Na kongres v Aravě jedeme proto, že nutně potřebujeme síly jednoty a soudržnosti. Dají nám sílu a porozumění přivést do světa nápravu. Na světě není větší síly než jednoty mezi námi. Všechny ostatní prostředky jsou materiální, kdežto my máme duchovní sílu, což nám umožní změnit společný systém a transformovat vesmír. 

Náš vesmír se podřizuje omezenému počtu konstant, jako rychlost světla. Stačí, aby došlo k malému posunu v těchto zásadních rozměrech, a pak bude celá podstata jiná. Když se změní konstanty, náš svět nebude schopen existovat ve své předešlé formě. 

S pomocí duchovní síly můžeme nepatrně upravit korelace těchto konstant. A pak svět pozvolna „plyne“ a mění formu. Nikdo si toho není vědom, ale najednou se všichni stávají chytřejšími a vnímavějšími, každý má  oči otevřené, lidé více chápou a jsou citlivější, a každý člověk naroste ve svém uvědomění, vchází do užšího kontaktu s myšlenkou sjednocení a uvědomuje si potřebu změny. 

Obracíme se ke Světlu, které lidi napravuje, to je rozvíjí. Nerozvíjí je však v pozemské moudrosti, ale ve vyšší moudrosti, v moudrosti sjednocení. To je cesta, kterou lidstvu musíme otevřít naší jednotou. 

[69976]
Ze 4. části denní lekce kabaly 16/02/2012, “Úvod do studia Deseti sefirot”

Otázka: Máme svobodnou vůli, pokud jde o sjednocení?

Odpověď: Naše svobodná vůle je touha po sjednocení. Když naplňujeme tuto svobodnou vůli, Světlo přichází a spojuje nás. Takže vaše přání je naplněno, když dosáhnete jednoty.

Zde musíme rozlišit: Vaším úkolem je žádat, ale sami sjednocení neprovádíte. Bez ohledu na to, co děláme, ať už tančíme nebo jsme v hlubokých myšlenkách, připravujeme se na vliv vyššího světla, připravujeme nedostatek, nádobu pro jeho dárky, pro život, který přichází shora. Měly byste být jako malé dítě, které nemůže provést určitou akci, ale čeká na dospělého, aby ji udělal.

To je to, co chybí v naší žádosti: Neočekáváme pomoc. Toto očekávání by mělo být odhaleno jasněji.

V „Úvodu do studia deseti Sefirot,“ bod 17, Baal HaSulam říká: „Proto student před studiem se musí posílit ve víře ve Stvořitele a Jeho vedení v odměně a trestu.“ Co to ​​znamená „slibuje?“ To znamená, že je neustále „zaneprázdněn,“ neustále poskytuje svou polovinu, a druhá polovina pak přichází z vyššího světla.
[69761]
Z 4. část denní lekce kabaly 14/2/2012, „Úvod do studia na deset Sefirot“

Časem na duchovní cestě odhalíme lásku.  Vyjádřením lásky je odevzdání. 

Pokud objevím lásku k sobě, pak zažívám nenávist vůči ostatním. Hledám příležitost, jak potěšit sám sebe kdekoli bez ohledu na čí úkor. Beru ostatní v úvahu pouze pokud je to nezbytné. A tak zpočátku milujeme sebe a nenávidíme druhé. 

Poté začnu pracovat ve skupině, studovat, zapojím se do šíření a tím přitahují reformující světlo. Pouze ono mě mění a zlepšuje. Znovu a znovu se měním, dokud najednou nezačnu cítit úctu před vlastností odevzdání.

Pak musím tuto vlastnost přiřadit skupině přátel, protože je odhalena mezi nimi.  To už je nový stav: Tady musím pracovat proti svému egoismu. Nyní už není dostačující být vyšším světlem pouze inspirován. Ano, rád bych odevzdával a to je skvělé, přidá to energii a povznáší, ale pokud opravdu chcete tohle, snažte se to ukázat ve skupině, ve svých vztazích k přátelům.

“Ano, jsem připraven!  Už k nim mám dobrý postoj!”

“Opravdu? Uvidíme. Nejprve, jak často na ně zapomenete?”

Vskutku v každodením životě, když někoho miluji, myšlím na něj nebo něho celou dobu. Matka nikdy nezapomene na své dítě: Neustále je v jejích myšlenkách a citech. Tady malé ověření, pro vás: Kolikrát za den se staráte o skupinu přátel a jejich jednotu? Jak často se chcete cítit ve spojení s nimi, abyste odhalil reformující světlo a přání milovat?

Pamatujte, je potřeba spojit všechny části dohromady: přání milovat a skupinu.
[69299]
Ze 4. části denní lekce kabaly 9/2/2012, “Úvod ke studiu Deseti Sefirot”

Otázka: Znamená integrální spojetí to, když při každém svém činu beru v úvahu zájmy všech ostatních lidí?

Odpověď: Ano. Ale to je potřeba studovat, naučit se a praktikovat. Musí se toho účastnit celá společnost. Úplně každý se musí stát studentem nového světa, musí se tomu učit. 

Nedostatek našich znalostí je zdrojem všech našich problémů. Vstoupili jsme do nového systému interakce mezi přírodou a námi, vztahů v lidské společnosti, v jednotě světa, a my nevíme, jak jednat. Byl jsem dotlačen do nějakého nového světa a neznám ani jeden z jeho zákonů. Jsem jako slon v porcelánu.

Nejdříve musíme pochopit velmi jednoduchý princip: Příroda nás tam dostane tak jako tak. Přejete-li si dosáhnout štěstí silou – prosím. Přejete-li se tam dostat rychle a snadno – jistě. Rychlou a snadnou cestou je cesta svobodného poznání a  dobrovolného souhlasu, když postupujeme před problémy, které přichází zezadu.

[63993]
Rozpravy o integrálním vzdělávání 11/12/2011

Otázka: Snažím se představit si 72 hodin kongresu. Jak mě tento proces přivede k Jednomu, Jedinečnému a Sjednocenému?

Odpověď: Vstoupím do kongresové haly jako svaté lázně (Mikveh), místo, které mě očistí a napraví. Toto místo je naplněno svatou vodou, kvalitou Biny, matčino lůno, jehož se stanu součástí a v němž rostu. Nemusím udělat nic, než se tam usadit jako kapka spermatu uvnitř dělohy. Musím na ní ulpět a vše další udělají ostatní. Musím se jednoduše stát součástí toho, co se děje.  

Je psáno, “Stvořitel přebývá uvnitř svého národa,” kde “uvnitř národa” se má za místo, kde se všichni shromáždí a každý člověk anuluje svůj egoismus jak jen může za účelem sjednotit se dohromady. Pak odhalíme že tam, uvnitř této jednoty, se nachází vyšší—Malchut, Šechina. A uvnitř ní— Šochen, Stvořitel.

Nic víc nepotřebujeme! Jen tam přijít a nebýt inteligentní. Ztraťe své “Já”:  Přijdete dovnitř a rozpustíte se. Někdo Vás o něco požádá, tak to prostě uděláte. Jen se připojíte, bez jakýchkoli vyjasňování. Nejdůležitější věcí je plout ve společném proudu.

To je důvod, proč je kongres vhodný pro každého, pro každého člověka. Pokud tam jen člověk může přijet, pak tam vznikne hybná síla, která nád námi převezme vládu a roztočí nás všechny v jednom víru, jako celek. A my nic jiného nepotřebujeme. Nebudeme potřebovat zvláštní mysl nebo dlouhé studium, jen tuto sílu. S ní už dostanete otisk vyššího, vyššího stupně. Tak přijďte!

Přišli jste tam, zpíváte, tančíte, jíte, připravujete jídlo a anulujete se před tím, co se děje, jak jen můžete. To Vás přivede k vyššímu stupni, protože je tam, uvnitř, ve spojení mezi lidmi.

Tradice společného jídla, zpívání písní a tance byla založena kabalisty. To vše vede k sjednocení a bez jednoty je to nemožné. Abraham jednou pozval hosty do svého stanu a nejdříve je usadil u společného jídla, zatímco vysvětloval, že je nezbytné se sjednotit a milovat bližní.

Bez jednoty nic nezvládneme. Chápu, že náš egoismus, naše podstata je proti. Také jsem kdysi byl proti jednotě, a dokonce více, než vy. To mě ale nezastrašilo: Na jakýkoli egoismus existuje síla jej porazit. Nejdůležitějsí, snažte se být co nejrozhodnutější jak můžete a nastavte svou mysl na to přijít a ztratit se.

Ztraťit se na nějakém neznámém místě, jako peněženka, kterou jste měl a nyní je fuč. Není prostě nic, co s tím můžete udělat: Byla tam a nyní je pryč! Zkuste to!
[62141]
Ze 3. části denní lekce kabaly 28/11/2011, Talmud Eser Sefirot

Stvořitel vše stvořil proto, aby potěšil člověka. Potřebujeme ale nádobu, touhu, abychom přijali dobro, které nám chce dát. Chtěl dát radost, ze které se sám těší: odevzdání. Na světě žádná další radost neexistuje!

Nicméně, abychom cítili tuto radost, musíme mít opačné vlastnosti, nedostatek naplnění, protože opakem přání odevzdávat je přání přijímat potěšení.  Proto Stvořitel stvořil přání těšit se, umělé stvoření, které předtím neexistovalo, opačný otisk sebe sama.

A nyní v sobě stvoření cítí tyto protiklady. Na jednu stranu cítí, že je možné se radovat z naplnění svého přání. Pak ale provede kalkulaci a začne si přát odevzdávat. To jest, že už více nehledá naplnění.

Odevzdání není naplnění, ale vlastnost, přání dávat. V odevzdání, člověk není potěšen tím, co přijme na oplátku, ale sám akt odevzdání se pro něj stane naplněním.  Avšak v přijímání, čin je oddělen od naplnění. A když do mě naplnění vstoupí, cítím se potěšen. Tak mé přání a naplnění jsou dvě opačné věci a já musím tvrdě dřít, abych se naplnil, protože je mi opakem.

Avšak, v odevzdání potřebuji pouze cítit něčí přání a uspokojit je. A přímo tento čin, ku druhé osobě, kterou uspokojuji, se stává naplněním. Neočekávám, že bych přijal na oplátku jakoukoli odměnu. Mým potěšením je akt dávání.

Kvůli tomuto rozdílu se musí člověk, pracující s přijímáním, vždy kontrolovat a zvážit: Kolik jsem dal a kolik mi zaplatí? Je to tím, že platba nezáleží na mně, ale na druhém, na tom, kolik by mi chtěl dát. Pokud však pracuji v odevzdání a chci pouze to, nejsem závislí na nikom a mohu se sám rozhodnout, kde jsou mé hranice!

Proto ten, který kráčí po cestě odevzdání sám určuje, do jaké míry v ní chce být. A Stvořitel s ním souhlasí! Existuje tu pouze jeden obecný zákon odevzdání a lásky, který obklopuje a naplňuje celé stvoření. Na odevzdání neplatí žádné omezení či zákaz! Proto se každé stvoření může samo rozhodnout, na jaké úrovni vzhledem k této kvalitě, myšlence, úmyslu odevzdávat, chce být.

Nemůže tu být žádná kalkulace, kolik jsem dal a kolik mi bude zaplaceno. Není zapotřebí se bát, dal-li jsem méně, měl bych dostat méně. Jsem v tomto všezahrnujícím zákoně vzájemného odevzdání, obalujícím a naplňujícím celý vesmír, neboť „není nikoho jiného kromě Něj.” Já sám určím, na jakém stupni chci být. V souladu s tímto stupněm prožívám odhalení či ukrytí mé schopnosti odevzdávat, a do té míry se raduji.

[49673]
Z 1. části denní lekce kabaly 29/07/2011, Shamati #61

Otázka: Jak by měla být vyjádřena má potřeba vzájemné záruky?

Odpověď: Tím, že ostatními otřásáš, probouzíš je, a děláš to spíše uvnitř než slovy. Slova ve skutečnosti oslabují význam. Celá naše práce se neprovádí venku, ale uvnitř. Důležitá je míra, nakolik se snažím přáteli uvnitř sebe třást, abychom společně došli k vzájemné záruce.  

Nedosáhneme toho svými vlastními silami, ale domáháme se odhalení Stvořitele. Vždyť vzájemná záruka je síla Stvořitele, která nás spojuje navzájem. Sami nedokážeme  natáhnout nitě spojení a odevzdávat jeden druhému. Nebude fungovat nic, dokud mezi námi nebude odhaleno Světlo. Dnes jsme spojeni jen nenávistí. Pokud však mezi námi bude Světlo, spojíme se v lásce a odevzdání. Vzájemné odevzdání, kde Stvořitel naplňuje prostor našich vztahů, je vzájemná záruka. 

Musíme o to usilovat, ačkoli toho nemůžeme dosáhnout sami. Vše vyjde z temnoty, pokud si opravdu přejeme odhalit vzájemnou záruku kvůli Stvořiteli. A „pro Stvořitele“ znamená pro vlastnost absolutního odevzdání. 
[49336]
Z 5. části denní lekce kabaly 26/07/2011, “Arvut”

Lidé, ve ktrých se probudil bod v srdci, usilují o sjednocení. Připusťme, že když právě začínají studovat, o spojení neuvažují; nemají prozatím tuto potřebu. Věda kabala však učí, že především ve vzájemném spojení můžeme duchovně růst a překročit Machsom, duchovní bariéru, vzkříšení vlastnosti odevzdání uvnitř nás. 

Nad Machsomem se musíme sjednotit. Od Machsomu do stavu, ve kterém my všichni dosáheme úplné jednoty, od 0% do 100%, musíme stoupat po 125 duchovních stupních jednoty. 

Celá cesta, od bodu, kdy vkročíme do skupiny, začneme studovat a snažíme se spojit, se nazývá přípravným obdobím. Kabalisté tvrdí, že toto období může trvat  od tří do pěti let a může být i delší, protože se jedná o velmi důležitou přípravu: Bez ní lidé vůbec neporozumí tomu, kam míří.

Člověk, on nebo ona, se musí připravit na duchovní svět, vytvořit si správné prostředí, začít jej vnímat a postupovat společně s ním. Jinými slovy, on či ona musí porozumět potřebě sjednocení s ostatními.

Musíme se znovu sjednotit, navrátit se do stavu, ve kterém jsme se nacházeli ve světě Nekonečna, kde jsme byli všichni spojeni a naplněni vyšším Světlem. Avšak abychom toho dosáhli, musíme zkrotit naši egoistickou touhu a to není snadné, může to zabrat roky… 

[44890]
Z 2. lekce v Madridu, 3/6/3011

Otázka: Problém spočívá v tom, že si lidé myslí, že zemi vlastní a podle svého přání, vyždímat jí jak je to jen možné, zemi ničí. Lidé nechápou, že země jim byla dána pouze k tomu, aby jí užívali, ne jako jejich osobní vlastnictví. To vede lidstvo k válkám, bojům o podmanění většího teritoria a zdrojů. 

Jak může studium moudrosti kabaly sladit rozdílné pohledy lidí a donutit je pochopit, že sobeckým využíváním země v první řadě škodí sami sobě?

Odpověď: Může se  tak stát pouze tehdy, pokud vidí odvrácenou stranu mince! Nenaučíme-li se vidět tento svět coby průhledný a objevit síly, které v okolní realitě působí, nezměníme se. Naše ego lze zlomit pouze pokud jasně vidíme, jak jeho činy přináší bolest: „Ublíží mi.“ 

Musíme dojít k stavu, kde odhalíme, že příroda je integrální. Pak už jednoduše nebudu schopen páchat zlo, protože v tom budu spatřovat to, že ubližuji sám sobě. To je jediný způsob! Není žádná další možnost. Lidé se jinak neučí.  

Toto vzájemné spojení mezi námi však můžeme odhalit prostřednictvím studia prostředí, které se snaží spojit a sjednotit, a snaží se vzrůst nad své ego. Pak ucítíme, jak je to složité a začneme zkoumat sami sebe, naši povahu, a všechny naše egoistické vlastnosti; rozlišujeme, nakolik jsme či nejsme schopní se spojit s ostatními oproti našemu přání a pozvedat je v našich očích.  

Je to ohromná duševní práce a pokračuje, dokud nezačneme objevovat vnitřní síly. V podstatě k tomu dochází, když odhalíme hlavní sílu, sílu jednoty, která změní každého z nás.

Zatím nemáme na výběr. Dnes se lidstvo nachází ve velmi nebezpečném stavu. Můžeme jasně vidět, že v průběhu dalších 10-15 let vyčerpáme všechny světové zdroje energie. Produkce hlavních zdrojů energie jako ropa, plyn, uhlí a voda rychle mizí. Potřebujeme dosáhnout rovnováhy s přírodou.

[44676]
Z lekce v Římě 20/5/2011

Otázka: Co si můžeme odnést z celého procesu vyjití z Egypta ve smyslu naší denní vnitřní práce?

Odpověď: Musíme usilovat pouze o jednu věc: jednotu ve skupině. Skupina je mini-lidstvo. Nemůžeme okamžitě konat v globálním měřítku, v lidských masách, ale ve skupině, kde můžeme nacvičovat všechny principy lidského spojení.

Tam odhalíme všechny stavy: „sestoupení do Egypta,” “ponoření do Egypta,” a “vyjití z Egypta.” Budeme cítit k Faraonovi (našemu egu) nenávist, utrpíme od něj rány, a pečlivou prohlídku naší povahy.

To vše zkoumáme na jednom místě: ve svém spojení s přáteli. Potřebuji skupinu, své „přátele“, neboť neumím začít milovat celý svět. Skupina pro mě představuje celé lidstvo, a ve skupině mohu procvičovat všechny mé vnitřní kvality.

Pokaždé, když se snažím s přáteli stmelit, odhalím uvnitř rozbíjení, nenávist a odpor druhých, a provádím vnitřní  přezkoumání. Mohlo by být, že tato zkoumání stále patří k práci „v Egyptě“ nebo dokonce „předtím“. Na tom nezáleží.

Teď neumíme jasně rozlišit tyto fáze. Celkově nedokážeme vidět jasně nic, dokud Egypt neopustíme. Jen poté porozumíme, čím jsme právě prošli. Vždyť tato práce je prováděna v temnotě, pod nadvládou egoistických tužeb, kdy se v nich nějak snažím existovat, společně s nimi či proti nim. To je důvod, proč jsou nám tato zkoumání nejasná.

[40542]
Ze 2. části denní lekce kabaly 13/04/2011, Zohar