Zohar, kapitola “BaHar (Na hoře Sinaj),” bod 63: “Můžeš je navždy používat jako otroky.” Je Micvou (přikázáním) zotročit kanaánského otroka. Ti jsou ze strany Hama, který spácha incest, jako je psáno: „Proklet budiž Kanaán; služebníkem služebníků bude svým bratřím…“

Být otrokem je také náprava. Touha, která může být přinucena poslouchat moc napravených tužeb, se nazývá „otrok, který je blízký svému pánu.“ Otroctví je forma její nápravy, správný způsob její existence. 

Prozatím nejsem schopen být uvnitř určité touhy svobodný, ani s ní nemohu sám pracovat za účelem odevzdání. Mohu ji pouze připisovat jiné mé touze. Taková touha může být též zvána „dítě,“ „žena,“ nebo „dospívající;“ ještě to není „muž“ ani „hrdina,“ který je schopen „překonat“ (muž, „Gever“ je odvozen od slova „Itgabrut“ – překonávání, zdolávání).

Forma touhy, která je schopna pracovat pouze pod autoritou jiné touhy, se nazývá „otrok.“

Z první části Každodenní kabalistické lekce, 25/04/2010, “Zohar”

Zohar, kapitola “Šemot (Exodus),” bod 177: V pozemské Zahradě Edenu stojí každý v té podobě a formě, ve které byli na tomto světě. (Duchovní stupeň, na které člověk v jakémkoliv danném okamžiku stojí, se nazývá „tento svět“)  A toto skrytí a tajemství je dáno mudrcům. Duch, jenž je ze strany ženy, a který na lidi sestupuje, je vždy vytesán v rytinách jako je tato pečeť, jejíž písmena jsou propadlá. To protože obraz těla v tomto světě vyčnívá ven a duch je vytesán do jeho útrob. Když se duch rozšíří z Guf (těla) a pozvedne se do pozemské Zahrady Edenu, tento duch v pozemské Zahradě Edenu vyčnívá v podobě a obrazu skutečného Guf v tomto světě, jelikož je vždy jako pečeť.

“Tělo” (touha) a “duch” (Světlo, které touhu naplňuje) si navzájem padnou jako pečeť a její otisk. Oddělily se za tím účelem, aby se znovu spojily. Moudrost kabaly nás učí, jak je znovu zcelit. Nazývá se „kabala“ (přijímání), protože my jsme těmi, kdo organizují a kontrolují vstup Světla do touhy, definujíce podobu vstupu Světla do tužeb a jejich náplň.

Z tohoto důvodu studujeme podstatu Světla a podstatu touhy, neboť je nám předtím jejich podstata neznámá. Musíme se spojit se Světlem a touhou, přijmout přesnou formu Světla a touhy a naladit je navzájem tak, aby jedno mohlo vstoupit do druhého. Výsledek se nazývá „věda, jak přijímat Světlo,“ což je kabalistická věda.

Z první části Každodenní kabalistické lekce 15/4/2010, Zohar

“Abrahám” je první duchovní vlastnost, kterou uvnitř odhalíme. Je to hlavní vlastnost odevzdání, Chafec Chesed (těšící se milosrdestvím). Když Abrahám dosáhne „stáří,“ myšleno, že je mu zcela odhaleno určité stádium, vynoří se nový stav, který je zásadně odlišný od předchozímu stavu.

Toto je proces, ve kterém se před dosažením dalšího stádia Abrahám neustále pozvedá nad svoji předchozí touhu, asociovanou s Babylonem. Nejprve se vzdálí od všech sil a tužeb babylonských obyvatel, kteří uctívají jiné bohy. Když se od toho odpoutá, opustí toto místo či stádium a vynoří se nový stav. Na tomto novém stádiu se cyklus opakuje. Opět odhalí touhu uvnitř, která jej vrací do předchozího stavu, který právě opustil.

Jelikož nad touhy neustále kvalitativně roste, pouze se to zdá, jakoby se vynořoval nový stav. Touha se na „levé straně“ odhalí jako opačná Abrahámovi, ale zároveň je to jeho „syn.“ což znamená, že to je následek, pocházející z Abraháma. Takto se jako zdroj nečistých sil, spojený s levou stranou (Klipot), vynoří „Izák,“ který značí levou linku, Binu, Gevuru (vítězení, překonávání).

Rabaš, “Co je Tóra a Práce na Stvořitelově Cestě:” Když jeden zamýšlí studovat Tóru, měl by před svýma očima držet cíl, důvod, proč zamýšlí studovat. Cíl, tedy užitek, který chce z Tóry vytěžit, je Světlo, které Napravuje, jenž v ní je.

V podstatě nepotřebujeme nic jiného. Měli bychom si představovat a snažit se cítit, že se vše děje kvůli Vrchnímu Světlu, že „zde není nikdo jiný kromě Něj,“ že on je vládce a pán a pouze On vše vykonává.

Proto potřebujeme pouze toužit a čekat na Jeho činy a jejich následky. Naše celá práce se skládá z přitahování Jeho činů na sebe, cítění, že jsme spodní stupeň, zatímco On je vrchní a snažení se Vrchnímu stupni, Světlu, připodobnit. O nás bude pracovat a dělat nás Jemu podobnými nakolik vstříc Němu budeme usilovat, tedy snažit se stát jako On.

Takže následuje, že je naše práce velmi prostá. Není důležité, jakou část Zoharu čteme nebo o čem je;  není důležité, jak moc rozumíme tomu, co čteme. Mezi námi a Vrchním Světlem existuje systém spojení, nazývaný „Kniha Zohar.“ Musíme ji využívat a usilovat o to, abychom se Světlu během studia stali podobnými.

Tato touha probudí Světlo, a to na nás bude působit. Pomalu začneme cítit výsledky jeho vlivu.

Zohar, kapitola „Chajej Sara,“ bod 220): „Slíbil Jsem Vám, že budete všichni jako andělé a synové Všemocného – ale při převzetí Tory jste se zařídili po svém, zhřešili jste, a protо jako Adam zamřete“. 

Přesto však nad každým, studujícím Tóru, nemůže vládnout ten samý had zla, který zatemnil svět.

Díky studiu kabaly je vyšší světlo jako magnet, drží tě nahoře a ten had, smrt, naše egoistická touha, která nám ubírá život, zůstává dole a nedokáže nad člověkem vládnout!

Člověk se pozvedá nad svůj zvířecí život a dokonce necítí, že by končil.

Musíme si jenom přát, aby světlo, které při čtení Knihy Zohar přichází,  v nás tu změnu způsobilo.

Bez ohledu na vědomosti, které v sobě skrývá věda kabaly, která je schopna objasnit všechno, co se odehrává v našem světě a celou naši uplynulou cestu, když si přejeme se pozvednout se na vyšší stupeň, potřebujeme sílu, která je nás tam schopna přitáhnout.

Za pomoci rozumu a pocitů se nedokážeme pozvednout – musíme obdržet nový zárodek vyššího stupně.

Stejně jako neživý kámen, odlišný od rostliny, ji nikdy nedokáže pochopit, jako pes nebo kočka není schopna pochopit, co znamená být člověkem – tak nejsme schopni svým rozumem odhalit, co znamená žít v duchovnu.

Proto je nutná vyšší síla, která v nás tuto změnu zařídí. Dostáváme ji z Knihy Zohar.

Z lekce knihy Zohar, 12.03.2010

Zohar, kapitola “Chajej Sarah (Život Sáry),”bod 12: …Tudíš jsou hříšní vymazáni z Dumahovy knihy, protože on bere v potaz pouze střední linku, kde nejsou hříšní zahrnuti. Proto kdo si je bude přát během vzkříšení mrtvých? Během vzkříšení mrtvých anděl Matat na hřbitovech obdrží vyúčtování od Dumaha.  Ale kdo si bude přát ty hříšné, kteří Dumahem nejsou započítáni pro vzkříšení mrtvých?

Otázka, kterou jsem dostal: Tento tenxt může člověka zmást se slovy jako jsou „mrtví“ a „hřbitovy.“ Jaký je správný způsob, jak vnímat tato slova? 

Moje odpověď: Musíme pochopit, že Zohar mluví jako většina kabalistických knih v jazyce větví. Metoda dává nejen vědomosti, ale, což je důležitější, sděluje nám dojmy. To abychom z duchovního světa k dosažení našeho napraveného stavu přitáhli Světlo nápravy.

Nemluvíme o fyzických tělech našeho materiálního světa a nesmíme se snažit napravovat své „ruce a nohy;“ nesnažíme se spravit fyzické věci, které by měly být ošetřeny normálním doktorem. Místo  mluví Zohar o nápravě duše. Proto i když Zohar používá slova z tohoto světa, všechny naráží na duchovní pojmy, což znamená, že se vztahují k našim vnitřním silám a vlastnostem.

Jsou to tyto vlastnosti, o kterých teď chci studovat. Dělám to za účelem, abych porozuměl, která moje část „bolí,“ která část musí být napravena. Dělám to, abych potřeboval toužit ji napravit. Toto je účel Knihy Zohar.