Otázka: Existuje takový vtip nebo přirovnání, ani nevím, jak to říct. Tesař přijde do nebe. Potká tam Boha a povídají si. Bůh říká: „Jak já ti závidím!“ Tesař se ptá: „Proč?“ Protože za tebou neběhají tvoje stoličky a ustavičně tě neprosí: „Dej mi peníze, dej mi zdraví, dej mi štěstí.“

Otázka je taková: Čím Stvořitele rozčiluje člověk, který žádá: „Dej, dej, dej, dej“?

Odpověď: Nesprávnými požadavky.

Otázka: A to není správné, říct: „Dej mi zdraví, dej mi štěstí“?

Odpověď: Ne. To vše je výsledkem dobrých skutků lidí. Proto, kdyby žádali o sblížení mezi sebou, měli by všechno. Ale oni prosí o to, co si musí sami zasloužit.

Otázka: Takže vy říkáte, že po tisíciletí existují modlitby, tisíce let se lidé modlí, a nakonec se ukáže, že se nemodlí správně? Je to tak? Protože my nemáme kdovíjaké štěstí, ani moc peněz.

Odpověď: Ano. V průběhu tisíciletí pomalu, postupně, dozráváme do stavu, kdy konečně pochopíme, v čem spočívá skutečná náprava. Že spočívá v tom, abychom nic nežádali, ale využili to, co máme. Neboť máme všechny podmínky k tomu, aby byl napraven svět, abychom se k sobě chovali s láskou. Pokud se ti to nedaří, opravdu se ti to nedaří, pak se můžeš obrátit na Stvořitele.

Otázka: A to je modlitba, že?

Odpověď: Ano. A není o co jiného prosit. Dej mi příležitost, abych se k druhému choval s láskou, jako se Ty chováš vůči nám!

Originální článek zde.

Filed under: Duchovno, Láska, Modlitba, Stvořitel | Add Comment →