Odpověď: Zohar se nám zdá složitý a matoucí, protože jsme nedosáhli jednotného vyobrazení. Nám se “Já” a “svět,” mé touhy a myšlenky, síly operující v celé této realitě a všechny ty věci jí naplňující, zdají oddělené jedna od druhé, rozbité. Proto mi tato síla rozbití podává extrémně složitý a matoucí obraz. Je to tím, že jej nevidím jednotný a rozdělení mě mate.  

V rozsahu, v jakém můžeme vidět všechny tyto detaily vnímání spojené dohromady, ale ne v naší mysli, protože to nepomůže, spíše v našich pocitech; do míry, do jaké toužíme všechny ty věci spojit dohromady – mě, mého bližního, Stvořitele, studium, skupinu, prostředí a vše co existuje – tolik Světla mi tato úsilí přinesou. Světlo na oplátku způsobí, že uvidím ucelenější obraz,  jehož všechny elementy se začnou lehce spojovat. 

Všechna moudrost pochází ze sjednocení všech těchto protikladů, které začínají podporovat jeden druhého a být provázaní. Čím vzdálenější a protikladnější si všechny tyto detaily obrazu reality bývaly, jež nyní vidím spojené dohromady, podporující a doplňující jeden druhého, tím hlouběji dosahuji plánu stvoření, programu stvoření a procesu, kterým procházíme. 

Ze všech těchto protikladů začnu žít, cítit neuvěritelnou moudrost, sjednocovat vyšší řízení v jedno a přistupovat k tomu jako jedné síle. To vše se odehraje, jako výsledek vlivu Světla na mé rozbité touhy a myšlenky, když chci po Světle, aby je spojilo v jedno. 
[35514]
Z 2. části denní lekce kabaly 2/16/11, Zohar

Otázka: Vypráví se, že když rabi Šimon a jeho učedníci tvořili knihu Zohar, seděli v jeskyni, rabi Šimon mluvil, rabi Abba zapisoval, syn rabího Šimona, rabi Eliazar, ho poslouchal „z úst do úst“, a všichni ostatní poslouchali svým srdcem. Co tyto různé úrovně spojení znamenají?

Odpověď: Kromě vnějšího jazyka, kterým mohou kabalisté komunikovat – „jazyk větví“, existuje ještě vnitřní spojení, které se nazývá „mi pe le – ozen“ (z úst do uší) na úrovni Biny, kdy jsou učitel a učedník spojeni v malém stavu a „mi-pe le -pe“ (z úst do úst), na úrovni Keter, ve velkém stavu. Pro takové spojení není zapotřebí jazyk, jeden chápe druhého beze slov, prostřednictvím vnitřního splynutí, spojení.

To znamená, že si můžeme rozumět:

po dlouhém rozhovoru,

nebo náznaku,

nebo si začneme rozumět beze slov,

nebo splyneme natolik, že není možné říct, zda rozumíš ty mně a já tobě, protože nás nelze rozdělit, a nemusíme si mezi sebou nic předávat.

Takové jsou úrovně duchovního spojení.
[# 35328]

Z lekce z článku „Podstata kabaly, 02/14/2011

Otázka: Co to znamená zařadit se, přidat se do skupiny?

Odpověď: Na jedné straně, přátelé a já se cítíme, že si jsme ve vztahu ke Stvořiteli rovnocenní, protože si rovnocenně přejeme Ho dosáhnout. Avšak my sami jsme rozděleni nenávistí. V tomto případě způsob, jakým každý se všemi ostatními zachází, je způsob, jakým člověk zachází se skupinou. A k začlenění do skupiny člověk musí transformovat nenávist v lásku. 

Skupina je definována dvěma parametry:

1. Skládá se z přátel, kteří touží poznat Stvořitele jako já; nicméně,
2. já je nenávidím.

Jsou-li tyto dvě podmínky splněny, pak cesta k spiritualitě je přede mnou. Po tom všem, jak může tento trojúhelník existovat: Hledají spiritualitu, ale nenávidím je, a je-li tomu tak, jak je možné, že také toužím po Stvořiteli? A pokud o Něj usiluji, jak je možné, že je nejdříve nenávidím?
[34615]
Ze 4. části denní lekce kabaly 2/6/2011, „Podstata moudrosti kabaly“

1. První část nám říká, jak se mezi sebou sjednotit, nebo jak se zkusit spojit a sjednotit;
2. Druhá část nám říká, jak na sebe přivolat vliv  či působení vyššího Světla.

Než začneme studovat, musíme být proděravěni přáním po sjednocení našich tužeb. Pak bude mít každý člověk mnohem větší přání než je jeho vlastní. Začne být prostupován myšlenkami, vlastnostmi a tužbami ostatních lidí, kteří touží po stejném výsledku a stejném cíli, jako on. To by měl být před studiem náš hlavní záměr. 

Osoba, která se před studiem v tomto smyslu nepřipravila, promešká prakticky vše, protože vliv vyššího světla nenaráží na přání každého, ale pouze na aspiraci, kterou má každý z nás vůči ostatním, myšleno na naši společnou touhu sjednotit se mezi sebou, s každým všichni společně do jednoho společného přání. 

Představím-li si toto jedno společné přání a přeji si být v něm obsáhnut „jako jeden muž“, jako před rozbitím Adama do jednotlivých duší, pak má touha přijímá vliv vyššího Světla. Poté skutečně výsledkem tohoto přičinění získám duchovní dosažení. 

Přijdu-li však a naslouchám bez těchto úsilí, bez snahy být obsažen ve společné touze, pak vyšší Světlo nemá nic, co může uvnitř mě ovlivnit. Neposkytl jsem plochu či  základ, který by mohlo ovlivnit, a proto budou všechny mé činy pouze získáním čistě formálních vědomostí. Tj. budu poslouchat a pamatovat si, co je v knize psáno, ale ne více.

Tudíž nám musí být jasnější než křišťál, že vyšší Světlo přichází pouze k našemu společnému úsilí. Musí být společné! Proto podmínka pro přilákání Světla k nám je stejná, jako ta, co byla zapotřebí během přijetí Tóry: “Být jako jeden muž s jedním srdcem.” Jen v tomto případě Světlo přijde. 

Takže, zkusme myslet tímto způsobem.
[34265]
Ze 3. lekce Berlníského kongresu 1/28/2011

Naše hmota, touha po potěšení, se nemění zatím co metoda zaměstnat jí ano:  Touha po potěšení musí být používána k dávání. A k dosažení toho potřebujeme cítit touhy ostatních. Pouze pak odhalíme, že zatímco přijímáme, jsme schopni dávat.

Duchovní čin se zdá velmi podivný, ne jako materiální činy. Pouze pokud odhalíme hlouboké, silné, vzájemné spojení mezi námi, odkrývajíc mezi námi spojení, kamarádství, záruku a lásku, můžeme interahovat jako ozubená kolečka v jednotném systému: Přijímat to, co mi ostatní chtějí dát, tudíž já dávám jemu.

Ukazuje se, že stvořené bytosti pouze přijímají, ale nejprve musí odhalit, že přebývají ve vzájemném dávání a vyjádřit to přesně tímto způsobem. Jak toho dosáhneme?

Stvořitel, základní síla dávání je přítomna mezi a uvnitř všeho. Tudíž, pokud se každý anuluje a my, společně, si začneme přát mu dávat, pak přijímáním jeden od druhého, budeme skutečně schopni dávat. V tomto případě, nikdo od ostatních nepřijímá, ale spíše přijímá vše od Stvořitele. Je tu ale jedna podmínka: Zatímco od něj přijímáme, musíme být jedním.

Může to být přirovnáno k matce, která má mnoho dětí a přeje si dát lásku každému z nich. Když si přejí podporovat vzájemnou záruku a jednotu, aby ji mohli zpětně milovat, když jsou připraveni přijmout její lásku společně, protože jsou svázaní jeden s druhým, pak ji těší a ona je šťastná, že je může milovat, zatímco oni jsou šťastní, když přijímají její dary. Takové přijímání je považováno za úplné dávání. 

Očividně nemohou stvořené bytosti moc dělat vyjma připravit se, a není od nich více očekáváno. Potřebují jen připravit  strukturu, ve které přijmou bohatsví Stvořitele. Nepraktikují dávaní jako takové, nýbrž dávají úmyslem. Tím, že takovým způsobem přijímají, těší dárce.
[33569]

Z 1. části denní lekce kabaly 24/02/11, Rabašovi spisy

Otázka: Když se odhalí spojení mezi námi, stane se tak jen ve mně, nebo v rámci celé skupiny?

Odpověď: Toto je individuální odhalení člověka ve skupině. Jeho přátelé ale neodhalí to, co bylo odhaleno jemu. To záleží na individuální práci každého.

Například, když jeden z našich přátel zjistí, že je připraven spojit se svým srdcem a duší s námi všemi, všemi jiskrami existujícími v nás od rozbití, pak okamžitě odhalí společnou sílu nazývanou Stvořitel, která působí v celém vesmíru. Ale pokud nejsme na stejné úrovni spojení mezi námi, nebo na úrovni vyšší, nebudeme tam cítit jeho přítomnost.

Je to stejné v našem světě: Člověk se může schovat před ostatními tím, že o sobě nedá jakoukoli duchovní informaci.
[31985]
Z 4. části denní lekce kabaly 5.1.2011, „Moudrost kabaly a filozofie“

Nikdy bychom si neuvědomili, že od něho musíme utéct. Doufali jsme, že budeme moci odhalit duchovno v našem egoismu, v “Egyptě.” Ale my jsme si ani nemysleli, že tohle je “Egypt.” Ale teď začínáme chápat, že se od něj musíme osvobodit.

Náš Egoismus, Faraon, obdržel úder a toto zklamání prošlo skrze něj. Teď vidíme, že se musíme distancovat od touhy, ve které jsme odhalili zklamání a hořkost.

Avšak kdybychom nedošli úplně do konce, necítili bychom deziluze a to, že nás něco zastavuje. V duchovnu neexistuje žádný falešný kompromis, musíme jít až dokonce. 

A proto se v nás manifestoval určitý nový vjem. Stejné zklamání, síla utrpení, kterou teď cítíme ( protože já jsem investoval tolik úsilí, měl tolik nadějí a nic se nestalo) je můj Faraon, který obdržel výprask a teď trpí.

Nicméně Faraon musí cítit bití, jinak bychom od něj nebyli schopni utéct. Vskutku, utíkáme pouze od zla.

Pokud odhalím mou egoistickou touhu, moji přirozenost jako zlo, budu od něj chtít utéct. A možná budu muset zažít víc takových úderů, než se rozhodnu, že to musím udělat. Doslova musím vyjít ven ze své kůže, vystoupit ze svého “těla.” Tohle je nazýváno, že Faraon dostává údery, “deset ran Egyptských.”

Dosáhli jsme toho jenom proto, že jsme se přese všechno mezi námi sjednotili. Jedno je vždy odhalováno oproti druhému, jak je psáno “ve Tvém Světle uvidíme Světlo.” Díky tomuto sjednocení a naší přípravě jsme si uvědomili, že trpíme díky naší egoistické povaze. A tohle je velký úspěch!

Miliony lidí, kteří se účastnili kongresu virtuálně, byli společně s námi. Oni také prošli stejnými stavy.

Z lekce „Týdenní porce Tóry „12/11/2010

Účel celé naší práce je odhalit Stvořitele. Postrádáme ho. Kromě Něj není v realitě nic jiného.

Stvořitel je všezahrnující síla, které jsme součástí, i když to nevnímáme. Naše egoistické touhy nerozeznávají Stvořitele. Nejsme vyladěni na stejnou vlnu, nemáme vlastnosti, které má On. Proto pracujeme výslovně na naší touze, kterou je zapotřebí změnit, přesměrovat z důvodu odhalení Stvořitele, aby odpovídala zákonu ekvivalence formy.

Právě teď vidíme, slyšíme, dotýkáme se a cítíme v našich smyslech. Pokud to změníme, rozšíříme rozsah vnímání. Ale to neznamená, že zvětšíme citlivost našich smyslů prostřednictvím přídavných nástrojů jako je radar, rádio, telescop nebo mikroskop. Nezvětšujeme citlivost egoistických přání. Spíše měníme jejich esenci, přepneme z vnitřního vnímání na externí a přidáme vlastnost odhalit věci, které jsou vnější namísto těch, které přicházejí dovnitř.

Pokud se touha změní tímto způsobem, expanduje z pěti fyzických (tělesných) smyslů (pocitů) vidění, slyšení, čichu, chuti a dotyku do pěti duchovních smyslů Sefir: Keter, Chochma, Bina, Seir Anpin a Malchut. Nyní to funguje opačným způsobem: Dávání namísto přijímání a my přijímáme vyšší realitu v nich skrze usilování o dávání.

Přestože s tímto ještě nejsme důvěrně obeznámeni, může se to změnit. To je to, co nám říkají lidé, kteří toto již dokázali a získali úplně nový život.

Právě teď žijeme v realitě pěti smyslů, v obraze světa namalovaného egoistickými touhami. Ale když jednou převrátíme záměr vnímání, vyjdeme z nás ven a začneme chápat novou vnější realitu ve vlastnosti dávání, kterou získáme jako dodatek k vlastnosti přijímání, kterou už nyní máme.

Tohle je nový svět, který se nám odhalí v nových pěti smyslech. Má své vlastní barvy a zvuky, mysl a pohyby duše, má všechno co máme my tady a mnohem víc než to, je mnohem jasnější (čistší) a dokonalejší. To jsou naše pozemské kořeny.

To je to, čeho potřebujeme dosáhnout, to, k čemu chceme dojít. Po všem, naše egoistická touha, která funguje odpovídajícně principu spotřeby, už vyčerpala sama sebe. Náš egoismus se stal více a více zoufalý a my jsme ztratili zájem o “film” který jsme viděli a hodnotili. Už se více nezajímáme o tento životní film a už nás více nenaplňuje.

Dochází k tomu celé lidstvo. Vnímání zaměřené dovnitř už nás více nenaplňuje. Vyčerpali jsme všechny jeho rezervy a teď začínáme usilovat skrze externí vnímání. Pokud pouze jednou změníme naši touhu a přepneme z vnitřního na vnější, uvidíme převrácený svět, svět dávání. Jak je psáno: ”Viděl jsem obrácený svět” (“Olam Afuch Raiti”).

Z denní lekce Kabaly 12/11/2010, Přijď k Faraonovi – 1

Tak tomu bylo před Machsomem. Avšak nad ním existují dvě formy spojení: “dávat kvůli dávání,” úrověň Bina a “přijímat kvůli dávání,” úroveň Hochma and Keter.