Je nemožné postupovat správně, jestliže jste řízeni vlastním názorem, protože jste zcela ponořeni v tomto světě. Budete schopní růst jen, když objevíte existenci dvou rozdílných názorů: Uslyšíte váš vlastní názor a učitelův názor, budete rozumět rozdílu mezi nimi a budete je navzájem porovnávat, abyste vždy šli s vírou nad rozumem a přijmuli učitelův pohled.

Musíte neustále volit a postupovat preferováním učitelova názoru před vaším názorem, navzdory stále se zvětšujícímu vašemu egoismu a navzdory veškerým vnitřním pochybám a argumentům bez ohledu na pravděpodobně zřejmá fakta a zažitou logiku, která vám říká, že nejste v souladu s vaším rozumem ale pod ním či nad ním.

Jestliže se jednotlivec popere se všemi těmito problémy, bude schopný pokročit dále. Jestliže ne, nemá šanci na úspěch. Pouze několik málo jednotlivců dosáhne duchovního světa.

Abychom  mohli vydržet takový vnitřní zápas a jít neustále proti naší logice, potřebujeme podporu skupiny, která stále podporuje  učitelovu autoritu. To znamená, že je nezbytné potlačit sami sebe před skupinou, abychom přijali sílu od skupiny k poražení našeho osobního názoru a k přijmutí učitelova názoru.

Existují tři účastníci v práci: osoba, učitel a skupina. Všechno toto je nezbytné k dosažení odhalení Stvořitele (jenž může být také odhalený z druhé strany) aby se názor učitele a Stvořitele spojil do jednoho. Pak člověk bude schopný pokročit s porozuměním, že skupina a učitel jsou zástupci stvořitele ve vztahu k němu.  Takže, jednotlivec musí vyhodnotit všechny své představy, hodnocení a volby, jen a pouze ve vztahu k nim.

Pokud máte štěstí, uděláte to a posunete se dopředu, jestliže ne, nebudete dokonce cítit, že neděláte správné rozhodnutí a nebudete cítit, že jdete špatným směrem. Nebudete mít, žádné měřítko, kterým byste to poměřovali.

Kdy opravdu „slova, která jdou ze srdce vstupují do srdce?“.  Jestliže si správně vytvoříte názor ve vztahu k názoru učitele, začnete vnímat, co učitel říká.

[43945]

Z 1. části každodenní lekce kabaly 5/25/11, Shamati #25

Otázka: Jaký je rozdíl mezi Myšlenkou stvoření a Stvořitelem?

Odpověď: Vše, o čem se mluví, je bráno se zřetelem na nás. Nevíme nic, kromě toho, k čemu dochází uvnitř přání. A dokonce když odhalíme existenci Světla, “něco z něčeho,” které stvořilo přání “něco z ničeho,” to jsme také založili na přání, které nám odhalí, co se před námi údajně událo. Veškerá naše poznání pochází ze smyslového vnímání hmoty v naší touze.

Z tohoto důvodu, když mluvíme o vnímání, o pocitu uvnitř přání, rozdělujeme celé naše vnímání do tří složek:

• ten, který vnímá (já jsem vnímající),
• ten, který je vnímán (co vnímám od Stvořitele),
• kdo je ten, od koho se vnímá (zdroj pocitu, Stvořitel).

Jak se učím své schopnosti změnit vnímání Stvořitele, kterého cítím v rámci toho, co od spojení se mnou žádá, začínám s ním navazovat spojení a měním vztah mezi námi. Jak vím, co měním? Vychází to z mých pocitů. Jak vím, co cítí a zároveň, jak na mě reaguje? I to vychází z mých pocitů. Vše je založeno pouze na mých pocitech; nemám žádné další vlastnosti vnímání. Vše se nachází pouze uvnitř přání.

Proto říkáme, že HaVaYaH (čtyřpísmenné jméno Stvořitele, “Yod-Hey-Vav-Hey”) jsou čtyři vývojové fáze přání. K odhalení Stvořitele uvnitř člověka (Stvořitele neboli “Bo-Reh”, čemuž odpovídá “přijď a uvidíš”) dochází až poté.

Světy také existují pouze v našem vnímání ve formě odhalování a utajování (“svět” či “Olam” pochází ze slova “Alama” neboli “utajování”). Stejně tak žebřík duchovních stupňů se opět nalézá uvnitř člověka. Skupina, lidstvo, celá realita, svět nekonečna, vše je uvnitř nás. 

Čeho ale dosáhnu prostřednictvím celého svého úsilí, přání učit se kdo a co jsem, kdo je Stvořitel, co ode mě chce a jaké je mé spojení s Ním? Výsledkem všech mých snah a dlouhé cesty, když si uvědomíme všechny nám dané možnosti, dosáhneme jednotného vnímání, porozumění, jednoho pocitu, nazývaného „myšlenka stvoření je přinést uspokojení stvořeným bytostem.“ Tento plán zahrnuje vše: Kdo je Ten, koho stvoření těší, jaký druh je to potěšení, kdo jsou tato stvoření, vše.

Stav, kdy dosáhneme myšlenky stvoření, se nazývá „bod přilnutí“ či „kapka přilnutí“, protože v našem vnímání se vše zaměřuje na bod myšlenky stvoření. Dosáhneme ji prostřednictvím našeho úsilí, když si přejeme spojit se se Stvořitelem, a proto ji nazýváme „kapka přilnutí.“

[43964]
Ze 3. části denní lekce kabaly 25/05/2011, Talmud Eser Sefirot

Odpověď: Učitel by nikomu neměl být osobním manažerem. Neměl by každému vysvětlovat, co je tím, co po nich chce. Může být téměř tak skrytý, jako Stvořitel a nic neříkat. Kdokoli chce, může anulovat sám sebe a názor učitele odhalit.

Mohlo to být pozorováno na chování kabalistů minulosti, skupiny v Kotzku či Baal HaSulama, která svým studentům dávala lekce pouze 1 týdně či dokonce měsíčně. Učitel odhalí svůj názor jen nepatrně a zbytek je práce studenta. Pokud student ví, co má hledat, jak odhalit názor učitele, aby mu pomohl k cíli, bude schopen to udělat. V opačném případě nikoli.  

Spiritualita nemůže být vyjádřena slovy. Jak byste asi mohli vysvětlit, jak nasměrovat tvé srdce k cíli?
[43952]
Z 1. části denní lekce kabaly 25/05/2011, Shamati #25

Proč je stvořená bytost egoistická? Proč myslí člověk vždy na sebe? Proč nás příroda neudělala tak, abychom cítili a milovali každého jako svoje děti, které jsou nám ještě dražší než my sami? Proč jsme nedostali takové vlastnosti? Proč, jako neslavné kukačky, klademe naše vejce do hnízda někoho jiného?

Moudrost kabaly vysvětluje, že je to tak učiněno záměrně, že není nic náhodného na naší neochotě vážit si druhých. Naopak, vidíme druhé jako strašné, nepřátelské a cizí. Je psáno: „Milujte souseda svého, jako milujete sami sebe“, ale co je to za souseda? On není soused, je pro mě tím nejvzdálenějším a nejnenáviděnějším člověkem! Bylo by skvělé, kdyby jen málo z nich zbylo v tomto světě, sloužilo mým potřebám a zbytek může jít k čertu, zemřít. Pak by náš život byl ještě jednodušší, ne? Takto jsme všichni vytvořeni.

Takže, kabala vysvětluje, že tato vzájemná nenávist je nám dána úmyslně tak, abychom se nad ní zaměřili na jednotu, svázáni pouty lásky. „Láska“ znamená, že cítíme druhého, cítíme jeho potřeby nad našimi vlastními, a sloužíme tak abychom je naplnili, nejlépe jak můžeme.

Síla odmítání zůstává mezi námi v podobě nenávisti, jako jakýsi odpor, odporový prvek, který se nachází mezi body mikročipu. Ale my, i přes tento odpor mezi námi, dláždíme cestu nad něj a předáváme mu naší touhu, naši „elektřinu“, touhu být spolu. A tehdy najdeme energii v tomto odporu: energii lásky a osobní účasti.

Budeme vydávat tuto energii, seznámíme se s ní a budeme si ji vědomi, tím, že dosáhneme celé síly přírody, jejích částí, a její nadčasové harmonie. V takovém stavu, nebudeme žít jako jednotlivci, každý ve svém malém prvku, ale mezi těmito prvky, porosteme dál a vystoupáme nad tento odpor. Vzájemná nenávist a láska bude dohromady stavět síť vzájemných vztahů mezi námi, která bude o stupeň vyšší než je dnes.

Právě teď žijeme ve stavu nelibosti mezi sebou, jako samostatné, odpojené, a rozbité odděleně prvky. Na druhou stranu, jak stoupáme, tvoříme jednotu, solidaritu, jednotu mezi námi, a začínáme zažívat tuto síť jako novou, vyšší dimenzi, kde teď začínáme žít. To je to, čemu říkáme věčný život. To je ve skutečnosti vyšší život: nadčasová, dokonalá existence, která leží nad tou současnou, omezenou smrtí, v podstatě nás zabíjející den co den.

To je důvod, proč potřebujeme egoistický odpor na jedné straně a jeho korekci láskou na straně druhé. Toto je místo, kde v sobě musíme konkrétně spojit dvě protichůdné vlastnosti. Láska zvítězí nad nenávistí a umožní nám vystoupat duchovně tak, že se můžeme vymanit z tohoto světa vzhůru, do dokonalosti a věčnosti.
[43582]
Z virtuální lekce, základy kabaly 15/5/2011

Modlitba je spojení člověka s vyšší silou, která vyjadřuje pouze jeho či její vnímání jí.  Jsou lidé, kteří se modlí za lepší život v tomto světě, jsou ti, kteří se modlí za budoucí svět a jsou tací, kteří se nemodlí a ve vyšší sílu nevěří.

Přesto, uvažují o své budoucnosti a každá taková myšlenka je považována za modlitbu. Koho se však táži, je však věc zcela jiná. Je to příroda, osud, něco neznámého, můj budoucí stav, či vyšší síla, která dnes může být zlá a zítra hodná v závislosti na mé žádosti?

Modlitba je můj čin s ohledem na následující moment v naději, že dosáhnu specifického stavu,  tím myslíme, že tato představa zahrnuje různé stavy, ale všechny jsou rozděleny na dvě části podle toho, ke komu se modlím: Je to někdo, kdo se mění a koho mohu přinutit se změnit?

Tak je tomu, když lidé začnou hledat skryté cesty, aby získali kontrolu nad vyšší silou, aby byla více přívětivá a změnila současnou realitu a svět. Toto doufání uplatit vyššího je základem pro všechna mystická a náboženská hledání. Člověk tohoto světa, který žije v jeho či jejím egoismu si myslí, že to je možné.  

Je tu však jiný, velmi unikátní přístup, který říká, že vyšší sílu nelze změnit; spíše musíte vědět,  jak změnit sebe za pomoci sil, které ve vás příroda naprogramovala. To je metoda kabaly, která oponuje všem ostatním metodám. 

Nezáleží na tom, zda si člověk myslí, že je jeden Bůh nebo mnoho, že si sebe představuje tváří tvář přírodě či jiné vyšší síle. Na čem záleží je jeho postoj k ní.

Hledá jak použít přírodní síly, aby změnil sám sebe, aby dosáhl vybraného cíle, což znamená, že vše záleží pouze na něm a jeho spojení s touto silou? Nebo se dívá kolem sebe, hledá jak změnit vyšší sílu, myšleno že přistupuje k vyšší síle a zkouší ji využívat pro svůj osobní prospěch, aby jej odměnila, což se vztahuje k jeho přání změnit celý svět a mít užitek ze všeho co v něm je?
[42598]
Z 1. části denní lekce kabaly 9/5/2011, Shamati #113

Počínaje r. 2005 a dále, jsme se začali soustředit na správné strukturování skupiny. To bylo místo, kde jsme cítili tlak a zjistili jsme, že to je právě to, co potřebujeme, abychom mohli metodu realizovat a vstoupit do duchovního světa.  

Faktem zůstává, že svět do té doby krizi nezažil. Necítili jsme, na co či na koho by měly být naše činy zaměřeny. Společně s krizí však naše skupina cítila naléhavou, dokonce dramatickou potřebu okamžitě metodu uvést do praxe, abychom mohli být příkladem světu.

S každým dnem musíme posilovat naši vnitřní jednotu a externí šíření. Kapku po kapce musíme lidem přinést zprávy, že existuje metoda k nápravě.  Konec konců, krize pohlcující svět je pozvánkou od přírody pozvednout se na další stupeň.

Neměli bychom být jak tvrdohlavé děti, které nechtějí poslouchat svou matku. Ve všem co se děje, bychom měli vidět bezprecedentní příležitost: Nám otevřené dveře, abychom opustili tento omezený, malý svět, zcela prostoupený utrpením, končící smrtí, a vstoupili do věčné existence, světa prostoupeného vyšším Světlem. Musíme vysvětlovat,  objasňovat, že by to mohlo být ve skupině provedeno, společně.

Pravidla skupiny mohou být vidět dokonce i v tomto světě. Vskutku, svět se odhaluje jako celistvý systém, jehož části jsou vzájemně propojeny. Pohledem na něj zjistíme, co se od nás žádá.
[43704]
Z 2. lekce kongresu v Římě, 21/05/2011

Odpověď: To je právě to, co je tam psáno: stav “přijetí přání, které utvořilo svou konečnou podobu.” V realitě existují dvě věci: Světlo a přání. Vše ostatní jsou pouze názvy pro tyto síly.

Když přijaté přání projde změnami, dosáhne nakonec nejnižšího stavu nazývaného „tento svět.” Je to duchovní pojem, což je důvod, proč jej odlišujeme od „našeho světa,“ ve kterém se prozatím nacházíme na úrovni živočišné. Pouze člověk, který cítí, že se nachází v poslední fázi, v konečné podobě egoistického přání, určí svou pozici jako „tento svět.“ To už může být v jistém smyslu nazváno duchovním poznáním, protože si je člověk vědom, kde se podle duchovní souřadnice nalézá. „Člověk z ulice“ však ještě v „tomto světě“ nežije, ale stále ve svém vlastním světě.   

Ze 4. části denní lekce kabaly 24/05/2011, “Úvod do moudrosti kabaly”

Otázka: Kabala mě naučila přijímat všechny problémy, které mi přicházejí do cesty s úsměvem. Je to špatně?

Odpověď: Věda kabaly dává člověku sílu pocítit, že všechny trable mají nějakou příčinu. A nezáleží na tom, zda z neštěstí pláčete nebo se smějete. Nejdůležitější věcí je, že je budete používat prospěšně, pro kroky vpřed. Neštěstí musí být vnímáno jako síla, která vás zavazuje postupovat.

Ale musíme se pokusit postupovat ještě předtím, než dostaneme ránu, stejně jako v kreslených filmech s Tomem a Jerrym, kde obrovská kočka chytá malou myš. Vždy ukazují, jak myš utíká kočce, která už už myš chytí, ale myš pokaždé uteče. Takto bychom měli utíkat směrem k cíli, zatímco problémy nás budou pronásledovat a poběží celou dobu hned za námi. Ale zkuste jim uniknout!

Musíme pochopit, že problémy jsou přesně to, co nám umožňuje běžet na správné místo a velmi rychle. Musíme se snažit být tou mazanou myší.

Z 2. lekce římského kongresu 21/5/11

Otázka: Kde přebývá Stvořitel a vyšší světlo?

Odpověď: O tom je řečeno: „Přebývám mezi mým lidem.“ Co znamená „mezi mým lidem“? Mezi mým lidem je mezi těmi, kteří Mě touží odhalit, sílu lásky a odevzdání, kteří chtějí plnit „miluj svého bližního jako milujete sami sebe.“ Toto je můj lid, mezi nímž přebývám.
[43542]
Z 8. lekce, WE! kongresu 03.04.2011

Upřímně opravdu nezáleží na tom, o jaký druh asistence člověk Stvořitele žádá. Klíčem je žádat každou vteřinou. Kéž nikdy nezapomene, že není nikoho jiného kromě Něj, dobra, které koná dobro. Kéž spojuje každou maličkost, která se mu přihodí, se Stvořitelem.

Člověk si vlastně obvykle myslí, že není vhodná doba žádat o pomoc, předpokládá, že musí nejdříve něco udělat, v něčem uspět na vlastní pěst, něco provést, a teprve poté se obrátit na Stvořitele. Ale v tom všem se mýlí! Není zapotřebí žádných činů. Celá metoda je určena pouze k odhalení Stvořitele. 

Proto čím častěji se k Němu obracíte, tím více se cítíte být na Něm závislí, tím více Ho otravujete, přenesením odpovědnosti za vše co se vám děje na Něj, se o to méně strachujete.

Podle Jeho programu Vás odstrčí, schová se a položí před Vás všechny druhy překážek a skrytí. Bez ohledu na to, vytvořte si zvyk neustále hledat a apelovat na Něj. Je to nekratší a nejspolehlivější cesta.

Nevyžaduje inteligenci, pouze vytrvalost. Nabere-li člověk takový směr a nesejde z něj (za pomoci připomínání skupiny), pak tím, že se neustále obrací ke Stvořiteli, vyšší síle, přírodě, rozhodně zjistí, jak žádat, proč a o co. Pozná Stvořitelovu povahu, na které prosby odpovídá a na které nikoli. Díky jeho neoblomnému přání začít tuto komunikaci, dialog se Stvořitelem, si může začít vyjasňovat, kdo On je.

To je popsáno jako “Dělej cokoli je v tvé moci, jen se nevzdávej.” Tak musíme žádat o vše, dokonce bez přemýšlení, jako dítě, které se chápe po čemkoli, co může, a  dál otravuje svou matku: “Dej mi, dej mi, dej mi!” Tyto žádosti dají prostor ujasněním, o co  má opravdu smysl žádat, kde v tom všem jsou „přikázání“ a „hříchy“, kde je mu dána svobodná volba a jaké jsou odpovědi na jeho činy. Tak se člověk učí.

Je to dobré, protože Vás to nebude mást, a nebudete si myslet, že vše záleží na Vás nebo na prostředí. Spojíte všechny tyto tři „body“ dohromady: sebe, skupinu a Stvořitele, a to vše nasměrujete správným směrem, k vyšší síle, k tomu být na Něm závislí.

Později začnete hodnotit, jak žádáte. Žádáte pro sebe, pro ostatní, či pro Stvořitele? Takto se tomu cestou učíte.

[43288]
Z 1. části denní lekce kabaly 17/05/2011, Rabašovy spisy