Lekce č. 1 Potreba spojenia

Čo sme dosiahli na predchádzajúcich kongresoch; aký je účel kongresu a nového stupňa, ktorý musíme dosiahnuť?
Kde získame potrebu po spojení a za akým účelom?
Prečo to neurobí Stvoriteľ sám, ale úmyselne nás rozptyľuje a vytvára pre nás náročné podmienky, aby sme hľadali spojenie?

1. Zámerom spojenia bolo, aby sa všetci spojili do jedného spoločného zväzku a plnili vôľu Stvoriteľa. Ako je napísané: Adam HaRišon povedal všetkým stvoreniam: poďme a klaňajme sa a pokľaknime pred Stvoriteľom. No to bolo zmarené pre hriech, a to až tak, že ani najväčší z generácie neboli schopní sa spojiť v službe Stvoriteľovi, okrem niekoľkých izolovaných jednotlivcov. Náprava tohto stavu začala generáciou Plagy (rozdelenia), keď sa začalo rozdelenie ľudskej rasy. Náprava začala spoločenstvami a zhromaždeniami ľudí, aby slúžili Stvoriteľovi. Začalo to Abrahámom a jeho potomkami: zhromaždilo sa spoločenstvo, aby slúžili Stvoriteľovi. Abrahám vyšiel a volal meno Stvoriteľa, až kým sa okolo neho nezhromaždilo veľké spoločenstvo, ktoré bolo nazvané „ľudia domu Abrahámovho“. Toto spoločenstvo rástlo a zväčšovalo sa, až kým sa nestalo „zhromaždením Izraela“… A koniec nápravy sa uskutoční v budúcnosti, keď Všetci budú zjednotení do Jedného, aby konali Tvoju vôľu s dokonalým (celým) srdcom.
Rabi Š’muel Borenstein, Meno od Šmuela, Parašat Ha’azinu

2. … účelom Stvorenia [už] od čias, kedy On stvoril Svoje Stvorenie, je odhaliť Jeho božskosť ostatným. To preto, že odhalenie Jeho božskosti preniká stvorením ako potešujúca štedrosť, ktorá neustále rastie, až kým nedosiahne želanú mieru. A tým sa nízki pozdvihujú pravým rozpoznaním a stávajú sa Jeho kočiarom a lipnú na ňom, až kým nedosiahnu svoju konečnú nápravu. (…) Z toho vyplýva, že účel celého Stvorenia je taký, aby boli nízke stvorenia schopné dodržiavaním Tóry a Micvot pozdvihnúť sa vždy vyššie nahor, neustále sa vyvíjať, až kým nebudú odmenení D’vekutom (jednotou) so Stvoriteľom.

Ale tu prichádzajú kabalisti a pýtajú sa, prečo neboli stvorené v tomto vysokom stave priľnutia, aby začínali práve s ním? Aký dôvod On mohol mať, že nás zaťažuje týmto bremenom a touto prácou pre Stvoriteľa a Tórou a Micvot? A odpovedali: „Kto pojedá, čo nie je jeho, bojí sa pozrieť do Jeho tváre.“ To znamená, že ten, kto pojedá a užíva si plody práce svojho priateľa, obáva sa pozrieť do jeho tváre, pretože tým sa stáva stále viac a viac zahanbený, až kým nestratí svoju ľudskú formu. A pretože to, čo vychádza z Jeho celosti (dokonalosti), nemôže obsahovať nedostatok, On nám dáva priestor, aby sme si sami zaslúžili našu vznešenosť cez našu prácu na Tóre a Micvot.

[…] pretože potom potešenie a radosť, ktoré prichádzajú od Neho k nám, to znamená všetko, čo je zahrnuté v D’vekute s Ním, toto všetko bude naším vlastným majetkom, o ktorý sme sa zaslúžili našou vlastnou snahou. Potom sa budeme cítiť ako jeho majitelia, bez ktorého pocitu nemožno mať pocit úplnosti (plnosti).
Baal HaSulam, Matan Torah (Dar Tóry), body 6-8

3. Je napísané v svätom Zohare: „Ktokoľvek plní prikázanie Tóry a kráča po Jeho cestách, akoby tak činil Hore. Stvoriteľ povedal: Je to, akoby ma vytvoril. A každý by mal porozumieť významu, že ktokoľvek kráča po ceste Stvoriteľa, vytvára Stvoriteľa. Ako niekto môže vôbec myslieť na takú vec?

Vieme, že „celá zem je plná Jeho slávy“, a tak by mal každý človek veriť; no Stvoriteľ vytvoril ukrytie, a preto Ho nik nemôže vidieť, čím poskytol miesto pre výber – kde existuje viera veriť, že „Stvoriteľ napĺňa celú zem a je obsiahnutý v celej zemi“. Keď sa človek zaoberá Tórou a Micvot a dodržiava prikázanie výberu, potom sa mu odhaľuje Stvoriteľ, aby videl, že Stvoriteľ vládne svetu.

Z toho vyplýva, že si z Neho robí kráľa, aby nad ním kraľoval, čo znamená, že cíti, že práve Stvoriteľ je vládcom celého sveta, a to sa nazýva, že si robí zo Stvoriteľa kráľa nad sebou. Kým dosiahne tento pocit, kraľovanie Stvoriteľa je v skrytosti. O tom hovoríme: „V ten deň Stvoriteľ bude Jeden a Jeho meno Jedno“, čo znamená, že sláva Jeho kráľovstva nám bude odhalená. To je celá náprava, ktorú musíme v tomto svete konať, a tým pokračujeme v tom najlepšom vo svete, kde všetko dávanie Hore pokračuje prácou na Tóre a Micvot s úmyslom, aby Jeho kráľovstvo nad nami pokračovalo.
Rabašove spisy, Druhý zväzok, List č. 76

4. Samotný Stvoriteľ kladie jeho ruky na dobrý osud tým, že mu poskytuje život plný potešenia a uspokojenia v telesnom živote, ktorý je plný utrpenia a bolesti […]. A jeho výber sa vzťahuje iba na posilňovanie. To preto, že tu určite existuje veľké úsilie a námaha prv, než očistí svoje telo, aby bol schopný dodržiavať Tóru a Micvot správnym spôsobom: nie pre svoje vlastné potešenie, ale aby priniesol potešenie svojmu Tvorcovi, čo sa nazýva Lišma (pre Jej meno). Iba týmto spôsobom získa život plný šťastia a príjemností, ktorý prináša dodržiavanie Tóry.

No prv, než dôjde k tomuto očisteniu, určite má výber, aby sa dobre posilnil všetkými možnými prostriedkami a taktikami. A tiež by mal robiť všetko, čo jeho ruka nájde silu urobiť, až kým nezavŕši prácu očistenia, a [potom] nepadne pod ťarchou svojho bremena na pol ceste.
Baal HaSulam, Úvod do Štúdia desiatich Sefirot (TES), bod 10

5. ak [aj] vidíme, že sú dve časti Tóry: prvá – Micvot medzi človekom a Bohom a druhá – Micvot medzi človekom a človekom, obe sú [v skutočnosti] jedným a tým istým. To znamená, že ich skutočný účel a želaný cieľ je jeden, a to Lišma.

Nie je rozdiel, či niekto pracuje pre svojho priateľa alebo pre Stvoriteľa. […] Tak keď niekto zavŕši svoju prácu v láske a dávaní pre svojho blížneho a príde k najvyššiemu bodu, zároveň [tým] zavŕši svoju lásku a dávanie pre Stvoriteľa. V takom stave nie je žiaden rozdiel medzi týmito dvomi, pretože čokoľvek je mimo svojho tela, t. j. svojho sebazáujmu, čo sa posudzuje rovnako – buď ako dávanie svojmu priateľovi alebo ako poskytovanie uspokojenia svojmu Tvorcovi.

A práve o tom Hillel Hanasi predpokladal, že „Miluj svojho blížneho ako seba samého“ je konečný cieľ v praxi. To z dôvodu, že je najjasnejšou formou pre ľudstvo.

Nemali by sme sa nechať pomýliť činmi, pretože sú nám predkladané pred oči. Vieme, že ak predídeme naše vlastné potreby, je to dávanie. Z tohto dôvodu Hillel nedefinuje cieľ ako „A budeš milovať Pána svojho Boha celým svojím srdcom a celou svojou dušou a celou svojou silou“, pretože sú skutočne jedným a tým istým. Je to tak z dôvodu, že každý by mal tiež milovať svojho priateľa celým svojím srdcom a celou svojou dušou a celou svojou silou, pretože to je zmysel slov „ako seba samého“. Napokon každý určite miluje seba samého celým svojím srdcom a dušou a silou, ale pokiaľ ide o Stvoriteľa, môže sám seba klamať (roz. nemá istotu, že ho skutočne miluje), a pokiaľ ide o jeho priateľa, je to vždy [jasne] ukázané [aj] jeho očiam (roz. vie, či ho skutočne miluje).
Baal HaSulam, Láska k Stvoriteľovi a láska k stvoreniam

6. na imaginárnom telesnom mieste dúfajme, že priblížime [naše] srdcia… a fyzický čin prináša jednotu, ako je povedané: „A všetci sa stanú jednou spoločnosťou (skupinou).“ V takom stave bude jednoduchšie „činiť Tvoju vôľu z celého srdca“.

To preto, že zatiaľ čo nie je iba jedna spoločnosť (skupina), je ťažké pracovať z celého srdca. Namiesto toho časť srdca zostáva pre svoj vlastný prospech a nie v prospech Stvoriteľa. O tom sa hovorí v Midraši Tanhuma: „‚Dnes sa držíte‘ ako deň, ktorý v niektorých chvíľach žiari a inokedy potemnie – tak je to s vami. Keď je pre vás tma, bude pre vás svietiť svetlo sveta, ako je napísané: ‚A Pán bude pre teba večným svetlom.‘ Kedy? Keď ste všetci jednou spoločnosťou (skupinou)… Podobne zistíš, že Izrael nebude spasený, kým všetci nebudú jednou spoločnosťou (skupinou), ako je napísané: ‚V týchto dňoch a v tom čase, hovorí Pán, deti Izraela prídu, oni a synovia Júdu spoločne.‘ A keď sa zjednotia, príjmu tvár Božskosti (Šechiny).“
Rabašove spisy, Druhý zväzok, List č. 34

7. Niekoľko jednotlivcov sa musí stretnúť s túžbou opustiť sebalásku, ale [sú] bez dostatočnej sily a ohľadu na dávanie (roz. dôležitosti vo vzťahu k dávaniu), aby sa stali nezávislí, bez pomoci zvonku. Teraz ak sa títo jednotlivci, ak sa každý z nich pred ostatnými anuluje, nakoľko každý z nich má prinajmenšom potenciál lásky k Stvoriteľovi, hoci ju (túto lásku) nemôžu v skutočnosti zachovávať (dodržiavať), potom keď sa každý spojí so skupinou a anuluje sa pred ňou, stanú sa jedným telom.

Napríklad, ak je v takom tele desať ľudí, toto telo má desať krát viac sily, než má jeden človek. No to za podmienky, keď si každý myslí, že teraz prišiel za účelom anulovania sebalásky. To znamená, že nebude zvažovať, ako teraz [môže] uspokojiť svoju vôľu prijímať, ale bude myslieť tak veľmi, ako to je len možné, iba na lásku k druhým. To je jediný spôsob pre nadobudnutie túžby a potreby dosiahnuť nové vlastníctvo, nazývané „vôľa dávať“.

Napokon, cez lásku k priateľom môže každý dosiahnuť lásku k Stvoriteľovi, t. j. túžbu po tom, aby poskytoval Stvoriteľovi uspokojenie. Z toho vyplýva, že iba tak získa potrebu a porozumenie, že dávanie je dôležité a nevyhnutné, a toto k nemu prišlo cez lásku k priateľom.
Rabašove spisy, Prvý zväzok, „Láska k priateľom“ (1984, č. 6)
http://eurocongress.info/si/about-the-one-europe-kabbalah-convention/

Filed under: Nezařazené | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Kdo je kabalista? Vidí něco, co my nevidíme, cítí to, co my necítíme? Má v sobě něco zázračného? Jak se člověk stane kabalistou? Dejte nám odpověď na všechna tajemství do kterých je zahalená kabala.

Filed under: Kabala | Add Comment/Ask Question→

Lekce №2. Záruka

1. Hlavní kořen záruky pochází od obdržení Tóry, když si celý národ Izraele byl garanty. To je způsobeno tím, že duše Izraele jsou ve svém kořeni považovány za jednu duši, jak se říká „každá duše přijde do domu Jákobova“, což znamená jediná duše, protože pochází z kořene jednoty, a proto celý národ Izraele jsou si garanty jeden druhému při darování Tóry.

Sbírka zákonů Chošen ha Mišpat, Zákony večera. Zákon 5.

2. Celý Izrael je ve vzájemné záruce, což znamená, že jejich světla a existence jsou navzájem spojeny. A proto je nám, synům Izraele, přikázáno „Milovat bližního svého jako sám sebe.“

Rabín Menachem Mendel z Vitebsku, „Plod země“

3. Stvořitel bude potěšen stvořením, když se celý národ Izraele sjednotí v jednom svazku a nebude mezi nimi žádná nenávist, závist a rivalita a všichni budou myslet na dokonalost a blaho přítele. Potom se Stvořitel bude radovat ze stvoření a o tom je řečeno – Stvořitel bude spokojen se svými činy.

Tím je možné trochu vysvětlit napsané: „miluj bližního svého jako sám sebe – Já Stvořitel“ – to jest, pokud bude milovat svého bližního jako sám sebe, pak Já Stvořitel – budu uvnitř Vás a budu milovat Vás oba.

Kniha „Zhoř le Miriam“, .díl 11.

4. A když začíná cítit lásku přátel, okamžitě se v něm probouzí radost a potěšení. […] Jelikož to, že ho přítel miluje – to je pro něj něco nového, protože vždy věděl, že se pouze on sám staral o své zdraví a blaho.

Ale v okamžiku, kdy zjistil, že se o něj přítel stará, probouzí to v něm nepopsatelnou radost a už není schopen se starat jen o sebe. […] A protože v tom, když se stará o přítele, začíná cítit potěšení, není potom schopen myslet na sebe.

Rabaš, sv. 2. Dopis 40

5. Člověk se musí vždy modlit za přítele, vždyť pro sebe nemůže udělat nic, protože sám sebe nemůže propustit z vězení. Ale ve prospěch přítele dostane odpověď hned. A tak se každý musí modlit za přítele, a stane se, že každému se jedná o přání druhého. A o tom je řečeno, že Israel ručí za sebe navzájem.

Kniha Noama Elimelecha „Svazek růže“

6. Tóru a přikázání není možné dodržovat jinak než prostřednictvím záruky, když každý ručí za přítele. Hlavní práce v Tóře – touha po jednotě, takže každý, kdo chce vzít na sebe práci na Tóře a přikázáních … by měl být zapojen do společenství Israele se záměrem dosáhnout jednoty.

Tímto se stanou garanty jeden druhému v momentu přijímání Tóry, protože jakmile budou chtít obdržet Tóru, musí potom okamžitě být spolu jako jeden, aby se mohli zapojit do touhy. A pak se samozřejmě každý stává ručitelem svému příteli, protože všechno, co je jednotné, je důležité.

A pravě tím, že každý dostává za přítele ve stavu jednoty, pouze tak mohou dodržovat Tóru, a bez toho není možné splnit Tóru, protože nejdůležitější věcí v lásce a jednotě – je touha, když každý plní přání přítele tak, že není rozdíl mezi jejich přáními, všechny se zapojí do jedné touhy, a tím se včleňují do přání Vyššího, což je cíl jednoty.

Rabín Nachman z Braclavi, „Likutei Alahot“ Zákony arvuta 5.

7.  Pokud se 600,000 lidí již nebude zabývat naplněním vlastních potřeb a nebudou mít žádný jiný smysl života, než bránit zájmy svých bližních tak, aby neměli žádnou potřebnost a budou se tím zabývat s velkou láskou, celým svým srdcem a duší, plně v souladu s přikázáním „Miluj bližního svého jako sám sebe.“, pak není pochyb, že nikdo z národa nebude mít potřebu starat se o vlastní existenci.

A poté, jakmile s tím celý národ souhlasil, okamžitě jim byla darována Tóra, protože teď se stali schopnými ji dodržovat.

Ale dříve, než se rozrostli do velikosti celého národa, a co více v době praotců, když v zemi byli jen jednotlivci, nebyli tedy schopni skutečně Tóru dodržovat tak, jak je to požadováno.

Baal HaSulam, „Matan Tóra“, část 15.

[#163332]

Filed under: Duchovno, Kabalistické zdroje | Add Comment/Ask Question→

Sobectví se rozrostlo natolik, že nás zcela rozděluje. Člověk již není schopen být v harmonii, v míru ani sám se sebou. Proto se staly tak populární drogy, antidepresiva, každý potřebuje osobního psychologa.

Z předběžné lekce kongresu Guadalajara, Mexiko, 17/07/2015

Filed under: Egoismus, Jednota, Zdraví | Add Comment/Ask Question→

Lekce №1: Desítka jako duchovní nádoba

Starověké zdroje o desítce

1. Je řečeno: „Byl jsem světec mezi syny Izraele,“ vše, co je ve svatosti, nemůže být méně než deset.

Babylónský Talmud, Brachot, str. 23/2

2. Rabi Jose ben Halafta řekl: „Deset, kteří sedí a zabývají se Tórou – Šechina přebývá mezi nimi, jak je psáno (Žalm 82): Stvořitel je přítomen ve vyšším shromáždění.“

3. I odhaloval Rabi Šimon bar Yohai tajemství Tóry a přátelé naslouchali jeho hlasu a spojili se s ním, aby se do této práce zapojili,  každý byl zodpovědný za svoji část.

Ramchal, Adir ba Marom 24.

4. Seděli v kruhu, objímali se v přátelské jednotě jako Sanhedrin, tak, že všichni se navzájem viděli a každý poslouchal každého z přátel, a diskutovali spolu tak dlouho, dokud nepadlo rozhodnutí jako zákon.

Rašiho komentář k Babylónskému Talmudu, traktát Chólin

5. Izrael bude osvobozen nikoliv z důvodu potíží, otroctví, utrpení, šílenství nebo potřebě jídla, ale kvůli 10 lidem, kteří sedí spolu a každý čte a opakuje s přítelem a jde slyšet jejich hlasy …

Kniha rabbi Eliyahu, část 14.

6.105. Velice milován je Izrael Stvořitelem a v každém místě, kde se nacházejí, je Stvořitel mezi nimi, protože je ve své lásce nikdy neopouští. Jak je řečeno: „Nechť Mi postaví Chrám a Já budu mezi nimi.“ „Nechť Mi postaví Chrám“ – jednoduchý Chrám, protože jakýkoliv dům jednoty na světě se nazývá Chrám. „A Já budu přebývat mezi nimi“ – protože Šechina je již v domě shromáždění.

106. Šťastný je člověk, který byl mezi prvními deseti v domě shromáždění, protože díky nim vzniká kompletní shromáždění, které zahrnuje nejméně deset lidí. A oni jsou první požehnáni Šechinou. A je zapotřebí, aby bylo všech deset lidí zároveň v domě shromáždění, ne jen někteří z nich, aby byla plná účast všech členů. Protože všech deset pohromadě jsou jako části jednoho těla, v němž přebývá Šechina.

Kniha Zohar, kapitola „Naso“.

7. Existuje jen jedno řešení – spojit se několika lidmi, kteří mají malou možnost se dostat ven z pod vlády egoismu, do jedné skupiny. Každý člen této skupiny se musí anulovat ve vztahu k druhému a mít v potenciálu lásku ke Stvořiteli.

Sjednocením do takové skupiny a potlačením vlastního egoismu ve vztahu ke svým přátelům se vytváří nový základ. A je-li například ve skupině deset členů, pak tato nový základ bude mít sílu 10 krát větší, než byla u každého zvlášť.

Ale je tu podmínka: když se tito lidé spojí do skupiny, musí každý z nich přemýšlet o tom, jak potlačit svůj egoizmus a ne o tom, jak uspokojit svoji touhu přijímat. Pouze tímto způsobem bude moci získat novou vlastnost – přání odevzdávat.

A přes lásku k přátelům může přijít k lásce ke Stvořiteli, tj. bude chtít poskytnut radost Stvořiteli. Ukazuje se, že touha odevzdávat je velmi důležitá a nezbytná, a dá se obdržet jen s pomocí svých přátel.

Rabaš, svazek 1, „láska přátel,“ článek 6.

8. Na setkání je důležité, aby všichni byli v jednotě a žádali si všichni společně odhalit Stvořitele, protože v každých deseti přebývá Šechina. A samozřejmě, že pokud je více než 10, pak je větší odhalení Šechiny.

A nechť každý naslouchá příteli; bude malým ve svých očích, a přeje si slyšet něco od přítele – jak sloužit Stvořiteli, jak Jej najít. A nechť to dělají takto všichni.

Vždyť setkání je samozřejmě  v tomto smyslu: víc než tele chce sát, kráva chce krmit. A pak je jasné, že se Stvořitel k nim přibližuje a je mezi nimi a odhalí jim cestu spásy a všechna požehnání a všechny milostivé vlivy z velkého zdroje lásky, milosrdenství a blaho se přitáhne do shromáždění Izraele.

Kniha „Světlo a slunce“. Kapitola „Vajechi“

9. Rada a prostředek v práci pro Stvořitele a správný návrat je spojení našich srdcí v lásce přátel, […], sjednotit se s každým přes lásku v srdci, sloužit Stvořiteli společně (bok po boku), […] spojit se jeden s druhým tak, aby jeden byl zapojen do srdce každého, abychom byli jednotní a sloužili Stvořiteli z celého srdce.

Kniha „Světlo a slunce,“ tradice Začátku Roku

10. Hlavní láska a jednota se projevuje ve vztahu k přání. Pak každý je spokojen se svými přáteli a není mezi nimi žádné rozdílné touhy, všechny je spojuje jedno přání, díky čemuž se zapojí do přání Vyššího, jehož cílem je jednota.

Sbírka zákonů. Sbírka zákonů – zákony večera. 3. Zákon 3. 30.

[#163281]

http://one.kabbalah.info/

Filed under: Kabalistické zdroje | Add Comment/Ask Question→

[#163049]

Z programu rozhlasové stanice 103FM, 12.07.2015

Filed under: Nezařazené | Add Comment/Ask Question→

 [#163034]

 Z programu rozhlasové stanice 103FM, 12.07.2015

Filed under: Nezařazené | Add Comment/Ask Question→

Základ pro novou společnost 

Nezbytnost dobrého prostředí pro vzestup duchovním žebříkem

1. Ve světle toho, co bylo řečeno, pochop výrok mudrců ohledně výrazu: „Zvol si život.“ Zde je: Velím vám zvolit si část, nazývanou životem, jako člověk, který praví svému synovi: „Zvol si nejkrásnější část z mého dědictví.“ Postaví jej před onu krásnou část a praví: „Toto si zvol.“ A o tom bylo řečeno: „Stvořitel je můj úděl a můj los, Ty podporuješ můj osud. Vložil Jsi moji ruku na dobrý osud a pravil Jsi: „Toto si vezmi.“

Na první pohled jsou tato slova nepochopitelná. Vždyť bylo řečeno: „Zvol si život,“ což znamená, že si člověk vybírá sám. Mudrcové však praví, že Stvořitel staví člověka před krásnou část. Je-li tomu tak, zdalipak tu není volby? A navíc říkají, že Stvořitel vkládá ruku člověka na dobrý osud. To je velmi podivné, vždyť je-li tomu tak, kde je lidská volba?

A ve světle výše vyložených vysvětlení pochop přesný význam slova mudrců. Vždyť pravdivé a velmi správné je to, že Stvořitel Sám vkládá ruku člověka na dobrý osud tím, že mu dává potěšení a slast uvnitř materiálního života, plného strádání a mučení a zbaveného veškerého obsahu. Z toho plyne, že nutně člověka strhává a on od něj utíká, jakmile je mu ukázáno (třeba i skrze škvírku) nějaké klidné místo. Chce tam utéci od tohoto života, který je těžší než smrt. A pro člověka není většího pokynu ze strany Stvořitele, než je tento.

Avšak volba člověka spočívá pouze v posílení, pokud se samozřejmě vyžaduje velká práce a četná úsilí, dokud člověk neočistí svoje tělo a nedokáže plnit Tóru a přikázání, jak je stanoveno, to znamená, nikoli ve prospěch vlastního potěšení, nýbrž aby poskytl potěšení Stvořiteli, což se nazývá „lišma“. A pouze takto je člověk uznán za hodna šťastného a slastného života, který doprovází plnění Tóry.

Než však člověk dosáhne takového očištění, samozřejmě provádí volbu, aby se posílil na dobré cestě pomocí všemožných prostředků a chytristiky. A učiní všechno, co je v jeho silách, dokud nedokončí práci spojenou s očištěním; a neklesne pod tíží svého břemene uprostřed cesty.

(Baal HaSulam, „Předmluva ke spisu TES b.4)

2. Člověk se nemůže pozvednout nad svůj kruh. Proto musí nasávat ze svého prostředí a nemá jiné rady, než skrze spoustu práce na cestě Tóry. Pokud si tedy zvolí člověk pro sebe dobré prostředí, ušetří si tím čas a úsilí, jelikož je podle svého prostředí přitahován.

(Baal HaSulam, „Šamati.“ Článek 225. „Pozvednout se“)

3.  Neboť ačkoliv má každý „svůj vlastní zdroj,“ síly jsou otevřeně odhaleny jen skrze prostředí, ve kterém je. […]

Tak rabín Josi Ben Kisma správně předpokládal, že kdyby opustil dobré prostředí, které zvolil, a padl do škodlivého prostředí ve městě, kde není Kabala, nejen že by byly poškozeny jeho původní koncepty, ale všechny ostatní síly, skryté v jeho zdroji, které ještě neodhalil v činu, by zůstaly skryty. To protože by nebyly podrobeny správnému prostředí, které by je bylo schopno aktivovat.

Jak jsme objasnili výše, pouze v záležitosti volby prostředí je měřena vláda člověka nad sebou a za toto by měl přijímat buď odměnu nebo trest.

(Baal HaSulam, „Svoboda vůle“)

4. Avšak pro vůli je zde svoboda vybrat zpočátku takové prostředí, takové knihy a takové průvodce, kteří mu vštípí dobré koncepty. Pokud to jeden neudělá, ale je ochoten vstoupit do jakéhokoliv prostředí, které se před ním objeví, a přečíst jakoukoliv knihu, která padne do jeho ruky, je zavázán spadnout do špatného prostředí nebo promarnit svůj čas na bezcenné knihy, které jsou hojné a k nimž je lehčí přijít. Následkem bude nucen do chybných konceptů, které jej nutí hřešit a zatracovat. Bude jistě potrestán, ne kvůli svým zlým myšlenkám či činům, ve kterých nemá volbu, ale protože nezvolil bytí v dobrém prostředí, neboť v tom definitivně volba je.

Proto ten, kdo se neustále snaží volit lepší prostředí je hoden chvály a odměny. Ale zde to také není kvůli jeho dobrým myšlenkám či skutkům, které k němu přichází bez jeho volby, ale kvůli jeho úsilí získat dobré prostředí, které mu přináší tyto dobré myšlenky a skutky. Je to jako rabi Jehošua Ben Perachija řekl, „Udělej si Rava a kup si přítele.

(Baal HaSulam, „Svoboda vůle“)

5. Mudrci řekli: „Udělej si Rava a kup si přítele“, aby člověk byl schopen vytvořit pro sebe nové prostředí, které by mu pomohlo pochopit velikost svého Rava přes lásku přátel, kteří si Rava váží. Protože v přátelském rozhovoru o důležitosti Rava každý nabývá pocitu jeho velikosti tak, že se odevzdání Ravovi obrátí v přijímání energie do té míry, že povede k činům ve prospěch Stvořitele.

Jak je řečeno, Tóra se získává 48-vlastnostmi, sloužením mudrcům a pečlivým výběrem přátel, protože kromě sloužení Ravovi, potřebuje člověk také pečlivě vybrat přátele, to znamená, že potřebuje vliv přátel, aby mu pomohli pochopit velikost Rava, protože dosažení velikosti zcela záleží na prostředí a společnosti. A pokud je člověk sám, nemůže nic dělat.

(Baal HaSulam, „Článek k dokončení Knihy Zohar“)

6. V případě, že člověk nemá touhu a aspirace po duchovnu, ale je mezi lidmi, kteří se snaží dosáhnout duchovna, a tito lidé jsou pro něj příjemní, pak dostane sílu k překonání, a je prodchnut jejich přáními, touhami a ideály.

Navzdory skutečnosti, že nemá vlastní charakteristiky, nemá takovou touhu, přání a statečnost, ale právě kvůli respektu k těmto lidem, dostane nové ambice a sílu.

(Baal HaSulam, „Šamati.“ Článek 99, „Hříšník nebo spravedlivý – není řečeno“)

7. Každý by se měl snažit přinést do skupiny dobrou náladu a naděje, přidat energii skupině, aby si každý z jejích členů mohl říct, že se nyní začíná nová kapitola v práci.

To znamená, že před vstupem do skupiny byl zklamaný svým pokrokem v duchovní práci, a teď mu přátelé vdechli život plný nadějí, že jejich pomocí dosáhne sebevědomí a síly k překonání. Protože teď člověk cítí, že může dosáhnout dokonalosti.

A všechno, co bylo důležité, co proti němu stálo jako obrovská hora a myslel si, že to není schopen zvládnout – a byly to skutečně velké překážky – nyní si myslí, že to není nic. A vše obdržel silou skupiny, protože se každý snažil přinést ducha požehnání a čerstvou atmosféru do skupiny.

(Rabaš, „Shlavej Sulam,“ „Co žádat od setkání přátel“)

8. Je psáno: „Ve množství národa je velikost Krále“ – takže čím větší množství, tím větší síla působení, tj. vytváří se bohatá atmosféra vznešenosti a významu Stvořitele.

A pak každý svým tělem cítí, že všechny činy, které chce člověk vyplnit pro duchovno (které se nazývají „odevzdání Stvořiteli“), oceňuje jako nesčíslné bohatství, protože se zasloužil vstoupit do společnosti lidí, kteří jsou hodni sloužit Králi.

Potom z každého malého činu je naplněn radostí a potěšením, že teď má čím posloužit Králi. […] A pak může být celý den ve světě radosti a zábavy.

(Rabaš, „Shlavej Sulam,“ „Řád shromáždění“)

Filed under: Nezařazené | Add Comment/Ask Question→

Duchovní žebřík

Duchovní proces, kterým člověk prochází

Filed under: Nezařazené | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Co může dát Rusko světu v dnešní době?

Z TV programu "Rozhovor s Michaelem Laitmanem" 06.10.2015

Filed under: Globalizace, Krize | Add Comment/Ask Question→