Odpověď: Doporučuji následující: Přesto, co vše se děje, snažte se povzbudit za pomoci prostředí, dodržujte stejný denní rozvrh, anulujte se a přijměte, že všechny problémy přichází Shora, aby Vám pomohly se anulovat před vyšší silou prostřednictvím skupiny.

Znamením správného sebe-anulování je radost. Ničeho dalšího si nežádejte, jen zůstat v tomto stavu, abyste pokračovali pomocí anulace ega. To už znamená, že se nacházím ve stavu Ibur.

Nestarám se, co z toho budu mít. Jediná věc, kterou chci, a co je pro mě důležité, je co nejpevněji se držet, jak je to jen možné – to je ono, to je nejnižší bod anulování,  v tom nejmenším stavu. A protože chci vidět a cítit jiný duchovní fenomén, stále na sobě musím pracovat. Jinými slovy, musím anulovat své ego na nulu, a tomu se říká přilnout k vyššímu.

Pak se intenzivněji anuluji za tento bod a přilnu silněji, ačkoli se mé ego ozývá. Tak uteče devět měsíců těhotenství. Nejtěžší jsou první tři dny absorbce semena. Nejvíce problémů nastává v této fázi, jak v duchovním, tak fyzickém životě.

Dokonce i k problémům, kterými jsou potraty, a ke kterým dochází i v pokročilejších stádiích těhotenství, dochází kvůli různým selháním a defektům z prvních tří dnů absorpce semene.

[106431]

Z 1. části denní lekce kabaly 1/5/2013, Rabašovy spisy

Takže „pavučina“ existuje a je na člověku, do jaké míry ji cítí, do jaké míry je v ní, a do jaké míry chce, aby tyto síly byly fyzické či duchovní.

Můžeme říci, že se v této síti nacházíme ve „fixní“ poloze, bez ohledu na fyzické umístění. A rčení, že „ten, který změní své místo, změní své štěstí“ se vztahuje k duchovním „souřadnicím“. Pokud se přemístím z jedné země do druhé a vidím jiné lidi, jiné prostředí kolem sebe, neznamená to, že jsem nějakým způsobem změnil svou pozici v systému.

Jsem v tom samém bodě, v té samé síti, ale teď se to zkrátka jeví jinak. Dokonce i mé „štěstí“ se změnilo, myšleno síly, které na mně působí, to však neznamená, že jsem změnil svou lokaci v duchovní síti. Pouze projev, „oděvy“, scéna ve Stvořitelově divadle, kterou mě ovládá, se změnila. Režisér však je stejný, a hra je ta samá hra, a za novým souborem se nachází ty samé scény.

Otázka: Na co bych se měl zaměřit? Kde bych měl vykonat úsilí?

Odpověď: Stvořitel mi říká: “Dovedl jsem tě do bodu volby, nyní ji učiň.” Přivedl mě do skupiny, ale to je pouze místo volby, zatímco volba samotná je v mých rukou. Je to jako chodit k hlasovací urně, která už pro mě byla připravena, a volba je nyní má.

[106358]

Ze 3. části denní lekce kabaly 30/4/2013, “Vzájemná záruka”

Odpověď: Je nezbytné dívat se na realitu následovně: Je Malchut ze Světa nekonečna, a to vše jsem já. Malchut se dělí na dvě části: Nyní vnímám sebe jako jednu část a tu druhou jako to, co je okolo mě. Prozatím to jsou vnější Kelim (přání), bližší i vzdálené, které představují komplexní systém různých vztahů mezi nimi a dokonce mezi nimi a mnou.  Celý tento systém, vše co mi připadá jako „já“ a „oni“, jsem ve skutečnosti já. To vše dohromady je moje. V tomto bodě však musím vidět dvojí obraz: svou vlastní část a část, která je opačná, opakem mě.

A kromě toho je tu Stvořitel, který tento stav vytváří. K čemu? Je to kvůli tomu, aby se rozvíjela má mysl a pocity. Jsou rozvíjeny pouze prací mezi námi, myšleno mezi mnou a druhými.

Kdyby byl obraz reality vykreslen celý uvnitř mě, byl bych pod úrovní neživou. Je to tím, že dokonce i neživé vnímá prostředí, zatímco já bych byl pouze částečkou prvotní hmoty. Vegetativní úrovni bych byl dokonce ještě dále, úrovni, která cítí prostředí silněji, spotřebovává, absorbuje a vylučuje látky, a reprodukuje se, ve zkratce, žije, i když za to platí svou smrtí. To je ještě významnější u živé a mluvící úrovně. Lidé se mezi sebou nejenže ovlivňují, ale překonávají ohromné vzdálenosti, objevují nové způsoby komunikace a vynakládají mimořádné úsilí k překonání času a prostoru.

Proto je vše poměřováno vzhledem k síle spojení mezi určitým stvořením a jeho prostředím. Intenzita našeho vývoje záleží na množství a objemu spojení mezi námi, jinými slovy, na vzájemné provázanosti, vzájemné záruce a odhaleném spojení napříč světem.

Stvořitele není možné dosáhnout, pokud každého nevidím jako opak sebe a pokud nestojí proti mě, mnou nenáviděn a i on mě nenávidí. A v každém detailu se musím dostat nad obvyklý, povrchní přístup do vyšší úrovně. Musím Stvořitele žádat, aby mně pomohl a vytvořil mi ve skupině podporu tím, že mi ji vykreslí jako mou součást.

Ve skutečnosti celý svět, všichni lidé, zvířata a květiny, celá neživá příroda, celičký vesmír, to je má duše. Já jsem však od ní oddělen právě tou silou představivosti, kterou do mě vložil Stvořitel a tak nedokážu mezi námi vidět onu blízkost. To je na mě moc.

Kabalisté mě navádějí použít skupinu, malou část světa, který si dovedu představit jako mou duši. To znamená, že musím se držet svých přátel svým srdcem, spojit se s nimi, a přinést tyto Kelim (touhy) zpět do mě, na rozdíl od moci mé představivosti, která je vykresluje jako by byly mimo mě.

Je pochopitelné, že to nemůžu udělat sám, je zde zapotřebí vyšší světlo. To mne od těchto Kelim oddělilo, tak ať teď napraví mou stávající „vizi“ a přivede ji zpět dovnitř. Pak budu cítit, že dostávám svou duši zpět. Potápím se do přátel, splývám s nimi, objímám je a dávám dovnitř, nezáleží na tom, jak to říct. Hlavní věc je, aby se to stalo: jednota, záruka. Jak buduji vzájemné spojení mezi námi, do té míry budu cítit, co je pocítitelné v duši: odhalení Stvořitele.

Pokud jde o současné období, naše časy, malá skupina nestačí. Musíme se spojit se skupinami rozptýlenými po celém světě, a pak s celým světem. Tento úkol jsme obdrželi.

Ve své podstatě, současná generace je připravena a vyzvána k nápravě celé sdílené duše. To je zřejmé ze světové krize, z probuzení lidí a pokračujících korekcí na všech možných místech.

Ale nejdůležitější věc, kterou musíme pochopit, je, že skupina je duše. I když ve skutečnosti duše zahrnuje všechny úrovně, všechny světy, Malchut nekonečna, ale alespoň pro tuto chvíli se musíme soustředit sami na sebe, členy skupiny. Přítel je někdo, kdo pracuje společně se mnou a chce dosáhnout jednoty, jako já, takže žádné „mezery“ žádné rozdělení, nic zůstává mezi námi. Přesně v této podobě, musíme definovat a označit hranice skupiny.

V tomto případě, pokud existují stovky tisíc našich příznivců ve světě, světová skupina může mít jen několik set lidí, kteří pochopili myšlenku, pracují na tom bez pochyb a využívají jejich přirozenou odolnost vytvořit ještě silnější spojení. Koneckonců, všechno obsahuje opak, díky němuž je možné ji ustanovit. Proto musíme být šťastní, když se odhalí vady – nakonec, láska je odhalena nad nimi.

Někdo, kdo je schopen a připraven k práci tímto způsobem se nazývá „přítel.“ A zbytek, do té doby jsou „diváci“ …. Samozřejmě, nikoho nepodceňuji – každý by měl zkoumat, kde je.

[104788] From the 1st part of the Daily Kabbalah Lesson 4/7/13, Writing of Rabash

Když člověk, který započne následovat tuto cestu a který chce, aby jeho činy byly pro Nebe, odhalí pravdu, že čím více činů provádí s úmyslem kvůli dávání, a také že je tomu vzdálen, což znamená, že v tom je zvláštní zásluhy v takové práci, že mu je odhalena pravda Shora, a že člověk je činům odevzdání na hony vzdálen.

Náš rozvoj je založen pouze na různých odhaleních, která jsou nepříjemná našemu egu, našemu přání přijímat. Pokaždé se ukáže, že jsme ponořeni do našeho ega a duchovně se nemůžeme rozvíjet.

Jsem ve svém egu ponořený, a Světlo přichází Shora a zvýrazní úroveň ega, na které se nacházím. Výsledkem vnímám ohromné mínus (-), které odráží hloubku (H) mého přání. Do míry, do jaké se cítím špatně, musím rozpoznat, co při tom hodně špatném pocitu musím udělat.  Mohu být za to zlo vděčný, protože jím odhalím, do jaké míry jsem opakem duchovna a dávání. Zlo je odhaleno v mém egu, v mém přání přijímat kvůli přijímání, a pokud toto přání zmizí,  ani nepoznám, že jsem do zla ponořen. Hloubka špatného pocitu je pro mě indexem pravdy; je to to správné znamení.

Takže z tohoto stavu si žádám o přilnutí; chci být nad tím, nad hranicemi Egypta, nad svým egem, nad Machsom (barierou). Tady začnu vytvářet Vracející se Světlo (RL) a realizovat první omezení na celou nižší část (Tzimtzum Aleph – TA).

Tak je duchovní Partzuf vytvořen, ze dvou částí; “hlavy’ a “těla.” Protože jsem první omezení uskutečnil, mám už „tělo.“ Později bych mohl být schopen jeho část pozvednout a spojit ji s „hlavou“ a to už by byl skutečný Partzuf nad Machsomem.

Tak, prostřednictvím stádií Ibur (těhotenství), Yenika (kojení), a Mochin (myšlení), přeměním všechny “roztříštěné nádoby” zespodu nahoru.

Už začínáme cítit, že to je praktická práce, kterou můžeme provést. Neměli bychom zapomenout, že vše dělá Světlo, které napravuje (Obklopující Světlo – Ohr Makif – OM), a že jej můžeme vyvolat pouze spojením mezi námi.

Vlastně všechno, co jsme se naučili a o čem jsme četli, lze dát dohromady do jednoho jednoduše proveditelného obrázku Deseti Sefirot, a můžeme vidět, že celý svět, všechny naše stavy, jsou zamýšleny k tomu, aby nás k tomu vybavily správným duchovním vzorem v každém momentu.

Doufejme, že stav, který tvoříme zanechá v každém z nás jasný vzorec. Vnímání světa, můj přístup ke každému, mé pocity, vše, čemu chci porozumět a cítit, musí projít tímto schématem. Pak budeme schopni správně vyřešit všechny problémy, které přichází od Stvořitele, od Světla, tím, že budeme správně odpovídat a podporovat Ho, a dovolíme Mu odhalit správné činy.

Otázka: Jak vlastně můžeme Stvořiteli poděkovat za všechny špatné stavy?

Odpověď: Pravdou je, že lhaní nám tu nepomůže; nemůžete brečet a upřímně políbit hůl, která vás bije. Pokud však cítíte, že hůl bije váš zlý sklon, když se s ním nechcete ztotožnit, ale s dobrým sklonem, tak pak už vidíte rozdíly v určitém sklonu ke Stvořiteli.

Jen díky Obklopujícímu Světlu cítíme, že jsme špatní. Před padesáti lety si každý ještě myslel, že před námi leží jasná budoucnost a prosperita. Pak začal být zjevný globální trend úpadku a začali jsme se nořit do tmy. Člověk s bodem v srdci (•) také vstupuje do zla, temnota k němu přichází Světlem, které napravuje. Ve stejné chvíli však Světlo rozjasní bod v srdci, takže zlo člověka vrhá dolů, zatímco bod roste výše a výše.

Potřebujeme následující vnitřní rozdělení:

1. Bod v srdci,

2. Zlo v nás.

Pouze poté rozpoznám, s kým se ztotožňuji.

Otázka: Jak se zbavit myšlenek na odměnu, které vyrušují, na dar, který mi Stvořitel dá za mou práci?

Odpověď: Musíte s těmito myšlenkami neustále bojovat, abyste stoupali bez toho, aniž byste cokoli chtěli a pouze jste opakovaně rozpoznali bod v srdci. Tato hra na  „ping pong“ pokračuje, dokud Světlo, které napravuje, nepřijde prostřednictvím skupiny a nevezme vás do další úrovně.

Pak přijde silnější Světlo a opět ve vás rozkryje výsledky roztříštění. Je to způsobeno tím, že jsme kdysi byli spojení a pak Stvořitel, který stvoření mezi námi vytvořil, jej rozbil. Nyní se musíme účastnit nápravy, probudit se a vyvolat Ho. Pak přijde Světlo a udělá všechnu práci.

[104549] Ze 3. části denní lekce kabaly 4/4/2013, Rabašovy spisy