Otázka: Kabalisté mluví o vlastnosti odevzdání, ale já ji necítím. Nemám ani konec nitě …

Odpověď: Pokud zažijete potřebu po odevzdání, můžete porozumět tomu, co je to odevzdání. Zkuste odevzdávat svým přátelům a uvidíte, že nebudete chtít. Tím pochopíte to, jaké by to bylo, pokud byste měli vlastnost dávání. Pak začnete tušit, co vám chybí.

Úvaha je následující. Chci dosáhnout jednoty se svými přáteli. Jsou spojeni mezi sebou, zatímco já jsem od nich oddělen. Upřímně, nechci tuto jednotu, nejsem schopen to dělat, stále na to zapomínám. Jiskra mé touhy tmavne. Mohu ji oživit pouze tehdy, pokud jsem s přáteli, když se k nim připojím dokonce i kvůli studu.

Jsem k nim blíže, pracuji ve skupině a začínám chápat, jak moc potřebuji lásku. Skici mých snah postupně líčí obraz dávání. Myslím na jeho výhody a tím tvořím nádobu, touhu. Možná je to pořád neskutečné a pouze předběžné. Nicméně, s každým úsilím přitahuji vyšší světlo, které je postaveno dle mých přání. Přichází z dokonalosti, z věčnosti, do místa rozbití, do tohoto světa. Možná, že jako dítě hraju nějakou hádanku, ale světlo dělá svou práci. Díky tomu je možné, abych se posunoval směrem k dávání.
[68423]
Z 4. Části denní lekce kabaly 2/2/12, „Úvod do studia deseti Sefirot“

Otázka: Máme v našem šíření navodit v lidech pocit studu tím, že jim ukážeme, jak daleko jsou od vzájemné záruky?

Odpověď: Ne. Pouze vysvětlujeme člověku, že může být zachráněn před problémy: za žádných okolností mu neříkáme, že je špatný.

Na člověku není nic špatného. Zlo v nás objevujeme pouze tehdy, pokud se spojíme s ostatními a chceme se o ostatní starat.

Mám různé fyzikální vlastnosti: dobré a zlé, jemné a hrubé, ale zlo se ve mně neukáže, dokud se nedostanu do skupiny, dokud se nezačnu skutečně spojovat, dokud neuslyším o vzájemné záruce a dokud neuvidím, jak to nechci mít. Tento nedostatek touhy –  je zlý sklon.

Vše níže je na zvířecí úrovni a nemá nic společného s nápravou. Náprava se uskutečňuje pouze ve vzájemnosti mezi lidmi, aby bylo dosaženo adheze, spojení a vzájemné záruky. Pouze podle tohoto kritéria můžete být dobrý nebo špatný.

Takže když lidem přinášíme zprávy o vzájemné záruce, neříkáme jim, že jsou špatní. V čem je člověk špatný? Koneckonců, narodil se tímto způsobem. Stvořitel ho vložil do těchto podmínek.

Člověk musí objevit zlo sám a stát se svým vlastním soudcem. Nikdo neví, jak to funguje uvnitř, když usiluje o spojení s přáteli, aby společně s nimi zformoval kolektivní nádobu pro zjevení atributu odevzdání.

Jen pouze s ohledem na to se zlo měří. Když člověk nechce být začleněn do obecné nádoby, to je místo, kde se skrývá jeho zlý sklon. Pokud se nádoba opraví sama, je naplněna atributem odevzdání, tedy Stvořitelem.

Čím více člověk odhalí svou nechuť, zlý sklon, tím více bude cítit, že je třeba něco udělat. Koneckonců, cítí se špatně, a to je záchrana. Není nic lepšího nebo důležitějšího. Tak skrze zlý sklon člověk dosáhne modlitby zvané „pozvednutí MAN,“ a pak obdrží odpověď a je začleněn do každého.

Takže není nic špatného na nikom. Každému jsou dány jeho vlastnosti shora. Do doby, než člověk vstoupí do skupiny, a začne se vyvíjet na mluvící úrovni, neexistuje, a tak není nikdo, o kom můžeme mluvit. Člověk na zvířecí úrovni neexistuje.

[66291]
Z 4. části denní lekce kabaly 13/1/12, „mír“

Kniha Zohar, kapitola “Beresheet (Genesis),” článek 119: Světla Davidovy líčí zobrazení do stupňů od Chazehu Malchut a níže, kde není tváře člověka. Tj. stupně od Chazehu a dále rostou a jsou obsaženy v Davidově  Malchut, která je tváří člověka od Chazehu a výše.

Zobrazení znamená úroveň nějakého stupně. Líčení je jako páření, protože v Zivugu, stupně vyjdou ve správném zobrazení podle kvality toho Zivugu, aby napravili zobrazení všech těch, kteří jsou obsaženi ve tváři člověka, ve vnitřním zobrazení. 

Uvnitř stvoření jsou čtyři typy přání: neživé, vegetativní, živé a lidské. Rozvíjejí se krok za krokem, protože záměrem Stvořitele je přivést stvoření těmito úrovněmi neživého, vegetativního a živého do takového stupně svého vývoje, že si bude přát být lidským. Stvoření se nestává lidským přirozeně, jak by příroda či stvořitel to tak mohli udělat. Ne, obraz člověka je odhalen v tomto stvoření pouze jako výsledek počátečního porozumění, chápání, přání, úsilí a proseb – vše pramení z něj. Pouze tak k tomu dochází! 

To je důvod, proč je vývoj postupný. Kousek po kousku, během deseti tisíc let za našeho vývoje historií, na všech našich předcházejících a těch nejvzdálenějších stupních, jsme v průběhu, potencionálně, „zaseli“ vnitřní kvality vnímání, takže dnes, v naší generaci, by se probudili a pomohli nám si uvědomit jejich účel. Vskutku, na lidské úrovni pro sebe musíme rozluštit formu a způsob, jakým musíme růst, proč tomu musí být tímto způsobem a ne jiným – skutečně vytesat „z kusu mramoru“ něco, co dosud neexistovalo, něco, o čem se nikdo nikde dosud nezmínil a postrádáme tak příklad.

Musím poznat Stvořitele, vytvořit ze sebe, z toho „kusu mramoru“ , podle něho stejnou formu. A Stvořitel se v tomto procesu nezjevuje, protože kdyby se odhalil, bral bych si od něj pouze něco povrchního. Pokud ho však studuji, kopu, abych odhalil vnitřní podstatu, z mých nejniternějších tužeb a napříč hloubkou všech mých úrovní – neživé, vegetativní, živé a lidské. A pak se rozhodnu, zda budu či nebudu podobný Stvořiteli, protože to je úplným opakem toho, co jsem si přál původně. Budovat člověka je velice těžká a pečlivá práce, která si vyžaduje ohromné pozornosti ke každému detailu. Právě to je práce, kterou studujeme ve knize Zohar, v kapitole „Dvě velké osobnosti.“

[65714]
Ze 2. části denní lekce kabaly 8/1/2012, Zohar

Otázka: Jaké jsou příznaky toho, že na mě Stvořitel pracuje?

Odpověď: Je to pocit tlaku, jako kdybyste byli kus těsta nebo hlíny, se kterou sochař pracuje a neustále na ni vyvíjí tlak ze všech směrů. V důsledku toho máte pocit, že je třeba jednat, myslet a chtít jiným způsobem než nyní. Pracuje na vás jakoby opravdu rukama a vy cítíte tlak na své myšlenky, touhy, způsob myšlení a postoje.
[65164]
Z 1. části denní lekce kabaly 2/1/2012, Rabášovi spisy

Otázka: Pokud se chcete připojit k ostatním, ale máte strach, že ztratíte sám sebe, jak je možné ten strach překonat?

Odpověď: Je to opravdu tak. Baal HaSulam napsal, že člověk se bojí, protože se mu zdá, že zmizí z tohoto světa a opustí svou rodinu a své přátele. To je problém v práci Stvořitele.

Je to přesně tento pocit, který musíme zažít a musíme s radostí přijmout bod odloučení od starostí o sebe samé. Zejména z těchto bodů stavíme naši identitu. Identita každého člověka se skládá z těch stejných bodů odpojení. To je fyziologický příklad totální oddanosti.
[65167]
Z 1. části denní lekce kabaly 2/1/2012, Rabášovi spisy

Pokud pozorně následuji signály, které mi Stvořitel v životě dává, uvidím, že mě přivádí k dobrému osudu a říká: „Vyber si toto, synu.“ A je to má odpovědnost chytit se této příležitosti a uvědomit si ji.

Ale jak to všechno můžu vidět? Jak najít svůj osud a stvořitele, který mě řídí? Jak mám vědět, že je to právě to, co potřebuji k realizaci v mém životě a že to je ve skutečnosti chybějící kus ve společném puzzle? Celý obraz je již kompletní, kromě tohoto jednoho kusu. Jak ho uvidím a kde ho najdu?

Ukazuje se, že musím hledat místo svojí svobodné volby. Stvořitel mě tam přinese, a vede mě přímo k místu, kde musím vykonat svou akci. Stvořitel nás řídí prostřednictvím jednoduché a přirozené cesty, což nám umožňuje cítit určité vodítko, které nám přináší pocit pohodlí v životě, který je obtížný, plný utrpení, problémů, nemocí a neštěstí. A protože jsme jednoduchá touha získat potěšení, instinktivně utíkáme od zlého a usilujeme o klid.

Stvořitel nám ukazuje směr: od zlého k dobrému. Nicméně, je potřeba vynaložit úsilí z naší strany, protože pokrok v této cestě je možný pouze za předpokladu, že změníme naše motto, záměr, se kterým člověk všechno dělá. Buď chci utéct od zla a dosáhnout dobra, podle mé přirozené touhy přijímat, nebo postupuji nad svou touhou, na úrovni záměru, a dělám to proto, abych potěšil Stvořitele.

Jinými slovy, musím se oddělit od mé touhy přijímat, povznést se nad ni, provést omezení, a to i přes všechno co v ní zůstane, postupovat s úmyslem dát radost Jemu, ne mně. To představuje moji svobodnou volbu.

Neustále pracuji se svým přáním, to mě posunuje a ukazuje mi cestu od utrpení k potěšení, které na mě svítí vpředu jako skrze otvory ve stěně, nebo jako paprsek světla skrze mraky. Nicméně, pokrok směrem k tomuto paprsku je možný pouze tehdy, pokud změním důvod, proč se pohybuji, a nedělám to pro sebe, i když je to příjemné a hezké, začnu to dělat ve prospěch Stvořitele.

Volá mě, aby mi udělal dobře, a já jdu, abych udělal dobře jemu.
[63688]
Z 3. části každodenní denní lekce kabaly 20/12/2011, „Úvod do TES“

Otázka: Jak najdu správnou rovnováhu mezi vnitřní prací a šířením? Jak se udržet a nenechat se strhnout moc na jednu stranu?

Odpověď: Osobní postup záleží na stupni svého zájmu o ostatní, přitáhnout je blíže k bodu jednoty a vždy v něm zůstávat, společně. 

Každý z nás z ní vystupuje a znovu vstupuje na denní bázi, a nakonec každý vždy pracuje ve vztahu k ní. Z tohoto bodu, z tohoto našeho „miminka“, tvarujeme naši duši a začínáme se v ní cítit. To je náš hlavní cíl a naše vnitřní práce.

Naše vnější práce, naopak, je zaměřena na šíření. Bez přitáhnutí ohromné masy lidí k nám, nebudeme schopni postupovat, protože zůstaneme v našich egách. Jinými slovy, náš vzestup nahoru závisí jen na naší expanzi ven.

[63279]
Ze série nedělních viruálních lekcí 11/12/2011

Jednota neznamená odlišnost a oddělení, ani různé názory a síly, ale činy jedné síly: sílu jednoty, jeden názor, jednu myšlenku. Pokud člověk náhle vyskočí z jednoty do svých egoistických kalkulací, vzpomínek nebo myšlenek (řekněme, myšlenky a starosti o domácnost), síla jednoty ho rychle přivede zpět.

Lidé cítí společnou sílu jednoty. Pomalu je přitahuje dovnitř, napravuje a zaplaví je takovým způsobem, že později, na základě toho začnou budovat svůj život jinak.

Musíme pochopit, že síla jednoty nás drží. Celou přírodu i nás dělá živými, až k egoistické povaze našeho světa, která se jen živí kvalitou odevzdání. Jinak by nemohla existovat.

Připojením se k této síle se v podstatě ozdravujeme. Vím o mnoha případech, kdy člověk skutečně obdržel posilující sílu, obnovující jeho zdraví.
[61704]
Z nedělní virtuální lekce 20/11/2011