Category Archives: Duchovno

Z New York Times: „Kdo jste, lidé Izraele?“

Who_Are_We_Article_NYT_A7

Můj článek: „Kdo jste, lidé Izraele?“ otištěný v New York Times, v sobotu, 20. září 2014:

Kdo jste, lidé Izraele?

Autor: Michael Laitman

 

Znovu a znovu, židé jsou pronásledováni a terorizováni. Jakožto žid, často jsem přemýšlel o účelu tohoto neúprosného utrpení. Mnozí se domnívají, že zvěrstva druhé světové války jsou dnes nepředstavitelná. A přesto vidíme, jak snadno a náhle se stav mysli, který předchází holocaustu, znovu vynořuje a výkřiky „Hitler měl pravdu,“ znějí příliš často a příliš otevřeně.

Ale je tu naděje. Můžeme tento trend zvrátit. Vše, co je zapotřebí, je uvědomit si širší souvislosti.

Kde jsme a odkud přicházíme

Lidstvo je na rozcestí. Globalizace nás udělala na sobě vzájemně závislé, zatímco lidé jsou čím dál nenávistnější a odcizenější. Tato neudržitelná, velmi ožehavá situace vyžaduje rozhodování o budoucím směru lidstva. Abychom pochopili, jak jsme my, židé, zapojeni v tomto scénáři, musíme se vrátit tam, kde to všechno začalo.

Lidé Izraele se objevily asi před 4.000 roky ve starověkém Babylonu. Babylon byl prosperující civilizací, jehož lidé se cítili propojení a jednotní. Podle slov Tóry „Celá země byla jednoho jazyka a jedné řeči“ (Genesis, 11: 1).

Ale jak jejich vazby dále sílily, stejně tak sílila i jejich ega. Začali využívat a nakonec i nenávidět jeden druhého. Zatímco se Babyloňané cítili propojeni, jejich rostoucí ega je stále více odcizovala od sebe navzájem. Chyceni mezi mlýnskými kameny, lidé Babylonu začali hledat řešení své situace.

Dvě řešení krize

Hledání řešení vedlo k formování dvou protichůdných názorů. První navržený Nimrodem, králem Babylonu, byl přirozený a instinktivní: rozptýlení. Král tvrdil, že když jsou lidé daleko od sebe, nehádají se.

Druhé řešení bylo navrženo Abrahamem, proslulým babylónským mudrcem. Tvrdil, že v souladu se zákonem přírody je lidská společnost předurčena stát se jednotnější, a proto se snažil sjednotit Babyloňany navzdory a přes jejich rostoucí ega.

Stručně, Abrahamova metoda byl způsob, jak spojit lidi nad jejich egem. Když začal obhajovat svoji metodu mezi jeho venkovany, „tisíce a desítky tisíc se kolem něho shromáždili, a … Zasadil tento princip do jejich srdcí,“ píše Maimonides (Mishneh Torah, část 1). Zbytek lidí si vybral Nimrodův způsob: rozptýlení, stejně jako hádaví sousedé, když se snaží jít si z cesty. Tito rozptýlení lidé se postupně stali tím, co dnes známe jako „lidská společnost.“

Teprve dnes, asi 4.000 let poté, můžeme začít hodnotit čí cesta byla správná.

Základ lidu Izraele

Nimrod donutil odejít Abrahama a jeho učedníky z Babylonu. Přestěhovali se na místo, které se později stalo známým jako „země Izrael.“ Pracovali na jednotě a soudržnosti v souladu s principem „Miluj svého bližního jako sám sebe“, spojeni nad svými egy objevili „sílu jednoty,“ skrytou přírodní sílu.

Každá hmota se skládá ze dvou opačných sil, spojení a oddělení, které se navzájem vyrovnávají. Ale lidská společnost se vyvíjí pouze pomocí negativních sil – ega. Podle plánu přírody jsme povinni vědomě vyvážit negativní sílu silou pozitivní – jednotou. Abraham objevil moudrost, která umožňuje rovnováhu, a dnes nazýváme jeho moudrost „moudrostí kabaly.“

Izrael znamená přímo ke Stvořiteli

Abrahamovi učedníci se nazývali Ysrael (Izrael), po jejich touze jít Yashar El (přímo k Bohu, Stvořiteli). To znamená, že si přáli objevit Přírodní sílu jednoty tak, aby vyrovnali ego, které stálo mezi nimi. Díky jejich jednotě našli sami sebe ponořené do síly jednoty, vyšší, kořenové síly reality.

K tomuto objevu navíc Izrael pochopil, že v procesu lidského rozvoje zbytek Babyloňanů (kteří následovali Nimrodovu radu a rozptýlili se po celém světě a stali se dnešním lidstvem) musí také dosáhnout jednoty. Tento rozpor mezi lidem Izraele, kteří se formovali skrze jednotu, a zbytkem lidstva, který se formoval v důsledku rozdělení, je cítit i dnes.

Exil

Abrahamovi žáci, lidé Izraele, zažili mnoho vnitřních bojů. Ale po dobu 2.000 let jejich jednota převládla a byla klíčovým prvkem, který je držel pohromadě. Jejich konflikty byly určeny pouze k prohloubení lásky mezi nimi.

Nicméně, asi před 2.000 lety jejich ega dosáhla takové intenzity, že nemohli svou jednotu udržet. Vypukla mezi nimi neopodstatněná nenávist a sobectví a přivodila jim vyhnanství. Izraelský exil je více než vyhnanství z fyzické země Izrael, vyhnanství od jednoty. Odcizení uvnitř izraelského národa je přimělo, aby se rozptýlili mezi ostatní národy.

Zpět do současnosti. Dnešní lidstvo je v podobném stavu, který zažívali staří Babyloňané: stav provázanosti vedle odcizení. Jelikož jsme v naší globální vesnici na sobě vzájemně zcela závislí, Nimrodovo řešení oddělením cest již není praktické. Nyní musíme používat Abrahamovu metodu. To je důvod, proč židé, kteří již dříve realizovali Abrahamovu metodu a byli spojeni, musí oživit svou jednotu a učit celé lidstvo metodě spojení. Pokud to neuděláme z naší vlastní vůle, národy světa nás donutí to udělat násilím.

V tomto smyslu je zajímavé číst slova Henryho Forda, zakladatele Ford Motor Company a notoricky známého antisemity, v jeho knize Mezinárodní Žid – přední světový problém: „Společnost má na něho (žida) velký požadavek, že … začíná plnit … starověké proroctví, že skrze něho všichni národové země by měly být požehnáni. “

Kořeny antisemitismu

Po tisíce letech snah o vybudování úspěšné lidské společnosti pomocí Nimrodovi metody, začínají národy světa chápat, že řešení jejich problémů není ani technické, ani ekonomické či vojenské. Podvědomě cítí, že řešení spočívá v jednotě, že metoda spojení existuje v lidu Izraele, a proto uznávají, že jsou závislí na Židech. Proto obviňují židy za každý problém ve světě, věří, že židé mají klíč ke světu štěstí.

Když izraelský národ poklesl z morálního vrcholu lásky k druhým, započala nenávist Izraele mezi národy. A tak, antisemitismem nás národy světa postrkují ke zveřejnění metody spojení. Rav Kook, první vrchní rabín Izraele, poukázal na tuto skutečnost svými slovy, „Amalek, Hitler, a tak dále, nás probouzí k vykoupení“ (Eseje Raiah, Vol. 1).

Lidé Izraele si však nejsou vědomi toho, že drží klíč ke světu štěstí, že hlavní zdroj antisemitismu je to, že Židé v sobě nesou metodu spojení, klíč ke štěstí, moudrost kabaly, ale neodhalují ji všem.

Povinné zveřejnění metody

Jak svět sténá pod tlakem dvou protichůdných sil – globální síly spojení a dělicí síly ega, upadáme do stavu, který existoval ve starověkém Babylonu před jeho zhroucením. Dnes ale nemůžeme táhnout pryč jeden od druhého, abychom uklidnili naše ega. Naší jedinou možností je pracovat na našem spojení, na naší jednotě. Jsme povinni přidat k našemu světu pozitivní sílu, která vyvažuje negativní sílu našeho ega.

Lidé Izraele, potomci starověkých Babyloňanů, kteří následovali Abrahama, musí aplikovat moudrost spojení, moudrost kabaly. Jsou povinni jít příkladem pro celé lidstvo a stávají se tak „světlem národů“.

Přírodní zákony velí, že všichni dosáhneme stavu jednoty. Existují dva způsoby, jak se tam dostat: 1) cesta světovými útrpnými válkami, pohromami a přírodními katastrofami nebo 2) cesta postupného vyrovnávání ega, cesta, kterou Abraham zasadil do jeho učedníků. Druhá je ta, kterou doporučujeme.

Jednota je řešení

Je psáno v knize Zohar „Všechno stojí na lásce“ (porce, VaEtchanan). „Miluj svého bližního jako sám sebe“ je velká podstata Tóry; je to také podstatou změny, kterou moudrost kabala lidstvu nabízí. Povinností židovského lidu je sjednotit se, aby se podělili o Abrahamovu metod
u s celou lidskou rasou.

Podle Rava Jehuda Ašlaga, autora Sulamu (Žebřík), komentáře ke Knize Zohar, „Je na národu izraelském vysvětlit to sobě a všemu lidu na světě … rozvíjet se, dokud na sebe nevezmou vznešenou práci lásky k druhým, což je žebřík k účelu stvoření. “ Pokud bychom toho dosáhli, najdeme řešení na všechny problémy světa včetně odstranění antisemitismu.

[144065]

Jediná odpověď

Otázka: Jak můžu mít stejný vztah k příteli jako ke Stvořiteli a proměnit kritiku v lásku?
Odpověď: Na toto není žádná racionální odpověď, protože všechny změny v tobě dělá vyšší světlo. Takže stejně jako teď nemáš rád přítele, tak stejně ho za působení vyššího světla začneš milovat. Musíme prosit. Máte hodně otázek na které je pouze jedna odpověď:“Vyšší světlo a výsledek jeho působení“. V tomto je celá metodika:“Stvořil egoismus a dal Tóru pro jeho nápravu“. Tórou se nazývá světlo, které naplňuje celý vesmír. A pokaždé můžeš dostat takovou porci světla, o které si myslíš, že je nezbytná pro nápravu v tobě rozkryté části egoismu. Nic jiného není. Kromě Vyššího světla není žádný jiný lék. Pokud mluvím o působení vyššího světla, mám na mysli, že výsledkem našich úsilí najednou začneš cítit vzájemnost. Díky hledání a různým akcím pocítíš, že světlo je blízko. Přichází k tobě pocity, které jsi dřív neměl a začínáš poznávat, že je to důsledkem působení vyššího světla.

[#142941]

Z druhé lekce kongresu v Soči, 25.8. 2014

Bydliště Stvořitele

Otázka: Je řečeno v Tóře: „Chraňte syny Izraele od nečistoty, aby nezemřeli ve své nečistotě a neposkvrnili Mé bydliště, které je mezi nimi.“ Co znamená: „Mé bydliště mezi nimi?“

Odpověď: V Tóře se vice krát opakuje, že „Já budu žít mezi nimi.“ A o Chrámu se říká: „Můj dům“. Proč? Protože napravené přání, vytvořené námi, je bydlištěm Stvořitele – nádobou, kterou napravujeme a kterou On naplňuje svým světlem.

Je to Jeho bydliště, vždyť Stvořitel se nachází uvnitř obsahu napravených přání a právě tam Jej rozkrýváme.

Ve svých přáních, ve snaze o spojení s bližním, podle principu „miluj svého bližního jako sebe samotného, nacházíme Stvořitele.

[#142609]

Z televizního programu „Tajemství věčné knihy“, 05.03.2014

 

Petrohrad a Soči impuls a průlom

Otázka: Ne všichni mají možnost přijet na kongres do Petrohradu 19-21 září. Jak si mohou přátelé z celého světa navzájem pomoc a připojit se k němu?

Odpověď: Tímto Kongresem se bude zabývat skupina Soči, tj. přátelé, kteří pracovali na šíření metodiky v Soči přes léto. Za tyto 3 dny kongresu budeme muset projít vším, co zažili oni.

Samozřejmě, že tohoto kongresu se nezúčastní pouze ti, kdo přijedou do Petrohradu, ale i všechny naše skupiny a studenti z celého světa. Potom všichni společně, jednotně, pocítíme uvnitř sebe všechno, co zažili oni v Soči a rozhodně obdržíme nový společný úroveň. Stojíme před ním teď a čekáme od něj přípravu k realizaci Petrohradského kongresu.

Není na něj nutné přijíždět fyzicky, vzdálenost od fyzického města nic neznamená. Viděl jsem to na příkladu našich skupin v Jižní Americe, kteří jsou s námi propojeni integrálním spojením a jsou stále připojení k denním lekcím. Naprosto nemají pocit distance.

Stejně tak přátelé ze Soči, kteří mě s čistým srdcem pustili domů po jednodenní návštěvě, abych v tu stejnou noc provedl lekci pro všechny. Cítím, že mají stejný pocit, stejné spojení a naplnění z lekcí.

Takže všichni jsme navzájem propojení, a nikdo nemá problém s připojením ke kongresu. Ten kdo skutečně nemůže přijet, nemusí vynakládat nadlidské úsilí. Raději připravte zrcadlové kongresy na místě, aby jste udrželi maximální spojení, – ale já slibuji stejnou moc jednoty a stejné povzbuzení. Pokud jste s námi, jsme s vámi, jako na jediném místě.

Chceme, aby zkušenosti ze Soči byly předány všem přes pocity. Pokud se naše velké celosvětové publikum naplní stejným pocitem, bude to moc dobrá úroveň.

Naši přátelé, muži a ženy, tam dosáhli úžasné interakce, vzájemného propojení, skutečné oddanosti. Doufejme, že i my se do něj zapojíme, vždyť od toho jsou přátelé.

[#142256]

Z článku Baal HaSulama  „Jedno přikázání“, lekce 26.08.2014

Kabala – muž a žena

Replika: Ekofeminismus tvrdí: muži přebírají řízení nad přírodou, ženy se do ní integrují.
Odpověď: Muž se musí řídit prakticky, zlomit vlastní egoizmus, nasměrovat se ke Stvořiteli. Žena je připravená se k tomuto připojit bez vlastní změny. Ale tohle je pouze v hranici tohoto světa, ve fázi přechodu skrytí a dále, nad machsomem, jsou si rovni ve své duchovní práci.
Otázka: Jsou muži vinní za těžkou situaci na Zemi? Je pro nás obklopující přírodu lepší žena? 
Odpověď: Egoizmus žen je více „pozemský, praktický“ a proto je míň škodlivý pro Zemi. Ženy, které si přejí duchovno, na to musí nasměrovat muži a ukázát, že právě za toto si je váží.
Otázka: Proč je pro muže těžké pocítit přání ženy?
Odpověď: Je to přání s jinými vlastnostmi, proto je to těžko pochopitelné, jako vlny různých frekvencí.
Otázka: Co je nutné udělat, abych zvětšil své přání pochopit ženu?
Odpověď: Vědět, že ženské přání je velkou, občas rozhodující silou pro duchovní postup muže.
Otázka: V čem je rozdíl pocitu z důležitosti cíle, pokud ho dostáváš od skupiny nebo ženy?
Odpověď: Od ženy je důležitost cíle primární. Ve skupině důležitost cíle přebírá tvar „odevzdání a lásky“ k ostatním, ke Stvořiteli.   

 

Nezištná láska

Otázka: Musí být láska mezi přáteli podobná lásce mezi matkou a dítětem?

Odpověď: Ano, je to zvláštní vnitřní spojení mezi tebou a kamarádem, které se dotýká nejhlubších pocitů, porozumění, vztahu k cíli.
Replika: Často se stává, že pokud mám o někoho vnitřní starost, na oplátku od něho nic nedostávám. Připadá mi toto spojení divné.
Odpověď: Nedostáváš, no a co? Nikde není řečeno, že mě přítel musí mít rád. Láska je takový pocit štěstí, když mám rád svého kamaráda. Nikoliv, že jsem šťastný z toho, že mě někdo miluje.
Nesmíš požadovat od přátel, aby tebou, jak se ti zdá, nepohrdali. Nejde to tak. Tyto požadavky musí být nasměrované ne k nim, ale ke Stvořiteli. Vždy si povídáš se Stvořitelem, nikoliv s přítelem. Toto je problém na který stále zapomínáme.

[#141050]
Z 4-té lekce kongresu v Soči, 14.07.2014

Najít definici štěstí

Štěstí nelze změřit ani bohatstvím, ani velikostí bytu, množstvím elektrospotřebičů ani úspěšným podnikáním. Nelze to změřit materiálními hodnotami. Za prvé, pocit štěstí není subjektivní, zahrnuje celé skupiny lidí. Na jednu stranu je index štěstí ukazatelem integrálnosti: pokud jsou kolem mě všichni nešťastní, nemůžu být šťastný ani já. Můžu se například cítit silný a to je dočasné, vždyť to také vyžaduje podporu nějaké části společnosti. Štěstí je možne pocítit v kolektivním spojení, když je mezi lidmi podpora a souhlas. Za druhé, i když člověk chce dosáhnout toho, co ho učí společnost: peníze, postoj, moc, sláva atd. Ve skutečnosti podvědomě hledá pocit štěstí. Jelikož se tomu neučí, zůstává celý život nešťastný, s pocitem neúplné seberealizace. Na konci života se člověk diva na minulost a chápe, že celý jeho život neměl žádný smysl: ani pro sebe, ani pro děti, ani pro vnoučata… Oni také stejně jako on nebudou šťastné. Proto najít definici štěstí a naučit je ostatní, je to nejdůležitější v životě. Navíc pokud to nenaučíš ostatní, nemůžeš ani sám být šťastný, protože pocit štěstí, jak ukazují průzkumy, záleží na pocitu štěstí v lidech v okolí. Tímto se i zabývá věda kabala.

[#140423]

Osobní vztah se Stvořitelem

Otázka: Jak můžu být odpovědný za ostatní, pokud nemůžu být odpovědný ani sám za sebe?
Odpověď: Právě díky tomu, že se přihlásíš sloužit ostatním, stáváš se odpovědným za všechny. Sám pro sebe neexistuješ, ale pouze pro ostatní. Tak funguje zákon vzájemné záruky, ve kterém ostatní nemají svobodnou volbu. Určuji jejich stav a osud a proto přebírám odpovědnost a jsem připraven postavit se za něj. Všechno co se odehrává záleží pouze na mě ať se stane cokoliv, dobré nebo špatné. Připojuji všechny jako svůj dolní parcuf a rozhoduji za všechny.

Otázka: Není to drzost z mé strany takhle přemýšlet?
Odpověď: Není to drzost. Pokud jsme si všichni rovni, potom každý z nás má svůj vlastní vztah se Stvořitelem, nikoli přes ostatní. Všichni ostatní už jdou za mnou. Vždyť ve mně je bod v srdci, moje místo v kořeni duše, které nikomu jinému nepatří. A toto jedinečné místo má každý. Proto každý může říct, že je jedinečný, komu patří jeho vlastnost a nikdo kromě něj. Každý má svojí zvláštní vlastnost a všechny ostatní přichází k vzájemného spojení s ostatními. Touto unikátní, osobní vlastností se spojuji přímou nití se Stvořitelem a v tomto jsem před všemi. Pokud ne já, potom ostatní už nebudou dokonalí. Pouze já můžu napravit tuto vlastnost tím, že jí spojím s celým lidstvem. To jest se všemi ostatními vlastnostmi Malchut světa Nekonečna. Například Malchut světa Nekonečna je 7 mld. částí a každá tato část je spojená se Stvořitelem svojí specifickou vlastností. A všechny mé ostatní vlastnosti pochází ze vzájemného propojení s ostatními 7-mi miliardy.

[ # 135974 ]

Z lekce 27.05.2014 z článku „Darování Tóry“

Ručit za blaho přítele

A tak se stali všichni v národě izraelském odpovědni jeden za druhého, protože jim Tóra byla darována až poté, co byl každý z nich tázán, zda se souhlasem na sebe bere odpovědnost za plnění přikázání “miluj bližního svého, jako sebe samotného” v plné míře. To znamená, že každý na sebe musí vzít odpovědnost pečovat o všechny a starat se o naplnění jejich tužeb v míře ne menší, než je vtištěno do jeho vlastní přirozenosti, aby se staral o své vlastní potřeby.

Otázka: Jak je možné zaručit se za to, aby přítel neměl žádnou starost?

Odpověď: Skupina se skládá a pracuje ve stavu jednoty na základě duchovních podmínek, které musí dodržovat každý z přátel. Je nutné starat se o to, aby každý z přátel měl všechno nezbytné, za co se „nesoudí ani nechválí“, ale musí to mít každý.

A pokud bude mít toto nezbytné minimum, musí mít každý možnost investovat maximum vlastního úsilí pro dosažení cíle svého života spolu se skupinou.

Materialistické cennosti potřebujeme v míře nezbytné pro existenci, ne méně. Z období Talmudu je zrušen požadavek mučit své tělo a vystavovat ho askezi. Proto je zakázáno záměrně se omezovat tak, aby tělo trpělo.

Každý musí zajistit život v tomto světě tak, aby existoval v souladu s běžnými požadavky moderní společnosti. Skupina se o to musí starat. Samozřejmě, že člověk nesmí spadnout do náručí přátel a čekat, že skupina o něj bude pečovat.

Ale pokud přítel vynakládá vlastní úsilí, je nutné mu pomoct dosáhnout úrovně nezbytné pro existenci. Všechny ostatní síly je nutné investovat do naší jednoty, abychom uvnitř ní odhalili Stvořitele.

 [#134257]

Z lekce na téma „Jednota národů“, 04.05.2014

Hlavní je život po operaci

 

Dr. Michael LaitmanOtázka: Jak si můžeme zvyknout na vzestupy a sestupy, které na sebe pokaždé berou různé podoby, abychom je mohli zvládnout stylem – „cokoli jen neodejít“?

Odpověď: Pokud člověk přichází na lekci každý den, zabývá se šířením, a je spojen s přáteli, pak jediné, co potřebuje, je vytrvalost.

Existují stavy, ve kterých je člověk zcela oddělený, zdá se být na lekci fyzicky přítomen, ale ve skutečnosti na ní není. Dokonce i v práci chodí kolem bezmyšlenkovitě.

Zvyk je velmi důležitý: musíte se zavázat různými způsoby, které vás uvážou. Pro člověka, který chce seriózně postupovat, stojí za to vzít si někoho, kdo sdílí stejné zájmy, cíle a kdo posiluje jeho spojení se společností. To vše ho posiluje a svazuje, a nedovolí jeho zvířeti utéci.

Hlavní věc je pokračovat. Vyšší světlo pro nás připravuje různé stavy a my musíme být trpěliví a počkat, až všechny tyto stavy přejdou, a urychlovat je, jak jen můžeme. Urychlování těchto stavů mění náš postoj k nim, což znamená, že už vidím stavy, kterými procházím v jiném světě a přistupuji k nim jako k žádoucím stavům.

Vzpomínám si, jak jsem kdysi běžel na operační sál a položil jsem se na operační stůl, tak abych mohl být operován co možná nejdříve, protože jsem se op autonehodě cítil tak špatně. Obvykle je pacient přinesen na operační stůl na nosítkách, ale já tam běžel sám. Dychtil jsem tak po této operaci, protože jsem měl potíže s dýcháním, moje plíce byly plné krve.

Musíme cítit touhu běžet k duchovnu, pak nám bude jedno, co se stane, protože život poté je důležitější.

Pak budeme jako diváci sledující krize, kterými procházíme, ze strany. Chápeme sestup ve kterém jsme, měříme ho, studujeme a zkoumáme. Postupně začínáme přistupovat k naší touze přijímat jako k místu výkonu práce, tím jak rozhodujeme co s ní dělat.
[132308]
Z 1. části denní lekce kabaly 9/4/14, Shamati # 54