Otázka: Včera v průběhu semináře jsme opravdu cítili, že chceme dosáhnout cíle velmi moc a jsme zcela neschopni to udělat. Ale pak pachuť zoufalství zůstala: bezpočet těchto stavů.

Odpověď: Správně. Toto synové Izraele cítili v Egyptě, hrozbu zůstat navždy pod vládou faraona.

Otázka: V reálném životě, pokud chce člověk něčeho dosáhnout, naučit se něco, potřebuje projít zásadní zkouškou. Přijde na zkoušku v zoufalství, protože nemůže vědět všechno.

Odpověď: Naše zkouška není založena na znalostech. Úkol není v tom, dát správné odpovědi, ale v tom že je žádáte.

Představte si, že já jsem zkoušející. Neříkejte mi o svých pozitivních a negativních potenciálech, které se nahromadily během tréninku. Nesnažte se mě obměkčit svým zmatením. Musíte zde jednat jinak: Pokud opravdu vidíte, že neexistuje žádná alternativa, pak přineste vědomí o vlastní bezmoci a ochotu změnit se. Nic víc, jen tyto dvě věci: „Já nemohu“ a „musím“ a obě musí být stejné síly.

Zatím jste od skupiny nedostali ani jednu, ani dostatečnou poptávkou, ani dostatečnou frustraci. Ale oni jsou naproti sobě a na sobě vzájemně závislé: Pokud netoužíte po cíli, neobjevíte jeho nedosažitelnost. Oba póly dosud nemají sílu. Ano, oba se již objevily v důsledku našich seminářů, ale podstata je, jak vyplnit čas mezi semináři.

Otázka: A přesto, v tomto světě, je datum zkoušky, které znám předem.

Odpověď: Doba duchovní zkoušky přichází, když jste schopni ji projít. Chceš to dnes? Prosím. Jakmile jste připraveni, není nic, co vám může zabránit.
[90918]
Z 4. části denní lekce kabaly 10/22/12, „Matan Torah (Dávání Tóry)“

Dnes chceme mezi námi vytvořit ještě větší jednotu. Přípravné období, které trvalo pěkných pár let, skončilo. V minulosti bychom nebrali tuto výzvu vážně. Avšak dnes jsou venkovní podmínky ve světě, vnitřní podmínky v Izraeli, vnitřní podmínky ve skupině a vnitřním podmínky v každém jednotlivci více či méně příhodně, abychom se „přepnuli na vyšší rychlost.“ Nastal čas.

Otázka: Už jsme zahájili toto zrychlení?

Odpověď: Někteří lidé jsou stále na „neutrálu“, zatímco jiní postupují společně s námi. Každý sám určuje, s jakou rychlostí se pohybuje vpřed.

Otázka: Může ji člověk měřit?

Odpověď: Nemůže ji měřit, ale vše je v jeho rukou. Nakolik je spojen se skupinou, s učitelem, s našimi společnými akcemi? Někteří lidé ještě spí, zatímco jiní vynakládají veškeré své úsilí, aby se zapojili do procesu, a ze dne na den cítí to „extra.“ Všechno závisí na stupni souhlasu s tímto procesem proti své touze. Takže, nehledejte v sobě skuliny, ale spíše jednejte.
[89958]
Z 3. části denní lekce kabaly 10/10/12, Talmud Eser Sefirot

Otázka: Řekl jste, že dobrá, silná skupina dokáže jakýkoli problém vyřešit uvnitř ní. Když na člověka sáhne smrt, sjednotíme se, nevzdáváme se toho člověka, a něco nám vyjde. Nicméně, co můžeme udělat, když člověku hrozí duchovní smrt tím, že se vzdálí skupině?

Odpověď: Zde se jedná o svobodnou volbu. Obecně k němu můžete přijít, mluvit s ním, přesvědčovat ho, třást s ním.  

Máte právo to udělat, neboť jste byli jeho přáteli. Nicméně, musí Vám k tomu dát nějakou příležitost, kvůli minulosti.

Když však vidíte, že je to zbytečné, nechte ho. Čas udělá své, možná že ani ne v tomto životě, ale on se příště vrátí a dokončí to.  
[87206]
Z kongresu v Charkově „Sjednocení kvůli vzestupu“ 19/08/2012, lekce 7

Otázka: Když nevím, na koho se před modlitbou obracím, tak proč před Stvořitelem zažívám pocit úzkosti, strach z dovolávání se Stvořitele?

Odpověď: Závidím Vám. To znamená, že víte, ke Komu se obracíte. 

Je to velmi vznešený stav, kdy člověk oslovuje kvalitu dávání, Světlo, něco vyššího, a vnímá pocit úzkosti. To znamená, že vnímá míru, do které jeho stav, jeho život, každá buňka a každá vteřina, všechny jeho vztahy a setkání, vše, závisí pouze na Světlu. Tak ucítí, že není tím, který má nad sebou kontrolu, že není odpovědný za to, co se vzápětí stane, a že vše jde mimo něj. Zatím nevnímá, v čích rukou se nachází, a kvůli tomu cítí úzkost. Prozatím je to úzkost živočišná, ale ta nás popohání vpřed.

Pak, v nějakém bodě, se objeví opačný pocit důvěry, který mě nutí cítit se dobře, jako by mi na sobě nezáleželo. Ve skutečnosti nemůže být nic horšího, než mít na starosti sebe a svůj osud!

Jsem rád, že tu je Světlo, které vše určuje, vše tvaruje, a doprovází mě. Zbývá mi udělat jedinou věc, cítit a pracovat v souladu se Světlem, což je jediný způsob, jak si tohle všechno uvědomit.

[86430]
Z kongresu v Charkově, „Sjednocování kvůli vzestupu“, 18/08/2012, lekce 5

Otázka: Co znamená dávat příteli?

Odpověď: Dávat příteli znamená dělat to, co chce. Jsme-li přáteli a sejdeme se ve skupině, abychom dosáhli cíle, musím mu pomoci vším možným, aby toho mohl dosáhnout. 

Může postrádat životně důležité materiální věci, a pak se v prvé řadě musím postarat o toto. Jakmile se mu však jednou dostane základních životních nezbytností, měl bych mu pomoci dostat se do cíle, dosáhnout ho.  

Potřebuje mě, abych mu dal sílu, popostrčil ho, dodal mu inspiraci, a kráčel společně s ním. Tomu se říká pomoc příteli, jak je řečeno: “Každý by měl pomoci svému sousedu.” Takže mu povím, jak velký cíl je před námi, a jak jsme spolu, a jak jej společně dosáhneme. Ukáži mu, jak ho miluji, jak v něj věřím, a jak ho na této cestě potřebuji. Povzbuzuji ho, a jeho prostřednictvím dostávám sílu. 

V opačném případě nedosáhneme cíle;  sám to člověk nedokáže. Minimálním množstvím je deset lidí. 

Tomu se říká dávat přátelům. Co jiného jim chcete dát? Nemá-li přítel na chleba, pak mu dáte půlku svého. Ale vším ostatním, vyjma základních životních nezbytností, která dát můžete, je to pouze síla na této cestě, inspirace a velikost cíle. Musíte mu být skutečným psychologem; tak pracujeme jeden s druhým. 
[86528]
Ze 3. části denní lekce kabaly 26/08/2012, Studium deseti sefirot 

Otázka: Jak mohu uhodnout, že má modlitba ke Stvořiteli je správná?

Odpověď: Správná modlitba je taková, kdy si nežádáš, aby potíže zmizely, ale abys v nich viděl dobro a užitečnost. Musíš se povznést nad takové ruchy a pochopit, že nás vedou k vzestupu, rozvoji a postupu směrem k cíli, a že v tom nejsou žádné vedlejší a náhodné síly. “V králově hradu není trestuhodných”—každý v tomto světě je Jeho oddaným služebníkem, kterého využívá, aby Vás dovedl k nápravě. 

Pokud chcete, aby se Váš postoj k tomu, co se děje, změnil a on se nezmění, znamená to, že Vaše modlitba je stále falešná a povrchní, a uvnitř stále egoistická. Tj. stále jste nedokončili tuto žádost v plné míře, která je nezbytná, aby byla skutečná a způsobila vaši nápravu. Stále je do ní namíchaná nějaká ta nečistota či nějaký ten egoistický prospěch. Proto Stvořitel, buď před Vás staví jednu překážku za druhou, nebo Vás bije těmi stejnými potížemi, a tak to může jít po léta, dokud nakonec nepochopíte. 
[86294]
Z 1. části denní lekce kabaly 23/8/2012, BaalHaSulamovy spisy

Otázka: Vylíčil jste mnoho překážek, které člověka potkají, když začne pracovat ve skupině. Jednou z nich je, že se mohou zdát člověku příležitostmi; mohou se jevit jako lákavé a atraktivní, schopné vylepšit jeho život, a že nepřekáží duchovní práci.

Odpověď: Všechny překáží duchovní práci. Jinak by to nebyly překážky. Pouze se Vám zdá, že když se něco pokazí, něco se stane, že to musíte napravit, a pak se můžete vrátit k duchovní práci, ale především to je překážkou ve vaší duchovní práci. Jakýkoli druh!

Otázka: Pokud se člověk chce vypořádat s některými ze svých fyzických tužeb tak, aby jej nerozptylovaly, bylo by to bráno také za překážku?

Odpověď: Jak je psáno, “Není-li mouky, není Tóry.” Musíme vytvořit všechny potřebné podmínky pro existenci, nezbytné a dostačující, jako v matematice. To znamená vést obyčejný život. V dnešní době to nemusí být tak snadné. Vše záleží na tom, co pro sebe považujeme za dostačující.

Jednou jsem se na to zeptal Rabaše a dal mi velice zajímavou odpověď, “Základní úroveň toho, co je pro mě dostačující, je takového stupně, kdy budete šťastný, že se tím nebudete muset zaobírat.” To znamená, že byste byl šťastný, když nebudete muset pít, jíst, spát, koupit si Chevrolet nebo jet na dovolenou do Karibiku. Základní úrovní je to, čím jste skutečně přinucen se zabývat – přinucen – a nejste šťastný, protože musíte udržovat život takového těla, abyste mohl vzrůst na další úroveň. Co k tomu potřebujete?

Je-li mysl člověka na správném místě, nepřikládá tomu, co je pro něj zásadní, důležitost. Vemte si kteréhokoli muzikanta či spisovatele, který „žije“ svou prací. Pro jakéhokoli kreativního člověka je kreativita vším. Nic jiného nepotřebuje!

Co jí, nebo jak vypadá, pro něj nic neznamená. Hoří svou prací. Tak musíte hořet svou prací, pak byste neměli takové otázky.

[85955]
Z kongresu v Charkově „Sjednocování k vzestupu“, 17/08/2012, Lekce 2

Otázka: Pokud jeden člověk ze skupiny dosáhne Machsomu, jak jej ve skupině můžeme lépe využít?

Odpověď: To nelze. Jeden člověk ze skupiny nemůže dosáhnout Machsomu! Několik ano, ale ne pouze jeden. 

Otázka: Co když k tomu dojde? Jaký je nejlepší způsob využití takového člověka ve skupině?

Odpověď: Měli byste pokračovat stejným způsobem, jako dosud, být obsažení v sobě navzájem. V takovém případě Vám intenzivněji pomůže. Neřekne Vám však nic o tom, co odhalil! Do té míry, do jaké to cítí, bude potichu.

Člověk, který skutečně začne cítit duchovní svět, o tomto tématu moc nemluví. Tzimtzum, restrikce, clona v něm funguje a on to nemusí rozhlašovat. Pro něj je to něco natolik drahého a natolik vnitřního, že to prostě jen tak nepustí ven. Pokud začne učit, začne to vysvětlovat jasně po určitých porcích. Nikdy neukáže nějaké zázraky, protože ty neexistují, a bude vědět, jak metodu po částech vysvětlit. Jsou mezi námi tací lidé, kteří se více či méně v pocitu tohoto stavu nachází. Samozřejmě, musí být posilován. Nic Vám ale neřeknou.

[85901]
Z kongresu v  Charkově “Sjednocování k vzestupu” 17/8/2012, Lekce 1