť? Ako nás Faraón privádza bližšie k Stvoriteľovi?
• Práca v Desiatke nad naše spoločné ego ako na hore Sinaj a naše pretvorenie do Jedného človeka s Jedným srdcom?

1. Najústrednejší bod pri práci pre Stvoriteľa je prvé uchopenie.

Baal HaSulam, Prvé prikázanie

2. Skutočne sú statoční muži silného ducha a sú odhodlaní neustúpiť ani o piaď. Sú prvotriednymi bojovníkmi a vedú vojnu proti tomu sklonu (roz. náklonnosti k sebaláske) až do poslednej kvapky krvi a ich jedinou túžbou je vyhrať boj pre slávu Jeho mena.

Rabašove spisy, Druhý zväzok, List č. 8

3. Pretože treba kráčať so zatvorenými očami nad rozumom, čomu odporuje telo, a z tohto dôvodu to [tento odpor] treba nepretržite prekonávať – a to sa nazýva hriech, hnev a súženie, pretože je ťažké pracovať na tom, aby sme neustále kráčali v stave anulovania sa pred Vyšším, a dovolili, aby nám Vyššie činilo čokoľvek, čo je Jeho vôľou. A to sa nazýva Ibur (počatie), ktoré je najmenším možným obmedzením.

Rabašove spisy, Druhý zväzok, Čo v práci znamená „Pohár požehnania musí byť plný“

4. Ohľadne prípravy pre Tóru, čo je našou zodpovednosťou (roz. musíme sa pripravovať), je všetko len o „strachu“, ako je napísané: „a ľudia sa utáborili ako jeden človek s jedným srdcom“, čomu treba rozumieť tak, že všetci mali jediný cieľ, ktorým je prospievanie Stvoriteľovi. A musíme porozumieť: Ako je možné dosiahnuť „ako jeden človek s jedným srdcom“, pretože vieme, že mudrci povedali: „ako sú ich tváre navzájom nepodobné, rovnako ako ich názory, ktoré sú tiež nepodobné“, a teda ako možno byť ako „jeden človek s jedným srdcom“?

Odpoveď – ak hovoríme, že každý sa stará o svoje vlastné potreby, potom je nemožné byť „ako jeden“, pretože nie sú tí istí. No keď sa každý anuloval vo svojej vážnosti (dôstojnosti) a ich jediný záujem bol zameraný na to, ako prospievať Stvoriteľovi, viac neexistovali žiadne osobné záujmy a starosti, pretože všetky ich jednotlivé starosti boli anulované, a tak všetci vstúpili do jednoty, do svornosti.

Rabašove spisy, Druhý zväzok, List č. 42

5. Čo môže urobiť, keď vidí, že je neschopný prekonať vôľu prijímať? Musí sa modliť k Stvoriteľovi, aby mu Stvoriteľ pomohol, a tak bude schopný plniť svoju prácu so zatvorenými očami a nebude chcieť nič iné, okrem toho, aby bol schopný pracovať v prospech Neba, dokonca aj keď jeho telo je proti tomu… Musí sa anulovať a podriadiť pred Stvoriteľom bez akýchkoľvek podmienok. A nežiada o ďalšie vedomosti, ani o pochopenie veľkosti Stvoriteľa, a potom môže opustiť riadenie zlého… Namiesto toho je ochotný zostať v malosti mysle a pocitov: nechce viac, než práve teraz má.

Ale pretože stále nemá silu, aby prekonával, prosí Stvoriteľa, aby mu dal silu prekonávať, a neprosí o väčšie pochopenie, vedomosti ani pocity… prosí iba: „daj mi silu, aby som bol skutočne schopný opustiť sebalásku a milovať Pána ‚Celým svojím srdcom‘.“

Rabašove spisy, Druhý zväzok, Čo je pri práci „Záplava vody“

6. Nádejajme sa, že zvíťazíme aj vo vojne s náklonnosťou, že aj tu uspejeme a dosiahneme cieľ prinášať uspokojenie Tvorcovi. Je to otázka času, že sme sa pohli smerom k nášmu svätému cieľu ako mohutní silní muži. Je známe, že vydláždená cesta, ktorá vedie k cieľu, je láska k priateľom, ktorou sa pozdvihujeme k láske k Stvoriteľovi. A v záležitostiach lásky to dosahujeme cez „Kúp si priateľa“. Inými slovami, cez činy si kupujeme srdce priateľa. A dokonca aj keď vidí, že srdce jeho priateľa je ako z kameňa, nie je to ospravedlnenie. Ak cíti, že je súci na to, aby bol jeho priateľom v práci, potom si ho musí kúpiť cez činy. Každý dar, ktorý niekto dá svojmu priateľovi, je ako strela, ktorá hĺbi do kameňa dieru. A hoci prvá strela kameň iba škrabne, keď do toho istého miesta narazí druhá strela, už vytvorí vrúbok, a tretia vytvorí priehlbinu. A opakovaným strieľaním nábojov sa priehlbina mení v kamennom srdci jeho priateľa na dutinu, kde sa zhromažďujú všetky dary. A každý dar sa stáva iskrou lásky, až kým sa všetky iskry lásky nenahromadia v dutine kamenného srdca a nevytvoria plameň… A oheň lásky k priateľom spáli všetky hriechy, ktoré ho postretli na ceste.

Rabašove spisy, Druhý zväzok, List č. 40

7. keď osoba vynaloží úsilie a súdi ho (roz. ospravedlňuje a pozdvihuje) na stupnici cnosti, je to Segula (náprava/sila/cnosť), a touto námahou, ktorú osoba vynakladá, ktorá sa nazýva „zobudenie zdola“, získava silu Zhora, aby bol schopný milovať všetkých priateľov bez výnimky. To sa nazýva „Kúp si priateľa“, že by osoba mala vynakladať snahu, aby získala lásku k ostatným. […] nakoľko sa musí namáhať nad rozumom. Rozumne uvažujúc, ako je možné súdiť iných na stupnici cnosti, keď jeho rozum mu ukazuje pravú tvár jeho priateľa [a to], že ho nenávidí? Čo o tom môže povedať svojmu telu? Prečo by sa mal podriadiť pred svojím priateľom? Odpoveď je taká, že si želá dosiahnuť D’vekut (priľnutie, jednotu) so Stvoriteľom, nazývaný „rovnocennosť formy“, t. j. nemyslieť na svoj vlastný prospech. Tak prečo je také ťažké sa podriadiť? Dôvod je ten, že sa musí zriecť svojej vlastnej ceny, a celý život, ktorý si želá prežiť, bude iba s ohľadom na jeho schopnosť pracovať v prospech iných, začínajúc láskou k druhým, medzi človekom a človekom, cez lásku k Stvoriteľovi.

Rabaš, Čo hľadať v zhromaždení priateľov

8. Aké dobré a aké potešujúce je pre priateľov spoločne zotrvávať v jednote! To sú priatelia – ako nerozlučne spolu sedia. Na prvý pohľad vyzerajú ako ľudia vo vojne, želajú si zabiť jeden druhého, [no] potom sa opäť vrátia do stavu bratskej lásky. Stvoriteľ – čo On o nich hovorí? „Aké dobré a aké potešujúce je pre priateľov spoločne zotrvávať v jednote!“ Slovo „spoločne“ naznačuje prítomnosť Božskosti medzi nimi. A čo viac, Stvoriteľ počúva ich rozhovor a Je nimi potešený a [vďaka nim je] spokojný.

Kniha Zohar s komentárom Sulam (rebrík), Aharei Mot, body 64-65

9. Vo verši „Ó, vy, ktorí milujete Pána, nenávidíte zlo; On zachováva duše Jeho svätých; On ich vyslobodzuje z ruky zlého“ vysvetľuje, že nestačí milovať Stvoriteľa a túžiť po odmene spočívajúcej v jednote so Stvoriteľom. Treba aj nenávidieť zlo.

Záležitosť nenávisti je vyjadrená nenávidením zla, nazývaného „vôľa prijímať“. A vidí, že nie je vôbec zručný (roz. nepozná spôsob), aby sa ho zbavil, a zároveň nechce prijať situáciu [takú, aká je]. A cíti škody, ktoré mu spôsobuje zlo, a tiež vidí pravdu, že sám nedokáže anulovať zlo, nakoľko je prirodzenou silou Stvoriteľa, ktorý do človeka odtlačil vôľu prijímať. […]

Z toho všetkého, čo bolo uvedené vyššie, vyplýva, že treba horko nenávidieť vôľu prijímať, pretože všetka skaza vo svete pochádza iba z vôle prijímať. A cez nenávisť ju napravuje a odovzdáva sa Keduši (Svätosti).

Baal HaSulam, Šamati, 23. Vy, ktorí milujete Pána, nenávidíte zlo

10. Radujem sa z tých odhalených skazeností a tých, ktoré sa práve odhaľujú.

A na druhej strane ľutujem a ponosujem sa na skazenosti, ktoré sa doposiaľ ešte neodhalili, ale ktoré sú predurčené na to, aby sa objavili, pretože skrytá skazenosť je beznádejná, a jej vynorenie sa je veľkou spásou z Neba. Pravidlo je také, že nik nedáva to, čo nemá. Takže ak sa [skazenosť] práve zjavuje, niet pochýb, že to bolo tu, aby sa s tým začalo, ale bolo to [doposiaľ] skryté. Preto som šťastný, keď vylezú zo svojich dier, pretože keď na nich pohliadneš, stanú sa hŕbou kostí. […]

Taký je význam slov „Čokoľvek nájdeš, čo môžeš urobiť svojou silou, urob to.“ Keď je pohár plný, verš „Zlí sú porazení“ sa stáva pravdou. A keď sú zlí stratení, Svetlo a radosť prichádzajú na svet a [zlí] sú potom preč (t. j. sú mŕtvi).

Spisy Baala HaSulama, List č. 5

11. „A Faraón priviedol“ […] Izrael bližšie k pokániu. […]

… Izrael nenavštevuje Stvoriteľa v časoch spokojnosti, ale keď sú v tvŕdzi, a vtedy Ho všetci navštevujú. „Mohli iba šepkať modlitbu“ znamená, že všetci sa modlia modlitby a litánie a chrlia pred Ním modlitby. Kedy? „Tvoje trestanie pred nimi“, keď ich navštevuje Stvoriteľ s Jeho remeňom. Potom Stvoriteľ stojí nad nimi v Rachamim [milostiach] a víta ich hlasy, aby pomstil ich nepriateľov, a On nad nimi rozširuje milosrdenstvo.

Izrael sa približoval k moru a videl, ako sa more pred nimi stáva búrlivejším, jeho vlny sa vzpínali stále vyššie. Báli sa. Pozdvihli svoje oči a videli Faraóna a jeho armádu, a luky a šípy a boli vydesení. „A deti Izraela vykríkli.“ Kto spôsobil, že sa Izrael priblížil ich Otcovi v Nebi? Bol to Faraón, ako je napísané: „A Faraón priviedol bližšie.“

(chýbajúca časť textu)… ako bolo povedané, že…

BeŠalach [Keď Faraón vyslal] a Faraón priviedol bližšie, body 65-69

12. existuje vznešený účel pre všetko, čo sa deje vo svete, a volá sa to „kvapka zjednotenia“. Keď tí, čo bývajú v hlinených domoch, prechádzajú cez všetky tieto hrôzy, cez všetky okolnosti, v Jeho pýche, ktorá je z nich sňatá, v stenách ich sŕdc, ktoré sú tesne zapečatené prirodzenosťou samotného Stvoriteľa, sa otvára otvor a oni sa stávajú pripravení na vštepenie tejto kvapky zjednotenia do svojich sŕdc. Potom sa premenia ako hmota s odtlačkom a zjavne uvidia, že je to presne naopak – že práve v týchto strašných hrôzach vnímali celok, ktorý je sňatý cudzou pýchou. Tam a iba tam dlie samotný Stvoriteľ a práve tam On môže do nich vštepiť kvapku zjednotenia.

Baal HaSulam, Igrot, List č. 8

Filed under: Kabalistické zdroje | Add Comment/Ask Question→

Lekcia č. 3: Spojenie medzi nami je naše duchovné splodenie

1. Stvorenia po hriechu Adama HaRišona sa považujú za rozbité nádoby a mŕtvych, a to [preto, že] ich nádoby sú iba pre sebaprijatie, ktoré je oddelené od zdroja života. Majú iba malú iskričku od Rešimot de Ohr Chozer (Vracajúceho sa svetla), ktoré [v nich] ostalo a zostúpilo nadol, aby oživilo nádoby, čím môžu povstať pri vzkriesení mŕtvych.

Táto iskra je iskrou božskosti, ktorá je pozostatkom Ohr Chozer, a každý by ju mal pozdvihnúť, totiž prijať ju za účelom dávania, čo sa nazýva „pozdvihnutie“, t. j. pozdvihnutie MAN. Tým človek vytvára Bechinat Masach a Aviut, ktoré prijíma naplnenie zo strany Ohr Chozer, ktoré napĺňa nádoby podľa zaodenia sa Svetlom.

Rabašove spisy, Tretí zväzok, Ibur (A)

2. Keď sa skupina, ktorá bola založená určitými ľuďmi, spolu zhromažďuje, určite existuje niekto, kto chcel založiť práve takúto osobitnú skupinu. A preveroval týchto ľudí, aby videl, že sú na to vhodní, t. j. že každý z nich má iskru lásky k priateľom. A nakoľko iskra sama osebe nedokáže zapáliť Svetlo lásky, aby v nich svietilo, [všetci] súhlasili, že tým, že všetci medzi sebou spoja svoje iskry, vytvoria jeden veľký plameň.

Rabašove spisy, Prvý zväzok, Vždy by mal predávať trámy svojho domu

3. Vstup do služby (práce) Stvoriteľovi je stavom Iburu (počatia), čo je myslené tak, že anuluje svoju vôľu a vstupuje ako Ibur do lona svojej matky… A ruší (anuluje) svoju sebalásku, ktorá sa nazýva Malchut, ktorá sa pôvodne nazýva vôľa prijímať za účelom prijímať, a vstupuje do stavu nádob dávania, ktorý sa nazýva Bina.

A človek musí veriť, že prv, než bol zrodený, teda pred tým, než jeho duša vstúpila do jeho tela, bol v jednote so Stvoriteľom, a teraz túži po návrate a po tom, aby k nemu prilipol práve tak, ako pred svojím zostupom, a to sa nazýva Ibur, t. j. že sa úplne sám anuluje.

Rabašove spisy, Prvý zväzok, Ohľadne Jeniky (dojčaťa) a Iburu (tehotenstva/dozrievania)

4. Celý človek znamená, že už dosiahol stupeň „Tóra, Izrael a Stvoriteľ sú Jeden“. Z tohto dôvodu dosiahnutie Tváre (Parcufu) Šechiny je určite veľmi dôležité, nakoľko cieľom je dosiahnuť tento stupeň. No za účelom, aby dosiahol Tvár Šechiny, najskôr musí byť príprava… že iba ako pracuje pre lásku k ostatným, je schopný dosiahnuť jednotu so Stvoriteľom… A podstata prípravy, ktorá sa nazýva snahou, spočíva v tom, že sa musí pripraviť, aby anuloval svoje práva, a to samého seba… rozumej, že anuluje názor majiteľa a túži po Tóre,… ktorá sa nazýva zrušenie súhlasu. Preto sa stáva hosťom Stvoriteľa, ktorý je Majiteľom celého sveta.

Rabašove spisy, Prvý zväzok, Aká je výhoda práce oproti odmene

5. Prv, než sa dojča stane Iburom (stav tehotenstva/dozrievania), čím sa rozumie, že ho napravuje Vyšší. To vtedy, keď človek je ako embryo v lone svojej matky, kde sa embryo anuluje pred svojou matkou a nemá svoj vlastný názor, ako povedali mudrci: „Nenarodený vo svojej matke zje to, čo zje jeho matka“ a nemá žiadnu svoju vlastnú existenciu, aby kládol akékoľvek otázky, alebo urobil čokoľvek zo svojej vlastnej vôle […].

V tom čase môže kráčať so zatvorenými očami nad rozumom a veriť v múdrosť mudrcov a postupovať k záveru. To sa nazýva dozrievanie, pretože nemá žiadne ústa. […].

Rabašove spisy, Druhý zväzok, Čo v práci znamená „Pohár požehnania musí byť plný“

6. Ako môže inteligentná osoba v správnom stave mysle povedať, že je ochotná zrušiť svoju myseľ pred úplne každým, keď vie a cíti v sebe samej, že stojí na stupni stokrát vyššom než jej priateľ? Ale existuje „časť“ Bechinat a existuje „celok“ Bechinat a význam celku (kolektívu) je väčší než časť jednotlivca a každý by sa mal anulovať pred úplne každou časťou, pretože je súčasťou kolektívu. Osobitne kolektívu Izraela, hoci jeho jednotlivci nie sú takí dôležití, no ako súčasť celku každý a jeden individuálne je pre kolektív veľmi dôležitý.

A mal by anulovať svoje osobné potreby pred potrebami kolektívu,… preto sa musí prispôsobiť vonkajšiemu prostrediu, ktoré sa nazýva Bechinat konanie, a nazýva sa Bechinat urobím tak, aby ho všetky tieto anulovania ovplyvnili, a on bude schopný anulovať svoje myšlienky a názory pred Stvoriteľom.

Rabašove spisy, Tretí zväzok, Budeme konať a budeme počuť 2

7. Človek by nemal stáť sám bez ostatných a prosiť pre seba, dokonca ani v prípade, ak je to za účelom, aby priniesol uspokojenie svojmu Stvoriteľovi, okrem [prosby] za celý kolektív, pretože ten, kto prosí pre svoju vlastnú dušu, nebuduje, no skôr spôsobuje odsúdenie svojej duši…

Je to rovnaké [aj] v práci – keď sa niekto modlí osamote, vzďaľuje sa od kolektívu a poškodzuje svoju dušu.

Pre žiadneho jednotlivca z Detí Izraela nie je [dostupné] prebudenie, aby prosil o čokoľvek oddelene, nakoľko nik nemal nedostatok, pretože sa necítili oddelení a to bola ich sila, keď vyšli z Egypta so silnou rukou.

Každá osoba musí využiť všetku svoju silu, aby sa pripojili ku kolektívu Izraela vo všetkých svojich prosbách k Stvoriteľovi, v modlitbe a v práci… a boli spojení v tomto jedinom celku, koreni celého Izraela.

Baal HaSulam, Pri Chacham o Tóre, Ešte nie je čas zhromaždiť stádo

8. To hlavné je stav Iburu (počatia)… A je pre nás ťažkou prácou, aby sme sa stali Ubarom, rozumej, že vôľa prijať do seba príjme novú túžbu nazývajú „vôľa dávať“. A keď oceňuje stav Ubaru, rozumej, že vôľa dávať vstupuje dovnútra jeho vôle prijímať, to sa nazýva „Stvoriteľ vytvoril obraz v rámci obrazu“.

A musíme pochopiť význam zázraku, že „On vytvoril formu v rámci formy“. A ako sme už vysvetlili, toto je skutočné nóvum a pravý zázrak, pretože ide proti prírode, a iba Stvoriteľ môže zmeniť prirodzenosť; nie je to v rukách človeka. A toto je „Nová vec“, že Stvoriteľ vytvoril obraz dávania v obraze matky, ktorá je obrazom prijímania. A to sa nazýva „Keduša, ktorú Stvoriteľ podporuje“.

A preto je napísané: „Nie je nik taký svätý ako Stvoriteľ“, pretože „nie je nik iný okrem Teba“, pretože vo svete niet nikoho, kto by mohol zmeniť svoju prirodzenosť, aby vytvoril niečo iné vo vnútri nádoby, ktorú prijal od prírody, a to vôľu prijímať, a zmenil ju, aby tak následne mal novú prirodzenosť, ktorá sa nazýva „vôľa dávať“.

Rabašove spisy, Druhý zväzok, Čo v práci znamená „Nie je nik svätý okrem Stvoriteľa, pretože nie je nik iný okrem Teba“

9. Hlavný účel zhromaždenia je ten, aby sa všetci zjednotili ako jeden a aby všetky ich prosby boli nasmerované k jedinému cieľu – k odhaleniu Stvoriteľa: „V každej Desiatke prebýva Šechina“. A celkom iste, keď je viac než desať, potom prichádza i väčšie odhalenie Šechiny (Božskosti) a každý jeden sa pripája k svojmu priateľovi… a anuluje sa pred ním a jeho priateľ [sa anuluje] pred ním, až kým nie sú všetci anulovaní. Preto pokiaľ je to zámerom zhromaždenia, potom prirodzene… sa k nim približuje [sám] Stvoriteľ… a zhromaždeniu Izraela sa odhaľujú dobré Chasadim (milosti), ktoré sú k nemu priťahované.

Rabi Klonimus Kalman HaLevi Epstein, Maor VaŠemeš, Parašat Vajechi

http://eurocongress.info/si/registration/

Filed under: Kabalistické zdroje | Add Comment/Ask Question→