Otázka: Co pociťuje pár, když se nachází ve „sdíleném prostoru“, když vám váš partner rozumí a cítí vás?
Odpověď: “Sdíleným prostorem” se má na mysli plné vzájemné porozumění v rámci jeho limitů. Tento prostor je obyčejně vytvořen v postoji k dětem. Společná starost a důležitost, jež jim pár přisuzuje, pár spojuje. Zdánlivě se jedná o vnější faktory, ne naše, ale patří k nám. Nemáte-li děti, je mnohem složitější najít společné pojící body.
Musíme hledat věci, na kterých se shodneme, porozumění, něco, co máme společného; kde se shodneme, vzájemně se chápeme a spojíme se, ačkoli jsme na počátku měli rozlišné názory. Těmto úvahám jsme však už natolik přivykli, že bez nich nemůžeme být. Dokonce ikdyby jsme mohli napravit rozdíly mezi námi, nechtěli bychom. Cítíme, že všechny tyto rozpory jsou příležitostí ke zvláštnímu spojení. Dokonce už chápeme, že bez nich by ho nebylo.
Všechny ty “nepříjemnosti” nám pomáhají se spojit. Právě díky tomu, že činím ústupky a můj partner činí ústupky, mezi námi cítíme spojení. Bez vzájemných ústupků by nebylo spojení. Pokud bychom se od počátku na všem schodli, necítili bychom kontakt. Bylo by to, jako bychom byli jedna a ta samá věc. Když činíme ústupky, neanulujeme naše ego, ale spíše nad ním stavíme spojení, jak je řečeno „láska překryje všechny hříchy“. Proto, toto silné spojení, vnitřní kontrast mezi námi, se zachová, ale nad ním, láska roste daleko výše.
“Sdílený prostor“ je naše dvojité společné ego, protože díky tomu, nás spojuje silněji a dovolí nám spojení mezi námi cítit. O tento „sdílený prostor“ se musíme neustále starat, vyvolávat jej a snažit se jej rozšířit s ohledem na různé druhy spojení od fyzických k duchovním.
[100776]
Z „Rozhovory o novém životě” 25/7/12
Otázka: Jak může společnost pomoci člověku osvojit si její hodnoty a jak si může člověk ověřit, zda hodnoty společnosti jsou ty správné pro jeho duchovní růst?
Odpověď:
Tak pak jsme si všichni rovni, nikdo nestojí bokem, a každý se snaží být si roven a anulovat se před ostatními. Pak je toto společnost, před kterou se můžete anulovat se zavřenýma očima a být si jisti, že zcela nepochybně změní své fyzické nádoby do duchovních. To doporučuji udělat všem!
[100492]
Z 1. části denní lekce kabaly 11/2/2013, Rabašovy spisy
Baal HaSulam, Dopis č. 11: A žádám tě, abys vykonal největší úsilí na zintenzivnění lásky přátel a přemýšlel o způsobech, jak mezi přáteli lásku zvětšit a anulovat vášeň pro potěšení těla, protože to je příčinou nenávisti. A mezi těmi, kteří svému Stvořiteli přinášejí uspokojení nebude nenávisti, ale bude mezi nimi spíše více soucitu a lásky a to je velmi jednoduché. A měl bys od teď a dále mým slovům naslouchat, neboť na tom závisí tvůj život.
Otázka: Jak bychom měli napravit náš postoj vůči přátelům, kteří v nás vzbuzují nenávist?
Odpověď: Měli byste milovat přátele, které nyní nenávidíte, a to je ono. Musíte dosáhnout stavu, kdy pro vás budou důležití, nejdražší, nejbližší a ti nejžádanější. Současně by však nenávist měla být zachována.
Nenávist zůstává pod, a vy se musíte neustále starat o to ji napravit a nad ní vystavět lásku. Takovým způsobem je determinováno duchovní napětí. Duchovno odhalíte v bodu mezi nenávistí a láskou, mezi těmito dvěma silami!
Není jen lásky nebo nenávisti. Obojí, láska i nenávist přichází od Světla, které iluminuje tak či onak, ale vy odhalíte a objevíte sebe ve spojení se Stvořitelem, mezi těmito dvěma pocity.
[100006]
Z 1. části denní lekce kabaly 3/2/2013, Spisy Baal HaSulama
Pokud necítíme reakci na náš postoj, pak je tu problém. Je to, jako kdybychom pokračovali proti zdi a nemohli to změnit, a ani tím nemohli změnit sebe. V takovém případě mezi námi není spojení.
Může to být absolutní nenávist nebo absolutní láska, vlastně na tom nezáleží, ale pokud jsme proti něčemu, co se nemění, pak ani my nejsme schopni vůči tomu změnit svůj postoj. Pokud se neměním, cítím, že jsem mrtvý, neboť pocit života je určován změnami.
Takže, pokud nemohu ke své lásce cokoli přidat a druhá strana nedokáže také nic přidat, nebo ve mě něco vyvolat, pak se nacházíme ve velmi problematické situaci. Je pravdou, že dosažení absolutní lásky je cílem našeho vztahu se Stvořitelem, ale tak je tomu pouze, pokud se pozvedneme a vybudujeme naši lásku na vzájemném dávání omezením našeho ega.
Před láskou Stvořitele se ukryji a přijmu ji pouze jako pohon, který mi umožní Ho milovat. Přijmu potěšení pouze tak, že Mu dávám. Pak taková absolutní láska neanuluje naše pocity jednoho k druhému, ale spíše nám dovolí je více rozvinout.
Konec nápravy je koncem nápravy nádob, ale ne koncem růstu dávání. Dávání nemá hranic, a tak je tento stav nazýván světem Ein Sof (Nekonečno). Přání přijímat má hranice a konec, a záměr má také hranice a konec, ale schopnosti povznést se nad naše přání přijímat se správným záměrem nemá konce.
[99027]
Z 1. části denní lekce kabaly 29/1/2013, Spisy Baal HaSulama
Rozděluji se na dvě části: GE a AHP. Tou důležitou částí uvnitř mě je GE, a v něm jsem v napraveném stavu.
Na druhé straně, pracuji se svým AHP pouze pro potřeby druhého: Je to, jako bych „polykal“ jeho přání a začal mu sloužit. Světlo přichází shora, a já předávám toto Světlo druhému prostřednictvím svého AHP, což je jedinný způsob, jakým AHP používám.
Pokud však druhý ničeho nepotřebuje, pak mé AHP neexistuje. Je vloženo do mých GE, a já se vracím do stavu malosti, do napraveného stavu.
Je to tím, že vlastně nic, kromě mých GE, nepotřebuji, a potřebuji je pouze proto, abych byl připraven dávat ostatním. Při každém kontaktu okamžitě prověřím, co druhý chce a když v něm naleznu nenaplněné přání, najdu a rozvinu v sobě pouze tu část, která zajistí to, co si žádá Shora. Pouze do té míry pracuji se svým AHP.
Tomu se říká duchovní svět: Já neexistuji. Existuji pouze do té míry, do jaké dávám ostatním. Dokud však nejsou ostatní, nejsem nic, nula. Je to tím, že mé GE nejsou mnou, jsou pouze stavem připravenosti, hledání – kdo potřebuje mé dávání?
[98785]
Z 1. části denní lekce 24/1/2013, Rabašovy spisy
Vyšší síla ovládá a řídí vše, pod ní jsou „ministři,“ síly, které udržují celou realitu. Realitou je člověk, jedna duše, ve které existuje aktivní síla, čin Stvořitele, Jeho myšlenka.
Tato síla se dělí na mnoho částí, na jednotlivé síly, které fungují na několika úrovních, a které se na různých úrovních zdají být sobě navzájem protikladné, takže se stvoření domnívá, že je na něm takový čin prováděn bez nějakého řádu.
Je to tak zařízeno úmyslně, abychom byli zmatení zjevným nepořádkem, a měli tak záznam opačného stavu od pravdy, jakoby v realitě žádný Stvořitel nebyl, ale pouze síly stvoření a nějaké další síly. Můžeme si myslet, že Stvořitel existuje, ale Jeho řízení je špatné a má mnoho chyb. Kromě toho, existující síla se zdá být namířena jakoby proti Stvořiteli, jakoby od Něj nic nepocházelo, abychom se pozvedli nad naši tělesnou úroveň.
Pokud si však člověk opravdu přeje spatřit Krále coby vyšší řízení, a toto objevit nad jeho vlastní podstatou, pak je jeho vnímání napraveno a on odhalí, že pro jeho nápravu je vše již připraveno. Bojuje, aby očistil své nádoby a přivedl je do stavu dávání kvůli dávání tím, že si Stvořitele hlídá, a ve stejnou dobu napravuje své nádoby tak, aby přijímaly kvůli dávání.
V první válce získá sílu víry, ve druhé získá Světlo Chochma, porozumění systému, jeho plánu, důvodům, cílům tím, že pracuje se svými nádobami přijímání. Tak se učí jakým způsobem vyššímu Řízení porozumět a jak jej cítit, tím, že korunuje Stvořitele na toho, jež vládne nade všemi silami. Je to tím, že se tyto síly, jak Jeho ministři tak i ty, které se zdají být Jeho nepřáteli, různí kriminálníci, vrazi a lupiči, v důsledku této války a toho, že je člověk připisuje jednomu Králi, spojí.
Pochopí, že válka není vedena proti silám, které mu jsou cizí, ale proti sobě samému, aby ve všech těchto silách objevil Stvořitele. To je podstatou všech válek.
Ačkoli slýcháme, že “není nikoho jiného kromě Něj“ a že On je dobrý a schovívavý, musíme si projít všemi úrovněmi, abychom to tak skutečně cítili. Máme před sebou stále dlouhou cestu, na níž se budeme napravovat prostřednictvím všech stavů, které nám Stvořitel předkládá, jimi nás učí umění porozumění a dosažení systému Jeho sil, jejich prostřednictvím tak, že budeme schopni Mu rozumět a cítit Ho. Cítit Ho podle pravidla „ze Tvých činů Tě poznáváme“. Tak Mu budeme postupně více a více podobní.
[98837]
Z 1. části denní lekce kabaly 27/01/2013, Spisy Baal HaSulama
Řešení je ve vzájemné inkluzi. Spojujeme se nejen meni námi, s těmi, jež jsou na kongresu přítomni fyzicky, ale také se všemi přáteli na světě, kteří jsou připojeni virtuálně. Přání ženy je v nás ve všech, a navíc k němu, všichni kabalisté za ty věky, kteří operovali na naší úrovni, se účastní v našich činech a pokračují i nadále.
V duchovnu se přeci nic neztrácí; všechny síly pokračují v činnosti uvnitř celkového věčného systému. Ucítíte, jak za námi stojí, zcela reálně nás podporují a v porovnání s tím je náš svět pouze příležitostí seznámit se s touto realitou.
Vše pramení ze vzájemného sloučení. Když si člověk přeje být začleněn s ostatními a nasát jejich přání, vnitřně bude cítit, že existuje ohromná síť spojení. Musí cítit všechny úrovně, všechny síly, všechny duše, které v této síti operovali a operují.
Odtud bereme všechny naše síly; jsme jako děti, které musí jen trochu zabrečet, a z tohoto breku, jako pro dítě, začne celá síť pracovat. „Dospělí“ už vědí, jak se o nás postarat, a které síly nám předat, jak nás posilnit, a jak o nás pečovat. Není pochyb o tom, že udělají svoji práci.
Tomu se říká vznést MAN, modlitbu, kterou mohu vznést podle své úrovně. Žádám vyššího, aby tuto práci udělal, ale musím Mu ukázat, že jsem k Němu loajální, což znamená, že budu v Jeho rukou jako dítě, které je v náručí matky a o nic se nestará. Ví, že je na tom nejbezpečnějším možném místě. Není nic bezpečnější, než být v matčině náruči.
I my musíme stejným způsobem počítat se silou kabalistů, že udělají celou práci. My jednoduše nemáme sílu to udělat. Je to pouze naší oddaností a spojením, kterým prokazujeme, že se zcela podáváme vyšší síle, aby se o nás postarala.
[98248]
Z kongresu v Aravě 17/1/2013, Lekce č. 1
Zpráva: Vědci z univerzity Illinois dokázali vytvořit vzorec štěstí, jehož dodržování dá možnost více párům zachránit šťastné a dlouhodobé vztahy. Průzkum ukázal, že nejdůležitější pro zdravý vztah mezi mužem a ženou, bez ohledu na to, v jaké fázi se nachází jejich vztahy, je otevřenost, pozitivní nálada k partnerovi, společné cíle a úkoly. Po objevení nejmenších potíží, je nejlepším způsobem pro jejich vyřešení otevřený vztah. Vědci věří, že čím více poctivosti a průhlednosti bude ve vztazích, tím je snadnější vyřešit problém se svým partnerem nebo partnerkou.
Mimo to, je nesmírně důležité rovnoměrné rozdělení povinností, odpovědnosti a také výsad (privileg). Jak muži, tak i ženy se musí snažit navázat dobré vztahy s kamarády a kolegy svého partnera, stejně tak jde o rodiče a příbuzné.
Vědci upozorňují, že čím pevnější bude spojení partnerů v oblasti sociálních vztahů, čím více budou mít společných kamarádů a pevnější vztahy s příbuznými, tím lepší vztah budou mít mezi sebou.
Proto, aby problémy vznikající mezi mužem a ženou byly vyřešeny maximálně bezbolestně pro oba dva, je nutné, aby je spojovali stejné cíle, práce nad společným projektem, a také společné dosažení cíle.
Replika: Prostředí a společnost určuje budoucnost každého páru i každého jedince. Systematické povídání, diskuze – rodinné semináře (sadnaot) jsou jistotou vzájemného pochopení a propojení se jednoho s druhým – v tom je zákon života a jejich jednoty.
Zohar, “Naso,” Bod 180: Požehnání knězů. Nechť ti Pán požehná, nechť Pán osvítí, nechť Pán nese…. požehnává to Ha-Va-Ya-H, a oni jsou také tři jména Ha-Va-Ya-H v požehnání knězů, která jsou paralelou tří linií, tři písmena v Ha-Va-Ya-H v náplni S”G (63) Yod, Hay Vav, Hay. Tato tři písmena Yod ze S”G, jsou původní těchto tří Ha-Va-Ya-H.
Kabalisté mají problém. Každá věda v našem světě jako fyzika, chemie, biologie, zoologie a botanika má svůj vlastní jazyk, ale pro emoce jazyk není, protože v našem světě je nedokážeme poměřovat, změřit, zvážit, nebo je rozdělit na různé druhy, atd.
Když začneme zkoumat přání přijímat a v něm různé druhy pocitů, podle velikosti přání a jeho druhu, ve třech liniích, na všech úrovních jeho síly, potřebujeme jazyk, abychom popsali, jak na to.
Vezměme například psaní hudebních not; není to jazyk. Pouze píši nějaké symboly, které musí někdo další zahrát a cítit, a pak může porozumět pocitům, které jsem chtěl sdělit, ačkoli pro něj to může být něco zcela jiného. To je veký problém.
Ze stejného důvodu obojí, psychologie i psychiatrie, nejsou považovány za exaktní vědy, neboť jsou založeny na nemnoho zkušenostech, které můžeme nasbírat během našeho života a ne více než to. Je to tím, že našimi smysly nelze pocity měřit, dát je do tabulek, grafů, aby to bylo železné pravidlo.
Proto kabalisté vynalezli záznamenávání duchovního dosažení za použití Gematrie (numerických hodnot písmen a slov) a to se skutečně stalo velmi lakonickým jazykem, který spojoval mnoho přesných detailů, které mohou být předávány od jednoho člověka druhému. V porovnání s hudební kompozicí, kde si každý může představovat, co měl skladatel na mysli, tady se nemůžete mýlit. Aby se Gematria rozvíjela, musíte dosáhnout a dojít stejného místa, stejného fenoménu, být včlenění do té samé duše, která to napsala, a pak ucítíte přesně ten samý stav, neboť jste spojen s duší přilnutím, a tak si můžete být jist, že jste skutečně obdržel její poselství.
[97727]
Ze 2. části denní lekce kabaly 8/1/2013, Zohar