Otázka: Co to je „Israel v exilu“, o kterém píše Zohar ?

Odpověď: „Israel v exilu“ – to je kabalistická skupina, která si přeje se spojit mezi sebou, ale cítí, že  je ego táhne na jinou stranu a rozděluje.
Cítí, že se nejen nedokáží spojit, ale dokonce si spojení nepřejí! Není třeba, abychom se samotné spojení snažili realizovat vlastními silami – to je práce Vyššího světla.  Ale oni k tomu zatím nemají ani touhu, ani se nesnaží takovou touhu sehnat. Proto bylo řečeno lidu, stojícímu u hory Sinaj: „Musíte se spojit jako jeden člověk s jedním srdcem – jinak zde bude místo vašeho pohřbu!“

A když si uvědomili, že si to přejí, ale nemohou – otevírá se jim Stvořitel, aby svým odhalením uskutečnil spojení.

Z lekce ke knize Zohar, 14.01.2010

Filed under: Cesta, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

 Otázka, kterou jsem dostal: Proč bychom měli číst o všech početných detailech, popisovaných Zoharem, kdy je uvnitř sebe nejsme schopni identifikovat?

Moje odpověď: Musíme být jako dítě, které se dívá na svět kolem něj a ničemu nerozumí, avšak přesto se postupně vyvíjí. Je nadšeno, když vidí projíždět bus, protože to vypadá jako něco velkého, co se pohybuje. Je zde další přirozený fenomén, kdy kachňátka berou první pohybující se objekt, který vidí, jako svou matku a následují ji. To je nutí se vyvíjet.

 Stejnou cestou když čteme Zohar, je tu část, které ještě vůbec nerozumíme a jiná část, se kterou se již můžeme spojit. To nás vyvíjí. Musíme si uvědomit, že tomu ještě nejsme schopni porozumět, ale jednoho dne jistě všemu porozumíme v celé jeho úplnosti. Když toužíme a snažíme se porozumět tomu, co slyšíme, probouzíme sílu, která nás rozvíjí. Jak jinak bychom se mohli vyvíjet?

Čím více postupujeme, tím větší příchuť ucítíme ve studiu.

Filed under: Studium, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Filed under: Cesta, Člověk, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Zohar, kapitola “Přijď k Faraónovi,” bod 68: Má jinou cestu přistupování k rostlinám: Když se tichý Nil vrací z Malchut do svého místa, když se zvedá a padá. Jelikož jsou jeho vody nehybné, kráčí potichu a veliký netvor šplhá na tyto Nily a není tam v nehybném Nilu. A všechny byliny rostou kolem toho nehybného Nilu na obou stranách. Pak netvor vyšplhá na tyto byliny a roste mezi nimi a pak se vrací do všech těchto Nilů.

V této sekci Zohar vysvětluje, jak je Přímé Světlo odhalováno v Odraženém Světle. Do míry, do které mohou touhy v Malchut pracovat s Odraženým Světlem, se do ní Přímé Světlo odívá. Pokud je zmenšeno Odražené Světlo, Přímé Světlo se z ní ztratí.

Co pro nás tento příběh dělá, když mu nerozumíme a nemůžeme jej spojit s našimi touhami a jejich naplněním? Zohar nám nedává žádné vysvětlení, jak jít s příběhem. Neříká nám přesně, co se zde děje, nebo nám nedává cokoliv, čeho se „chytnout.“

Odpovědí je, že nám  nechce objasnit příběh. Zohar by nám jej mohl vysvětlit jazykem kabaly nebo jiným psychologičtějším a pochopitelnějším způsobem. Avšak místo toho Zohar ponechává místo pro naše snahy porozumět a cítit, „Co to je? Na co to je? Kde to je uvnitř mě?“ Vše, co popisuje,  se nepochybně odehrává v každém člověku.

Provádím všechny akce, které jsou v Knize Zohar popsány. Nakonec, můj pravý stav je,  že jsem právě teď ve Světě Nekonečna, ale mezi mým současným stavem a Světem Nekonečna je 125 stupňů skrytí.

Zohar nám příběh záměrně prezentuje touto cestou, abych hledal tyto věci uvnitř mě za účelem, abych se vrátil do vnímání Světa Nekonečnosti.  Hledání samotné uvnitř mě dává zrod novým vlastnostem, smyslům a vnitřním rozlišováním. Pomáhá mi začínat cítit to, co současně necítím, tím, že rozvíjí smysly, které vnímají duchovní svět.

Proto je úsilí povinné. Je psáno, „Jeden dostává odměnu podle svého úsilí.“ V duchovním světě ti nic nepomůže vyvíjet své úsilí. Je také psáno, „Usiloval jsem a našel jsem.“ Kdy najdeš duchovno? Když tě Vrchní Světlo ovlivňuje to stejné míry, jaké je tvé úsilí. Pak naplní tvůj smysl duchovního vnímání. To je to, co se děje pokaždé, když stoupáš z jednoho stupně do druhého. Avšak nejdůležitější věc je pozvednout se alespoň do prvního duchovního stupně.

Filed under: Práce, Studium, Vnímání, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem dostal: Jak mohou plynout s proudem Zoharu zatímco uvnitř sebe pátrám po těchto vlastnostech a zároveň myslím na své spojení s ostatními?

Moje odpověď: Zatímo necítíme, jak jsou tyto procesy propojeny a že jsme všichni zahrnuti v jednom obraze – Stvořitel a já. Všichni jsme spojeni v jedné malé a jednoduché formě do míry naší podobnosti k Němu. To co nazýváme „Já“ je ve skutečnosti zbytek světa – nehybná, vegetativní, pohyblivá a lidská úroveň uvnitř mě. A Stvořitel je mnohočetnost sil a důvodů. 

Proto se musíme za použití Knihy Zohar cvičit, abychom viděli jednotu a bod našeho spojení, „Já“ jsem jeden; „Stvořitel“ je jeden; a společně jsme „My“ spojeni jako jeden celek. Dokud se toto nestane, budeme se cítit odcizeni, rozděleni a zmateni, ale postupně se začneme měnit. Stejně jako se to děje s rostoucím dítětem, pouze úsilí, které vyvíjíme, nám pomůže.

Filed under: Člověk, Jednota, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Filed under: Cesta, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Představte si, že čteme knihu o fungování našeho fyzického těla. Vysvětluje jak náš mozek, srdce, játra a ostatní orgány pracují, jak si vyměňují látky, co se děje, když něco cítíme nebo jíme, jak je naše krev a jiné tekutiny v oběhu, jak se přenášejí elektrické signály; v podstatě popisuje, jak pracuje naše fyziologie.

Posloucháním lekcí o lidské anatomii a fyziologii se učíme o částech těla a jak pracují všechny komponenty jednoho těla společně, každý na svém vlastním místě v souladu se svou funkcí, z čehož vyplývá senzace života.

Nápodobně, takto Zohar popisuje fyziologii těla duše (Kli), jeho organizaci, vnitřní spojení a funkčnost. Čtením jej a vyvíjením úsilí v našich studiích postupně začínáme odhalovat naši duši, v níž dosahujeme odhalení celého světa a Stvořitele.

Filed under: Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Musíme si toto duchovní tělo představovat ne jen jako tři linky, ale jako multidimenzionální. Je to podobné tomu, jak lidské tělo obsahuje množství různých systémů: mízní soustava, nervový systém, cirkulační soustava a mnoho dalších, o kterých dokonce ani nevíme. A dodatkem jsou zde energie, kapaliny a chemické látky, které jimi proudí. Duchovní tělo obsahuje dokonce ještě více komponentů a spojení, protože každá jeho sekce má odlišné vlastnosti, odlišné druhy spojení a odlišné formy na všech různých úrovních. 

Nejsme schopni se to naučit dokud to skutečně neucítíme. Každý, kdo si myslí, že se to může naučit, je blázen. Potřebujeme pouze toužit, abychom existovali uvnitř tohoto integrálního systému, který celý pracuje kvůli odevzdání. V tomto systému najdeme Stvořitele a stvoření; ve skutečnosti je uvnitř něj vše. Musíme se na něj dívat podle principu „lidská bytost je malý svět.“

Avšak nemluvíme o našem světě a fyzických tělech. „Lidská bytost“ jsem já a „malý svět“ je Kniha Zohar a její příběh.

Filed under: Člověk, Studium, Svět, Vnímání, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Otázka: Bylo řečeno, že knihu Zohar je nutné studovat pouze dohromady se skupinou a usilovat ke sjednocení všech bodů v srdci.

Ale je to velmi těžké spojit, protože Zohar je chápan, jako něco velmi osobního a vnitřního. Jak to spojit  se všemi dušemi?

Odpověď: Skutečně, aby si myslel o spojení s ostatními, musíš se nacházet v pravé linii, v odevzdání, mimo sebe a levá linie – je to mé osobní, vnitřní hledání všeho, o čem mluví kniha Zohar, všech těchto vlastností v sobě.

Tyto dvě linie se spolu nespojují, pravá – výstup ze sebe a levá – zkoumání v sobě. Pravá linie – je celý svět mimo mně, a já – pouze tečka, plod mé duše. Levá linie je pocit, že celý svět je ve mně a není nic kromě mne.

Propojit tyto dvě linie může jenom vyšší světlo, které nás obklopuje! A pokud se to tak nestalo, musíme se pokoušet je spojit, uvědomit si, že to není možné a čekat toto spojení se odshora.

Tento protiklad bude v nás narůstat více a více a každý ho pocítí v plné míře.
Projdeme různými stavy – někdy nám bude něco vycházet, někdy ne, někdy budeme myslet na spojeni a někdy pouze o svých vnitřních dojmech, jako že začínám pociťovat celý vesmír uvnitř sebe.

Čtu Zohar a cítím, jak se všechno odehrává uvnitř mne – ale bez jakéhokoliv spojení s ostatními, zapomínám na ně …

Je třeba procházet protikladnými stavy, pokud nepřijde třetí komponenta a spojí dva předcházející – to se nazývá, že Stvořitel (střední linie) se navléká v člověka.

Filed under: Cesta, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Je třeba chápat, že kniha Zohar odhaluje v nás bod v srdci a nehodlá naplňovat naše běžné smysly a rozum tohoto světa.

Otevíráš knihu a zoufáš si, že nechápeš a necítíš – ale jakého si očekával citu, jakého pochopení? Zohar působí úplně jinak, než si myslíš.

Ty jsi připravil sud (egoistické přání) – a čekáš (údajně duchovního, egoistického) naplnění, ale Zohar  ti dává jinou nádobu získání (odevzdání, nesobeckou) a stejné  naplnění (rozkoš odevzdání).

Ale to jsou normální etapy, které probíhají každým člověkem, postupně  se stále více  vyjasňuje kli, vztah, naplnění, které musí očekávat.

Ve výsledku se všechny omyly rozptýlí a člověk odhalí správné kli pro správné naplnění.

Z lekce knihy  Zohar, 31.12.2009

Filed under: Svět, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→