Category Archives: Duchovno

Petrohrad a Soči impuls a průlom

Otázka: Ne všichni mají možnost přijet na kongres do Petrohradu 19-21 září. Jak si mohou přátelé z celého světa navzájem pomoc a připojit se k němu?

Odpověď: Tímto Kongresem se bude zabývat skupina Soči, tj. přátelé, kteří pracovali na šíření metodiky v Soči přes léto. Za tyto 3 dny kongresu budeme muset projít vším, co zažili oni.

Samozřejmě, že tohoto kongresu se nezúčastní pouze ti, kdo přijedou do Petrohradu, ale i všechny naše skupiny a studenti z celého světa. Potom všichni společně, jednotně, pocítíme uvnitř sebe všechno, co zažili oni v Soči a rozhodně obdržíme nový společný úroveň. Stojíme před ním teď a čekáme od něj přípravu k realizaci Petrohradského kongresu.

Není na něj nutné přijíždět fyzicky, vzdálenost od fyzického města nic neznamená. Viděl jsem to na příkladu našich skupin v Jižní Americe, kteří jsou s námi propojeni integrálním spojením a jsou stále připojení k denním lekcím. Naprosto nemají pocit distance.

Stejně tak přátelé ze Soči, kteří mě s čistým srdcem pustili domů po jednodenní návštěvě, abych v tu stejnou noc provedl lekci pro všechny. Cítím, že mají stejný pocit, stejné spojení a naplnění z lekcí.

Takže všichni jsme navzájem propojení, a nikdo nemá problém s připojením ke kongresu. Ten kdo skutečně nemůže přijet, nemusí vynakládat nadlidské úsilí. Raději připravte zrcadlové kongresy na místě, aby jste udrželi maximální spojení, – ale já slibuji stejnou moc jednoty a stejné povzbuzení. Pokud jste s námi, jsme s vámi, jako na jediném místě.

Chceme, aby zkušenosti ze Soči byly předány všem přes pocity. Pokud se naše velké celosvětové publikum naplní stejným pocitem, bude to moc dobrá úroveň.

Naši přátelé, muži a ženy, tam dosáhli úžasné interakce, vzájemného propojení, skutečné oddanosti. Doufejme, že i my se do něj zapojíme, vždyť od toho jsou přátelé.

[#142256]

Z článku Baal HaSulama  „Jedno přikázání“, lekce 26.08.2014

Kabala – muž a žena

Replika: Ekofeminismus tvrdí: muži přebírají řízení nad přírodou, ženy se do ní integrují.
Odpověď: Muž se musí řídit prakticky, zlomit vlastní egoizmus, nasměrovat se ke Stvořiteli. Žena je připravená se k tomuto připojit bez vlastní změny. Ale tohle je pouze v hranici tohoto světa, ve fázi přechodu skrytí a dále, nad machsomem, jsou si rovni ve své duchovní práci.
Otázka: Jsou muži vinní za těžkou situaci na Zemi? Je pro nás obklopující přírodu lepší žena? 
Odpověď: Egoizmus žen je více „pozemský, praktický“ a proto je míň škodlivý pro Zemi. Ženy, které si přejí duchovno, na to musí nasměrovat muži a ukázát, že právě za toto si je váží.
Otázka: Proč je pro muže těžké pocítit přání ženy?
Odpověď: Je to přání s jinými vlastnostmi, proto je to těžko pochopitelné, jako vlny různých frekvencí.
Otázka: Co je nutné udělat, abych zvětšil své přání pochopit ženu?
Odpověď: Vědět, že ženské přání je velkou, občas rozhodující silou pro duchovní postup muže.
Otázka: V čem je rozdíl pocitu z důležitosti cíle, pokud ho dostáváš od skupiny nebo ženy?
Odpověď: Od ženy je důležitost cíle primární. Ve skupině důležitost cíle přebírá tvar „odevzdání a lásky“ k ostatním, ke Stvořiteli.   

 

Nezištná láska

Otázka: Musí být láska mezi přáteli podobná lásce mezi matkou a dítětem?

Odpověď: Ano, je to zvláštní vnitřní spojení mezi tebou a kamarádem, které se dotýká nejhlubších pocitů, porozumění, vztahu k cíli.
Replika: Často se stává, že pokud mám o někoho vnitřní starost, na oplátku od něho nic nedostávám. Připadá mi toto spojení divné.
Odpověď: Nedostáváš, no a co? Nikde není řečeno, že mě přítel musí mít rád. Láska je takový pocit štěstí, když mám rád svého kamaráda. Nikoliv, že jsem šťastný z toho, že mě někdo miluje.
Nesmíš požadovat od přátel, aby tebou, jak se ti zdá, nepohrdali. Nejde to tak. Tyto požadavky musí být nasměrované ne k nim, ale ke Stvořiteli. Vždy si povídáš se Stvořitelem, nikoliv s přítelem. Toto je problém na který stále zapomínáme.

[#141050]
Z 4-té lekce kongresu v Soči, 14.07.2014

Najít definici štěstí

Štěstí nelze změřit ani bohatstvím, ani velikostí bytu, množstvím elektrospotřebičů ani úspěšným podnikáním. Nelze to změřit materiálními hodnotami. Za prvé, pocit štěstí není subjektivní, zahrnuje celé skupiny lidí. Na jednu stranu je index štěstí ukazatelem integrálnosti: pokud jsou kolem mě všichni nešťastní, nemůžu být šťastný ani já. Můžu se například cítit silný a to je dočasné, vždyť to také vyžaduje podporu nějaké části společnosti. Štěstí je možne pocítit v kolektivním spojení, když je mezi lidmi podpora a souhlas. Za druhé, i když člověk chce dosáhnout toho, co ho učí společnost: peníze, postoj, moc, sláva atd. Ve skutečnosti podvědomě hledá pocit štěstí. Jelikož se tomu neučí, zůstává celý život nešťastný, s pocitem neúplné seberealizace. Na konci života se člověk diva na minulost a chápe, že celý jeho život neměl žádný smysl: ani pro sebe, ani pro děti, ani pro vnoučata… Oni také stejně jako on nebudou šťastné. Proto najít definici štěstí a naučit je ostatní, je to nejdůležitější v životě. Navíc pokud to nenaučíš ostatní, nemůžeš ani sám být šťastný, protože pocit štěstí, jak ukazují průzkumy, záleží na pocitu štěstí v lidech v okolí. Tímto se i zabývá věda kabala.

[#140423]

Osobní vztah se Stvořitelem

Otázka: Jak můžu být odpovědný za ostatní, pokud nemůžu být odpovědný ani sám za sebe?
Odpověď: Právě díky tomu, že se přihlásíš sloužit ostatním, stáváš se odpovědným za všechny. Sám pro sebe neexistuješ, ale pouze pro ostatní. Tak funguje zákon vzájemné záruky, ve kterém ostatní nemají svobodnou volbu. Určuji jejich stav a osud a proto přebírám odpovědnost a jsem připraven postavit se za něj. Všechno co se odehrává záleží pouze na mě ať se stane cokoliv, dobré nebo špatné. Připojuji všechny jako svůj dolní parcuf a rozhoduji za všechny.

Otázka: Není to drzost z mé strany takhle přemýšlet?
Odpověď: Není to drzost. Pokud jsme si všichni rovni, potom každý z nás má svůj vlastní vztah se Stvořitelem, nikoli přes ostatní. Všichni ostatní už jdou za mnou. Vždyť ve mně je bod v srdci, moje místo v kořeni duše, které nikomu jinému nepatří. A toto jedinečné místo má každý. Proto každý může říct, že je jedinečný, komu patří jeho vlastnost a nikdo kromě něj. Každý má svojí zvláštní vlastnost a všechny ostatní přichází k vzájemného spojení s ostatními. Touto unikátní, osobní vlastností se spojuji přímou nití se Stvořitelem a v tomto jsem před všemi. Pokud ne já, potom ostatní už nebudou dokonalí. Pouze já můžu napravit tuto vlastnost tím, že jí spojím s celým lidstvem. To jest se všemi ostatními vlastnostmi Malchut světa Nekonečna. Například Malchut světa Nekonečna je 7 mld. částí a každá tato část je spojená se Stvořitelem svojí specifickou vlastností. A všechny mé ostatní vlastnosti pochází ze vzájemného propojení s ostatními 7-mi miliardy.

[ # 135974 ]

Z lekce 27.05.2014 z článku „Darování Tóry“

Ručit za blaho přítele

A tak se stali všichni v národě izraelském odpovědni jeden za druhého, protože jim Tóra byla darována až poté, co byl každý z nich tázán, zda se souhlasem na sebe bere odpovědnost za plnění přikázání “miluj bližního svého, jako sebe samotného” v plné míře. To znamená, že každý na sebe musí vzít odpovědnost pečovat o všechny a starat se o naplnění jejich tužeb v míře ne menší, než je vtištěno do jeho vlastní přirozenosti, aby se staral o své vlastní potřeby.

Otázka: Jak je možné zaručit se za to, aby přítel neměl žádnou starost?

Odpověď: Skupina se skládá a pracuje ve stavu jednoty na základě duchovních podmínek, které musí dodržovat každý z přátel. Je nutné starat se o to, aby každý z přátel měl všechno nezbytné, za co se „nesoudí ani nechválí“, ale musí to mít každý.

A pokud bude mít toto nezbytné minimum, musí mít každý možnost investovat maximum vlastního úsilí pro dosažení cíle svého života spolu se skupinou.

Materialistické cennosti potřebujeme v míře nezbytné pro existenci, ne méně. Z období Talmudu je zrušen požadavek mučit své tělo a vystavovat ho askezi. Proto je zakázáno záměrně se omezovat tak, aby tělo trpělo.

Každý musí zajistit život v tomto světě tak, aby existoval v souladu s běžnými požadavky moderní společnosti. Skupina se o to musí starat. Samozřejmě, že člověk nesmí spadnout do náručí přátel a čekat, že skupina o něj bude pečovat.

Ale pokud přítel vynakládá vlastní úsilí, je nutné mu pomoct dosáhnout úrovně nezbytné pro existenci. Všechny ostatní síly je nutné investovat do naší jednoty, abychom uvnitř ní odhalili Stvořitele.

 [#134257]

Z lekce na téma „Jednota národů“, 04.05.2014

Hlavní je život po operaci

 

Dr. Michael LaitmanOtázka: Jak si můžeme zvyknout na vzestupy a sestupy, které na sebe pokaždé berou různé podoby, abychom je mohli zvládnout stylem – „cokoli jen neodejít“?

Odpověď: Pokud člověk přichází na lekci každý den, zabývá se šířením, a je spojen s přáteli, pak jediné, co potřebuje, je vytrvalost.

Existují stavy, ve kterých je člověk zcela oddělený, zdá se být na lekci fyzicky přítomen, ale ve skutečnosti na ní není. Dokonce i v práci chodí kolem bezmyšlenkovitě.

Zvyk je velmi důležitý: musíte se zavázat různými způsoby, které vás uvážou. Pro člověka, který chce seriózně postupovat, stojí za to vzít si někoho, kdo sdílí stejné zájmy, cíle a kdo posiluje jeho spojení se společností. To vše ho posiluje a svazuje, a nedovolí jeho zvířeti utéci.

Hlavní věc je pokračovat. Vyšší světlo pro nás připravuje různé stavy a my musíme být trpěliví a počkat, až všechny tyto stavy přejdou, a urychlovat je, jak jen můžeme. Urychlování těchto stavů mění náš postoj k nim, což znamená, že už vidím stavy, kterými procházím v jiném světě a přistupuji k nim jako k žádoucím stavům.

Vzpomínám si, jak jsem kdysi běžel na operační sál a položil jsem se na operační stůl, tak abych mohl být operován co možná nejdříve, protože jsem se op autonehodě cítil tak špatně. Obvykle je pacient přinesen na operační stůl na nosítkách, ale já tam běžel sám. Dychtil jsem tak po této operaci, protože jsem měl potíže s dýcháním, moje plíce byly plné krve.

Musíme cítit touhu běžet k duchovnu, pak nám bude jedno, co se stane, protože život poté je důležitější.

Pak budeme jako diváci sledující krize, kterými procházíme, ze strany. Chápeme sestup ve kterém jsme, měříme ho, studujeme a zkoumáme. Postupně začínáme přistupovat k naší touze přijímat jako k místu výkonu práce, tím jak rozhodujeme co s ní dělat.
[132308]
Z 1. části denní lekce kabaly 9/4/14, Shamati # 54

Jen jeden krok

Dr. Michael LaitmanOtázka: Zajišťuje účast v celosvětovém projektu úspěch? Podporujeme tím globální skupinu?

Odpověď: Nepodporujete nikoho! Jste všichni egoisté a jednáte pro své vlastní dobro.

Musíte se sjednotit za účelem vytvoření dostatečné skupinové síly co do množství tak i kvality tak, že množství zdvojnásobené kvalitou vám dá sílu, stejně jako elektrický proud zdvojnásobený napětím, který generuje sílu elektrického stroje.

Taková by měla být skupina, jak se říká: „Králova sláva je v množství“. To je velmi důležité! Existuje hrdina v množství a existuje hrdina v kvalitě. Potřebujeme obojí.

Takže pokud nejste součástí obecné skupiny Bnej Baruch, je to špatné. Nebudete mít dostatečnou sílu nádoby(přání), ve které je Stvořitel odhalen.

Dnes jsme Shora obdrželi veškeré nezbytné podmínky pro shromáždění všech a pro vykonání práce k odhalení Stvořitele! Jedná se o velmi jednoduchý úkol. Vidím to jako jeden krok vpřed a nic víc.

Neumíte si představit, jak smutný jsem, když vidím, co se děje. Vše, co potřebujeme v současných podmínkách, je shromáždit se a připojit k našemu hnutí i veřejnost! Je to víc než dostatečné k dosažení první úrovně. Ale my před tím stojíme jako hlupáci před zdí a nevíme co dělat, i když máme úžasnou metodu.
[132252]
Z denní lekce kabaly 28/3/14, otázky a odpovědi s Dr. Laitmanem

Přátelé se stejným cílem

Otázka: Jaké je spojení mezi námi? Vždyť my nejsme přátelé z materiálního pohledu. Jak se správně sjednotit?

Odpověď: Přátelství na materiální úrovni se charakterizuje tím, že lidem je spolu příjemně, mají podobné zvyky, společné známé atd. Toto je spojuje.

My jsme přátelé jiného typu, jsme přátelé se stejným cílem. Pokud bychom neměli stejný cíl, nikdy bychom se spolu nesešli. Proto musíme přesně pochopit, že pouze důležitost cíle nás drží pohromadě a ještě více nás spojuje. Proto existuje skupina.

Problém je v tom, jak nezapomínat na to, že skupina neexistuje sama od sebe. Ani my nejsme přátele sami od sebe, kteří se zde sešli proto, že je nám spolu dobře. Je to ale tak, že spojením se nade všemi problémy, které mezi námi stále vznikají, duchovně rosteme. Skupina musí vědět, za jakých podmínek se sešla, ve jménu čeho a co je ve skutečnosti její práce.

Každý den mezi sebou musíme rozkrývat nové problémy a každý den se musíme snažit je řešit pozvednutím se nad ně. Nemáme totiž řešit problémy tak, jak je to obvyklé na naší úrovni, ale právě pozvednutím se nad ně se žádostí ke Stvořiteli o nápravu. My nejsme schopni se sebenapravit – je to duchovní náprava. Neděláme nic, pouze vyjasňujeme na seminářích naše problémy, žádáme Stvořitele, aby nás napravil a naplnil. Pouze On napravuje spojení mezi námi, svým rozkrytím dává potěšení a osobně se projevuje v našem spojení.

[132194]

Z lekce 28.03.2014, „Otázky a odpovědi“

 

Nezůstat s tím, co tam je

Dr. Michael LaitmanČlověk, který studuje a zabývá se moudrostí kabaly, metodou nápravy, musí pochopit, že se učí moudrost. Existuje zcela nový přístup k pochopení této moudrosti, protože se přijímá v nových Kelim, orgánech vnímání člověka.

Jsme v nějaké realitě, která je plná nekonečných barev, zvuků a vlivů, které nejsou omezeny vzdáleností a časem, zahrnuje v sobě miliardy forem odevzdání. Jsme vloženi do této reality, ale chápeme z ní pouze malou část podle našich omezených smyslů. Je tady a my ji necítíme.

To vše se změní uvnitř našich pocitů. Absorpční médium se změní a my budeme cítit sami sebe v nové realitě. Funguje to pouze tímto způsobem.

Lidé si myslí, že to, co čtou v článcích, a to, co slyší na lekcích, k nim musí přijít zvenčí. Nic nepřijde! Tato změna se musí stát ve mně a stane se jen do míry mého úsilí, pak ucítím, že jsem na novém místě. Vytvořím pro sebe a představím si nějakou novou formu celého Olam Ein Sof (svět nekonečna).

To znamená, že očekávám, že dojde ke změnám ve mně a nikoli mimo mě. Tento imaginární svět je neživý, protože v něm se věci zdánlivě mění kolem nás. V duchovním světě není nic takového okolo nás. Tam okamžitě cítím, že všechno záleží na mě, na mých vlastnostech a na tom, co se v nich děje.

To znamená, že cítím, jak se mé Kelim mění, a podle toho cítím porozumění v těchto Kelim. Zkoumám, testuji a učím se to i ono, a z toho se objeví moudrost kabaly.

Takže, je třeba očekávat vnitřní změny, ne že se něco stane z vnějšku. Není nic, co očekávat zvenčí, ale pouze uvnitř člověka. To je velmi důležité. Můžeme čekat na změnu stavu, na jeho nápravu, když ale nejsme zaměřeni na naše vnitřní změny, pak i nadále zůstáváme s tím, co tam je.

Člověk musí vždy sám sobě vysvětlit, že neexistují žádné jiné změny kromě vnitřních změn, že neexistuje žádný nový svět, jen nové porozumění v sobě v souladu s novými vlastnostmi, které získává.
[132270]
Ze 4. části denní lekce kabaly 8/4/14, Spisy Rabaš

Strana 4 z 54« První...23456...1020...Poslední »