Otázka: Jak bych měl podle vědy kabaly přistupovat řekněme k takovým věcem, které ohrožují můj život jako válka, teroristický útok, padající rakety či jen obyčejné zločinné napadení?

Odpověď: Když jsme stále nenapravení, můsíme podle toho žít v našem nenapraveném světě, zatímco se napravujeme, napravujeme tím i svět.  Prozatím by se měl každý člověk chovat podle toho, co je pro společnost a svět přijatelné.

Ve stejnou dobu, každý z nás musí napravit sebe sama a tím odhalit Vyšší Sílu, vlastnost dávání a lásky ve svém nitru a světě. Do míry, do jaké učiní toto odhalení, se naši nepřátelé postupně stanou našimi přáteli a špatné věci vymizí.

Nicméně zatím se musíme chovat v souladu s našimi nenapravenými vlastnostmi. Všichni mnou nenávidění a nepřátelé jsou zlem uvnitř mě, které se stává tímto způsobem zjevným na venek. Promítám je ven a to je důvod, že existují. 

Pokud však, místo nich, vidím Stvořitele, který stojí za nimi, pak se najednou stanou mou neoddělitelnou součástí. Proto bychom si neměli dělat obavy. Co musíme udělat, je provádět nápravy. 

Jsem si jistý, že se člověku, který je zaměřen na „není nikoho jiného kromě Něj“ nemůže nic špatného stát. 
[27109]
Ze 7. lekce, Světový kabalistický kongres 2010,  11/11/2010

Otázka: Může člověk žádat o to, aby se zjevil bod v srdci v tom, který je mi drahý?

Odpověď: Náš vývoj je podobný vývoji embrya v matčině lůně. Každá část se vyvíjí s určitou rychlostí a v určitém pořadí. Nevíme, proč se tak děje, ale jak studujeme Sefiry a tři linie – KaHaB, HaGaT, a NHY – tento vývoj je nám jasnější (to je detailně vysvětleno ve Studiu deseti Sefirot, Část 11 a 12).

Nemohu mluvit do začátku vývoje jednotlivce, neboť to záleží na kořenech vlastní duše. Mé děti a vnuci nemusí mít s kabalou nic společného a mohou mít jiný vztah k spiritualitě, zatímco někde na Aljašce se probudí člověk, který bez ní nemůže být.

Záleží na tom, zda duše dosáhla svého rozvoje. Proto bych se neměl modlit k Stvořiteli, aby změnil obvyklý vývoj “embrya”. Měl bych pouze, jak nejvíce je možné, pracovat ve skupině. Naší hlavní metou je dosáhnout jednoty mezi námi!

Jejím prostřednictvím vlijeme čerstvý, rychlý a silný proud krve do vyvíjejícího se zárodku. Urychlíme společný vývoj a každý se bude vyvíjet rychleji, neboť se budou držet svého pravého řádu. To je důvod, proč musíme urychlit náš vývoj a jeho prostřednictvím urychlit  celkový vývoj. 

[26541]
Z 8. lekce, Světový kabalistický kongres, 11/11/2010

Otázka, kterou jsem dostal: Proč musíme tak dlouho čekat a projít tolika negativními lekcemi, které nás zraňují, než si konečně uvědomíme, jaká je správná cesta?

Moje odpověď: Nečekáme! V každém okamžiku se vyvíjíme, krok za krokem. Ale naše ego, naše touha si užívat, je prostě nekonečná. Její hloubka je nesmírná: nesmírné stvoření. Představte si náš nekonečný vesmír; no, lidská touha je biliónkrát větší než celý vesmír.

Teď musíme začít svou nápravu. A má touha si užívat obsahuje tisíce vlastností, ve kterých potřebuji pocítit rány, abych zareagoval svým „Au!“ A pak potřebuji dalších tisíc ran, abych udělal „Ou!“ Toto není vtip, celé naše životy takto fungují. Nakonec budu potřebovat ještě dalších tisíc ran, abych se rozhodl: „To stačilo, už to nemůžu vydržet! Něco musím udělat.“

Každá vlastnost se skládá ze čtyř úrovní (Alef, Bet, Gimel, Dalet). A dokud nedosáhneme konečné, čtvrté úrovně, budeme dostávat rány a trpět, aniž bychom se zastavili a zamysleli nad svými nesnázemi. Je to jako když cítím bolest v jedné části svého těla a pak v jiné; vydržím to a říkám si, že to nic není až do té doby, dokud si konečně neuvědomím, že musím něco udělat. Stejný princip platí zde. Ale právě takto to má být, protože jsme uděláni z komplexního, mnohovrstevnatého materiálu, který se vyvíjí z (pouhého) bodu. V této záležitosti není na výběr.

Pouze na konci nápravy všechno, čím jsme prošli, splyne a vytvoří dokonalé dosažení, naplnění a pochopení.

Z třetí části Každodenní kabalistické lekce, 29/04/2010, “Předání Tóry”

Otázka, kterou jsem dostal: Jaká je logika ve „víře nad rozumem?“

Má odpověď: “Víra nad rozumem” má logiku Vrchního. Logika spodního je, když vidím svět skrze svou mysl a pocity. Takto žiju. Postupuji po ploché rovině, pouze na své úrovni a nikdy se nemohu pozvednout výše. To se nazývá „víra pod rozumem“ nebo „víra uvnitř rozumu.“ Víra neurčuje mé činy; víra, což je vlastnost odevzdání, není nad rozumem.

Ve “víře nad rozumem” je to jako bych si sundal brýle a neviděl nic jiného než Vrchního. Jsem připraven se k Vrchnímu připojit v čemkoliv si přeje. Chci díky síle adheze s Ním získat Jeho pocity a poznání. Tímto činem se jsem ochoten úplně anulovat, rozloučit se svým „nastavením.“

Když získám Jeho stupeň, dostanu Jeho víru (Jeho vlastnost odevzdání) a poznání, které je vyšší než to mé. Skrze sílu většího odevzdání též získám vyšší poznání. To se nazývá „víra nad předchozím rozumem.“ Tímto způsobem dosahuji vyššího stupně.

Proto ti, kteří postupují „vírou nad rozumem“ ve skutečnosti zvyšují poznání, protože mají nové nádoby vnímání. To protože Světlo Chochma (poznání, dosažení) se šíří pouze ve Světle Chasadim (odevzdání, víra).  

Zatímco ti, kteří se ve zvířecí mysli nemohou pozvednout nad svůj rozum, se drží svého současného stavu a nechtějí nic většího; nemohou před vyšším stupněm, před učitelem, anulovat svůj názor. Tak ničeho nedosáhnou a zůstanou „zvířaty.“ Budou „chytří a rozumní“ uvnitř hranic svých myslí, ale ani si neuvědomí, že existuje vyšší moudrost. Koneckonců, vyšší moudrost vždy vypadá, jakoby postrádala jakýkoliv současný základ.

Čím víc nás Stvořitel probudí, tím větší jsou Jeho očekávání. Stvořitel probudil pár miliónů lidí, kteří teď studují Zohar a čeká na jejich správnou, vědomou a dobrovolnou reakci, která by projevila jejich připravenost se „vzbudit.“ “Probuzení zdola” (Itaruta de-Letata) se musí stát rovnocené “probuzení Shora” (Itaruta de-Leila). Když se tyto dva procesy setkají, naplní nás Světlo Stvořitele.

Nejprve nám Stvořitel Shora sesílá impulz, aby nás inspiroval; otevíráme knihu a začínáme číst a studovat. Později se to pro nás stane velmi obtížným. Ale proč, co je důvodem? Je to proto, protože tento pocit také přichází od Stvořitele. Přestává nás inspirovat a dává nám šanci se „probudit zdola.“

Stvořitel na nás vloží břemeno, které je rovnocenné naší původní inspiraci. Zdánlivě říká: „Počkej! Nepotřebuji tě. Nevolal jsem tě. Zapomeň na to, není to pro tebe. Uklidni se!“ Hraje tuto hru záměrně poté, co nás již „probudil.“ Je to jakoby udělal chybu a pak změnil svůj úmysl. „Ne! Ještě spi, neprobouzej se.“

Tím, že nás zpomaluje, chce, abychom nahradili Jeho probuzení naší dobrovolnou snahou se probudit. Jinak se vše děje na „jeho účet,“ místo našeho vlastního úsilí. Na co to je dobré?  Tímto způsobem se duchovní nádoba na Světlo nepřipraví.

Proto se cítíme, jako bychom duchovno odmítali. Avšak byla naše předchozí touha opravdu naší nebo nám Shora byla dána šance projít těmito okolnostmi? Teď, když jste přesvědčeni, že duchovno nechcete – to je vaše pravé já, vaše touha přijímat potěšení, ke které můžete přidat ten samý pocit probuzení, který jste zažili prve.

Stvořitel nás vzbudil, my jsme Jeho probuzení obrátili v „naše vlastní“; uvědomili jsme si je a umožnili je dalším lidem. Pak se společně s druhými pokoušíme přitahovat Vrchní Světlo. Používáme tuto situaci jako zesilovač: Naše žádost roste v přímé proporci k počtu lidí, kterým jsme skrze práci proti našemu vlastnímu egoismu dokázali předat toto poznání. Dostáváme nazpátek „620 krát“ víc; o tolik silnější se stane náš vlastní postup vstříc dalšímu stupni.