Otázka: Nikdo nečekal takový prudký průlom, ke kterému najednou v šíření kabalistické vědy v Izraeli a po celém světe došlo. Jaká je prognóza na příští rok?

Odpověď: Nemusíme  dělat vypočet na delší dobu. Musíme pouze pracovat a snažit se udělat všechno, co na nás záleží.

A to, jak na to bude reagovat svět, není naše starost, zůstává to na vyšší síle, vyšším systému. Když jsem udělal všechno možné, otevře se další stav. Pokud myslím na odevzdáni, nemusím vypočítávat, jaký bude v mých pocitech. Musim pouze uvažovat, jak správně šiřit kabalu – metodiku nápravy.

Možná, že jako odpověď na naši snahu, přijde těžká, stagnační doba, nevíme, co se uvnitř Něj připravuje, jaké národy začnou svoji nápravu dřív. Všechno se může náhle změnit.

Proto nebudeme dělat žádné prognózy na rok dopředu. Ať přijde všeobecná náprava dnes!

Z lekce „Úvod ke knize Panim Meirot“ 26.07.2010

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Otázka: Jak se mám připravit na Celosvětový Megakongres, který se bude konat na konci tohoto týdne, abych tam přijel jako na královskou hostinu?

Odpověd: Měli byste sehnat takové síly, abyste na našem setkání na kongresu, aspoň krátce, pocítili duchovní život.

Duchovní život je ve spojení; když vybudujeme duchovní nádobu – spojení mezi námi – a uvnitř té nádoby, společného přání, pocítíme duchovní svět, jednotu protikladu.

Mezi přáním a světlem existuje rozpor, odpor, ale povrch toho je jednota, protože si to přeješ a míříš k tomu.

Jako odpověď na takové přání přichází světlo, i když člověk není připraven ho uchovat nastálo, ale krátce se s duchovním světem spojit může.

I kdyby pak propadl – není to tak hrozné! Muže se dokonce stát to, že už nesestoupíme a budeme postupovat dál a bude to první duchovní poschodí.

Já si myslím, že jsme toho schopni – máme všechno, co je zapotřebí, máme přípravu, máme vybudován vnější systém a spojení mezi námi. Všechno je připraveno – zbývá realizace! A tohle je pouze na Vás!

Dokážeme to ucítit, když se budeme silně snažit se mezi sebou spojit. Uvnitř spojeni je duchovní život, život v odevzdání nad osobním egoizmem.

Důležité je to pocítit, ale nezačít se tím naplňovat! – pak spadneme ihned.

Ale když ucítíme duchovní život a budeme se bránit ho používat egoisticky, budeme ho používat pouze k odevzdání, pak odhalíme Vyšší světlo.

Z lekce „Předmluva k „Panim Meirot““, 18.07.2010

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Otázka: Jak můžeme v průběhu kongresu nezapomínat, že nás světlo ovlivňuje, pokud budeme pracovat správně, že tma je nedílnou součástí práce, a skupina je to, co nás drží během období tmy?

Odpověď: Před takovým velkým kongresem, jaký zažijeme za několik dní, stejně jako v průběhu a po něm, člověk prochází různými stavy: vzestupy a pády. Člověk by měl být šťastný, že se v něm změny odehrávají. A čím rychlejší a intenzivnější tyto změny jsou, tím lépe.

Náš jediný zájem by měl být ve spojení s ostatními, místo hledání v sobě a analyzování svých pocitů. Měli bychom se neustále snažit spojit se společným polem, a nechat se ovlivňovat skupinou bez dalšího zdůvodnění.

Dejte pro teď stranou všechny chytré úsudky. Kongres není čas, kdy by člověk měl sedět sám v koutě a zkoumat, co ten či onen stav znamená. Jinak zbude „víc slov než činů.“ V době, jako je tato, mají činy největší význam, jak je psáno: „Uděláme a uslyšíme!“

Všechno na kongresu bude záviset na tom, jak moc se začleníte do skupiny jako malé dítě, které je mezi dospělými. Nemyslí hlavou, prostě je chce napodobit. Když se smějí, směji se. Když pláčou, pláču. Když poslouchají, poslouchám. A dělám to proto, protože od nich chci získat inspiraci! Pak bude úplně jedno, kdo je začátečník a kdo je znalý a zkušený, kdo je malý,a kdo je velký. Jen se snažte naladit na prostředí a budete cítit, jak dostáváte sílu odevzdání nad vaším rozumem.

Z první části každodenní lekce kabaly 21/7/2010, „I byl večer a bylo jitro“

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Každý člověk je Stvořitelův dělník, i když to neví nebo necítí. Předpokládejme, že vaše „auto“ má motor, který jej pohání. Ve skutečnosti je to Stvořitel, který s ním pohybuje, tím že vás popohání utrpením zezadu a láká vás potěšeními zepředu. Proto se vaše „auto“ valí ať už chcete nebo ne, tím jak ujíždí od utrpení ve směru potěšení.

Nicméně, přijde čas, kdy dostanete „Jeep“, kterým Stvořitel nepohybuje. Musíte Ho sami požádat, aby nastartoval motor. A když od Něj dostanete sílu, můžete se pohnout ze svého místa pouze do té míry, do jaké jste ho požádali. Jinými slovy, vy a On pracujete jako partneři.

Zpočátku jste nevěděli, kam jste měli namířeno, proč, nebo za jakým účelem. Prostě jste jeli dopředu, aniž byste o tom přemýšleli. Prožili jste mnoho životů tímto bezvědomým způsobem. Pohybovali jste se kupředu, ale jen jako zvíře, které utíká před ranami. Je psáno, že takový život je zvířecí existence, což znamená, že nevíte, odkud vaše touhy pocházejí, a proč jednáte tak jak jednáte. Všichni lidé žijí tímto způsobem, prozatím.

Nicméně, poté získáte bod v srdci a objeví se spojení s Vůdcem. Začnete ho vědomě žádat, o svůj pokrok. Nyní si přejete osvojit si cestu a dosáhnout cíle, nejen se zbavit utrpení a přijímání rozkoše. Je pravda, že vás to nyní zajímá. Tento cíl není propojen s radostí, na čem záleží je, že to je pravda. V současné době jste uváděni do pohybu lží. Proto žádáte aby vám byla dána síla Světla, abyste mohli postupovat navzdory svým pocitům.

Člověk přichází ke studiu, přičemž opouští postup od „hořkého ke sladkému“ a vstupuje do pohybu od „lži k pravdě.“ Navzdory svým pocitům se pohybuje od úvah o pocitech k úvahám o mysli.

Nicméně, tato doba je potřebná dokud „nenastartuje auto a nezačne se pohybovat.“ Musí také projít „testem“ a získat „řidičák“. Tomu se říká „doba přípravy“, která trvá dokud nejste nakonec schopni usednout do auta a jet.

Z čtvrté části každodenní lekce kabaly 13/07/2010, „Úvod do knihy, Panim Meirot uMasbirot“

Filed under: Cesta, Duchovno - Žádné komentáře→

Člověk který ještě neporozuměl stylu Kabalistických spisů, zažívá těžkosti když se je snaží pochopit. Při čtení slov jako je „Přikázání“, „Stvořitel“, „potěšit Stvořitele“, „strach z hříchu,“ a tak dále, moderní světský člověk neví, kde je, a o čem text opravdu je.

Ve skutečnosti je celý problém v tom, že nevíme jak číst text správně. Kabalisté používají tento styl projevu z generace na generaci již od dob Abrahama, který jako první rozšířil moudrost kabaly (ačkoli to byl Adam HaRishon, který ji objevil.)

Ti, kteří vnímají spiritualitu, chápou, o čem knihy mluví, chápou, že existuje vůle přijímat, jejímž jediným cílem je získávat pro sebe sama, a oddávání se této touze se nazývá „hřích“, protože toto chování je opak Stvořitele. Na druhou stranu přijímání za účelem odevzdání dělá z člověka toho, kdo je podoben Stvořiteli, a toto je nazýváno „Micva.“

Nicméně to nemá nic společného s fyzickou činností v tomto světě. Micva (duchovní zákon / přikázání) se nevztahuje na fyzické tělo. Týká se našich vnitřních tužeb, vztahu k Vrchnímu světlu, Stvořiteli, a nikoli hmotnému světu.

Všechno toto bylo zřejmé mudrcům, kteří napsali Tóru a žili podle jejich zákonů před 2000 lety, protože dosáhli, ovládali a vnímali spiritualitu. Oni chápali, co bylo napsáno a nepletli si to s tělesnými činy. Avšak po zničení chrámu nastal obecný pokles a člověk přestal cítit Stvořitele.

Od té doby lidé začali vykládat knihy (Tóry) ze svéhopohledu, který byl pouze materiální a připisovali je našemu světu. Přeložili slova a věty, myslíce si, že se týkají činů a vztahů v našem světě.

Bylo to období duchovního exilu, ale nyní se chýlí ke konci. Musíme se znovu vrátit k odhalení Vrchní síly, k našemu spojení s ní, a ke vzájemnému odevzdání. Proto musíme pochopit, že neexistoval žádný jiný způsob, jak psát tyto knihy.

Následování zákonů Tóry znamená používat Vrchní světlo, aby napravilo mých 613 tužeb, což znamená provést 613 micvot Tóry. Pokud člověk převádí všeho, co čte (všechny termíny, které slyšel od dětství – Tóra, přikázání, hřích, atd.), do duchovního jazyka a duchovních definic, nebude mít žádné potíže pochopit, o čem kabala hovoří.

Jazyk a jeho definice zahrnují jeden jednoduchý systém základních přírodních zákonů, vždyť slovo „Stvořitel“ znamená „příroda“. Kabala je proto věda, která zahrnuje veškerou realitu, včetně našeho světa.

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem dostal: Jak se ve stavu poklesu mohu držet cíle tak pevně, že budu schopen pokles obrátit ve vzestup a padat, když budu sám chtít, místo aby mě Stvořitel vrhal dolů? 

Moje odpověď: Potřebuji tento pokles kontrolovat a sám se rozhodnout, že je pád nezbytný. Musím se na pokles připravit předem, jako se člověk připravuje na lékařský zákrok. Co mi pomůže, abych během poklesu „neztratil hlavu“ a nespadl pod autoritu mých přání?

Spojení s cílem mi pomůže cítit sestup a pozvednout se místo toho, abych se ztratil. Nejsem schopen si toto zaručit sám, a proto potřebuji spraávné prostředí, které mě bude podporovat, když následkem svých tužeb, které jsou příliš velké na to, abych je zvládl,  ztratím kontrolu.

Když přijde čas, aby se narodilo duchovní embryo, čas k přechodu na stupeň krmení, (toto embryo) zcela ztrácí svůj současný stupeň tím, že se obrací „hlavou dolů“. Takže jak je během narození schopno spojit tyto dva stavy? Jak zajistí, aby se z něj nestal potracený plod, ale aby místo toho přilínalo ke Stvořiteli na vyšším stupni, a aby bylo zrozeno do nového světa? Kvůli tomu jsou nám dány odlišné Rešimot (duchovní záznamy, geny): Rešimo de Aviut (vzpomínka na touhu) a Rešimo de Hitlabšut (vzpomínka na Světlo).   

Ukazuje se, že se bude vždy schopen připojit ke dvěma stupňům zároveň! To je  to, co mi pomáhá, abych byl narozen.

Z čtvrté části každodenní lekce kabaly, „Uvedení do knihy Panim Meirot uMasbirot“

Filed under: Duchovno, Evoluce - Žádné komentáře→

Filed under: Duchovno, Spojení - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem obdržel: Jak uvnitř nás rozeznáme„Mojžíše“?

Má odpověď: „Mojžíš“ uvnitř člověka je nejbližší místo k Stvořiteli, nebo kontaktní bod se Stvořitelem. Pokud člověk správně postupuje, chrání a stará se o tento bod, jako by to byl jeho nejvzácnější klenot. Vždyť jej spojuje se Stvořitelem.

„Mojžíš“ je vlastnost, která je nejblíže duchovnímu světu. Veškeré ostatní body touží po duchovním světě jen někdy a za určitých podmínek, na jiné úrovni Aviutu (síle touhy), a kvůli různým důvodům, kdežto „Mojžíš“ uvnitř člověka je opravdu odán cíli.

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem obdržel: Jak může člověk hřešit v úplně první fázi dvojitého skrytí (jak je zmiňováno v bodě 58 Úvodu do studia deseti Sefirot)? V tomto bodě spiritualitu skutečně nepozoruje; aby zhřešil, člověk musí být schopen rozumět tomu, co dělá.

Má odpověď: Kabala tvrdí, že jsi zločinec od začátku; narodil ses tak. Všichni jsme zločinci! Ale nemusíme být chytáni, protože už jsme uvězněni tím, že jsme na tomto světě. Vše co můžeme udělat je, že si uvědomíme, že jsme uvěznění zločinci, a že je nám tento stav dán od samého počátku. Přeje-li si někdo opustit vězení, může jít, dveře jsou otevřené! Avšak aby se tak stalo, člověk musí změnit sám sebe.

Naše hříchy a chyby nám odhalují, nakolik jsme Stvořiteli protikladem. Pokud je tak ale nevidíme, pak není žádných hříchů nebo chyb. Toto je fáze nazývaná „Řízení odměnou a trestem“. Odměna je možnost jednat ve smyslu dávání. Trest je její nedostatek.

Hříchy jsou důsledkem dvojitého skrytí; chyby jsou důsledkem jednoduchého skrytí. Jedno skrytí je přes „Není nikoho jiného kromě Něj,“ a druhé přes „Je dobrý a koná dobro“.  Chybujeme-li v obou, je to nazýváno hříchem. Chybujeme-li v jednom z nich, jedná se o chybu.

Proto je snadnější napravovat chyby. Napravováním chyby napravíme polovinu hříchu a bude snazší napravit jej v plném rozsahu, protože nyní se hřích stal chybou. V podstatě stále napravujeme chyby, protože dokonce i hříchy se nejprve změní v chyby a jsou skutečně napraveny jen tehdy, začneme-li dostávat za účelem dávání. Tomu říkáme pokání z lásky, spíše než ze strachu.

Z třetí části každodenní kabalistické lekce 13/06/2010, Úvod do studia deseti Sefirot

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem obdržel: Co je to „víra“ před překročením Machsomu (bariera duchovního světa)?

Moje odpověď: Než osoba překročí Machsom a vstoupí do spirituality, nemá víru. Pojetí víry v kabale je zcela odlišné od toho, co je považováno za víru v běžném životě. V kabale jsou všechny tyto pojmy definovány na úplně jiné úrovni.

Víra je vnímání Stvořitele. Pokud cítím Stvořitele, věřím v Něho. Všimněte si, jak rozdílné to je od toho, co jsem si myslel předtím. V našem běžném životě je víra něco, co nevidíme ani neznáme, ale věříme jako by ve skutečnosti opravdu existovala.

Kabala říká, že to není víra, ale pouhá fantazie. Kabala spoléhá výhradně na realistické, skutečné vnitřní pocity: Pokud cítím Stvořitele, dostanu sílu k práci proti svému egu. Jedna síla proti druhé, pozitivní proti negativní. To je to, co nazýváme „víra nad rozumem“, tedy víra nad egoismem a pocity v něm. Povznáším se nad to všechno, protože jsem schopen používat Vyšší rozum a pocity. Přesto, když je nemám, jak mohu pracovat? Na základě vyprávění někoho jiného?

To není to, co nazýváme vírou. Je to hra, kterou lidé hrají v tomto světě, protože neznají lepší způsob, jak se ujistit. K dosažení víry musíme dosáhnout odhalení. Moudrost Kabaly je odhalení Stvořitele stvořením, a to se nazývá „víra“.

Z první části každodenní lekce kabaly 11/06/2010, Shamati # 50

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→