Jsme ve světě Ein Sof (Nekonečna). Avšak ve světě Ein Sof  se nachází velmi malé Světlo: Nefesh de Nefesh, které stvořilo stvoření jako “něco z ničeho,” coby malé zrnko touhy přijímat. To je první fáze, „kořenová fáze“ světa Ein Sof. Proč je tedy nazývána nekonečnou?

Je to proto, že není ničeho, než jiskřičky Světla a nepatrné částečky hmoty. Vše ostatní je velikost Světla v pocitech částečky stvoření, způsobené ohromným respektem vůči Světlu, které jej stvořilo, a které se o něj stará. Z uvědomění si velikosti pramení pocit světa Ein Sof.

Pak se tato částečka začne rozvíjet a postupně je nezávislejší, a v jejích pocitech se zrodí celé světy. Prve k tomu dojde instinktivně, pod vlivem Světla. Eventuelně však jeho vývoj dosáhne bodu, ve kterém se nacházíme nyní. Pokud nyní, z tohoto stavu, se pozvedáme zpět s využitím všech příprav, které pro nás byly vykonány, dosáhneme skutečného poznání Světla.

Skutečným jej však můžeme nazvat pouze podmíněně, neboť ve vztahu ke stvoření je nemožné dosáhnout skutečné podstaty a výšky Stvořitele . Když se však znovu pozvedneme, objevíme Světlo NRNHJ, a míru, do které nám Stvořitel dovolí Ho dosáhnout, se nazývá „přilnutím.” Do té míry, podle Jeho vůle, musíme být jako On.

Je řečeno, “On pozvedne chudé z prachu” (Žalmy 113). My si však nežádáme,  aby nás byl z prachu pozvednul, abychom byli bohatí, ale spíše se chceme pozvednout jen proto, abychom Stvořitele respektovali a velebili. To je jediný důvod, proč Ho žádáme, aby nás pozvedl z prachu: abychom dosáhli Jeho velikosti a ne abychom zlepšili naši vlastní situaci.

Tento vzestup slouží k tomu, abychom pochopili, kdo nás stvořil, a kdo se o nás staral. Hmota jako taková, může zůstat v absolutní chudobě, protože pro nás je důležité se spojit s vyšším Světlem, atributem dávání, ne pro svůj vlastní prospěch, ale abychom Stvořiteli přinášeli radost. To je naše jediná naděje. Tak přesně zasáhneme obraz, představu, která je ve světě Ein Sof: částečku hmoty vedle jiskry Světla, a vše ostatní je nekonečná velikost Stvořitele.

[102097]
Z přípravy na denní lekci kabaly 7/3/2013

Štěstí je pocit naplnění touhy. To je možné pouze, je-li touha, hlad, vášeň, a když je naplněno a uvědoměno. Jakmile je ale touha naplněna a uvědoměna, pocit štěstí se postupně vytrácí. Čili, pro štěstí je zapotřebí dvou konstant: a) touhy, b) naplnění.

Aby naplnění neanulovalo touhu, musí být oddělené, musí se nalézat ve dvou objektech. Například matka a dítě; matka se dokáže do nekonečna těšit ze svého dítěte, neboť naplňuje objekt mimo sebe.

Pokud vytvoříme spojení nad naším vzájemným odmítáním, budeme schopni naplňovat se navzájem a těšit se neomezeně ze svých činů. Je to čistě psychologický problém, kterým je pochopení, že cíl stvoření je v potěšení, a že prostředky k dosažení věčného a nekonečného potěšení leží v „miluj bližního svého jako sebe sama.“ Tento stav je nazýván vyšším světem. Když jej cítíme, pocit našeho dočasného světa – který je cítit pouze v nás – zmizí.
[102039]

Všechno co se odehrává, je pro naše blaho. Všechna skrytí, soudy, probouzející se problémy nám ukazují právě ta místa, ve kterých musíme v této době vyvíjet úsilí pro vlastní postup. Proto je především nutné nalézt správný pohled na celou realitu.

Moje drahé studentky, pomocnice, nejodevzdanější a nádherná části světového duchovního přání! 

Srdečně gratuluji ke svátku žen. Celá naše budoucnost je ve vašich rukách a srdcích – a proto jsem si jist v její rychlé nápravě! Hodně štěstí v pozemském a duchovním. Rav

 

Otázka: Co pociťuje pár, když se nachází ve „sdíleném prostoru“, když vám váš partner rozumí a cítí vás?

Odpověď: “Sdíleným prostorem” se má na mysli plné vzájemné porozumění v rámci jeho limitů. Tento prostor je obyčejně vytvořen v postoji k dětem. Společná starost a důležitost, jež jim pár přisuzuje, pár spojuje. Zdánlivě se jedná o vnější faktory, ne naše, ale patří k nám. Nemáte-li děti, je mnohem složitější najít společné pojící body.

Musíme hledat věci, na kterých se shodneme, porozumění, něco, co máme společného; kde se shodneme, vzájemně se chápeme a spojíme se, ačkoli jsme na počátku měli rozlišné názory. Těmto úvahám jsme však už natolik přivykli, že bez nich nemůžeme být. Dokonce ikdyby jsme mohli napravit rozdíly mezi námi, nechtěli bychom. Cítíme, že všechny tyto rozpory jsou příležitostí ke zvláštnímu spojení. Dokonce už chápeme, že bez nich by ho nebylo.

Všechny ty “nepříjemnosti” nám pomáhají se spojit. Právě díky tomu, že činím ústupky a můj partner činí ústupky, mezi námi cítíme spojení. Bez vzájemných ústupků by nebylo spojení. Pokud bychom se od počátku na všem schodli, necítili bychom kontakt. Bylo by to, jako bychom byli jedna a ta samá věc. Když činíme ústupky, neanulujeme naše ego, ale spíše nad ním stavíme spojení, jak je řečeno „láska překryje všechny hříchy“. Proto, toto silné spojení, vnitřní kontrast mezi námi, se zachová, ale nad ním, láska roste daleko výše.

“Sdílený prostor“ je naše dvojité společné ego, protože díky tomu, nás spojuje silněji a dovolí nám spojení mezi námi cítit. O tento „sdílený prostor“ se musíme neustále starat, vyvolávat jej a snažit se jej rozšířit s ohledem na různé druhy spojení od fyzických k duchovním.

[100776]
Z „Rozhovory o novém životě” 25/7/12

Baal HaSulam, Dopis č. 11: A žádám tě, abys vykonal největší úsilí na zintenzivnění lásky přátel a přemýšlel o způsobech, jak mezi přáteli lásku zvětšit a anulovat vášeň pro potěšení těla, protože to je příčinou nenávisti. A mezi těmi, kteří svému Stvořiteli přinášejí uspokojení nebude nenávisti, ale bude mezi nimi spíše více soucitu a lásky a to je velmi jednoduché.  A měl bys od teď a dále mým slovům naslouchat, neboť na tom závisí tvůj život. 

Otázka: Jak bychom měli napravit náš postoj vůči přátelům, kteří v nás vzbuzují nenávist?

Odpověď: Měli byste milovat přátele, které nyní nenávidíte, a to je ono. Musíte dosáhnout stavu, kdy pro vás budou důležití, nejdražší, nejbližší a ti nejžádanější. Současně by však nenávist měla být zachována.

Nenávist zůstává pod, a vy se musíte neustále starat o to ji napravit a nad ní vystavět lásku. Takovým způsobem je determinováno duchovní napětí. Duchovno odhalíte v bodu mezi nenávistí a láskou, mezi těmito dvěma silami!

Není jen lásky nebo nenávisti. Obojí, láska i nenávist přichází od Světla, které iluminuje tak či onak, ale vy odhalíte a objevíte sebe ve spojení se Stvořitelem, mezi těmito dvěma pocity.
[100006]
Z 1. části denní lekce kabaly 3/2/2013, Spisy Baal HaSulama

Pokud necítíme reakci na náš postoj, pak je tu problém. Je to, jako kdybychom pokračovali proti zdi a nemohli to změnit, a ani tím nemohli změnit sebe. V takovém případě mezi námi není spojení.

Může to být absolutní nenávist nebo absolutní láska, vlastně na tom nezáleží, ale pokud jsme proti něčemu, co se nemění, pak ani my nejsme schopni vůči tomu změnit svůj postoj. Pokud se neměním, cítím, že jsem mrtvý, neboť pocit života je určován změnami.

Takže, pokud nemohu ke své lásce cokoli přidat a druhá strana nedokáže také nic přidat, nebo ve mě něco vyvolat, pak se nacházíme ve velmi problematické situaci. Je pravdou, že dosažení absolutní lásky je cílem našeho vztahu se Stvořitelem, ale tak je tomu pouze, pokud se pozvedneme a vybudujeme naši lásku na vzájemném dávání omezením našeho ega.

Před láskou Stvořitele se ukryji a přijmu ji pouze jako pohon, který mi umožní Ho milovat. Přijmu potěšení pouze tak, že Mu dávám. Pak taková absolutní láska neanuluje naše pocity jednoho k druhému, ale spíše nám dovolí je více rozvinout.

Konec nápravy je koncem nápravy nádob, ale ne koncem růstu dávání. Dávání nemá hranic, a tak je tento stav nazýván světem Ein Sof (Nekonečno). Přání přijímat má hranice a konec, a záměr má také hranice a konec, ale schopnosti povznést se nad naše přání přijímat se správným záměrem nemá konce.

[99027]
Z 1. části denní lekce kabaly 29/1/2013,  Spisy Baal HaSulama

Rozděluji se na dvě části: GE a AHP.  Tou důležitou částí uvnitř mě je GE, a v něm jsem v napraveném stavu.

Na druhé straně, pracuji se svým AHP  pouze pro potřeby druhého: Je to, jako bych „polykal“ jeho přání a začal mu sloužit. Světlo přichází shora, a já předávám toto Světlo druhému prostřednictvím svého AHP, což je jedinný způsob, jakým AHP používám.

Pokud však druhý ničeho nepotřebuje, pak mé AHP neexistuje. Je vloženo do mých GE, a já se vracím do stavu malosti, do napraveného stavu.

Je to tím, že vlastně nic, kromě mých GE, nepotřebuji, a potřebuji je pouze proto, abych byl připraven dávat ostatním. Při každém kontaktu okamžitě prověřím, co druhý chce a když v něm naleznu nenaplněné přání, najdu a rozvinu v sobě pouze tu část, která zajistí to, co si žádá Shora. Pouze do té míry pracuji se svým AHP.

Tomu se říká duchovní svět: Já neexistuji. Existuji pouze do té míry, do jaké dávám ostatním. Dokud však nejsou ostatní, nejsem nic, nula. Je to tím, že mé GE nejsou mnou, jsou pouze stavem připravenosti, hledání – kdo potřebuje mé dávání?
[98785]
Z 1. části denní lekce 24/1/2013, Rabašovy spisy

Vyšší síla ovládá a řídí vše, pod ní jsou „ministři,“ síly, které udržují celou realitu. Realitou je člověk, jedna duše, ve které existuje aktivní síla, čin Stvořitele, Jeho myšlenka.

Tato síla se dělí na mnoho částí, na jednotlivé síly, které fungují na několika úrovních, a které se na různých úrovních zdají být sobě navzájem protikladné, takže se stvoření domnívá, že je na něm takový čin prováděn bez nějakého řádu. 

Je to tak zařízeno úmyslně, abychom byli zmatení zjevným nepořádkem, a měli tak záznam opačného stavu od pravdy, jakoby v realitě žádný Stvořitel nebyl, ale pouze síly stvoření a nějaké další síly. Můžeme si myslet, že Stvořitel existuje, ale Jeho řízení je špatné a má mnoho chyb. Kromě toho, existující síla se zdá být namířena jakoby proti Stvořiteli, jakoby od Něj nic nepocházelo, abychom se pozvedli nad naši tělesnou úroveň.

Pokud si však člověk opravdu přeje spatřit Krále coby vyšší řízení, a toto objevit nad jeho vlastní podstatou, pak je jeho vnímání napraveno a on odhalí, že pro jeho nápravu je vše již připraveno. Bojuje, aby očistil své nádoby a  přivedl je do stavu dávání kvůli dávání tím, že si Stvořitele hlídá, a ve stejnou dobu napravuje své nádoby tak, aby přijímaly kvůli dávání.

V první válce získá sílu víry, ve druhé získá Světlo Chochma, porozumění systému, jeho plánu, důvodům, cílům tím, že pracuje se svými nádobami přijímání. Tak se učí jakým způsobem vyššímu Řízení porozumět a jak jej cítit, tím, že korunuje Stvořitele na toho, jež vládne nade všemi silami. Je to tím, že se tyto síly, jak Jeho ministři tak  i ty, které se zdají být Jeho nepřáteli, různí kriminálníci, vrazi a lupiči, v důsledku této války a toho, že je člověk připisuje jednomu Králi, spojí.

Pochopí, že válka není vedena proti silám, které mu jsou cizí, ale proti sobě samému, aby ve všech těchto silách objevil Stvořitele. To je podstatou všech válek.

Ačkoli slýcháme, že “není nikoho jiného kromě Něj“ a že On je dobrý a schovívavý, musíme si projít všemi úrovněmi, abychom to tak skutečně cítili. Máme před sebou stále dlouhou cestu, na níž se budeme napravovat prostřednictvím všech stavů, které nám Stvořitel předkládá, jimi nás učí umění porozumění a dosažení systému Jeho sil, jejich prostřednictvím tak, že budeme schopni Mu rozumět a cítit Ho. Cítit Ho podle pravidla „ze Tvých činů Tě poznáváme“. Tak Mu budeme postupně více a více podobní. 
[98837]
Z 1. části denní lekce kabaly 27/01/2013, Spisy Baal HaSulama