Má odpověď: Právě teď máme realizaci našeho cíle na dosah ruky a to je důvod, proč věnujeme spojení mezi námi tolik pozornosti. Konečným cílem je přilnutí ke Stvořiteli podle zákona o ekvivalenci formy, což znamená, že se musíme stát „Člověkem“, Adamem („podobným“ Stvořiteli).

Nejdříve je zapotřebí připravit naši duchovní nádobu (Kli), aby byla podobná nádobě Vyššího. Je to jedna nádoba pro všechny; všechny její části by se měly sjednotit jako jeden muž s jedním srdcem. Bude obsahovat všechnu naši nenávist, zášť, ctižádost, hrdost i touhu po moci; musíme se nad to vše povznést a spojit se, abychom se stali Stvořiteli podobnými, čímž k němu přilneme.  

Zdá se nám, že Stvořitel je kdesi vně nás, ale ve skutečnosti je nám zjeven uvnitř naší společné duchovní nádoby, kterou mezi sebou budujeme. Proto, abychom dosáhli správné perspektivy, musíme vše vnímat, jako by to existovalo na jednom místě. Tento prostor vytváříme pro zjevení Stvořitele!

Je to přesně to místo, kde se všichni spojíme nad naším egoismem. Náš egoismus zůstává dole a nad ním vytváříme spojení mezi námi. Pokud je naše spojení pevné, založené na síle Světla nápravy, pak v tomto spojení odhalíme stvořitele (Boreh), což znamená „Přijď a Spatři“ (Bo-Re).

Je to něco jiného, než že si představuji, jako by byl kdesi v oblacích a já dělal cosi tady dole, aby se mi na obloze zjevil. Zjeví se právě ve spojení mezi dušemi, mezi orgány duchovního těla, jako vnitřní světlo, které je naplňuje.

Prozatím si lidé myslí, že když mluvíme jen o vzájemném spojení, je od toho Stvořitel oddělen. Je to proto, že si vnitřně nejsou ochotni připustit, že mezi naší prací – studiem, šířením a vzájemným spojením – a  Stvořitelem existuje spojitost.

Každý člověk vnímá Stvořitele jako cosi nadzemského a je ochoten se s ním spojit, ale nepřejeme si spojit se s jinou osobou.  Nechápou, že je to jedna a ta samá věc. Větší vnitřní spojení mezi lidmi se nazývá „Stvořitel“, vlastnost odevzdání, leč lidská podstata s tím člověku nedovolí souhlasit.

Ze třetí části každodenní kabalistické lekce 18/05/2010, článek “Arvut (Svazek)”

Otázka, kterou jsem dostal: Mohl bys popsat svůj první duchovní zážitek, první setkání s Vrchním Světlem? Jaký je tento pocit?

Moje odpověď: První duchovní zážitek je společný všem, protože lidé obecně procházejí stejnými stavy. Když se člověk poprvé setká se Světlem, cítí, že je celý svět naplněn láskou, jako jediná hřejivá síla bez jakýchkoliv omezení. Je to hřejivý a laskavý pocit, a je tak vnímán celý svět. Člověk před sebou vidí obvyklý svět, ale cítí, jako by se vzduch stal hustším, hřejivějším a jemnějším. Je tu pocit, jako že je s ním zacházeno mírně a jemně.

Takový je první duchovní vjem, který ke člověku přijde. Jak je pravidlem, člověk na to zapomene. Nehledě na to, se to odehraje, aby to člověku dalo nějaký důkaz a podporu, aby to uvnitř člověka vystavělo nové nádoby vnímání (Kelim), a tak to umožnilo postup.

Po tomto duchovním zážitku, který je člověku dán Shora, musí člověk vyvíjet veliké úsilí, aby stejného pocitu dosáhl nezávisle. Později budou následovat pocity, které jsou biliónkrát silnější. Avšak člověk je již bude ovládat, rozumět jim a bude s těmito pocity pracovat.

Všechny tyto dojmy, počínaje tím prvním, člověk cítí uvnitř rozvíjejícího se bodu v srdci. Je to uvnitř duchovní nádoby vnímání (Kli), místo aby to bylo uvnitř hranic fyziologického či psychologického fenoménu.

Z osmé lekce na Světovém sjezdu k Zoharu 09/05/2010

Pro člověka, který chce odhalit duchovno, je zásadní, aby se pokusil dosáhnout toho, že „v tvých očích bude vše jako nové,“ jako bych se právě narodil a začínám od nuly. Nevím v jakém světě jsem nebo co jsem. Zatímco čtu článek, nemáme ponětí, o čem mluví, jako bych o těchto věcech nic nevěděl. Mažu všechny předchozí názory, jako bych tu přistál z jiné planety, aniž bych o řádu univerza cokoliv znal. Chci to vnímat nanovo.

Proč? Ve svých naukách nám kabalisté chtějí ukázat, že v tomto světě jsou duchovní úkazy. Avšak jsou nám skryty, protože kdyby v našem světě nic z duchovna nebylo, nenazývalo by se duchovno skrytým. Proto se v naší realitě musíme duchovno snažit rozpoznat. Ale jak to můžeme udělat? Jaký druh zvláštního světla, jaké osvícení mi může pomoct vidět duchovní realitu? Nevím; musím to (teprve) ovládnout.

Kabalisté nám říkají následující: Pokud chcete poznat duchovno, které je v tomto světě skryto, můžete je vnímat v nových vztazích mezi vámi a vaším prostředím. Zde leží vstup do duchovního světa a vy tam můžete proniknout. Díky objevení tohoto otvoru začnete vidět nový svět. Jeho vstup je ve vašem vztahu s prostředím, ale je to nový vztah, který odhalíte neočekávaně.

Náhle uvidíte, že vstup do jiného světa leží ve světě, který vás obklopuje. Nikdo si to neuvědomuje. Je to jako byste šli po ulici a hned za rohem jste v duchovní realitě. Tento vstup se vám otevírá, když se na náš svět díváte jinak, jako by vám byl zcela neznámý. Se svěžím přístupem vnímáte realitu „já a prostředí“ nanovo.

Z Každodenní kabalistické lekce, 30/04/2010, Rabaš, článek 17, 1986

Stvořitel je vaše napravená vlastnost. Stvořitel je odhalován uvnitř vytvořené bytosti, a proto se v hebrejštině nazývá „Bo-re“ („Přijď a spatři“). 

Musíte dosáhnout svého napraveného stavu, svého napraveného já, a pak uvidíte své napravené vlastnosti a budete je nazývat „Stvořitel.“ Stvořitele odhalujete uvnitř sebe, uvnitř svých napravených nádob vnímání. Necítíte nic, co by bylo vně vás.

Celou realitu, vše co existuje, vnímáme v nás, v našich pocitech. Proto Kniha Zohar uvádí, že všechny světy a vše, co je naplňuje, včetně Stvořitele, existuje v člověku. Je to proto, protože to je člověkem cítěno pouze uvnitř. Vše pouze vypadá, jakoby to existovalo venku, vně nás. Tato iluze je nám dána záměrně, abychom skrze kontrast vnímání „vnějšku“ a „vnitřku“ získali schopnost vidět svět, nás a Stvořitele ze strany – stejně dobře jako zevnitř. Pak budeme schopni cítit tvorbu stejně jako On: než byla vytvořena, v procesu, kdy je vytvářena, a v budoucích „vyšších stavech.“

Duchovní vnímání je postaveno na cítění uvnitř tužeb „druhých lidí,“ které k sobě připojujete skrze touhu odevzdávat jim a milovat je. Vaše touha takto roste a do té míry, do které se spojíte s jinými touhami, začínáte odhalovat větší a širší realitu.

V našem světě odhalujeme „Svět Asija,“ kde je každý člověk uzavřen uvnitř sebe, ve své vlastní egoistické touze. Ale když se začínáte spojovat se skupinou, která se podobá vaší touze po Stvořiteli, pak do té míry, do které se spojíte s jejich touhou, odhalíte Svět Jecira.

Tím, že se spojujete s prostředím do jedné úplné touhy, odhalujete vlastnost odevzdání, které jste dosáhli, a to se nazývá „Stvořitel.“ Fenomény, které odhalíte ve své napravené touze, se nazývají Světlo a jejich nejniternější zdroj se nazývá Stvořitel.

Ale pak je uvnitř vás odhalena větší egoistická touha, kterou je vaše „já,“ a tím, že se skupinou snažíte spojit nad touto egoistickou touhou, dosahujete Světa Berija.

Takto odhalujeme všech pět světů. Baal HaSulam píše v „Uvedení do moudrosti kabaly,“ že všechny světy existují uvnitř člověka. Kabalistická věda je odhalením Stvořitele vytvořené bytosti, uvnitř vytvořené bytosti, tedy uvnitř jejích napravených přání (smyslů). Tím, že odhalujeme vlastnost odevzdání, také dosahujeme Zdroje těchto přání, jejich Zakladatele. Toto nejvnitřnější dosažení se nazývá Stvořitel.