Vše to záleží na člověku a je založeno na vytvoření prostředků pro duchovní rozvoj, to je, na budování prostředí. Tímto prostředím na sebe člověk přitahuje sílu, která ho napravuje. Budováním svého prostředí vlastně vytváří svůj budoucí duchovní svět. 

Zahrnutím do tohoto prostředí člověk začíná cítit, že opustil své ego a je obsažen ve svém bližním, kterého miluje jako sebe. Vychází ze sebe a namísto svého vnitřního světa, který cítil jako „tento svět,“, cítí vyšší, duchovní svět ve společnosti, ve spojení mezi všemi.

A v tomto duchovním světě odhalí jeho vlastnost: vlastnost dávání, která ho naplňuje, to je, Stvořitele. Vše začíná s touto první změnou nazvanou „začátek roku“ (Roš Hašana).

Předtím, člověk prošel rozsáhlými přípravnými pracemi: Snažil se vytvořit si kolem sebe prostředí a přitáhnout síly, které by ho změnili, naplnil vše, o čem je psáno v knihách, a šířil tuto vědomost mezi druhé, aby zvětšil počet lidí, kteří aspirují k cíli stvoření. Tímto způsobem zvýšil celkovou, souhrnnou touhu dosáhnout cíle, a ta ho začala silněji ovlivňovat.  

Nicméně, nevidí úspěch. Kabalisté píší mnoho o této podmínce, tomto bodu a stádiu na cestě. Je to speciální, kritický bod nazývaný „soudný den,“ kdy je rozhodnuto, zda postoupíte, nebo upadnete, odsouzen k životu či smrti.

Ve skutečnosti, člověk určí toto rozhodnutí svou předchozí prací: zda se mu pro sebe podařilo vybudovat podporu skupiny a dostat od nich sílu vzájemné záruky tak, že ho podrží pro případ nepříznivého rozsudku, to je, ohromná egoistická přání, která byla odhalena v člověku, kterým není schopen sám odolávat.

Je jasné, že nemůžeme stát proti egoistické touze, která se v nás objeví, dokonce i oproti té nejmenší. A pouze díky síle prostředí, skrze ni, budeme schopni získat vyšší sílu. Je řečeno, že „Stvořitel přebývá mezi svým lidem,“ má se za to, že síla spojení, nazývaná Stvořitel, se nachází ve spojení mezi dušemi, mezi přáteli.

Stvořitel je všeobecná vlastnost dávání, kterou shromažďujeme po částech. Proto je stvořitel nazýván „Boreh,“ což znamená „přijď a uvidíš (Bo-Reh).“ Vždyť se musíme přiblížit tomuto stavu a uvidět tento fenomén uvnitř našich přání.

[56874]
Z 1. části denní lekce kabaly 7/10/2011, Shamati #167

Duše obsažené v Malchut světa Acilut ji probouzí prostřednictvím svého požadavku předat jim světlo, které  napravuje. Tak každá duše vytváří sebe sama.

Když naše duše stoupají k Malchut světa Acilut a spojí se s ní, odhalí tam celý, úplný systém. Malchut se zdá chudá a ubohá pouze ve vztahu ke každému z nás – tak jí vidíme. 

Nicméne, když se s ní spojíme, pak do míry, do jaké jí chceme dávat, dosáheme tohoto dávání a zjistíme, že všechny duše jsou tam: Všichni přátelé a všichni příbuzní, a vlastně celý svět! A byl jsem to jen já, který se tam právě dostal a připojil se k nim, abychom začali pracovat společně.

Je řečeno: “Každý člověk soudí druhé do míry svých vlastních chyb.” Narušený systém existuje pouze ve vztahu k nenapravenému člověku, který jej dosahuje. Pouze jemu se zdá, že tento svět existuje, plný lidí, které musí napravit.

Ve skutečnosti však musí napravit jen sebe. A vše ostatní, co vidí kolem sebe, se změní v jeden systém jeho duše a nic jiného.

[56689]
Ze 3. části denní lekce kabaly, „Pticha”

Na rozdíl od zvířat, se rozvíjíme s pomocí vědy. Nicméně, to dosud není svobodná vůle. Věda nás pouze posouvá trochu dopředu. Zvířata se řídí ranami a jejich instinkty, ale protože my sotva nějaké instinkty vůbec máme, vyvíjíme se ranami a vědou.

Vědecký pokrok nám umožňuje vidět a řešit problémy v předstihu. Například, rentgenové paprsky nám umožňují identifikovat onemocnění a zahájit léčbu, aniž by se čekalo na její skutečně objevení. Bez rentgenu nám jen bolest říká, že je tam problém.

A tak nám věda pomáhá trpět méně, a my draze platíme za vědecké poznatky. Nicméně, je to stále stejná zvířecí tendence: touha být bez problémů. Věda nás nedostává na lidskou úroveň, protože je součástí živočišné úrovně. Pomocí ní můžeme kompenzovat nedostatek našich instinktů, to je všechno.

Zvířatům se daří velmi dobře i bez lékařů. Vědí, jak jíst správně, jak se rodí a jak budovat své útočiště. Zvířata dělají všechno instinktem, zatímco my jsme nahradili instinkty vědou. To je vlastně role vědy, sloužit našemu egoismu tak, že budeme trpět méně.

Stejně tak zkoumáme i náš vývoj na živočišné úrovni. I když se lidé dozvědí o nutnosti sjednotit se a spojit se, tak neví, jak toho dosáhnout.
[56425]
Z 5. částí každodenní lekce kabaly 4.10.2011, „Mír ve světě“

Otázka: Co znamená anulování před učitelem?

Odpověď: To je anulování vůči tomu, co učitel vysvětluje, zprávě kterou vyjadřuje. Můžete to odhalit v knize, ale on Vám to předává živějším způsobem. Teoreticky je možné studovat bez učitele, ale je to velmi obtížné. Tak jako tak musíte odhalit duši, která vás předchází v hierarchii, ale pokud není vedle vás v nějakém materiálním provedení, je to mnohem obtížnější.

Učitel je celý systém, spíše než „člověk“. Jedná se o systém, který na vás vysílá metodu, učení, světlo, vytváří ve vás obtíže a problémy a pracuje na vás a vašich přátelích. Jedná se o práci průvodce, který se stará o skupinu a probouzí v nich touhy a duchovní potřeby, který je mate a tak je stimuluje, aby přišli dříve k řešení. Ale neměl by jim vzít svobodu volby a proměnit je v slepé obdivovatele nebo chasidy (zbožné), což je nejdůležitější.

Učitel by se měl před vámi odhalit a představit se tak, že ho nebudete poslouchat úplně a nezmizíte před ním. Měl by nechat prostor pro vaše vlastní úsilí, udržujíc neustálé pochybnosti o něm, v pocitu odmítnutí, pohrdání a tmy. V opačném případě by to bylo jen uctívání a nebudete mít žádost ke Stvořiteli.

Učitel vám otevře vědomosti, ale neodhalí sebe. Ukáže vám pravý opak, aby vám dal možnost požádat Stvořitele.
Z 1. části denní lekce kabaly 2.10.2011, spisy o Baal HaSulam

Vždy musím hledat způsoby, jak jít proti svému egu. Pokud se obracím na skupinu správně, cítím odmítnutí.  Nepřichází ze skupiny samotné, je to ve mně. Mám pocit, že se s nimi nechci spojit a podílet se na setkání s přáteli, nechci je obejmout, nebo je vůbec vidět. Dělám to, protože všichni ostatní to dělají, a cítím se nepříjemně.

Ve skutečnosti toho mám dost. Chci se studiem skončit a opustil skupinu. Vidím, že to nepřináší žádné výsledky. Ale ono to nepřináší žádné výsledky pro mé ego, to je pravda! Když se pravda začíná rozvíjet, vidím, že nebudu mít žádný zisk pro své ego.

Po tomto odhalení mnoho lidí uteče, protože to nemohou vnímat správně, nebo pochopit, že to váží na egoistickém měřítku. To je místo, ve kterém musí dohnat tento nedostatek s vírou nad rozumem, spojit se s prostředím bez ohledu na cokoli a otevřít se mu, požadujíc duchovní probuzení.

To je přesně okamžik, kdy začíná naše duchovní práce a ti, kterým je souzeno utéct to udělají zde. Ti, kteří zůstanou, jsou ti, kteří buď mají zvláštní roli v obecném systému, nebo ti, kteří se mohou skutečně namáhat. Člověk zatím neví, co se s ním děje, ale později dosáhne správné duchovní kalkulace.

To je důvod, proč se říká, že v místě, kde hříšníci budou klopýtat, padat a zmizí z obzoru, spravedliví povstanou a půjdou dál.
 [55993]
 Z 1. části každodenní lekce kabaly 22/9/2011, Shamati # 240