Otázka: Učíme se, že prosit musíme pouze Stvořitele. Co mám dělat, pokud se stydím? Možná nejsem vůbec hodna Ho o něco žádat?
 

Odpověď: Já bych ti nedoporučoval prosit, ale nárokovat. Vy ženy to umíte skvěle. 

Ale pokud budeme mluvit vážně, stydíme-li se požádat Stvořitele, znamená to, že se cítíme být od Něho vzdáleni, nemáme s Ním nic společného.

V mužích hraje na začátku velmi často svou roli jejich pýcha a chovají se jako mladí kohouti: „Proč bych Ho měl o něco prosit? O co prosit?“ Jinými slovy, na jedné straně hanba a na druhé pýcha. Ale oba tyto pocity postupně zmizí. Pokud  se člověk začlení do skupiny, probíhá to dost rychle. Já bych doporučil více drzosti. 

Jestli člověk říká: „ Mám na to nárok a Ty mi musíš pomoci!“ – Stvořitel to má rád. 
 [#26669]

Pouze skupina ti může dát touhu změnit svou přirozenost a pouze Světlo ji může změnit. A jenom poté skutečně porozumíš, co je to dávání!

Dnes se mi zdá, že dávání je jednoduše dávání druhým. To je však  naprosto chybné!

Jak je možné dávat ostatním, jestliže se v duchovnu spojíme v jeden celek bez rozdílu mezi námi? Komu v tomto případě dávám – ostatním nebo sobě?

Proto právě nyní absolutně nerozumíme tomu, co dávání představuje. Zdá se, že se nám nějak tenhle duchovní pojem vytratil. Vystoupám-li na učitou duchovní úroveň a vidím, že se na ní každý s každým sjednocuje, pak se bude zdát, jako by nebyl nikdo, komu dávat – Já jsem všude ten jediný!

Nemůžeme tomu porozumět do doby, dokud nepřijde Světlo a nedá nám tuto duchovní vizi.  My, egoisté, myslíme, že dávání znamená dávat jinému člověku přemožením své chybějící touhy. 

[26944]
Ze 4. části denní lekce kabaly 18/11/2010, “Podstata a účel náboženství“

Co je to konec nápravy? Řekněme, že potřebuji opravit své auto, abych někam dojel. Vezmu ho do opravny a mechanik ho spraví. Jakmile je auto jednou opravené, znamená to, že jsem dokončil opravu (nápravu). Nyní v opraveném autě (nebo jsme-li to my, kteří se napravují, pak s opravenou společnou duší) započneme svou cestu vzhůru. 

O tom však nemluvíme. Hovoříme jen o způsobu, jak dosáhnout nápravy. Kabalisté neříkají, co se stane s napravenou duší.  Pouze nám naznačují, jaké věci nás tam čekají, ale to je dokonce ještě vyšší realita, nad všemi světy, nad světem Nekonečna. 
[26538]
z 8. lekce světového kabalistického kongresu 11/11/2010

Kdo je Stvořitel? Stvořitel je všeobecně vlastnost dávání a lásky. To je důvod, proč je před tebou skryt, protože výhradně dává, zatímco ty jsi egoista, příjemce. Proto ho necítíš. 

Skutečně skrývá sám sebe? Jsi to ty, který ho schovává a nechce ho poznat! Říkáš, “Jen kdybys mi dal egoistické potěšení, které si přeji právě teď. Pak bych tě poznal. Chceš mi dát potěšení dáváním? No, já se chci těšit přijímáním!”

A to je celý problém. Nikdo před tebou Stvořitele neskrývá. Nacházíš se v jeho nitru a není nikoho jiného kromě Něj!  Podívej se však, v jakém druhu světa se vnímáš….

Zříci se svého ega neznamená zříci se svých přání. Jde pouze o popření egoistického úmyslu pro své dobro. Není nutné se nijak omezovat.  Musím omezit pouze mé egoistické úmysly a povýšit své záměry „v zájmu dávání.”  Vlastní touhy se nedotýkáme.
[26827]
Ze 4. části denní lekce kabaly 17/11/2010, “Podstata a účel náboženství“

Účel celé naší práce je odhalit Stvořitele. Postrádáme ho. Kromě Něj není v realitě nic jiného.

Stvořitel je všezahrnující síla, které jsme součástí, i když to nevnímáme. Naše egoistické touhy nerozeznávají Stvořitele. Nejsme vyladěni na stejnou vlnu, nemáme vlastnosti, které má On. Proto pracujeme výslovně na naší touze, kterou je zapotřebí změnit, přesměrovat z důvodu odhalení Stvořitele, aby odpovídala zákonu ekvivalence formy.

Právě teď vidíme, slyšíme, dotýkáme se a cítíme v našich smyslech. Pokud to změníme, rozšíříme rozsah vnímání. Ale to neznamená, že zvětšíme citlivost našich smyslů prostřednictvím přídavných nástrojů jako je radar, rádio, telescop nebo mikroskop. Nezvětšujeme citlivost egoistických přání. Spíše měníme jejich esenci, přepneme z vnitřního vnímání na externí a přidáme vlastnost odhalit věci, které jsou vnější namísto těch, které přicházejí dovnitř.

Pokud se touha změní tímto způsobem, expanduje z pěti fyzických (tělesných) smyslů (pocitů) vidění, slyšení, čichu, chuti a dotyku do pěti duchovních smyslů Sefir: Keter, Chochma, Bina, Seir Anpin a Malchut. Nyní to funguje opačným způsobem: Dávání namísto přijímání a my přijímáme vyšší realitu v nich skrze usilování o dávání.

Přestože s tímto ještě nejsme důvěrně obeznámeni, může se to změnit. To je to, co nám říkají lidé, kteří toto již dokázali a získali úplně nový život.

Právě teď žijeme v realitě pěti smyslů, v obraze světa namalovaného egoistickými touhami. Ale když jednou převrátíme záměr vnímání, vyjdeme z nás ven a začneme chápat novou vnější realitu ve vlastnosti dávání, kterou získáme jako dodatek k vlastnosti přijímání, kterou už nyní máme.

Tohle je nový svět, který se nám odhalí v nových pěti smyslech. Má své vlastní barvy a zvuky, mysl a pohyby duše, má všechno co máme my tady a mnohem víc než to, je mnohem jasnější (čistší) a dokonalejší. To jsou naše pozemské kořeny.

To je to, čeho potřebujeme dosáhnout, to, k čemu chceme dojít. Po všem, naše egoistická touha, která funguje odpovídajícně principu spotřeby, už vyčerpala sama sebe. Náš egoismus se stal více a více zoufalý a my jsme ztratili zájem o “film” který jsme viděli a hodnotili. Už se více nezajímáme o tento životní film a už nás více nenaplňuje.

Dochází k tomu celé lidstvo. Vnímání zaměřené dovnitř už nás více nenaplňuje. Vyčerpali jsme všechny jeho rezervy a teď začínáme usilovat skrze externí vnímání. Pokud pouze jednou změníme naši touhu a přepneme z vnitřního na vnější, uvidíme převrácený svět, svět dávání. Jak je psáno: ”Viděl jsem obrácený svět” (“Olam Afuch Raiti”).

Z denní lekce Kabaly 12/11/2010, Přijď k Faraonovi – 1

Tak tomu bylo před Machsomem. Avšak nad ním existují dvě formy spojení: “dávat kvůli dávání,” úrověň Bina a “přijímat kvůli dávání,” úroveň Hochma and Keter.

Otázka: Jaké je naše vzájemné spojení?

Odpověď: Spojení je když se na tebe podívám a ty začneš chápat o čem přemýšlím. Spojení je když stojíš 30 metrů za mnou a já cítím že jsi za mými zády.

Je mnoho druhů spojení mezi námi, mnoho polí ve kterých se ovlivňujeme. Elektrické, magnetické, biochemické pole, pole tužeb, myšlenek a záměrů. Všechna tato pole nás spojují.

Všechna živá těla kolem sebe vytvářejí pole a my se vzájemně spojujeme našimi poli. Někdy se spojíme, jindy nemůžeme. Vše záleží na objemu do jakého se naše pole shodují.

Jakkoli, existuje speciální, silné a povznesené pole: duchovní spojení mezi námi. Toto pole pojímá a zahrnuje všechno ostatní a to je proč se nazývá “Stvořitel.” Toto je to pole které potřebujeme odhalit, ale v podstatě všechna tato pole naleží k jednomu universálnímu poli které chtěl objevit také Einstein.

Spojuje naše myšlenky a touhy a skrze ně ovlivňujeme jeden druhého. Když se jednou koncentruji na tuto možnost, když toužím odhalit naše vzájemné spojení, objevím náš vzájemný vliv a budu ho chtít využít pro universální spojení.

[25505]
Z rozhovoru o Arvutu 29.10.2010

V materiálním světě má každý své tělo s jeho naplněními. Jsme jeden od druhého odděleni biologickým tělem a psychologicky se každý z nás vnímá jako individuální osobnost.

Ve spiritualitě se vše stále mění přechodem z jednoho stavu do druhého; Světlo a nádoba jsou vždy jiné. „Oblékáme“ se do určitého stavu a podle toho se nazýváme, jako herci, kteří mění kostýmy v nových rolích. Je to jako bychom byli ve sci-fi filmu, kde hrajeme různé postavy.  

Taková představa jako “soukromá, trvalá duše” která existuje samostatně, šplhá po žebříku a zachovává si svou individualitu, není. Je těžké pochopit jak naše „já“ zmizí. Například, v článku “600,000 duší” je řečeno, že každý člověk, který napraví svou duši, poodhalí světu Malchut a bude nazván králem Davidem.

[21985]
Ze čtvrté části každodenní kabalistické lekce 26/09/10 „600.000 duší“