Otázka: Jak se můžeme přesunout od egoistické starosti o druhé k zájmu nezávislém na egoismu? Jak se zbavit egoistického přání, které nás nutí se o druhé starat?

Odpověď: Člověk cítí vlídnost, otevřenost a podporu od každého, obsažení v druhých, a cítí všechny společně spíše, než sebe. „Vyjde ze sebe,“ ze svých problémů, své nemoci a svých myšlenek. To je nejdůležitější především ve stáří. Začne se cítit jako dítě, které se stává součástí svého okolního prostředí, jako by se v něm vznášel. Je pro něj moc důležité být s ostatními, hrát si s nimi a cítit je.

Pokud lidi přivedeme k takovému stavu, pak skutečně nebudou vnímat svůj věk. Doslova budou připraveni za to dát vše. Koneckonců, člověk cítí neuvěřitelnou lehkost, necítí tíhu svého věku. To ho činí zdravějším a omlazuje ho.

K omlazení dochází, když člověk vzroste nad svůj stav natolik, že se stává součástí kolektivu. Více už necítí sebe, ale spíše společenství: všichni jako jeden.

[106488]

Z pořadu Kab TV’s “Lékařství budoucnosti,” 4. část , 7/4/2013

Celý duchovní systém se nachází ve standby režimu. Ve skutečnosti je to bezduchý mechanismus, který sám o sobě nic nepotřebuje. To stejné se dá říci i o Stvořiteli, neboť je daným zákonem.

Když Ho nazývám laskavým,  milosrdným a dávajícím, přiřazuji Mu své vlastní pocity. To je Jeho obraz v mých očích, a On Sám se nachází nad vším, nad dosažením.

Proto je systém duchovních světů systémem neměnných zákonů. Neexistují žádné další “pocitové prvky” v něm, ale nás, kteří něco vyžadujeme a vědomě dáváme a přijímáme. Je to jako by tam byla roura, která přenáší Světlo běžící ke mně. Na konci roury je kohoutek, ale já ho nemohu otevřít, ne svýma rukama, ale mohu jej otevřít svým přáním.

Vyšší stupeň není “hodný muž”, ale naprogramovaný mechanismus. Spustím systém tím, že apeluji na Vyššího. Začne pracovat pouze tehdy, když Mu dodám správné přání, správný impuls. Vždycky je připravený; jinými slovy, je připraven vypustit zásoby Světla, jakmile dokáži „otevřít kohoutek“. Ba co více, čím více jej otevřít dokáži, tím silnějšího proudu se mi dostane.

Tento kohoutek má „přístupový kód.” K jeho zadání je zapotřebí správné, konkrétní, ověřené žádosti. Musím posoudit svá přání a záměry, zaměřit svou mysl a pocity, a sebe celého vložit do tohoto „signálu“, předat jej přes skupinu, spojit mé přátele do společné touhy, a směrovat ji ve prospěch Stvořitele.

Kohoutek se otevře, jakmile trefíme správný kód. Systém čeká na vložení správných dat. Před námi leží neživý mechanismus, filtrující a uvolňující části Světla, hojnosti, energie, síly a přání.

Jedinou živou částí je Malchut světa Atzilut, která leží níže. Vše ostatní ožije pouze až do něj vložím svůj život, své touhy a svou bolest.

A to je důvod, proč nemůžeme čekat, až shora něco přijde samo. Systém pracuje ve shodě s mým přáním a mými příkazy. Pokud prozatím nejsem připraven příkazy dávat, pak křičím na zeď bez toho, aniž bych Stvořitele nalezl. Objeví se pouze tehdy, kdy jsem schopen se k Němu natáhnout a dotknout se Ho.

[28763]

Ze 4. části denní lekce kabaly 12/05/2010, “Předmluva k Zoharu”

Stav Sabatu, nebo-li sedmé milénium, je nazýváno „podobenstvím světa budoucího“ (Mi Ein Olam HaBaah), neboť se zatím nejedná o svět budoucí jako takový, pak jej následují 8., 9. a 10. milénium, které odpovídají prvním třem Sefirot (GAR).

Sabat ale začíná ještě předtím, dokonce před koncem 6000 let. Stav Sabat (první vzestup světů, jež přináší další Světlo) už začíná o „páté hodině dne šestého,” tedy v Pátek. Proto celý šestý den (čímž se má na mysli naše 6té milénium) už je ozářeno Sabatem.

Celý šestý den se nazývá “Předvečer Sabatu,” a tak se v současné době nacházíme ve velmi zvláštním čase: je to čas předvečera Sabatu. Už cítíme pohyb a změny, které počínají ve světě na předvečer Sabatu. Budeme muset projít celým obdobím, které do konce nápravy zbývá, a zdá se být velmi krátké. Sabat je hodně blízko a my jej brzy dosáhneme.

[118858]

Ze 2. části denní lekce kabaly 16/10/2013, Zohar

Máte-li nástroje (Kelim), abyste pracovali s čímkoli, co se ukrývá uvnitř kůže (Klipy), pak tím budete schopni dosáhnout ovoce.

Před pádem Adama ze ctnosti, žádné nečisté síly, “kůže” (Klipot), nebyly. Říká se, že celý strom chutnal jako jablka! Mohl jste okusovat kmen, a byl sladký jako jablko, chutnal úplně stejně… To je znamení, že nebylo možné odhalit místo defektu, které potřebuje nápravu!

To je důvod, proč Adam musel zhřešit, odhalit hřích. Vždyť hřích už existoval; nevytváříme nic nového, ale pouze objevujeme rozdíl mezi „existencí z absence“ (Yesh Mi Ayin) a “existencí z existence” (Yesh Mi Yesh), stvoření a Stvořitele, do plné míry poslední, čtvrté úrovně.

To je rozdíl mezi tím být zvířetem a být člověkem! To je to jediné, co nám ukazuje Klipot.

Tomu se říká “pomoc proti sobě.” Jen si vezměte, někdo stojí přímo před vámi a permanentně vám pomáhá absolutně se vším!

[28943]

Ze 2. části denní lekce kabaly 12/06/2010, Talmud Eser Sefirot

Odpověď: Musíme si stav jednoty představit a hrát ho, přesně jako malé děti, které věří tomu, že jsou dospělí a rostou hraním této hry. Když přijde na duchovní stav, moc tomu nerozumíte, a tak si musíte hrát a rozvíjet se přesně jako malé dítě.

Každý tráví svůj život hraním her, přetrvává u svých rodičů do věku 30 – 40 let, nechce uzavřít sňatek a dospět, nechce dělat kariéru, mít jakoukoli odpovědnost, spíše si přejí prožít svůj život pohodlně, bez jakýchkoli starostí, jako by hráli hru.

Tento dětinský postoj k životu je pro dnešní generaci typický. Je to velmi zvláštní postoj, který vlastně značí to, že jsou připraveni si hrát! Solidní postoj k práci je pryč, lidé tráví čas hraním her. Hlavní jsou přátelé, večerní zábava, fotbal a televize.

Lidé se stávají dětinštější; to potvrzují i sociologické studie. A to je také norma akceptovaná jak společností, tak rodiči, myšleno starší generací. Rodiče akceptují fakt, že jejich 30ti letý syn zůstává dítětem. Mládež sama působí, že touží zůstat dětmi.

To je způsobeno tím, že jsme více hodni hraní a je to právě hraním, kterým můžeme uspět a postupovat v našem duchovním vývoji. V předchozích generacích jsme byli zaneprázdněni naplňováním ega, našeho ohromného přání přijímat. Byli jsme tak vážní, abychom do něj byli zcela ponořeni, byli jím asimilováni a vykonávali ty nejvážnější a nejdůležitější činy.

V současnosti tomu je však konec. Je to známkou toho, že je to právě v naší době, kdy jsme připraveni a hodni nápravy! Není to ostuda této generace, která se zdá, že zaostává za generacemi předchozími. Naopak, je to známka zoufalství a zklamání z předchozího vývoje a připravenost na nápravu, kterou musíme vykonat nyní. Náprava je plná her: workshopy, spojení, různé hry, písně a trochu té práce, abychom si zajistili potřebné. To je ono; tak bude vypadat život.

[118729]

Ze 2. části denní lekce kabaly 15/10/2013, Zohar

Odpověď: Poté, co jste si prověřili, že jste našli tu pravou skupinu a toho pravého učitele, musíte jít „vírou nad rozumem.“ Jinak Vám egoistická mysl nic nedovolí

Problém je v tomto: člověk přijde a zdánlivě se vším souhlasí, je připraven udělat všechno, ale souhlasí postupovat ve skupině pouze po malých krůčcích, rychlostí a způsobem, jakým ego dovolí.

A tak bude potřeba od 15 do 20 let, aby někam postoupil a něčeho dosáhl, pokud vůbec. Neboť tempo postupu se nachází v oblasti jeho ega. Jinými slovy, postupuje každopádně do úrovně, do které mu to umožní jeho ego a ne dále. Postupovat rychleji je bolestné! To nemůže, pouze do tohoto limitu. Právě na tomto základě člověk musí prověřit hloubku svého srdce: nakolik se potkává s touto cestou. Našli jste nějakého učitele, nějakou skupinu a musíte si přesně ujasnit: Je to pro vás? Nikdo jiný vám nepomůže; musíte si na tuto otázku odpovědět sami. Je tohle skutečně to, co jsem podvědomě hledal celý svůj život, a chci jen to?

Otázka: Na jiných místech si ale lidé také nejsou jistí, že tohle je to pravé místo?

Odpověď: Určitě, každý musí být na svém místě. “Tak jako mají různé tváře, tak i jejich duše jsou různé”; tak jsou různé i jejich cesty. Proč se nezeptáte a nepřejete si, aby celý svět byl jako Rabi Šimon, autor knihy Zohar? Pak by tu na tomto světě bylo sedm miliard Rabi Šimonů; co je na tom špatného? Ale tak by to nebylo, protože v dokonalém Kli, nikdo není stejný a každý z nich se nachází na jiné úrovni.

Musíte si to prověřit uvnitř svého srdce. A to je důvod, proč vám byla dána svobodná volba: buď budete po celý život vařit na zadním hořáku, a nic vám nebude dost, a budete čekat, dokud vás nepotáhnou na hřbitov, nebo dosáhnete dokonalého života.

[118624]

Z 1. části denní lekce kabaly 16/10/2013, Rabašovy spisy

Případně, všechny tyto tři podmínky se objevují v bodu sjednocení. Tento bod sjednocení je kumulativní, je „přitahován“ spojeními různých, protichůdných, sobě opačných částí, které se navzájem odpuzují. Tyto části, tj. lidé, navzdory tomu  všemu, vyvíjejí úsilí a práci, a tím chtějí spojit svá srdce dohromady unikátní silou zvanou Reformující světlo. A tak uskutečňujeme cíl stvoření.

V dnešní době se nacházíme na úrovní „tohoto světa,“ který se nachází pod žebříkem duchovních stupňů. A idea je taková, že všechny úrovně jsou odhaleny zde, v úrovni tohoto světa. To znamená, že kabalista dosahuje všech úrovní, zatímco se také nachází v dosažení úrovně tohoto světa. Tento žebřík „je umístěn na zemi a jeho vrchol dosahuje nebes.“ A dokonce ikdyž jeho výška dosahuje a roste do nebes, jeho základy se nicméně nachází na zemi.

A proto každý vzestup po žebříku duchovních stupňů je vyjádřen ve vztazích mezi lidmi, ve vztazích neživé, vegetativní, živé a mluvící v tomto světě.  Je pro nás snadné to vysvětlit takto, podle spojení mezi větví a kořenem. A to je v podstatě to, co musí být odhaleno.

Kabalisté toto odhalili v „potenciálu“ nikoli činy v tomto světě, v malém měřítku, v malých spojeních, v malé skupině. A my tento žebřík musíme objevit aktivně, ve větším měřítku.

Avšak pro každý případ, v souladu s podmínkami, naše dávání Stvořiteli je plněno láskou k druhým. A odtud můžeme dojít závěrů o tom, které síly a úsilí je zapotřebí do lásky k druhým investovat tak, abychom takovým způsobem dosáhli lásky Stvořitele.

[118568]

Ze 4. části denní lekce kabaly 18/10/2013, Spisy Baal HaSulama

Tyto spojnice v nás není třeba uspořádat či stabilizovat, projevují se v nás již jako hotové. To se nám ukazuje ze stavu Malchut světa Nekonečna; prochází rozbitím a tyto části se před námi odhalují zjevně jako sobě navzájem vzdálené.

Ve skutečnosti však, vzdálenost mezi nimi je nutná, abychom vytvořili „citlivost“, zostřili „rozlišovací schopnost“, aby pro nás bylo možné je vidět, i spojnice mezi nimi. Jinak to není možné; můžeme rozlišovat detaily obrazu pouze za podmínky, že jsou oddělené, pouze v mezeře mezi nimi.

Proto, abychom viděli celkový jednotný systém a byli do něj obsaženi, musíme uskutečnit princip „A budeš milovat přítele svého jako sebe.”  Tady se „tvým přítelem“ nerozumí někdo cizí; spíše, to jsem já. A bez ohledu na co koukám, vidím své části, které se nacházejí vně mě a zdají se mi daleko, vzdálené, mně opačné, neboť takovým způsobem lépe odhalím koncept roztříštění. Čím silněji ve mně rozbití působí, tím více se mi svět jeví roztříštěný a nedosažitelný. Tato roztříštěnost svědčí o intenzitě rozbití uvnitř mně.

[118571]

Ze 4. části denní lekce kabaly 18/10/2013, Spisy Baal HaSulama

Nicméně vy si Ho vybíráte ne proto, že je tím nejmocnějším, nejinteligentnějším a nejvýhodnějším partnerem. Přejete si být Jeho skutečným pomocníkem, což znamená jít tou cestou k cíli, kterou On stanovil podle Svých pravidel. To znamená, že už jste v dávání (Hafetz Hesed).

Když přijdu ke Stvořiteli a požádám Ho, abych byl Jeho partnerem, znamená to, že jsem vzrostl nad celé své ego a plně vstoupil do stavu dávání kvůli dávání. Zanechal jsem přání fyzického světa na úrovni životních nezbytností a vzrostl nad ně se svým bodem v srdci. Vedle toho vyrostla celá hora nenávisti (Hora Sinaj), mé ego, a já nad něj vystoupal se svým bodem v srdci.

Nyní stojím na jeho samém vrcholku coby dokonalá Bina, Hafetz Hesed, dosáhl jsem tohoto bodu a mohu říci Stvořiteli, že si přeji být Jeho partnerem. Jsem připraven. Nyní mi dej práci! A On říká, “Chceš práci? Tady máš! Vezmeme celou tuhle horu nenávisti a začneme z ní vybírat přání a používat je pro dávání.”

Být Stvořitelovým partnerem znamená chtít být jako On. Stvořitel mi dá Světlo a říká, “Použij své ego, abys dával Světlo druhým, a budeš jako Já, a já pozvednu tvé přání, zvětším ho natolik, že vzrosteš na Mou vysokou úroveň dávání všem, jak to dělám já. Pak budeš partnerem ve všem..”

Přání patří druhým, ale Světlo je mé. Proto musím ustoupit od svých přání se potěšit, začít se angažovat v přáních druhých a používat má pouze k naplnění jejich. Matka má svá vlastní přání a vše má k dispozici. Vlastní celý svět, ale používá ho jen k tomu, aby dávala svému dítěti, jak poroučí jeho přání.

[29276]

Ze 4. části denní lekce kabaly 12/09/2010, Spisy Baal HaSulama