Otázka: Moudrý muž pronesl jednoduchou větu, že člověk by měl získat jak vědění, tak moudrost. A když se ho zeptali: „Jaký je v tom rozdíl?“ – odpověděl: „Vědění se dosahuje čtením knih a moudrost se získává čtením knihy, kterou jsi ty sám.“

Jaká jsem já kniha? Řekněte mi to, prosím.

Odpověď: Život. Kniha života. Zkušenost.

Otázka: To jsem já?

Odpověď: Ano.

Otázka: Co znamená číst tuto knihu?

Odpověď: Nezapomínat, připomínat si, rozumět tomu, jak žiješ.

Otázka: Takže tato kniha je napsána ve mně?
Je psána v tobě tvým životem. Ale nahlédnout do ní, pochopit ji, můžeš jen ty, pokud v ní listuješ.

Otázka: Na jedné straně je tady řečeno „čtení“. Ale teď jste řekl: „Píše se.“ Co to znamená psát tuto knihu ve mně?

Odpověď: Psát znamená, že já sám ji píšu. Každý den, každou minutu, v každém okamžiku řeším nějaké problémy, úkoly, které přede mnou stojí, a přecházím k činům. A tady prostě potřebuji pochopit, jak se to všechno děje, které rozhodnutí je správné, které je špatné.

Otázka: Pokud jde o knihu, kterou je třeba číst, jaké je správné rozhodnutí?

Odpověď: Musím si promyslet, co dělám, co potřebuji, proč a jak, rozhodnout se a jednat.

Otázka: Pak mi prosím řekněte, jak se správně rozhodnout?

Odpověď: Správná rozhodnutí musím dělat tak, jako by byla poslední, definitivní, a už nedostanu příležitost je opakovat.

Otázka: To znamená, že nedáváte právo udělat chybu. Zdá se, že říkáte: „Toto je tvé rozhodnutí, a hotovo“?

Odpověď: Jak napravíš ty chyby? Na chybách se nepracuje. Teď se rozhodnu a je to.

Otázka: Čím se píše tato kniha?

Odpověď: Kniha života se píše pochybnostmi a krví.

Otázka: Krví, to znamená utrpením?

Odpověď: Samozřejmě.

Otázka: Znamená to, že celá tato kniha, bojím se to říct, je pokryta krví. Tedy mými utrpeními, tím, čím jsem prošel já a čím prošlo lidstvo? To je moje kniha.

Odpověď: Ano. Takto žijeme už tisíce let.

Otázka: Je správné takové psaní? Takhle to mělo být napsáno?

Odpověď: Ano. Jiný zápis neexistuje.

Otázka: To znamená, že ničeho nelituji, ničeho, co se stalo, všech těch utrpení, která byla, těch hrozných, nejstrašnější. To všechno bylo nutné, jak se ukazuje, aby byla napsána kniha?

Odpověď: Ano.

Otázka: Řekněte, prosím, co je v ní napsáno na poslední stránce? K čemu nás tato kniha vede?

Odpověď: Vede nás k tomu, abychom otevřeli oči dokořán a dívali se na svět jasně. A viděli bychom, že jsme to jen my, kdo maluje obraz tohoto světa a sebe v něm. A ve skutečnosti nic víc není.

Otázka: Kromě čeho?

Odpověď: Že to všechno určujeme my.

Otázka: Určujeme existenci tohoto světa? Takového, jaký je?

Odpověď: Ano.

Otázka: A jaký je ve skutečnosti?

Odpověď: Žádný není.

Otázka: A co je?

Odpověď: To, co ty definuješ, to existuje.

Otázka: Ale já existuji?

Odpověď: To, co ty definuješ.

Otázka: Takže já definuji, že toto je takový svět, a já definuji – že jsem v něm? To je vše?

Odpověď: To je vše!

Otázka: A co je?

Odpověď: Neexistuje nic, kromě tvého dojmu z toho, jak vykresluješ svět.

Otázka: Připusťme, že mi to dochází, i když to není snadné pochopit. Začíná mi to docházet, a co dál? K tomu mě vede táto kniha?

Odpověď: Ano.

Poznámka: Říkají, že jsme vedeni ke štěstí.

Odpověď: Jaké štěstí?! Tobě někdo říká o nebetyčném štěstí? O tom, že na konci dnů bude nějaké štěstí?

Otázka: A k čemu nás pak vedou? Chce se mi věřit…

Odpověď: K poznání světa, ve kterém se nacházíš.

Otázka: A to mě vedou přes táto utrpení, rány, jen abych poznal tento svět?

Odpověď: Ano.

Otázka: Přece mě za něco bijí. Ne jen proto, abych poznal svět. Něco z toho všeho přece musím získat?

Odpověď: Nemáš z toho získat nic, jen místo na hřbitově. Nic jiného.

Poznámka: Pořád bych chtěl od Vás ještě něco slyšet, nějaký plán…

Odpověď: Nic nepotřebuješ! Takové myšlenky, jako jsou ty tvoje, člověka jenom vtahují do všelijakých nesplnitelných snů, myšlenek a tak dále.

Otázka: Vy říkáte, že je třeba se uklidnit?

Odpověď: Rozhodně.

Otázka: Pokud je to možné, shrňme to. Já tuto knihu života čtu, píšu, prožívám svou knihu života proto, abych dospěl k bodu…?

Odpověď: O nic nežádat.

Otázka: Můžeme se u toho zastavit?

Odpověď: Ano.

Otázka: Takže já neustále žádám, jak se ukazuje. A Vy říkáte: „Musím dojít do bodu, kdy o nic nežádám“?

Odpověď: O nic! Přesně tak – to je svět, to je život a já v něm existuji, abych se uklidnil.

Otázka: Mohu říci, že tím přijímám vše, co ke mně přichází? To je výsledek této knihy?

Odpověď: Ano.

Otázka: Přijímám prostě všechno?

Odpověď: Všechno.

Otázka: Rád bych ještě dodal. Je to všechno dobré, je to něco dobrého? Nebo na to nechcete odpovídat?

Odpověď: Nechci ti říkat, co není. Člověk je velmi vyděšený, a proto stále doufá, že nakonec dostane něco dobrého z toho těžkého života.

Otázka: A Vy říkáte: „Největší dobro je v tom, že ty vše přijímáš“? Je to výsledek mého života a této knihy?

Odpověď: Ano. Výsledkem tvého života je pochopení skutečné podstaty, ve které existuje jasný zákon. A pokud ho plníš, tak ho plníš, pokud ne, tak ne. A do té míry souhlasíš.

Otázka: Jaký je to zákon?

Odpověď: Je to zákon „každému podle jeho práce na sobě samém“.

Z televizního programu „Novinky s Michaelem Laitmanem“, 16. 11. 2023

Originální článek zde.

[#323007]

Filed under: Člověk, Knihy, Práce, Vnitřní práce, život | Add Comment →