Otázka:Jak obdarovat přátele, se kterými jsme spojeni virtuálně, přes internet?
Odpověď: My snad dáváme hmotné dárky přátelům, když se s nimi potkáváme fyzicky? Dárek, ten je v srdci. (Pokračování textu…)
Otázka: Mám následující otázku: Mám podle kritiky změnit svůj přístup, nebo ne? Co si o tom myslíte?
Odpověď: Podle mě to není nutné. Pokud tě tato kritika ještě pevněji spojí s tvými kořeny, pak je to dobré. To je třeba ověřit! (Pokračování textu…)
Otázka: V průběhu věků mudrci odsuzovali války, snili o věčném míru a zkoumali různé aspekty jeho nastolení. Jaký je z pohledu kabaly duchovní kořen slova „mír“? (Pokračování textu…)
Narodil som sa a vyrastal v rodine lekárov. Moja mama bola gynekologička, otec zubár a aj moja teta s ujom boli lekári. Ak niekto náhle ochorel, okamžite bol k dispozícii fonendoskop, lieky, konzultácie a každý vedel, čo má robiť. Liečba bola poskytovaná prirodzene, ako súčasť rodinného života. V tomto zmysle bol celý systém zdravotnej starostlivosti v mojom dome. Bola tam starostlivosť, pozornosť a blízkosť. (Pokračování textu…)
Otázka: Proč je svátek Purim po celém světě považován za rodinný svátek?
Odpověď: Není to rodinný svátek. Purim se spíše podobá dětskému svátku radosti a veselí, protože představuje nové zrození národa. Jako bychom se znovu narodili, obnovili se! Vždyť když jsme od sebe vzdáleni, nejsme národem. (Pokračování textu…)
Různé národy slaví svátky obvykle na památku nějaké historické události, která se v jejich světě odehrála. Protože se však národ Izraele kdysi oddělil od ostatních národů, aby splnil zvláštní poslání – uskutečnit svou nápravu lidské přirozenosti a poté k ní přivést celé lidstvo – mají zvláštní význam i jeho svátky. (Pokračování textu…)
Otázka: Marina píše: „Jsme imigranti. Nedávno jsme opustili zemi. A všechno se zdá být v pořádku. Manžel pracuje, já studuji. Ale nemůžeme si nijak zvyknout na nový život. Stále sníme o našem starém životě, kde jsme vyrůstali, byli šťastní, seznámili se, vzali se, měli děti. (Pokračování textu…)
Otázka: Píše Vám Igor: Vážený Michaeli Laitmane, žádám vás o radu. Můj šéf je diktátor. Už pět let se sotva držím, abych ho neposlal někam.
Miluji svou práci, ale jeho nenávidím. Sleduje každý můj krok. Všechny jeho žádosti nejsou žádostmi, jsou to rozkazy. Všechny rozhovory jsou jen poučování. (Pokračování textu…)
Otázka: Pokud jdu výše rozumu, znamená to, že mě vede rozum skupiny?
Odpověď: Neexistuje žádná skupina mimo mě. Skupina se „objevuje“ ve mně, stejně jako veškerá ostatní realita. Pojem skupiny je třeba přijmout jako něco daného shora. Stvořitel mi tím umožňuje vidět přátele, abych budováním vztahů s nimi mohl budovat svůj vztah k Němu. (Pokračování textu…)
Poznámka: Jak je známo, v čele organizace musí někdo stát, bez vůdce to nejde. Lidé potřebují v někoho věřit. Někdo jim dává příklad, tak jako Vy dáváte příklad svým žákům.
Odpověď: Myslím, že moji žáci pochopí, že pouze společně, v silné skupině, která už dnes zahrnuje desítky tisíc lidí, mohou něčeho dosáhnout. Vždyť duchovní vůdce není nějaký jednotlivý člověk, ale společná síla, společná idea. (Pokračování textu…)
Rav Laitman na Twitteru