Na konci našeho vývoje, musíme dosáhnout stavu neomezeného přijímání, neomezeného odhalení dobra, věčnosti, dokonalosti a síly, stejně jako absolutního naplnění. To je to, co nás čeká vpředu, pokud začneme přijímat, abychom vyjádřili úmysly směrem ke Stvořiteli, které jsou rovnocenné těm, které On zobrazuje nám. To je podstatou veškeré naší práce.

Účelem vzniku našeho světa, tedy ukrytí Stvořitele, je to, abychom si zkusili, za těchto podmínek a s prostředím, které je nám dáno, vyvinout takové dovednosti interakce mezi námi, které nám umožní přejít od přijímání, krádeže, špatných úmyslů, rivality, závisti a nenávisti k pocitu odevzdání, lásky a povznesení se nad sebe.

Pokud se člověk opravdu pozvedne nad sebe, začne vnímat světlo, které naplňuje svět kolem něho, Stvořitele, který je přítomen v tomto světě, obecné světlo, obecnou kvalitu lásky a odevzdání. Pak se odpojí od svého zvířecího těla a jednoduše „plave“ v této obrovské, nekonečné atmosféře naplněn láskou a dobrotou.

To je další stav, ke kterému musíme vystoupat. V žádném případě to nezničí náš svět. Vstoupíme do něj postupně, pocítíme ho společně s naším světem a transformujeme se v našich pocitech na další stupeň.
 [62032]
Z nedělní virtuální lekce 6/11/2011

Otázka: Když se snažíme pochopit sílu, kterou k nám posílá vyšší stupeň, zjistíme, že je to nemožné…

Odpověď: To je úplně správně. Usilujeme o nemožné, něco, co je mimo naše schopnosti.

Můžeme chtít od osla, aby nám zazpíval árii z opery? Není toho schopen jak s ohledem na svůj vývoj, tak fyzické možnosti. My jsme však v mnohem horší situaci. Osel má alespoň zvukové a sluchové  schopnosti, zatímco my z duchovního světa nemáme nic. Jsme od něj zcela odříznutí.

Je to tím, že duchovní svět je vlastnost odevzdání. Jak ho tedy můžeme cítit v egoistickém přání? Může se dávání odít do dostávání? Může se oheň odít do vody? Samozřejmě, že ne. 

Proto není naše ohromné přání zaměřeno pouze na abstraktní ideu, ale na to nechat vyšší Světlo, aby nás napravilo. V přání musí být spojeny tři komponenty: Israel, Tóra, a Stvořitel. Uvedeno jinak: já, skupina, a vyšší Světlo. Světlo je tím, co mě napravuje; Nikdy ničeho nedosáhnu sám. 

Proto na kongresu Vzájemná záruka, pozvedáme MAN— přání, prosbu, potřebu po vyšší síle, aby nás napravila. To je celá podstata a cíl kongresu. 
[62266]
Ze 4. části denní lekce kabaly 1/12/2011, “Podstata náboženství a jeho účel”

Otázka: Budeme schopni na kongresu dosáhnout trvalého duchovního stupně?

Odpověď: Pokud ne trvalého stupně, můžeme na kongresu dosáhnout dočasného duchovního stupně. To nám dá Rešimot (vzpomínku) a vytvoří v nás zvláštní duchovní obraz, který budeme moci později hledat tím, že si ho budeme vyvolávat znovu a znovu a tvarovat uvnitř nás.

Proto je nutné si přát alespoň dočasné pochopení dalšího stupně stvoření, náš další stav, utvořit ho uvnitř nás. Trvalý stav přijde později. To není problém. Jasná představu o tom, o co usilovat bude v člověku již vytvořena.

Je možné dosáhnout trvalého duchovního stavu. Vše závisí na našem společném přání. Chceme-li, je všechno možné!

Místo člověka v době kongresu není důležité. Nemůže-li přijít z důvodů mimo něj, jako je nedostatek peněz, práce, rodina, a tak dále, to nevadí.

Zkuste být s námi v té době, na všech našich akcí. Budeme pro vás otevřeni 24 hodin denně. I když půjdeme na nějaký čas spát, stále budou vidět prázdné místnosti a několik desítek lidí, kteří ji připravují na ranní lekci. To nevadí, buďte s námi!

Vše co studujeme, bude okamžitě odesíláno na webové stránky. Ti, kteří s námi nemohou být v reálném čase, budou mít možnost sledovat, naslouchat, a znovu prožít všechny naše akce okamžitě. My budeme dělat vše fyzicky, takže vy můžete být s námi a budete dělat všechno, abyste byli s námi vnitřně, duchovně. Můžete se spolehnout na naši podporu.

Ve skutečnosti jsou všechny lekce, které dávám teď, všechny naše studia, zaměřené na přípravu kongresu. To by nás mělo zahřát, shromáždit a tvarovat tak, že v těch 72 hodinách bychom se prostě „spájeli“ dohromady a odhalili v tom svaru vyšší svět.
 [61834]
 Lekce z nedělní virtuální řady 11.06.2011

Otázka: Snažím se představit si 72 hodin kongresu. Jak mě tento proces přivede k Jednomu, Jedinečnému a Sjednocenému?

Odpověď: Vstoupím do kongresové haly jako svaté lázně (Mikveh), místo, které mě očistí a napraví. Toto místo je naplněno svatou vodou, kvalitou Biny, matčino lůno, jehož se stanu součástí a v němž rostu. Nemusím udělat nic, než se tam usadit jako kapka spermatu uvnitř dělohy. Musím na ní ulpět a vše další udělají ostatní. Musím se jednoduše stát součástí toho, co se děje.  

Je psáno, “Stvořitel přebývá uvnitř svého národa,” kde “uvnitř národa” se má za místo, kde se všichni shromáždí a každý člověk anuluje svůj egoismus jak jen může za účelem sjednotit se dohromady. Pak odhalíme že tam, uvnitř této jednoty, se nachází vyšší—Malchut, Šechina. A uvnitř ní— Šochen, Stvořitel.

Nic víc nepotřebujeme! Jen tam přijít a nebýt inteligentní. Ztraťe své “Já”:  Přijdete dovnitř a rozpustíte se. Někdo Vás o něco požádá, tak to prostě uděláte. Jen se připojíte, bez jakýchkoli vyjasňování. Nejdůležitější věcí je plout ve společném proudu.

To je důvod, proč je kongres vhodný pro každého, pro každého člověka. Pokud tam jen člověk může přijet, pak tam vznikne hybná síla, která nád námi převezme vládu a roztočí nás všechny v jednom víru, jako celek. A my nic jiného nepotřebujeme. Nebudeme potřebovat zvláštní mysl nebo dlouhé studium, jen tuto sílu. S ní už dostanete otisk vyššího, vyššího stupně. Tak přijďte!

Přišli jste tam, zpíváte, tančíte, jíte, připravujete jídlo a anulujete se před tím, co se děje, jak jen můžete. To Vás přivede k vyššímu stupni, protože je tam, uvnitř, ve spojení mezi lidmi.

Tradice společného jídla, zpívání písní a tance byla založena kabalisty. To vše vede k sjednocení a bez jednoty je to nemožné. Abraham jednou pozval hosty do svého stanu a nejdříve je usadil u společného jídla, zatímco vysvětloval, že je nezbytné se sjednotit a milovat bližní.

Bez jednoty nic nezvládneme. Chápu, že náš egoismus, naše podstata je proti. Také jsem kdysi byl proti jednotě, a dokonce více, než vy. To mě ale nezastrašilo: Na jakýkoli egoismus existuje síla jej porazit. Nejdůležitějsí, snažte se být co nejrozhodnutější jak můžete a nastavte svou mysl na to přijít a ztratit se.

Ztraťit se na nějakém neznámém místě, jako peněženka, kterou jste měl a nyní je fuč. Není prostě nic, co s tím můžete udělat: Byla tam a nyní je pryč! Zkuste to!
[62141]
Ze 3. části denní lekce kabaly 28/11/2011, Talmud Eser Sefirot

Náš postoj k bližnímu, k prostředí světa, kde jsme se narodili, který cítíme uvnitř našeho egoismu, se nazývá přípravné období. Když přecházíme od lásky k prostředí nebo lásky k přátelům k lásce ke Stvořiteli, je to již v době skutečné práce, kdy získáváme vlastnosti odevzdání. 

V důsledku získání těchto altruistických vlastností a procházením stupni dávání kvůli dávání, konečně dosáhneme lásky. Ale protože tato cesta vede k dosažení lásky k Stvořiteli, nazývá se tak celá tato cesta.

A dokonce ikdyž v současnosti pracujeme v tomto světě, v našem světě, s egoistickými vlastnostmi, stále je to považováno za práci na lásce k přátelům, k bližním, dokonce ikdyž to vše je skutečné lásce na hony vzdáleno. 

Láska ke Stvořiteli, láska ke stvořením, a láska k přátelům jsou jedno a to samé, protože je to pravým opakem lásky k sobě. To je důvod, proč to vyžaduje tak mnoho kvalitativních změn uvnitř člověka. Avšak hodnota lásky k přátelům je velice vysoká, protože nám dovoluje získat další touhy a pocity, odhalit skutečnou realitu, ve které se nacházíme, myšleno Stvořitele.

Do té míry, do jaké si člověk váží Stvořitele a konečného cíle, natolik považuje prostředky k jeho dosažení důležité, jako cvičení ve skupině, s přáteli, a studium, protože bez těchto prostředků by nikdy nedosáhl cíle. 

Na druhou stranu, celý tento svět je iluzorní a nikdo kolem mě není: žádné neživé či vegetativní úrovně, ani zvířata a lidé. To vše jsou mé vlastní touhy, které se dělí na tyto části a proto mi je Vyšší Světlo takto představuje. 

Tak musím brát také skupinu – jako kdyby kromě mě nic neexistovalo. A každého, kterého kolem sebe cítím: prostředí, skupina, učitel a dokonce i Stvořitel, jsou uvnitř mě, v mých pocitech. Dostal jsem tuto iluzi, že  existuje to vše venku, abych se mohl naučit, co pocit bližního zanemná: abych ho mohl cítit, mít s ním vztah a dosáhnout dávání a lásky. 

Pokud člověk vnímá tímto způsobem celou realitu, pak nemůže chybovat. Je zřejmé, že  musí stále, po celou dobu, rozlišovat nové detaily a doplnit jimi společný obraz, ale už je na správné cestě. 
[62050]
Z 1. části denní lekce kabaly 29/11/2011, Rabašovy spisy

Rozhodující týden před kongresem je tu. Jedná se o speciální dny před přijetím nového stavu. Aby bylo možné požadovat nový stav, musíme se správně připravit, abychom cítili jistotu, že ho dostaneme, a byli na to připraveni. A pak se to stane.

Vše záleží na nás. Dostali jsme příležitost, vše je připraveno a záleží jen na naší touze, na tom, jak úspěšní v této žádosti budeme.

Doufáme, že spojíme naše síly a podaří se dosáhnout výkřiku. V podstatě, to je vše, co potřebujete, nic víc. Druhá polovina přijde shora.

 Z tohoto důvodu není nutné jít celou cestu a snažit se být hodní, a udělat to všechno sami. Nemůžeme být hodní, nám stačí chtít, aby se to stalo.

Polovina je již jednodušší. Máme jen přemýšlet o tom: Jak vynaložit úsilí a křičet. A po tom, vyšší síla přijde. Stačí nám nakreslit hranici a pochopit, kde naše úloha končí. Tím se usnadní příprava člověka na první odhalení Stvořitele.
 [61881]
Z diskuse při jídle 25/11/2011

Není nic kromě čtyř fází přímého Světla. Abychom je však mohli podrobně popsat, potřebujeme celé stvoření, které bylo vytvořeno pod nimi. 

Malchut světa Nekonečna rozhodne, že musí dosáhnout přilnutí, protože nedokáže unést oddělení. Je plné Světla, a na straně Světla, Stvořitele, je dokonalost. Malchut však odhalí úplný opak. 

Je to jako chudák, který přijde ke svému bohatému příteli. Boháč mu dává vše z hloubi svého srdce. Chudák se však stále cítí méněcenný, protože není tím, který to vše vydělal, a nedokáže svému příteli laskavost žádným způsobem oplatit. 

Když přijme dárky, potěší boháče, ale není tím, který tuto situaci vytvořil. Pokud by se nic nezměnilo až na to, že to vše pochází od něj, přijal by vše. Přijal by a radoval by se stejným způsobem. Tak v čem je rozdíl? 

Rozdíl je v tom, že on, on sám, musí tuto situaci vytvořit. Proto musí opustit dosavadní stav a pak se k němu vrátit nezávisle.

To je přešně to, co se děje v Malchut světa Nekonečna. Má vše kromě této speciální části. Na straně světla je plné přilnutí, ale musí projít omezeními a procesem vývoje, aby dosáhla téhož stavu. Jenže pak to chudák bude chtít sám!

Chudák zůstane chudákem a bude chtít dostávat od boháče, přilnout k němu, záviset na něm a radovat se z toho, co od něj dostává. Chudák musí obnovit tuto situaci do posledního detailu. Jinak, pokud se nevrátí zpět do přesně toho stavu, zraní boháče, Stvořitele.

Jediným přídavkem je můj souhlas se vším, co si vytvořil dříve, ale nyní jsem toho dosáhl sám. Dokázal jsem to osobně! Ani bída, ani chatrnost přání či chudoba, ani malost stvořených bytosní není vadou. Chudák se vrátí zpět do stejné situace, situace ve které nemá nic, a vše se k němu dostává z boháčova stolu. Nicméně teď už nejde o ponížení, ale o čest.

Nic na situaci mezi těma dvěma se nezmění až na to, že člověk ukáže, nakolik se vším souhlasí!
[61116]
Ze 3. části denní lekce kabaly 17/11/2011, TES

Otázka: Co je duchovní struktura (Parcuf)?

Odpověď: Duchovní Parcuf vzniká pouze v důsledku našeho spojení mezi sebou. Není člověka, který by měl svůj vlastní individuální duchovní Partzuf. Partzuf  je míra našeho spojení, a objeví se pouze mezi námi. 

Duchovní stupeń je míra dávání. Jenomže pro tento účel musím někomu dávat. Řekněme, dávám tobě. Znamená to, že směřuji toto dávání na tebe, jsem jeho hlavou (Rosh). Přidám tvá přání k sobě, abych je naplnil. Tak se utváří hlava a tělo mé duše (Rosh a Guf).  Společně se nazývají “Parcuf.”
[61102]
Ze 3. části denní lekce kabaly 17/11/2011, TES