Otázka: Co mohu udělat během dne, abych se připravil na ranní lekci, zejména pro čtení knihy Zohar, tak abych měl maximální výsledky?

Po prvním omezení (Tzimtzum Aleph) a rozhodnutí stvoření pouze přijímat Světlo přes anti-egoistické clony, začneme existovat v jiném druhu reality. Jednoduchý zákon přijímání v souladu s velikostí touhy není jediný zákon, který zde funguje, tak jak to bylo před omezením v Malchut Nekonečna.Po omezení se stane nemožné přijímat cokoli v otevřené touze. Tento zákon operuje nad námi, a pokud je touha přijímat potěšení pod Malchut nekonečna, světlo v něm nemůže svítit, protože musí projít přes tento zákon, tuto podmínku, která je zabudovaná v přírodě.

Kromě toho nestačí jednoduše udělat omezení. Otázkou je, co chceš po omezení a dále? Do té míry, do které si přejete být podobní Stvořiteli ve svých činech, odevzdávat stejně jako on, obdržíte světlo, malé potěšení s názvem „Světlo Hassadim (milosrdenství)“, které vás naplní.

Toto Světlo Hassadim také obsahuje NRNHY, všechny úrovně Bina, dokud nedosáhnete stupně, kdy všechny vaše touhy začínají být naplněné Světlem Hassadim, protože váš záměr je být Hafetz Chesed: „Já nechci nic pro sebe! Přijímám potěšení z toho, že jsem stejný jako Stvořitel tím, že nepřijímám nic. “

Toto je úroveň spravedlivého. Vidí, že Stvořitel nepřijímá, a tak také nechce přijímat. Jinými slovy, dívá se na jeho akci, ne úmysl. Stvořitel nepřijímá, a já chci mít pouze sílu přestat toužit po naplnění.

A pak ke mně přichází světlo a dává mi možnost, která mi umožňuje nepřijímat, bez ohledu na to, jak moc dostávám. Ale hned další chvíli dostávám ještě větší touhu přijímat potěšení Shůry.

Světlo ve mně rozvíjí tuto touhu a já budu chtít dostávat znovu. A znovu žádám: „Dej mi sílu k zastavení přijímání,“ a síla je mi dána. A pak jsem naplněn potěšením nazývaným „Hassadim,“ a jsem spokojen s tím, že jsem jako Stvořitel, tím že nepřijímám.

A pokaždé se moje prázdná touha přijímat potěšení ve mně zvětšuje tímto způsobem, ale místo toho, abych žádal o její naplnění, překonávám to a žádám o sílu  být jako Stvořitel, místo toho abych byl naplněn. Chci se spokojit s Hassadim, jako GAR de Bina.

Dosažení GAR de Bina znamená, že jsem získal touhu odevzdávat. Teď jsem Hafetz Hesed, dokončil jsem „pokání ze strachu.“ Co znamená „ze strachu“? To znamená, nedostávat nic pro sebe a být jako Stvořitel tím, že nepřijímám.

To neznamená, že jsem absolutně stejný jako Stvořitel, ale dělá nás to podobným podle našich Kelim (nádob). Nemá touhy přijímat, a já ano, ale já jsem je opravil, takže už mi nevadí. Získal jsem takovou sílu, že i když mám nekonečné Kli (touhu) přijímat rozkoš, je zcela naplněno Světlem Hassadim, a já nechci nic než to. Proč? Stvořitelova velikosti na mě září, chci být jako on a užívat si tím, že jsem mu podobný.

Poté se mi přirozeně odhaluje nová prázdná touha. Do té doby nechápu, co to je, podobně jako ve čtyřech fázích přímého světla, kdy po přijímání ničeho v GAR fáze Bet (dvě), začnu chápat: „Stvořitel dává, On je dárce, jak mohu tedy dávat svými činy, jako On? “

I nyní, kdy se vyvíjím zezdola nahoru, začínám chápat, že budu-li schopen přijímat kvůli odevzdání, budu úplně stejný jako On. To je můj cíl a prostředky jsou přijímání za účelem odevzdání.

Jak to mohu udělat? Žádám další sílu od Světla, tak aby mě napravilo, což mi umožní přijímat v těchto Kelim tak, že potěšení, které cítím, bude pouze v zájmu odevzdání hostiteli. Cítím to potěšení, užívám si všechny jeho chutě, jak je psáno: „Ochutnejte a uvidíte, že Stvořitel je dobrý.“ Čerpám z toho obrovské potěšení a nic co cítím, mě nemate. Jsem si jist, že všechna tato radost může být pocítěna pouze pod podmínkou, že dávám tuto radost Jemu.

Pak cítím, jak moc jsem mu dal a jak moc si to užívá. Tak můj Kelim roste ještě víc, protože jsem pochopil, kdo to je, koho těším. Teď jsem jako on, a ještě větší než On, protože mu dávám radost!

Můj Kelim expanduje ještě více za hranice touhy přijímat potěšení, které ve mně bylo vytvořeno Stvořitelem. Jakmile se spojím se skupinou, stávám se majitelem sedmi miliard duchovních jisker, ne jen jedné jiskry, jsem teď spojen se Stvořitelem a stávám se majitelem obrovského Kli, stejně velkým jako Stvořitel, kterému odevzdávám.

Vnímám Jeho Kli, v němž On dostává potěšení, jako své vlastní, protože ho naplňuji. Dokážete si představit, co to je?! Zde se dostáváme do jiné dimenze. Ale je nemožné o tom mluvit… Je to postupný proces vývoje, kde každý okamžik přináší pochopení toho, co dělat dál.
[28588]
Z druhé části denní lekce kabaly 3.12.2010, Zohar

V podstatě i v tuto chvíli představujeme spíše duše než fyzická těla. Stvořitel vytvořil touhu užívat si a neexistuje nic jiného než tato touha. Pokud cítíme určité hmotné věci, není to proto, že existuje jiná, samostatná realita. Existuje pouze touha, která se cítí ve fyzickém těle. Je to stejná duše, která cítí jen sama sebe a pouze v sobě. Nevnímá nic mimo.

Z tohoto důvodu duše cítí sebe jakoby existovala ve svém hmotném těle, zdánlivě obklopena podobnými těly. Takto vnímám sám sebe a okolní realitu, protože jsem uzavřený do sebe se svým egem. Jakmile začnu získávat nové touhy a vnímat vlastnosti mimo sebe, začnu vidět realitu jinak.

Realita, kterou vidím mimo sebe, se nazývá „vyšší svět.“ Jak vystoupím ze sebe (ze svého ega) a podívám se na existenci mimo sebe? Musím se propojit s jinými dušemi, s mými přáteli. V tomto spojení mezi námi, ve větší jednotě, odhalíme společné pocity a projevy tzv. „duchovní svět.“

Proto, když čteme Zohar, musíme mít na paměti, že všichni touží odhalit vrchní světlo, odhalit vše, co je popsáno v Zoharu. Ten nám sděluje stavy a obrazy, které hovoří pouze o spojení mezi námi a jeho různých formách. To je celá realita.
[23719]
Z druhé části denní lekce kabaly 15.10.2010, Zohar

 Chceme znát všechny detaily, pochopit kde jsou umístěny, kde je kořen a větev každého názvu a kde je jeho duchovní vlastnost. Hledáme v sobě všechny tyto stupně vlastností, o kterých Zohar mluví.

 Samozřejmě, všechny se nacházejí pouze v nás, na neživém, rostlinném, zvířecím a mluvícím stupni našich tužeb. Vnímáme pouze realitu, která existuje uvnitř naší duše. Dokonce i teď setrváváme uvnitř naší duše, uvnitř tohoto Kli (touhy), všechny jevy se vyskytují v ní.

 Jakkoli, vedle tohoto vnitřního hledání musíme vždy setrvat v naději, že obklopující Světlo nás ovlivní a otevře naše oči. Nepřejeme si odhalit Vyšší světlo svým rozumem, ani najít všechny ty stupně jeho vlastností nebo se zorientovat v naší duši,- přejeme si aby nám svítilo Světlo nápravy. To je uváděno jako „očekávající spásu“.

 Je řečeno, že po smrti je duše „v nebesích“ dotázána pouze dvěmi otázkami – „Studovala jsi Tóru (přitáhla jsi na sebe Světlo nápravy)? Očekávala jsi spásu (kdy tě Světlo napraví)? “ Musíme vždycky setrvat v tomto záměru.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                      Ze

Ze druhé části denní lekce knihy Zohar 27.9.10

Otázka: Během lekce k Zoharu odhalujete velmi důmyslné, skryté a tajné věci, abych tak řekl.

Otázka, kterou jsem obdržel: Pokud je vše připraveno předem, kde potom v tomto procesu přichází do hry účast stvoření? Zdá se, že obdržíme všechno shora, a že je vše dáno předem ….

Otázka, kterou jsem dostal: Proč to někdy trvá mnoho let, než člověk vůbec uslyší, že je potřeba se spojit?

Moje odpověď: V tomto procesu jsme existovali po celou historii. Z jedné generace na druhou, ve všech našich inkarnacích, celý náš vývoj má za účel nás přivést do stavu, kdy se budeme nuceni sjednotit. Celá naše historie začala rozbitím společné duše, naší duchovní nádoby. Od té doby do sebe všechny tyto fragmenty naráží, nenávidí se navzájem a nechápou, kdo jsou, odkud přišly, a proč existují. Pro tyto fragmenty je nejdůležitější věc neustálá bitva mezi nimi.

Postupně, krok za krokem, musíme přijít k důkladnému pochopení toho, že kvůli naší nenávisti a egoismu o spoustu přicházíme, ve skutečnosti o tolik, že se musíme sjednotit. Proč? Protože v procesu vývoje postupně objevujeme, že jsme spojeni. Můžeme se buď navzájem pozabíjet nebo společně žít v míru. 

Avšak ti, kteří cítí touhu po duchovnu mají problém. Celý svět k jednotě postupuje na cestě Bejto (v pravý čas). Ze zoufalství;  tím, že přemýšlí logicky, člověk vidí, že se svět musí sjednotit. Avšak na druhé straně odhaluje, že toho nejsme schopni. Toto cítí celý svět. Avšak ti, ve kterých se probudil bod v srdci, začínají slyšet, že se musíme sjednotit, že pouze jednotou může být dosaženo duchovna. Avšak necítí po jednotě potřebu. Ukazuje se, že někteří odhalí potřebu se sjednotit, ale neví jak, protože k tomu nemají prostředky, zatímco druzí mají prostředky, s jejichž pomocí se mohou spojit, ale postrádají pro spojení vnitřní potřebu, ačkoliv ji zbytek světa má.

Vychází najevo, že se tyto dvě skupiny, vnější a vnitřní části, budou muset sejít a navzájem se doplnit. My jim představíme metodu spojení a oni nám dají potřebu se spojit pravě takovým způsobem, jakým dítě předává své potřeby rodičům, a to rodičům pomáhá získat to, co dítě potřebuje. 

Vnější společnost je tedy nosičem vnitřní potřeby po spojení a my jsme vlastníci metody, jak se spojit. Tímto způsobem se navzájem doplňujeme.

Z první části Každodenní kabalistické lekce, 28/04/2010, “Zohar”