Člověk nemůže něčeho dosáhnout či se rozvíjet sám o sobě. Nebude schopen si spiritualitu byť na chvilku udržet. Pokud si člověk myslí, že se může vyvíjet sám prostřednictvím kabalistických knih, udržet se na spirituální cestě konáním nějakých skutků, pak se jedná o sebeklam. Člověk bude lhát sám sobě a marně bude doufat v povznesení. Bez účasti a spojení se skupinou, což se nazývá vzájemná záruka, nemáme naději zůstat ve spirituálním světě ani na chvíli.

A kromě toho být přítomen ve spirituálním prostředí neznamená být v něm fyzicky. Na čem záleží je to, jak silně si člověk přeje být tímto prostředím ovlivňován, jelikož právě to svědčí o jeho touze být pod vlivem Vyšší síly či Stvořitele. Pokud však jen o samotě čte kabalistické texty, nebude pod vlivem Stvořitele, protože všechno, co přečte, prochází skrz jeho egoistický filtr. Knihy bude vnímat, chápat a cítit tak, jak si přeje jim rozumět!

Tak jsem pod vlivem Stvořitele pouze, pokud to, co čtu, ke mně přichází prostřednictvím skupiny. Stvořitel či Světlo “přebývá mezi svým lidem,” myšleno ve skupině, v seskupení duší.

Individuálně nemáme možnost spirituálního rozvoje. Musíme pochopit, že naším jediným nástrojem k odhalení Stvořitele je naše spojení.

Ze čtvrté části každodenní kabalistické lekce 06/06/2010, článek „O významu společenství“

Filed under: Cesta, Duchovno, Spojení - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem obdržel: „Co jsou to tři linie?

Moje odpověď: Levá linka je nenapravená touha, která musí být nejprve omezena (Cimcum Alef). Pravá linka je síla odevzdání, síla světla. Střední linie je výsledkem práce kombinující a spojující obě linie.

Celá naše práce leží ve střední linii, a všechny materiály kabaly o ní hovoří. Pravé a levé linky jsou nám dána shůry, z přírody nebo od Stvořitele. Nebudeme-li pracovat v prostřední linii, zůstáváme jako zvířata, která jednají z donucení těchto dvou otěží: pravé a levé linie. Nicméně, když dostaneme první jiskru z prostřední linie, která se nazývá bod v srdci, je to příležitost, pozvání, jak získat kontrolu nad našimi životy, a přestat se pohybovat jako kůň, řízený dvěmi otěžemi shora.

Musíme předpokládat tyto otěže a stát se „člověkem.“ Bod v srdci je počátek člověka v nás, který bude držet na uzdě své zvíře a směřovat k podobnosti se Stvořitelem. Duchovní práce se skládá výhradně ze sebe-řízení, od vnitřního bodu v srdci ke sloučení se všemi ostatními.

Pak přistupujeme ke všem našim vlastnostem jako k okolnostem, daným shora. Již se neztotožňujeme ani s naším tělem a jeho dědičnými vlastnostmi, ani se Světlem, které jsme dostali k nápravě tohoto těla. To znamená, že přistupujeme k těmto dvěma liniím, pravé i levé, jako k dokonalosti vytvořené Stvořitelem, jako k jeho pozvání začít stavět sami sebe.

Už se neobávám, neraduji se, nebo si nezoufám nad levou nebo pravou linií, místo toho přistupuji ke stavům, které mi jsou dány, jako k příležitosti správně zkombinovat tyto dvě linky, pohybovat se vpřed, řídit mé zvíře a směrovat ho přímo k cíli.

V každém okamžiku se mé zvíře samo vrhá různým směrem, směrem který neznám. Musím si představit cíl: Stvořitele, sloučení s ním a rovnat se mu ve vlastnostech tak nejlépe, jak jen si to jen dovedu představit. Musím zkusit vidět své prostředí jako dokonalý, vyvážený systém, spojený a propojený se všemi částmi stejně a ve vzájemné záruce, tak jako by byl naplněn vyšším světlem.

Pro objasnění cíle, musím opravit své zvíře tak, aby bylo vedeno ve správném směru dvěmi otěžemi. Tato práce se nezastaví ani na vteřinu. Pokaždé, když si představím duchovní cíl jasněji a detailněji, společně s tím si ho představím i ve větším zmatení, protože světlo poznám pouze z temnoty. Musím se vždy snažit směřovat k tomuto cíli, tzn. zasadit se do všeobecného systému jako jeho neodmyslitelná součást.

Proto, když čtu Zohar, musím jednat jako řidič auta, tlačit pedál plynu, sledovat silnici, točit volantem, cítit brzdy a to všechno zároveň. Podobně, když naslouchám tomu, o čem Zohar hovoří, chci si to všechno představit přede mnou. Jako když jsem na cestě, snažím se pohybovat spolu se Zoharem a účastnit se ho.

Jinými slovy, chci vědět, co to studuji, abych se napojil na tento materiál, a byl v tomto procesu. Vědět je spojit se, jako je psáno: „Adam pak poznal Evu (jeho napravenou touhu).“

Z první části každodenní lekce Kabaly 01/06/2010, Zohar

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem obdržel: Co znamená ospravedlňovat Stvořitele? Jak se to v člověku projevuje?

Má odpověď: Člověk ospravedlňuje Stvořitele, celé dílo, celý vývojový proces a Vyšší řízení, když projde všemi 125 stupni, za kterými se Stvořitel ukrývá. Když na sebe člověk bere skrytí, anuluje tím skrytí Stvořitele a vidí, že skrývání zde bylo pro jeho dobro, aby si mohl vybudovat svou vlastní clonu.

Na základě uvedených skrývání člověk dosáhne zjevení, porozumění, vnímání i poznání. Tak se pozdvihne z živé úrovně do lidské. Člověk se skryje tak, že se Stvořitel schovávat nemusí. Je psáno, “Protože Mojžíš zakryl svou tvář, zasloužil si odhalení tváře Stvořitele.”

Stvořitel může být spatřen pouze v Odraženém světle. Když ukryjete svou vůli dostávat potěšení, provádíte na ní omezení, a proto vytváříte Odražené světlo. Pak v Odraženém světle odhalíte Přímé světlo.

Z každodenní kabalistické lekce 28/05/2010, Baal HaSulam, Dopis 1 – 1920

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Pokud nevidíte u svých přátel silnou touhu po spiritualitě, nejste-li zaujat prostředím, či inspirován k odevzdávání, znamená to, že do svého prostředí nic nevkládáte. Začněte investovat do svých přátel a uvidíte, jak vás na oplátku ovlivňují.

Vzorec je velmi jednoduchý: Připojím se ke skupině a všichni společně dosáhneme stavu, kde začneme ovlivňovat jeden druhého. Náš kruh se změní na spirituální nádobu (Kli). Sjednotí se v ní všechny naše touhy po spiritualitě, naše body v srdci, a nad nimi vytvoříme anti-egoistickou clonu, naše vzájemné odevzdání.

Nyní, když se navzájem ovlivňujeme, musíme zjistit, zda tak činíme v zájmu odevzdávání Stvořiteli. Pokud ano, pak máme clonu a Odražené Světlo. Vyšší síla je nám okamžitě odhalena, v závislosti na ekvivalenci formy.

Vzorec je velmi jednoduchý: „Já“ –> skupina –> duše!

Ze čtvrté části každodenní kabalistické lekce 23/05/2010, článek “Ohledně lásky přátel” 

Filed under: Duchovno, Spojení, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem obdržel: Jak prověřím, zda jsem skutečně vystoupil na spirituální žebřík a nepodvádím sám sebe, abych udělal radost svému egoismu?

Má odpověď: Ze Světa nekonečna do našeho světa a zpět vede žebřík, skládající se ze spirituálních schodů, které se odlišují v tloušťce a hrubosti touhy (vůle přijímat) a její clonou, která ji přeměňuje na odevzdání. Všechny rozdíly jsou pouze ve clonách.

Jak stoupám po schodech, moje míra odevzdání narůstá do ekvivalence s tím, které existuje na následující, vyšší úrovni, zatímco má povaha, mé původní vlastnosti zůstávají stejné. Proto každý z nás při svém stoupání po těch samých schodech odevzdává jinak, svým vlastním způsobem.

V našem světě, který se nám zdá vzhledem k spirituálnímu světu jako jeden schod, je 7 miliard lidí a každý z nich je jiný. Podobně je jich 7 miliard na každém ze 125 spirituálních schodů, všechni se liší, ale mají společnou formu. Ve spirituálním světě vše existuje kvůli odevzdání; avšak každý schod se liší druhem odevzdávání.

Zdá se nám, že jediný rozdíl je v množství: větší či menší odevzdání. Nicméně, 125 schodů se neliší v množství odevzdání, ale spíše má každý z nich zcela nezaměnitelný vztah ke Stvořiteli, jiný druh spojení. To je důvod, proč jsou navzájem odděleny.

Z druhé části každodenní kabalistické lekce 25/05/2010, „Předmluva ke komentáři Sulam“

Filed under: Cesta, Duchovno - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem obdržel: Jak je možné anulovat sám sebe před svým přítelem, pokud jediné, co jsem schopen vnímat, je jeho tělesná forma?  

Má odpověď:  Tělesné formě nevěnujte pozornost; tento svět je iluzí (Olam HaMedumeh). Musíte si všímat pouze jeho bodu v srdci. To je to, s čím se chcete spojit. Jeho osobnost může být nepříjemná, nemusí to být někdo, koho byste měli rádi, ale to patří k „animální“ úrovni, jeho a vašim „oslům“ (egoismu).

Když se zaměříte na duchovní cíl a jeho bod v srdci, uvidíte v jeho bodu v srdci planoucí čistou touhu bez jakékoli spojitosti s jeho tělesnými vlastnostmi. Tělo nemá vůbec žádný význam. Na konec je jen zakopáno na hřbitově jako něco zcela zbytečného.

Avšak bod v srdci je Stvořitelem v každém z nás. Stvořitel je v každé osobě na tomto světě. Mezi přáteli v kabalistické skupině se však projevuje otevřeně, protože On je ten, který svádí tyto duchovní body k sobě, aby se sjednotili a došli k Němu. Proto musíte být vděční, že Vám tyto prostředky byly dány.

Ze třetí části každodenní kabalistické lekce 20/05/2010, článek  „Účel společenství“

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Otázka, kterou obdržel: Jak mohu vyjádřit svou lásku k přátelům, pokud zatím nejsem ve spirituálním světě?

Má odpověď: Musíte každému ukázat, s jakým nadšením vše vnímáte, jak si skálopevně stojíte za snahou dosáhnout spirituality, jak se ochotně účastníte práce a šíření kabaly, jak jste připraven spojit se s přáteli a milovat je. To je úsilí, které byste měl vložit.

Musíte být otevřeným příkladem, což povzbudí ostatní. Takto v našem světě jednáme s malými dětmi. Stále jim dáváme příklad a to je vybízí k jednání. Pokud chceme, aby se na nás dítě usmálo, usmějeme se na něj.

Stejně bychom také měli jednat s přítelem. Pokud pro něj něco udělám, v zápětí jsem inspirován jeho reakcí. Dokonce, i když jen předstírám svůj zájem o spiritualitu, zapálí ho to a probudí. Mezitím jeho inspirace doopravdy probudí mě.

Začínám klamem a jeho prostřednictvím jsem skutečně inspirován. Vytvořím si pro sebe přesně takové prostředí, abych převzal jeho touhy jako svůj zákon. Celou dobu své prostředí ovlivňuji, ukazuji svou lásku přátelům, význam cíle, a svou připravenost potlačit sám sebe. Jako odpověď od něj dostávám všechny prvky, které mi pomohou dosáhnout Stvořitele. Obdržím jich tolikrát více, kolik lidí je ve skupině. Skupina mě zásobuje správnými silami, které postrádám.

Ze čtvrté části každodenní kabalistické lekce 23/04/2010, článek „Ohledně lásky přátel”

Filed under: Duchovno, Jednota, Láska, Společnost - Žádné komentáře→

Filed under: Desítka, Duchovno, Duše, Egoismus, Skupinová práce, Stvořitel - Žádné komentáře→