Baal HaSulam, “Úvod ke knize Zohar,” Bod 28: …A pak jsme se pustili do nového druhu práce – vložit všechnu tu zveličenou vůli přijímat do formy odevzdání. Pak je uzdravena, protože nyní získala ekvivalenci formy…. Je to tak, že byla dána Klipot pouze prozatím, pro očištění. Ale nakonec, nesmí to být jiné tělo.

Existuje touha přijímat, která byla stvořena Stvořitelem. Není to touha, kterou všichni máme proto, abychom udržovali naše animální tělo, ale touha, která je mimo tento svět, která nám byla dána, abychom ji napravili, napravili náš postoj k druhým.  

Vše, co je mimo postoj k druhým se vůbec nepočítá. Naše “animální” část je charakterizována touhami po jídle, sexu, rodině, penězích, respektu a vědomostech. Je jedno, jakou formu mají; vůbec se nepočítají. 

Vzdělání, kultura, etika a ostaní hodnoty jsou části našeho světa pouze proto, že uvažujeme o nápravě postoje k takovým věcem, tím, že jim přidáváme určitou důležitost. Původně nám však byla dána jasná instrukce: “Miluj přítele svého jako sebe.” Je to komplexní, universální princip. To je ta jediná věc, kterou musíme napravit a ten jediný směr, kterým bychom se měli zaměřit, bez ohledu na všechna ostatní přání. Je to v postoji k druhým, kde došlo k „rozbití nádob“, a je to tam, kde odhalíme vyšší Světlo, přilnutí, nápravou.

Kabalisté říkají, že musíme odhalit egoistické přání ve vzájemných vztazích s ostatními a přiznat si skutečnost, že to všechno je v můj prospěch namísto ve prospěch druhých. Vše se poměřuje ve vztazích k druhým, a je to právě podle tohoto kritéria, kvůli kterému se přání přijímat říká, jak jej kabalisté definují,  „zlý sklon.“ 

Je-li má síla zaměřena na můj vlastní prospěch a ne na dobro druhých, pak je nazývána  „zlým sklonem.“ Teď jej musím obrátit v dobrý sklon tak, aby ta samá síla, to samé přání, nebylo pro můj vlastní prospěch, ale ve prospěch druhých. Proč je tomu tak? Protože tím přinášíme uspokojení Stvořiteli. 

Pokud tímto způsobem pracuji, přivolávám Světlo, které napravuje, sílu, která mě napravuje vzestupy a sestupy. Nyní považuji svůj dobrý postoj k druhým za „vzestup,“ zatímco při „sestupu“ vidím, že jsem stále proti dávání druhým.  

Pokračuji v těchto vyjasněních, dokud celé mé přání přijímat není vlastně „mrtvé“ a ničeho schopné. Pak , ze stavu smrti jej oživím a dosáhnu „vzkřísení mrtvého,” a tak dosáhnu Gmar Tikkunu (konečné nápravy).

Takže, vše se odehrává uvnitř mého přání přijímat, které je zaměřeno na druhé – individuálně a vůči prostředí, a obecně vůči Stvořiteli. Měli bychom si toho být zcela a jasně vědomi. 

[82511]
Ze 4. části denní lekce kabaly, “Úvod ke knize Zohar”

Jsme výsledkem rozbití. Chceme-li se přiblížit Světlu, duchovnímu životu, podobat se Stvořiteli, pak je to možné pouze prostřednictvím jednoty. Tak procházíme mnoha situacemi, ze kterých se musíme naučit, že bez jednoty nenajdeme sílu, úsilí, myšlenky nebo správná přání. 

Mnohokrát za život člověk říká, že je toho dost a rozhodne se, že od nynějška už to bude brát vážně a každou chvilku zasvětí duchovnímu rozvoji, že využije všech možných prostředků, že přestane marnit svůj život a kazit příležitosti, které nám jsou dány shora.

Avšak hned následující okamžik na tyto myšlenky zapomene. Vidí, když přichází překážky, že jim není schopen čelit. Je to úmyslné, aby se naučil, že pokud se chce držet cesty a udělat pokaždé správné rozhodnutí, musí získat sílu z prostředí.

Tuto sílu může získat, pokud své prostředí považuje za větší než je on sám.  Má-li jednoho přitele, kterého vidí alespoň o jednu úroveň výše než sebe, pak je to jako jednička směrem k nule. To znamená „10“. Pokud má několik přátel, pak toto číslo úměrně roste. 

Nakolik je schopen se anulovat před ostatními, natolik je i bere jako větší než je on sám, a tak od nich může nabýt větších dojmů, myšleno sílu modlit se, jednotu a všechnu duchovní práci. 

Už se vlastně před nimi anuloval, a tak k němu přichází duchovní síla. Prozatím je však tato duchovní síla, sebeanulování, a to samé pole, ve kterém koná společně s přáteli, egoistická  “Lo Lishma” (Ne pro její jméno). V každém případě jsou to správné činy, a to je důvod, proč fungují. 

Neměli bychom je degradovat, vždyť všechna tato malá množství se nasbírají do jednoho velkého světla. Jeho úsilí se akumuluje, aby pozvedal své přátele výše a výše, a to je účelem stvoření, že si přeje, aby dosáhnul s jejich pomocí. 
[82215]
Z 1. části denní lekce kabaly 4/7/2012, Rabašovy spisy

A proto kabalisté říkají, že v našem světě zlá přirozenost obecně není. Naše materiální přání jsou namířené na jídlo, sex, rodinu a lidské přání je přání k penězům, slávě a znalostem. Všechno obecně je „živočišná úroveň”. Co se týče zlé přirozenosti, ta začíná víš, za podmínky, že člověk v sobě má snahu milovat, přitahuje ho jednota a vzájemná záruka. Pokud postupuje tímto směrem, ve stejné míře potom otevírá velikost zlé přirozenosti. A spolu s tím otevírá světlo, které v něm vyvolává snahu k sebenápravě.

Ve výsledku člověk více nemůže trpět zlo a od určité úrovně ho začíná obracet v dobrou přirozenost. Celkově na této cestě jsou dvě úrovně: Bina, tj. odevzdání pro odevzdání (náprava 248 přání), a Keter, tj. přijímání pro odevzdání (náprava 365 přání). Ve výsledku člověk napravuje celou zlou přirozenost.

Všichni „plaveme“ v informačním poli, které je nad časem, prostorem a pohybem. Je konstantní. Avšak my toto pole necítíme, protože máme odlišné vlastnosti. Nicméně pokud se sjednotíme, tak se do míry našeho stupně propojení staneme podobní tomuto poli; staneme se sjednocení jako toto pole a začneme z něj vyzvedat jeho informace.

Když všichni existují ve stavu oddělení, aniž by se spojili s ostatními, pak v tomto informačním poli cítí jen malou informační část, která je každým vnímána jako „náš svět“ izolovaný od tohoto informačního pole a může být pociťován jen v člověku, v jeho individuální egoistické části.

Jakmile se sjednotíme, minimum jsou dva („Miut Ha-Rabim-Shnayim“), pak hned poté začneme odpovídat tomuto informačnímu poli a začneme ho vnímat na minimální úrovni nazývané, řekněme, „Nefesh de Nefesh. „A tak dále, což znamená, že podle zákona podobnosti, cítíme toto pole, Stvořitele, do míry našeho spojení. Tím děláme smyslový orgán ze sebe samých.
[82297]

Každý z nás obsahuje 613 různých přání, týkajících se našeho spojení s ostatními, které musíme napravit. V první řadě musím porozumět, že jsou všechna sobecká, a že si přeji využít bližního i Stvořitele. 

Tento směr, “Israel, Tóra a Stvořitel,” myšleno z lásky ke stvořením k lásce ke Stvořiteli, funguje nejdříve v opačné podobě: kvůli využití Stvořitele a stvoření ve svůj vlastní prospěch. Nejdříve si musíme uvědomit právě tento fakt, a ten nám bude odhalen za podmínky, že obojí, stvoření i Stvořitele jsou používáni správně. 

V první fázi, kdy si přejeme dosáhnout obecného spojení s celým vesmírem, přes stvoření ke Stvořiteli, odhalíme naše prohřešky a chyby, což je způsob, jakým odhalíme zlý sklon. Nedojde k tomu najednou. Jak člověk postupuje, postupně odhaluje nepatrnou část egoismu. Požadujeme jeho nápravu, a ve Světle nápravy odhalíme větší část egoismu, a opět si žádáme, aby byl napraven. 

Světlo přichází od Stvořitele prostřednictvím skupiny, osvětlující a napravující zlo, které objevíme. Výsledkem je odhalení nové, silnější a tvrdší vlny sobectví uvnitř nás. Tak postupujeme od malých chyb k těm závažnějším, a od malých prohřešků k těm větším. Postupně je odhalujeme a napravujeme se. 

Vždy však usilujeme o lásku, spojení, sjednocení Israele, Tóry a Stvořitele do jednoho celku. Přejeme si, aby se Stvořitel stal svatým, „samostatným“,  jedinečným, čímž se má na mysli, že je pro nás kvalita odevzdání vždy tou nejvyšší hodnotou. Tak dochází k pokroku.

A nejdůležitějším aspektem této práce je pochopit, že všechny nápravy jsou soustředěny mimo člověka. K jeho duchovnímu posunu dochází mimo něj. A mimo něj existuje jen Shechina  a Stvořitel, jež ji naplňuje. 

Člověk si představuje, že ho obklobuje celý svět: neživý, rostlinný, živočišný a lidský, ale to vše je pouze jeho  iluzí, jeho představou. Ve skutečnosti nic z toho neexistuje. Když člověk začíná objevovat skutečnou realitu, odhalí, že vše z toho postrádá ducha života, a ožívá pouze vyšší silou Stvořitele. Stvořitelem, který stojí za všemi těmito představami a stíny. Sami o sobě jsou jen pouhými oděvy, obaly, bez vnitřního obsahu. 

Doufejme, že odhalíme tuto pravdu rychle, a začneme skutečně pracovat se Stvořitelem prostřednictvím těchto oděvů. 
[82496]
1. části denní lekce kabaly 9/7/12, Rabašovy spisy

Názor (Christine Lagarde, ředitelka Mezinárodního měnového fondu): „Na schůzce s ministry financí eurozóny, ředitelka Mezinárodního měnového fondu,Christine Lagardeová, vysvětlila plány na další centralizované ekonomické řízení 17 zemí používajících jednotnou měnu. Říká, že preference MMF je pro rekapitalizaci bank, která má být provedena přímo z evropských záchranných fondů, spíše než jednotlivými státy.“

Můj komentář: Náš egoismus nám zavírá oči a otupuje nás tolik, že nás ani nenechá uvědomit si, že není možné vytvořit jednotnou EU bez centralizovaného řízení. Což nebude fungovat bez sjednocení celého řízení EU do jedné ruky, která bude jednat se všemi členy EU jako s jedním národem a lidem.
[81532]