Otázka: Které síly a duchovní zákony mají vliv na správný vztah mezi manželem a manželkou a jak je možné naučit se je používat?

Odpověď: Správné vzájemné vztahy mezi mužem a ženou jsou uskutečňovány, když se stanou přáteli a vytvoří mezi sebou tytéž podmínky, které existují ve skupině kabalistů. Slyšel jsem to mnohokrát od svého učitele, velkého kabalisty Rabaše.

Pokud manžel a manželka pracují správně jeden s druhým ve vzájemnosti a rostou duchovně spolu, Stvořitel bude projeven mezi nimi a oni se stanou malou skupinou.

Tím se zajisté nevylučuje účast manželky v ženské skupině nebo účast manžela v mužské skupině, ale oni vskutku vytvářejí normální, fyzickou a plnohodnotnou skupinu společně.

Otázka: Znáte nějaké takové dvojice? Jak se k sobě navzájem chovají?

Odpověď: Bylo mi řečeno, že takové dvojice existovaly ve vzdálené minulosti, ale neviděl jsem to ani u svého učitele Rabaše, přestože jeho žena velmi dobře chápala, čím se zabývá, a žili spolu 65 let. Dokonce ani jeho otec, velký kabalista Baal HaSulam nebyl spojen se svou ženou tímto způsobem.

Rabašovi studenti o to částečně usilovali, jelikož se ale nedostávalo času ani energie k začlenění duchovní energie mezi nás, učili jsme se více v mužské skupině a ženy studovaly odděleně.

Byli jsme první skupina, která pronikla do moudrosti kabaly dosažením vyššího světa, a proto jsme neměli dostatek sil, trpělivosti ani smyslu pro vytváření vazeb tohoto druhu v rodině. Byli jsme průkopníky ve studiu a dosahování moudrosti kabaly, a tak v jeho době nic nešlo hladce.

Otázka: Bylo by správné, aby muž a žena nejprve objevili onu druhou polovinu v sobě navzájem a teprve pak se spojili a směřovali společně ke Stvořiteli?

Odpověď: Ne, není nutné nic oddělovat. Je naprosto možné uspět při objevování druhé poloviny, konkrétně prostřednictvím skupiny a ne ve spojení mezi vámi. Existuje zde mnoho různých možností.

Nyní se nacházíme v přechodném období, ve kterém velké a stále narůstající masy lidí začínají studovat moudrost kabaly, a proto neexistuje způsob, jak si být zcela jist, jestli musíme přímo jednat vzájemně s manželkou nebo s manželem a pak ve skupině, nebo naopak, nejprve ve skupinách a pak jeden s druhým.

Filed under: Člověk, Skupina, Skupinová práce, Spojení - Žádné komentáře→

Otázka: Chtěl bych, abyste co nejdéle zůstali s námi.

Z 4. semináře evropského kongresu 25.03.2012

Filed under: Spojení, Učitel, Zprávy - Žádné komentáře→

Filed under: Kabala, Spojení - Žádné komentáře→

Otázka: Jaké je spojení mezi námi? Vždyť my nejsme přátelé z materiálního pohledu. Jak se správně sjednotit?

Odpověď: Přátelství na materiální úrovni se charakterizuje tím, že lidem je spolu příjemně, mají podobné zvyky, společné známé atd. Toto je spojuje.

My jsme přátelé jiného typu, jsme přátelé se stejným cílem. Pokud bychom neměli stejný cíl, nikdy bychom se spolu nesešli. Proto musíme přesně pochopit, že pouze důležitost cíle nás drží pohromadě a ještě více nás spojuje. Proto existuje skupina.

Problém je v tom, jak nezapomínat na to, že skupina neexistuje sama od sebe. Ani my nejsme přátele sami od sebe, kteří se zde sešli proto, že je nám spolu dobře. Je to ale tak, že spojením se nade všemi problémy, které mezi námi stále vznikají, duchovně rosteme. Skupina musí vědět, za jakých podmínek se sešla, ve jménu čeho a co je ve skutečnosti její práce.

Každý den mezi sebou musíme rozkrývat nové problémy a každý den se musíme snažit je řešit pozvednutím se nad ně. Nemáme totiž řešit problémy tak, jak je to obvyklé na naší úrovni, ale právě pozvednutím se nad ně se žádostí ke Stvořiteli o nápravu. My nejsme schopni se sebenapravit – je to duchovní náprava. Neděláme nic, pouze vyjasňujeme na seminářích naše problémy, žádáme Stvořitele, aby nás napravil a naplnil. Pouze On napravuje spojení mezi námi, svým rozkrytím dává potěšení a osobně se projevuje v našem spojení.

[132194]

Z lekce 28.03.2014, „Otázky a odpovědi“

Filed under: Cesta, Duchovno, Jednota, Spojení - Žádné komentáře→

Vězte, že v každém z vás je mnoho svatých jisker a pokud je nahromadíte do jednoho místa, v bratrské jednotě, v lásce a přátelství, zajisté dosáhnete vysoké duchovní úrovně. A záchrana od Stvořitele přichází za pouhý okamžik.
Ve skutečnosti je to úsilí, kterého nikdo z nás není schopen. A protože jsme líní, cítíme se zoufale. Ale zároveň je to nesmírně lehké! Vždyť je to přímo takto zařízeno.
Zkuste oživit nějaký orgán, odříznutý od těla. Nepodaří se to, ať se snažíte jakkoliv. Pokud ho připojíte k tělu, okamžitě obdrží všechno nezbytné – potravu, obnoví vzájemnou výměnu látek – a začne žít.
Nádoba (přání) se nenachází ani v jednom z nás, ale pouze ve vztazích mezi námi. Pokud posuneme záměr ze sebe samotných na vztah mezi námi, na místo, které je nutné naplnit láskou, potom se odhalí, že to nebylo prázdné místo ve světě a že právě takto se rozkrývá skryté.
Hlavní je vyjasnit si, na co si musíme dát pozor, kde vynaložit úsilí a odkud očekávat odměnu.

[131722]
Z lekce dopisu Baal HaSulama 04.04.2014

Filed under: Cesta, Duchovno, Jednota, Kabalistické zdroje, Skupinová práce, Spojení, Vnitřní práce, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Co je špatného na separatismu, pokud jsou jasná pravidla vzájemných vztahů rozdělených částí, jako například rozdělení funkcí v těle člověka?
Odpověď: V rozdělení není nic špatného, až na to, že ho musíme napravit. Už přímo tady vzniká otázka: proč to musím napravit? Je nutné, aby důležitost realizace tohoto činu určovala správný cíl. Nedělám to totiž proto, aby se já dobře cítil – pozvedám se tím na jinou úroveň rozhodnutí. Můj mozek, rozum, city, nesmějí patřit přímo mně osobně, ale musejí byt spojeny se všemi ostatními. Po každém vzestupu na další úroveň měním přístup kontroly svého stavu z individuálního na společenský, pro společné blaho, jako vedoucí týmu, který se stará o blaho všech jeho členů.
Skupina se mi pak rozkrývá v ještě větším egoismu, v ještě silnějším odtržení jednoho od druhého, jako bychom se spolu propadli. A znovu se musím, jako správce týmu, pozvednout na větší úroveň a spojit všechny dohromady.
To je podstata práce, abych mohl být vedoucím, správcem nápravy rozbíjení, jak je řečeno: Pro mě je stvořen svět.

[130928]

Z přípravy na lekci 25.03.2014

Filed under: Cesta, Duchovno, Jednota, Spojení, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: S čím bych se měl asociovat: s touhou všechny spojit nebo se spojit?

Odpověď: Za prvé, asociujeme se s touhou se spojit. Zajisté! Jdeme z centra k okraji.

Musím si sám sobě říct, že jsem střed světa, centrum skupiny. To tvrdí články Rabaše. To znamená, že čin je můj, ale neznám činy druhých. To je důvod, proč musím konstatovat, že vše záleží na mně, a když napravím sám sebe, tím napravím celý svět. A když jsem to já, kdo ho vede, v tom či onom směru, pak to záleží na mně, jak se bude měnit.

Takže v první řadě, jsem to já, kdo všechny spojuje, a pak mé přání spojit se s nimi. To znamená, že mým cílem je fungující ego. Nechceme ho zabít, ani od něj utéct, ale vyrůst nad něj. Pod pojmem „rostoucí“ máme na mysli, že ho ovládáme. To je to, co člověk má, a nic jiného.
[109940]
Z přípravy ke kongresu v Krasnojarsku 13/06/2013

Filed under: Spojení, Vnitřní práce - Žádné komentáře→

Filed under: Duchovno, Egoismus, Spojení - Žádné komentáře→

Filed under: Skupina, Spojení - Žádné komentáře→

Z dopisu Baal Sulama (№ 47): Ale jak vám mám prominout to, že žebřík sesunutý na zem je prázdny a nikdo po něm nevystupuje? Namísto: „Dnes!“,  říkáte: „Zítra“… A proto vám ještě jednou připomenu účinnost lásky mezi přáteli – vždy, v každou dobu. „Záleží na tom naše právo na existenci a tím se dá změřit skutečnost našeho úspěchu, nám blízkého“.

A proto zahoďte všechna svá vymyšlená zaměstnání, a myslete pouze na to, jak se spojí vaše srdce do jednoho. Naleznete způsob jak to udělat, a zjevně se ve vás realizuje řečené: „Miluj bližního svého jako sebe samotného“. Pak byste žili v lásce, která by pokryla všechny nedostatky. A protože se modlím, udělejte to. Začněte se spojovat ve skutečné lásce a uvidíte – „a nebe pocítí chuť“.

 Je pro nás těžké pracovat nad spojením mezi námi, protože právě v tomto místě se stalo duchovní rozbíjení. Člověk ze všech sil a prostředků odpuzuje tento čin, kvůli své přirozenosti, egoizmu.

Je nutno projít velké množství stavů, dokud člověk neuvidí, že mu nic nepomáhá a ve výsledku se vrátí k tomuto jednoduchému a blízkému principu, který se nachází bezprostředně blízko k němu. A tedy, pokud mu zůstal čas v tomto životním koloběhu, možná, že se dokáže správně spojit s přáteli a pochopit, že pouze spojením s nimi se rozkrývá duchovní svět nápravy a vůbec všeho.

Proto, je zde nutné společné rozhodnutí, velká touha a společná práce pro to, stále probouzet pocit důležitosti spojení. Každý musí všem ukazovat, že náprava se zakládá právě na spojení, právě uvnitř ní se rozkrývá duchovní svět.

A všechny jiné starosti, které si vymýšlíme namísto toho, se nazývají vymyšlenou prací a vyhnanstvím: vyhnanství ze spojení, od připravenosti ke spojení, utíkání od kontaktu s přáteli, od lásky k bližnímu, která přestává být cílem na každém životním kroku člověka.

Cíl je právě spojení, které je mírou našeho úspěchu, dokud se nestane žebříkem duchovních úrovní, a míra spojení se obrátí do parcufim, sefirot, světů. Ve výsledku se zmenšíme natolik, že se proměníme do jednoho člověka, s jedním srdcem, což už je úroveň Světa Nekonečna, protože takové spojení je dokonalé, a nemá žádné omezení.

A pokud to považujeme za hlavní, jediný cíl – jedinou práci, kterou se musíme zabývat a ničím jiným, pak přicházíme k úspěchu. V opačném případě, nás náš egoizmus s radostí odhodí moc daleko od skutečného cíle, do všemožných vymyšlených činností.

Jak píše Baal Sulam: „Začněte se spojovat ve skutečné lásce a patro pocítí chuť“ – to jest chuť rozkrývajícího pro nás vnitřního světla.

[#90682] Z přípravy na lekci 19/10/12

Filed under: Skupinová práce, Spojení, Světlo - Žádné komentáře→