Jedna zeď slouží oboum

Proto dokud jsou ZON nenapravení, nemají stupeň GAR, aby nedávali energii nečistým silám (sitra achra).

Ale stejně, protože jim chybí GAR, je potom nebezpečí, že se tam dostanou klipot. Vždyť nečisté síly mají potěšení ze všeho kde není svatost, přichází a ptají se : „Kde?“ (Kde je sláva vašeho Stvořitele?). Ale na tuto otázku není možné odpovědět, dokud chybí světlo Chochma. Proto se dělá náprava ZON, díky čemuž se pozvedají a zapojují se do Biny, která ovládá vlastnost  „Chafec Chesed“ (přejí si pouze dávání Chasadim) a odstrkuje světlo Chochma. U samotné Biny není touha po přijímání světla Chochma, vždyť je ve své podstatě Chochma.

A toto znamená, že všechno dělají v souladu s rozumem svých Učitelů a celý jejich základ se nachází v kořenech, tj. opírají se o názor Učitele. A tam nemůže být otázky: „Kde je sláva vašeho Stvořitele?“

A zůstávají v Bině do nápravy, pozvedají modlitbu (MAN) svými úsilími a snahou, dokud se neočistí od egoistických vlastností a stávají se schopnými obdržet moudrost (Chochma). A pouze tehdy jim je dovoleno odhalit vlastní podstatu a vyjasnit, že trpí z nepřítomnosti světla Chochma – a vyřešit tuto otázku, to jest přitáhnout světlo moudrosti (svícením Chochmy). Tehdy dostávají samostatnost a vystupují z navlády Biny, protože vlastní světlo Chochma, které likviduje a odděluje klipot. A je možné, že v tomto je podstata věty: „Musíš  vědět, co máš odpovědět ateistům“.

Říká se tomu- „jedna Zed“ na pozadí Biny, která stačí pro oba dva, protože slouží jako obrana proti nečisté síle (sitra achra). To jest, pokud se člověk spoléhá na názor Učitele a je ve spojení s Učitelem jako jeden, potom ta stejná zeď, kterou má Učitel, a která má vlastnost „chafec chesed“, stačí i pro jeho obranu.

Když se ale rozdělují, to jest žák sám přitahuje svícení Chochma, může potom jednat samostatně, protože je schopen odpovídat na všechny nepříjemné otázky nečisté síly.

Proč podstupujeme tak dlouhý, spletitý a nejasný proces

laitman_202_0Otázka: Proč podstupujeme tak dlouhý, spletitý a nejasný proces, který odporuje naší logice a zdravému rozumu?

Odpověď: Důležité je, že k bytosti stvořené Stvořitelem musíme nakonec přidat svojí vlastní touhu, naši potřebu zažít Ho, přijmout vyšší světlo a duchovní naplnění. Musím přijít s dychtivostí, hladem a vlastní touhou.

Abych získal svou vlastní touhu, musím začít na opačném konci, od toho že nic z toho nechci! Pouze pokud přijdu k této touze z opačného konce, mohu říci, že je moje! Jinak není.

Předpokládejme, že chci něco hned teď. Odkud tato touha pochází? Pokud půjdu do hloubky, pochopím, že vlastně není moje, ale pochází z nějaké vnitřní příčiny: genů, hormonů, informací nashromážděných v mé paměti, prostředí a z potřeb mého těla a přírody. To znamená, že jsem probouzen z nitra, ale vůbec to není moje touha, je to volání mé přirozenosti. Jako otrok mého přirozeného instinktu se rozběhnu, abych dostal, co chci.

V současné době chci jídlo, sex, rodinu, bohatství, moc, úctu a znalosti. Ale opravdu to chci? Ne, nechci! Už jsem se tak narodil nebo mě tak každou minutou ovlivňovalo prostředí a tím ve mě vyvolalo tyto druhy tužeb. Ale to není ono “Já”, které jsem.

Takže to vypadá, že jsem loutka a ani si toho nejsem vědom. Myslím, že jsem pánem svého života, jako hrdina bojuji, abych dostal, co chci. Ale ukazuje se, že to vůbec není to, co chci. Kdo tedy jsem, pokud jednám jako robot? Křičím, usiluji a dřu se, jen abych naplnil touhy někdo jiného a ani nevím, že jsem otrokem. Jsem zcela závislý na provázcích, kterými jsem každou chvíli tažen a řízen.

Pokud bychom měli možnost vidět sami sebe, viděli bychom přesně toto: Jsme loutky, které nemají nic vlastního, žádné osobní touhy a naděje na jejich naplnění. Nejsme ti, kdo určují náš účel, a zřejmě nejsme ani lidé, ale spíše nějaké hadrové panenky uvázané na provázcích, které námi pohybují nahoru a dolů.

Nicméně, když cítím touhu uvnitř, nejsem to já, kdo ji cítí? To je také dobrá otázka, protože pocit vzniká v mojí hmotě. Dojde k určitému vnitřnímu vyrušení uvnitř loutky, projdou jí nějaké elektrické impulsy a začne reagovat a jednat.

Budeme-li zkoumat sami sebe v takové hloubce, uvidíme, že zde stvoření není! Tehdy začneme chápat, co bylo úkolem Stvořitele: Jak vytvořit základní, primární touhu, která nepochází od Něho. Jak by mohl udělat panenku, která by i přes to, že je plastová, získala život a začala přemýšlet a toužit sama o sobě? Navíc, jak udělat její touhy, myšlenky a činy její vlastní? Jinak celé stvoření je pouhou hračkou, totální podvod.

Ani si neuvědomujeme, jak je těžké vytvořit nás tak, abychom v sobě vybudovali něco nezávislého, něco, co by se dalo nazvat “muž” (Adam), což znamená “podobný” (Domeh) ke Stvořiteli, autonomního a nezávislého ve svých volbách, akcích a touhách, a nejen pouhý stroj.

Proto je nám souzeno projít podivnými a neobvyklými stavy, dokud nezískáme naši vlastní touhu. A pouze tehdy, když dosáhneme toho okamžiku, budeme nazýváni “člověk,” Izrael. Ti, kteří jsou stále řízeni shora, jsou považováni za “národy světa.” Ale ti, kteří se již vyvinuli a mají svou vlastní touhu, která je přibližuje směrem ke Stvořiteli, jsou považováni za Izrael (Yashar El, “přímo ke Stvořiteli”).

Takže cílem stvořených bytostí je takovou touhu získat a využít ji, k čemuž nás vyšší světlo vede. Může nás přivést pouze k uvědomění, jak žádoucí tento cíl je, zatímco získání této touhy je naše práce. Nemůžeme přijímat nic hotového, protože jinak to nebude naše vlastní zásluha.

Proto nás Stvořitel probouzí někdy rozkoší a jindy utrpením, za použití těchto dvou zvláštních otěží, aby nás přivedl k vytvoření něčeho nového uvnitř nás.

Jak si představujete ideální stav ve skupinách

Olaitman_627_1tázka: Jak si představujete ideální stav ve skupinách? K čemu musíme přijít?


Odpověď: Růstové bolesti budou pokračovat. Neexistuje žádný způsob, jak se tomu vyhnout, dokud skupiny nezískají svůj duchovní základ.

Jakmile bude existovat základ v každé skupině, „duchovní polštář“, který budou vnímat v jeho konstantní formě, porozumění a pocítí jeho duchovní kostru, jejich deset Sefirot, které jsou jejich základem, a uvnitř nich budou vnímat vyšší stav, vyšší svět, řízení a úpravy, pak bude možné říci, že existují nezávisle. Pochopí, že nejsou žádné nerovnovážnosti, a společně se podílejí na jednom společném spojení, jednom společném systému.

V opačném případě, jaký je to společný systém? Každý chápe jen sám v souladu s jeho vlastním egoismem. To je důvod, proč tyto potíže růstu zmizí pouze tehdy, jakmile se dostaneme na duchovní úroveň, a doufám, že k tomu dojde velmi brzy.

Vědy o sebevyjádření

Otázka: Říká se, že se člověk předtím než začne studovat moudrost kabaly musí naučit sedm věd. Co to je za vědy a je to opravdu nutné?
Odpověď: Patří mezi ně to, co dnes není považováno za vědu, například tanec, hudba, malování. Byly to vědy o sebevyjádření.
Člověk tím má možnost ukázat, jak vnímá náš svět. Studiem lidské reakce na působení našeho světa, studujeme člověka samotného. To je věda.
Věříme, že prostřednictvím fyziky, chemie a dalších předmětů studujeme svět kolem nás. Ale ve skutečnosti studujeme sebe, své reakce, vnímání světa – něco, co je nám neznámé a způsob jakým se to v nás odráží.
Kabalisté mluvili o studiu sedmi věd, jejichž prostřednictvím se zkoumá lidská reakce na něco nevysvětlitelného, co je mimo člověka a působí na něj.
Proč se jedná o sedm věd? Protože kromě „hlavy“ duchovního parcufu, která je od nás skryta (Keter, Chochma, Bina), existuje „tělo“ (Chesed, Gevura, Tiferet, Necach, Hod, Jesod a Malchut), které je v nás. Zde právě studujeme reakci těchto sedmi vlastností na interakce s něčím, co pro nás není známé a nazývá se to „náš svět.“ A tak se v nás projevuje obraz našeho světa.
[# 183075]
Z lekce v ruštině, 28.02.2016

Je možné popsat duchovní svět?

Otázka: Hmotný svět má barvy, odstíny, zvuky. Je možné ho popsat, nakreslit. A jak jde popsat duchovní svět? Je v duchovním světě něco z pozemského, jako například domy, stromy?
Odpověď: Ne. Ani v našem světě nejsou žádné domy ani stromy. To vše, jakož i barvy, zvuky, existuje v našem vnímání. Objektivně, mimo nás není nic!
Všechno se to kreslí v naší mysli, v naší hlavě, a pak vzrušuje naše smyslové orgány. Cítíme své vnitřní přirozené vlastnosti, které nám malují obrazy, že je něco všude kolem nás.
Ale duchovní svět je objektivní, je mimo nás. A proto tam začínáme cítit věčnou, dokonalou přírodu v její absolutní harmonii. Ne naší přírodu, ale vyšší!
Toto je velmi obtížné vyjádřit slovy. Jsme natolik omezeni v rámci našeho světa, že si neumíme ani představit, co to znamená pravé vnímání reality. Když se zbavíme našeho těla, pocitu, že žijeme v tomto prostoru, pak nám bude všechno jasné. Proto je řečeno: „Ochutnejte a uvidíte, jak dobrý je Stvořitel.“
[# 181877]
Z lekce v ruštině, 21.02.2016

Duchovní člověk

Otázka: Kdo se podle vašeho názoru může považovat za duchovního člověka?
Odpověď: Ten, kdo se pomocí kabalistické metodiky povznesl nad sebou, vytvářel v sobě nový smysl jmenovaný „duše“ a teď vnímá duchovní svět ve vlastnosti odevzdání. Ne v sobě, ale mimo sebe.
Takových lidí je v našem světě málo, nikdo je nezná, nikomu se nerozkrývají a nikoho neučí.
Jediná organizace, která se tímto vážně zabývá – Mezinárodní akademie kabaly, má za cíl naučit to další lidi, protože dostala ze shora takový úkol. Snažíme se vytvořit takové podmínky, aby každý, kdo chce dosáhnout duchovního stavu a pocítit svět mimo sebe, byl schopen toto udělat.
[# 181509]
Z lekce v ruštině, 21.02.2016

Pesach

Pesach znamená přechod z vnímání našeho světa, které patří každému člověku v našem světě, k vnímání Vyššího světa. Toto je možné pouze pro kabalisty.

Pesach stejně jako všechny židovské svátky je čistě kabalistický svátek. Povídá nám o tom, že člověk přeskakuje ze stavů kdy se nemůže spojit s ostatními, do stavu kdy mu jeho egoismus dovoluje to udělat. Výstup z nadvlády egoismu ke spojení s duchovně blízkými se nazývá Pesach.
Otázka: Co mu dovoluje udělat takový skok?
Odpověď: Přání. Vždyť od počátku vstupu do Egyptu až do konce se v něm rozvíjí obrovské egoistické přání, které nedovoluje Israeli spojit se mezi sebou.
Israel se ale musí spojit, aby ve spojení mezi sebou odhalil Stvořitele- vlastnost odevzdání a lásky. A když vidí, že nemá žádnou možnost toto realizovat, pak se cítí jako by se nacházel v egyptské tmě. Pouze pak je na všechno připraven. Jen se odtud dostat! Toto se nazývá útěkem, záchranou z egyptského otroctví. Pokud bychom se na to dívali z pohledu toho, co se odehrává s člověkem a věda kabala obykle mluví pouze o tomhle, pak jde o vlastnosti člověka, který je připraven ke všemu, dokonce skočit do moře, pouze aby uniknul vlastnímu egoismu, pozvednul se nad ním a dosáhl vlastnosti Stvořitele- odevzdání a lásky.
Skáče do moře a ono se před ním otevírá. Prochází jím a odřezává se od ega. A tak se stává připraveným k tomu, aby ve stavu pozvednutém nad egoismem s ním začal pracovat, předělávat ho na altruismus. Toto je východ z Egypta, který slavíme v Pesachu.
[#181930]
Z TV pořadu „Zprávy s Michaelem Laitmanem“, 11.04.2016

Co chce Stvořitel?

Otázka: Čím nás chce Stvořitel potěšit?

Odpověď: Stvořitel si přeje, abychom dostali přání vyšplhat na nejvyšší úroveň vývoje, abychom měli přání nikoliv jako domácí koťátko, ale obrovské ambice, abychom je mohli naplnit potěšením dokonalé existence.

Skutečností je, že dnes nemůžeme hovořit o věčném potěšení, nechápeme co je v sázce. Ale když člověk začíná studovat kabalu, postupně pak v sobě odhaluje skrytý potenciál.

[#181479]

10% lidstva trpí depresí

Zpráva: V roce 2015 trpělo depresí 615 mln. lidí. Na základě dokumentu celosvětové zdravotní organizace vydané 12.dubna, se počet lidí trpící depresí za posledních 20 let zvýšil o 50%, každý desátý člověk se nachází v depresivním stavu.
Replika: My jsme přání k sebe potěšení, přičemž toto přání, egoismus, v nás neustále roste.
Toto přání nás posouvá k pokroku, ale stejně tak přináší i nespokojenost. V naší době je obtížnější dostávat potěšení, proto deprese a nespokojenost roste.
V budoucnu potěšení zmizí a my se nedokážeme ničím naplnit. Tehdy se pak dostaneme do povědomí o nezbytnosti změnit svoji přirozenost: dostávat potěšení z dávání, nikoliv z přijímání. K tomu je určena věda kabala.

[#181564]

Čtení kabalistických textů

Otázka: Lze jeden a ten samý text nebo knihu při každém dalším čtení chápat a cítit jinak a proč?
Odpověď: Záleží to pouze na osobě. Koneckonců, dva lidé čtou stejnou knihu, a jsou ve zcela jiných stavech.
Kniha napsána Kabalistou, který pocítil duchovní svět a pocity z vyššího stavu je zobrazena v podobě slov, vět a znaků. Proto čtením takové knihy budeme muset být co nejvíce podobní tomu kabalistovi, který ji napsal, abychom alespoň částečně vstoupili do jeho stavu.
Zároveň musíme dělat vše, co záleží na nás, plníme to, co je napsáno naším učitelem jako doporučení studujícím kabalu: setkáváme se, čteme kabalistické zdroje, a pak o těchto tématech diskutujeme.
Celý náš život je soustředěn na kabalistické zdroje. Snažíme se v našich vztazích být podobní duchovním kelim (nádobam), v uplném spojení mezi námi, aby se deset lidí, přicházejících společně studovat tento zdroj, pokusilo dosáhnout duchovního kořenu, tj. úrovně toho člověka, který to napsal.
Musíme se spojit mezi sebou a stát se podobnými duchovnímu stavu v očekávání působení světla na nás, které otevřel a popsal ve své knize.
[# 181164]