Nikdo se před Baal HaSulam zatím nedobral skutečného významu lásky k druhým. Tato idea se objevuje dost často ve všech zdrojích, mnoho slavných novel a ostatních mistrovských děl oslavují lásku k druhým, bratrskou lásku, lásku mezi přáteli, a potřeby udělat ústupky. Kdo o tom nemluvil! Každý politik, který chce být zvolen, hovoří o tom, jak má všechny rád. Každý zloděj si myslí, že bojuje za spravedlnost.

Baal HaSulam nastavuje kritéria pro skutečný test; uvádí vše  na pravou míru a zakládá vše na analýze, kterou se člověk nemůže zmýlit. Když čteme jeho kompozice, můžeme si být jistí, že neudržíme svůj předešlý pohled. Můžete buď své oči zavřít a snažit se zapomenout vše, o čem píše, a pak nějak pokračovat v existenci jako dřív, žít svůj mizerný život pro své ego, nebo se musíte změnit!

Vytvořil celou metodu objasňování tak, že není možné postavit se proti jeho odhalením. Po přečtení všech jeho článků začnete cítit, že si vše musíte ujasnit až do konce. Píše takovým způsobem, že pouze pokud je znáte všechny a opakovaně je čtete, znovu a znovu, zkoumáte je z každého úhlu, čtete je důkladně, pouze pak nakonec porozumíte celému obrazu. 

Nemůžete prostě číst jen malou část a pak relaxovat s pocitem, že jste všemu porozuměl. Porozumění přijde pouze čtením, opakovaným čtením, od začátku do konce a od konce k začátku. Pouze po několikátém prohlédnutí jste schopen spojit si myšlenky dohromady a analyzovat je. Pak už nebudete více schopen uniknout. 

Člověk, který nestuduje Baal HaSulama obvykle myslí, že je ukázkovým spravedlivým a věří, že už není na co se ptát, není ničeho k litování. Pouze pokud člověk začne studovat podle Baal HaSulamovi metody, začne rozumět tomu, nakolik je dávání opačný, a že Tóra byla napsána pro něj, protože světlo v ní napravuje.  

Čteme-li Baal HaSulamovy spisy, abychom jimi odhalili náš zlý sklon, a tak přitáhli světlo, které napravuje, pracují na nás a pomáhají nám postupovat podle Stvořitelova plánu. „Stvořil jsem zlý sklon a stvořil jsem Tóru jako koření.“ Naplníme všechna tato stádia díky naší práci s kompozicemi od Baal HaSulama. [57009]
Z rozhovoru při jídle věnovanému památce Baal HaSulama, 10/8/11

Náš společný stav, ve kterém se nacházíme všichni spojení dohromady, se nazývá Malchut Nekonečna, Šechina. Šechina je „místo“, kde je odhaleno vyšší Světlo. Říká se mu “Šochen” podle jeho činů: Přebývá a bydlí v ní. 

Jsme přání spojená mezi sebou společnou vlastností dávání. To podle této vlastnosti odhalíme vyšší Světlo, které nás naplňuje. 

Proto dokud se nebudeme cítit spojení dohromady, žít v dokonalém stavu a napravené Šechině, správné síti spojení mezi námi, žijeme v ukrytí Šechiny spíše, než v jejím odhalení.  Tato nádoba není odkryta a proto se jí říká “Šechina v exilu,” což znamená ve vyhnanství, ve skrytu před námi. 
[55465]
Z 6. lekce kongresu v Torontu 18/09/2011

Otázka: Proč existuje takový odpor k učení kabaly na straně věřícího, Ortodoxního světa?

Odpověď: Moudrost kabaly byla odhalena díky Adamovi (“prvnímu muži”) před 5,770 lety. Napsal o ní knihu pod názvem Raziel HaMalach (Anděl Raziel). Toto učení se předávalo přes jeho žáky a o dvacet generací později přišel Abraham, mudrc, který žil ve starém Babylonu. 

Abraham uctíval hvězdy, duchy a stromy a vyráběl modly, dokud mu nebyla odhalena moudrost kabaly ve své celkové podobě. Napsal o tom v knize Sefer Yetzira (Kniha stvoření).

Abraham vyvedl své učedníky ven z Babylonu do země Canaenské. Zorganizoval z nich kabalistickou skupinu, která přetrvávala do doby samého pádu Chrámu. Všichni žili propojeně jako globální, integrální společnost, jako jeden muž s jedním srdcem. Avšak před 2,000 lety, v době pádu Chrámu, upadli z bratrské lásky do neodůvodněné nenávisti. 

Tato událost je to, co je nazýváno “pádem”, neboť z globálního světa upadli do našeho lidského egoismu. Tímto způsobem ztratili vnímání duchovního světa, vyšší dimenze, a začali se cítit tak, jako každý z nás nyní, myšleno pouze v tomto světě, každý odděleně, egoisticky. 

Namísto existence v moudrosti kabaly a kolektivu, uceleném systému, začali prociťovat pouze náš svět, jako jej lidé prožívají do dnes. V té době byla kabala, která je moudrostí, dosažením, poznáním a duchovní vědou, nahrazena náboženstvím a zbožnou vírou. Poté duchovní svět z jejich pohledu zmizel.

V této formě existujeme do dnes. Objevila se náboženství jako Judaismus, které dalo zrod Křesťanství, následované Islámem. Všechna tato náboženství existují, protože duchovní, globální a integrální svět je před námi skrytý. 

Nicméně, jak vyjde najevo, nebude pro náboženství místo. Stanou se kulturní tradicí národa. Proto je mezi kabalou a Judaismem taková resistence, která trvala posledních 2,000 let.

Věřící nenávidí kabalu, protože jim vysvětluje, že žijí ve tmě a neuvědomují si, kde se nacházejí a co činí. Přijde však čas, a především v naší době, kdy se budeme muset pozvednout z úrovně slepé víry na úroveň duchovního poznání.

[35040]
Z mé lekce v Paříži, 2/1/2011

Shamati #1, “Není nikoho kromě Něj” Nejenže nepostupuje ve své [duchovní] práci [a nevidí před sebou žádná vyjasnění ], ale [zdá se mu že] se navrací, to je, postrádá sílu dodržovat [Stvořitelovu vůli] dokonce i “ve svůj prospěch,” [zatímco je to Stvořitel, který ho postrkuje vpřed].

Nevytváříme skutečné egoistické přání, které je schopno překonat cokoli. Místo toho začneme zažívat slabost, netečnost, a jsme poháněni automatickým pilotem. “Nechť se stane, co má se stát.” Jdeme jen s proudem. Někdy jsou věci trochu lepší, někdy trochu horší. 

Že pouze opravdovým překonáváním všech překážek, nad rozumem, můžeme [postupovat vpřed]. Co znamená “opravdovým překonáváním překážek nad rozumem”? To znamená, když namísto své touhy a myšlenek, bez jakékoli způsobilosti tak učinit, se člověk začne spojovat s učitelem, skupinou a knihami. To vše dohromady je nazýváno “prostředí” či okolí.

V tomto případě však, když se s nimi začne spojovat, pořád je jím ve vztahu k učiteli, skupině či zdrojům knih házeno nahoru či dolů. Někdy se mu chce a někdy nikoli. Někdy tomu věří a někdy ne. Někdy je z toho nemocný a unavený a někdy usiluje jít kupředu, atd.  

Jak se obtíže nasčítají, člověk pocítí, že na této cestě není nic přitažlivého či vyjímečného, nic ho nemotivuje postupovat. Není tam jiskra, nic skutečně takového, pro co by se vzdal svého života, kariéry a úspěchu.

Výsledkem člověk upadá. Jeho pád je vážný, opravdový, skutečný a pěkně vleklý. Tak dosáhne konečného rozhodnutí, že ani skupina, ani učitel, ani knihy, ani námaha – nic mu v tomto světě nepomůže, kromě jediné všezahrnující síly, Stvořitele.

Po všechnu tu dobu, co člověk padá a stoupá, všechny ty stavy, které jím prochází, všechny tu byly jen proto, aby pocítíl celkovou a absolutní závislot na nikom jiném, než na Stvořiteli. Představte si, jak moc musí být člověk bit ze všech stran, protřepán, odstrkován a přitahován, musí mu být předvedena existence ohromného množství sil a rozmanitých příčin jeho stavů tak, aby byl na závěr přesvědčen, že neexistuje nic, než jedna jediná Síla. Nepomůže-li mě ta, pak nikdo. Jen ta mě přijde zachránit, budu-li to vyžadovat.

Tak v člověku vzroste následující potřeba: aby mu Stvořitel rozhodně pomohl. Tvorba této žádosti také není vůbec jednoduchá. Nestane se to za chvilku, ale postupným stoupáním v člověku, se stává sugestivně vyjádřenou, zuřivě a trvale. Jako dítě, které se dožaduje svého, ať se děje, co se děje– jen mu dejte co chce a nedokážete ho přesvědčit jinak. To je druh stavu, kterého musíme dosáhnout. A v tomto stavu nám Stvořitel skutečně pomůže. 

Jen ti lidé, kteří opravdu touží přiblížit se Stvořiteli, tak že se nespokojí s málem, myšleno, že nezůstanou jako děti bez rozumu,, těm je dána pomoc Shora, aby nebyli schopni říci, mám vše a co dalšího potřebuji?
Ze 4. lekce Berlínského kongresu 1/29/11

Drazí přátelé, prosím pokládejte otázky k těmto pasážím od velkých kabalistů. Komentáře v závorkách jsou mé.

Moudrost kabaly nemluví o našem materiálním světě

Během našeho střetu s moudrostí /kabaly/ existuje striktní podmínka – nezhmotňovat události /které jsou popisovány v Tóře a zejména v kabale/ imaginárními a tělesnými předměty /z našeho světa/. Je to proto, že tím /představováním si těchto věcí, popisovaných v Tóře, existujících v tomto světě/ porušují „Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství.“ Tímto jednáním /takovým studováním Tóry/, si jeden způsobí spíše újmu /je od spirituality vzdalován/ namísto užitku /tj. proč je řečeno: „Je lepší sedět a nic nedělat“.

-Baal HaSulam, „Předmluva ke studiu deseti sefirot“