Myslíme si, že duchovní úrovně, popsané v Zoharu jsou od nás na světelné roky daleko. Ale když je odhaleno duchovno, děje se to velmi rychle a pokud se nadcházejícím kongresu sjednotíme, bude schopni dosáhnout vnímání duchovna.

Kromě toho musíme mít na paměti, že se až dosud veškerý duchovní vývoj odehrával na individuální úrovni. Bylo to činěno vybranými jednotlivci, každý z nichž musel vyvinout mimořádné snahy.

Ale nyní je čas odhalení, značící posun v počtu lidi, kteří studují, stejně jako v metodě studia. Nyní je to metoda pro nápravu celého světa, nápravu mas. Jediná věc, která je potřebná, aby se to stalo, je malá touha na naší straně.

Žádný z kabalistů minulosti o tomto stavu nepsal, protože nežili v takové generaci, jako je naše. Nyní se náprava stala globální; je to pravá náprava, kdy se všichni musíme sjednotit dohromady. Nic takového se v historii ještě nestalo.

Jsme svědky expanze a růstu této vlny, která pojímá stále víc lidí. Pohybuje se spolu s námi, dávajíce nám podporu a činíc nás ve světě nezbytnou přítomností.

Proto mám pro nadcházející shromáždění veliké naděje, ale vše bude záviset na vás.

Je psáno, že duše člověka je část Stvořitele, stejně jako kámen, který se odlomí od hory, zůstává částí hory. Stvořitel udělal jednu společnou touhu, skrze niž jsou všechny duše spojeny do jedné duše, nazývané „Adam,“ která je naplněna Světlem Nekonečna. Stav této duše se nazývá „Svět Nekonečna,“ a je nám dáván jako příklad dokonalosti.

Avšak nyní se cítím jako malá částečka, která je oddělena od druhých částí, nebo jako bod ve velkém systému. Když se toužím spojit s ostatními tím, že jim dávám a přijímám od nich kvůli tomu, abych se stal podobným Stvořiteli. Získávám Jeho formu a přicházím k Němu blíž. Pokud svou lásku sdílím s druhými dušemi (myšleno s ostatními částmi systému), pak přeměňuji kámen v horu.

Spojováním se s ostatními získávám jejich touhy, protože touha druhého člověka může být dosažena pouze, pokud ho miluješ. Proto je psáno, „Miluj svého bližního jako sebe sama je velkým pravidlem Tóry,“ kde slovo „Tóra“ znamená Vrchní Světlo, které Vrchní Světlo, které naplňuje celý systém duší (Stvořitele).

Když připojuji touhy svého přítele ke svým vlastním, stáváme se jediným celkem a oba z nás se stávají mnou. Pak, skrze svého přítele, k sobě připojuji třetího člověka a on se též stává připojeným a blízkým ke mně. Takto se postupně spojuji se všemi dušemi.

Čím větší je mé spojení s ostatními, tím vyšší je duchovní povznesení. Tak, jak moje spojení roste, zdolávám schody duchovních světů a přeměňuji se z malého kamene v celou skálu.

 Veškerá naše práce děje v „temnotě,“ poté, co jsme byli spolu a cítili jednotu a inspiraci. Nyní, když jsme se rozešli různými cestami musí každá skupina a každý člověk dosáhnout stejné radosti, inspirace a síly, kterých jsme na kongresu dosáhli našimi spojenými snahami.

Pokud tak uděláme, pak když se setkáme na dalším kongresu, dorazíme tam se silou, kterou jsme realizovali po našem posledním setkání skrze vzestup nad všechny „hříšníky,“ kteří v nás byli odhaleni. Pokud jsme od doby našeho posledního kongresu do dalšíh (který se ještě neudál) stále inspirováni, pak budeme opravdu připraveni pro další kongres.  

Nyní musíme vyvíjet úsilí, abychom cítili stejné pozdvižení, které jsme cítili během kongresu. Jinak bude veškerá naše práce zbytečná. Teď je tu naše šance vystoupit. Na kongresu jsme byli ovlivňováni prostředím; každý člověk je ovlivňován všemi ostatními. Proto se každý z nás cítil povzneseně; bylo to „probuzení Shora.“ Nyní, abychom rostli, musíme absorbovat veškerý tento vliv jake semeno, zasazené v zemi. 

Právě teď je čas, kdy to každý z nás musí udělat! Každý z nás přijal všechno od ostatních, ale pouze v potenciálu, místo prakticky. Kongres je  čas dávání a nyní, mezi kongresy je čas naší recepce, kdy musíme všechno absorbovat dovnitř nás, zpracovat to a růst.

Toto představuje naši duchovní práci. Místo, abychom padali, musí každý z nás zůstat ve stejném povznesení, které se odehrálo během kongresu. Dělejte cokoliv, co potřebujete – tancujte od rána do noci nebo brečte, že nejste schopni udělat víc. Ale nejdůležitější věc je vyvíjet úsilí. Jinak nebudete aktualizovat to, co vám bylo dáno.

Radost, cítěná uvnitř nyní, musí být mnohem větší, protože je to pravá radost dosažení. Pokud uděláme několik úspěšných pokusů, budeme mít opravdovou vnitřní přípravu pro vstup do duchovního světa. Umožní nám to pochopit, asimilovat a prožívat nezbytné duchovní stupně uvnitř nás.

Nesporně to ještě nejsou opravdové duchovní stupně, ale vzestupy díky síle „probuzení Shora,“ které jsou námi následovány tím, že je duplikujeme našimi vlastními snahami, „probuzením zdola.“ Přestávky mezi kongresy a kongresem jsou podobné pracovním dnům a sobotě. Je to jako den a noc, kdy se celá naše práce připravování naší touhy odehrává v noci. Když napravíme své egoistické touhy a dáme jim záměr odevzdávat, odhalujeme ten stejný stav jako den.

Jediná věc, která se mění, je náš přístup; člověk cítí, že to je den. Ale navenek se nic nemění.