Vše je výsledkem našeho snažení. Nečekejte, až se něco změní samo od sebe. Pouze naší snahou sjednotit se na sebe přitahujeme světlo.  Čím větší úsilí, tím silnější je vliv světla a naopak. Světlo zůstává v absolutním klidu, pouze tehdy, když společně usilujeme o jednotu, nutíme ho, aby nás sjednotilo.

Přibližujeme se jeden k druhému a tím se přibližujeme k světlu. Tím, jak se od sebe vzdalujeme, vzdalujeme se i od světla. Naše úsilí není nikdy zbytečné, a „korunkou ke korunce se hromadí do velkého kapitálu“. Pokaždé, když se snažíme sjednotit, světlo nás ovlivňuje a přestože se poté jeden druhému hned vzdálíme, náprava, ke které došlo díky světlu, přetrvává, nic není ztraceno a my se posuneme k dalšímu kroku.

Tyto procesy „komprese“ a „expanze“ jsou jako vstup-výstup či jako tlukot srdce. Sjednotíme se, světlo nás ovlivní, napraví naše spojení a okamžitě vyvolá další nenapravenou úroveň. Musíme znovu vyvíjet úsilí, dávajíc světlu příležitost nás znovu sjednotit a náprava znovu vyvolá další nenapravený stav. A tak to jde stále dokola, dokud není všech 125 náprav hotovo.

Pokaždé se nad svou nenapravenou touhu povznesu a pozvednu ji k nápravě. Prvním krokem je okamžik, kdy můj bod v srdci překročí Machsom. Pak přitáhne část touhy přes Machsom, část která může být výše (víra nad rozumem, Bina nad Malchutem). A tak dále, dokud postupně nepřenese přes Machsom celou mou touhu, kousek za kouskem, být nad ní, získat kvalitu odevzdání nad přijímáním. Jedná se o úroveň Hafetz Hesed či Bina, odevzdávání kvůli odevzdávání se. Nyní se veškeré mé chyby stávají klady a mé hříchy chybami.

Poté se přesunu k další fázi: Skrze úzkou díru v další bariéře se prorvu pod doménu lásky k ostatním. Můj bod v srdci je ten první, který to udělá, a pak jsou všechny části mé touhy přeneseny do této úrovně. Do té míry, do jaké jsem schopen je využívat pro lásku (naplnění) ostatních, přetvářím ego do touhy přijímat kvůli Stvořiteli.

Pokaždé pracujeme s naším egem cestou k většímu spojení přitahováním světla a dychtěním po ekvivalenci formy. Toužím a Stvořitel na mou touhu odpovídá tím, že se postará o všechny činy.

[21610 ]
Ze 4. části každodenní kabalistické lekce 9/20/2010, „600 000 duší“

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Otázka: Baal HaSulam říká, že mu byla dána výsada zveřejnit kabalu, protože žil v jedinečné době, v generaci úplného odhalení Stvořitele. Nicméně, lidé začali studovat jeho spisy teprve nyní, o 60 let později. Proč trvalo tak dlouho, než lidé začali hledat jeho knihy?

Odpověď: Existuje čas předání dolů, a existuje čas pro přijetí dovnitř. Samozřejmě, dnes teprve začínáme objevovat jeho metodu. Před třiceti lety, byly jeho knihy studovány méně než 10 studenty z celého světa. Nicméně, dnes jsou tyto texty studovány stovkami tisíc lidí. Knihy byly přeloženy do mnoha jazyků a jsou k dispozici prostřednictvím internetu.

Zpoždění, ke kterým došlo v minulosti ukazuje, kolik práce stále musíme udělat tak, abychom tyto zdroje dostali blíže k masám, přizpůsobili je a probudily k nim veřejnost. My jsme médium, které stojí mezi zdroji a lidmi. Proto musíme pracovat tak, abychom dostali jedno k druhému a učit lidi, jak správně používat metodu zjevení Vyšší moci.

Z 4. části každodenní lekce kabaly 16/9/2010, lekce pro Vzpomínku na den odchodu Baal HaSulama

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Člověk potřebuje sílu Tóry, aby odhalil sebe a realitu ve vztahu ke Stvořiteli. Být v blízkosti Stvořitele znamená být Mu podobný, ke kvalitě odevzdání a lásky. Tato vlastnost se člověku odhaluje přes jeho postoj k bližnímu, to znamená přes někoho, kdo je mu blízký tím že mají v životě stejný cíl. Toto je správné kritérium pro sebe-analýzu a měření Vašeho vztahu ke Stvořiteli.

Cíl (blízkost Stvořitele, zjevení Stvořitele, a jednota s Ním) je dosažen ve dvou fázích:
1. Kvality člověka se projevují jako zlo, protože mu neumožňují dosáhnout cíle.
2. Síla nápravy, světlo, je odhaleno uvnitř jednoty mezi lidmi, kteří aspirují k cíli. Potom zlý sklon, lidská přirozenost, mu pomáhá spojit se se Stvořitelem.

Zpočátku se nedostatky egoismu (Klipot) jeví jako velké překážky. Nicméně, jak postupujeme tak objevíme schopnost transformovat je na dobro. Všechny se stanou našimi body nezávislosti (Klipat Noga), které nám umožňují růst.

Na pravé straně máme Stvořitele, a na levé straně – Klipa. Formujeme sami sebe z obou z nich, a tím vytváříme naši nezávislou formu podobnosti se Stvořitelem. Když se síly světla a síly temnoty navzájem propojí správně, vedou k formě Adama, člověka, v nás. Lidská bytost v nás je míra naší podobnosti se Stvořitelem.

Vše je provedeno světlem. Odhaluje sílu zlého sklonu v nás, stejně jako jeho vlastní síly s cílem rozvíjet egoismus. V důsledku toho odhalíme jejich jediný zdroj – Stvořitele, a rozdíl mezi dobrem a zlem nebo Světlem a tmou zmizí. Všechny síly a kvality tvoří obraz jediné reality, Zdroje.

To představuje všechno z vědy Kabaly: zjevení Stvořitele stvořením, nebo spíše, uvnitř stvoření.

Z 1. části každodenní lekce kabaly 14/9/2010, Rabášovi spisy

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Malchut se chce podobat Bině a dosahuje toho prostřednictvím Zeir Anpinu (ZA). ZA je pro ní vzorem. Schopnost být si podobna se ZA naznačuje, že je schopna podobat se Bině.

To samé platí pro nás. Pokud chci být jako Stvořitel,  musím vstoupit do skupiny, stát se její nedílnou součástí, účastnit se společně se všemi, každého ovlivňovat a naoplátku se nechat ovlivňovat. V této změti, ve spojení mezi námi, si osvojím novou formu sjednocení s ostatními. Tato podoba, do které se obléknu, připomíná Stvořitele.

Filed under: Duchovno, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Odpověď: Je to tím, že se mění Kli (nádoba). Auto nikam nezmizí, ale má touha vzroste a přijaté potěšení z vlastnictví nového vozu už ji nadále nenaplní. Změna touhy je kvalitativní, ne kvantitativní. V duchovním růstu jde spíše o kvalitu, než o kvantitu.

Auto, zaparkované u mého domu, je stále nové a nádherné, ale už mě po týdnu nadále nevzrušuje. K tomu dochází proto, že se uvnitř nás formuje další touha („jazyk prvotního hada“), která má za následek, že si člověk klade otázku „Co mě tato koupě dala?“ Ani tuto otázku nezaznamenáte, přesto se ve Vás probudí a zhatí všechnu Vaši radost.

Po rozpadu či pádu Stromu vědění, se v každém druhu potěšení objevil bod, který jej spojuje se Stvořitelem. Když je vaše touha uspokojena, tento bod se zeptá, zda jste dosáhl věčného potěšení. Nutí vás okamžitě hledat jiný způsob, jak se uspokojit. Tímto způsobem postupujeme celou svou historii, vyvinuli jsme se právě kvůli tomu. Tím se člověk liší od zvířete: rozením nových tužeb.

Podvědomá potřeba být si se Stvořitelem podobný nás stále táhne kupředu, od dob, kdy jsme vylezli z jeskyní, až do dnešního dne, a je to výsledek prvotního hříchu. Naše touhy (Adam a Eva) by zůstaly zvířaty, pokud by člověk uvnitř nás neustále nerostl. Pokud jde o Stvořitele, začneme cítit stud, protože si uvědomujeme, jak se od Něho lišíme. Hanba nás nutí dávat si tuto otázku, „Co jsem z toho získal?“ Podvědomě si myslíme, „Proč potřebuji nové auto, snažím-li se dosáhnout Stvořitele?“ Dokonce, i když si nejsme našeho spojení se Stvořitelem vědomi, pochází trýznivá prázdnota uvnitř nás od Něj.

Ze. 4.části denní kabalistické lekce 9/2/10, „Úvod do knihy Panim Meirot uMasbirot”

Filed under: Duchovno, Evoluce, Z ranní lekce - 1 komentář →

Ve skutečnosti není rozdílu mezi Stvořitelem a skupinou, ten existuje pouze v našem egu. Utajen je přede mnou pouze jeden element: zdroj potěšení. To je důvod, proč vidím skupinu namísto Stvořitele.

Je tomu tak v zájmu mé vlastní spásy, protože tak si k nim mohu vytvořit nesobecký vztah, který není poškozen potěšením, jenž mi mohou poskytnout! Proto jsou mi radost a naplnění, které ve skupině existují, skryté. Jsem tak schopen si s nimi vybudovat vztahy pomocí svého svobodného, nezávislého jednání.

Pokud by Stvořitel sám sebe a svou lásku ke mě odhalil najednou, zavázalo by mne to ve všem a přišel bych o možnost používat svou svobodnou vůli. Když je mi Stvořitel skryt, jsem na něm nadále zcela nezávislý: Cítím-li, že mám ke skupině blízko, přiblížím se jí, když ne, vzdálím se jí; mohu si o nich myslet, cokoli chci. Utajení je ze strany Stvořitele velkou laskavostí. Dělá to pro naše vlastní dobro, aby nám tak umožnil vybudovat sebe samotné.

Utajování mi dovoluje zůstat neutrální a vytváří mou individuální povahu a hodnoty. Jen se mi zdá, že jsem obklopen skupinou cizích lidí. Ve skutečnosti je to má vlastní duše, mé duchovní Kli!

Z 1. části denní kabalistické lekce 9/1/10, „Co je při práci den a noc?“

Filed under: Duchovno, Vnímání, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Filed under: Duchovno, Jednota, Prostředí - Žádné komentáře→

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Filed under: Duchovno, Spojení - Žádné komentáře→

Otázka:  Když je člověk obklopen velkou skupinou, kde je podporován a starají se o něj při jeho pádu, je to skvělé. Ale co ti ostatní, kteří žijí odděleně, daleko od nejbližší kabalistické skupiny, v prostředí, které je spiritualitě vzdáleno,  jako například Evropa?

Filed under: Duchovno, Z ranní lekce - Žádné komentáře→