K touze nalézt smysl života – skutečně ho pocítit a porozumět mu, můžeme dojít teprve tehdy, když se dostaneme do životní fáze, v níž si uvědomíme, že bez nalezení smyslu života už nemůžeme dál existovat. Jeho hledání se stává naléhavějším než samotný život a smrt.
Do takového extrémního stavu se však nedostáváme vlastním úsilím. Je to naše duše, která nás tam vede. Duše začíná požadovat svobodu, únik z omezených hranic tohoto života, a tato vnitřní touha nás žene vpřed.  Jsou to skutečně zvláštní duše, které se takovým způsobem probouzejí, a žádný z nás neví, kdy k tomuto probuzení dojde v něm. Stále více duší se však k tomuto stavu přibližuje – je to směr vývoje lidstva.

Až vnitřní tlak dosáhne bodu, kdy cítíme, že už nemůžeme žít jako dřív, promění se tento stav v to, čemu říkáme „výkřik“ nebo „modlitba“. Je to vnitřní volání duše. Ani to však není něco, co by vzešlo z nás. Vše je darem shora. Absolutně všechno pochází od Stvořitele, tedy od zdroje milosrdenství a lásky, který vytváří a udržuje realitu.

I naše hledání, boje a úsilí, které podstupujeme, abychom objevili smysl života, jsou samy o sobě darem. Nic se neobjeví samo od sebe. Nikdy se nic někomu nestane náhodně. Probuzení přichází pouze od Stvořitele a dostává se jen těm, které na to On připravil.

Když se člověku odhalí pravda, není to konec cesty, ale teprve začátek skutečné práce. Po tomto odhalení se znovu a znovu objevují nové stavy. Opět můžeme mít pocit, že se dusíme, že bez hlubšího porozumění nemůžeme existovat. Každý stav je však jiný a nachází se na vyšší úrovni.
Co je to za pravdu, která se odhaluje? Je to dosažení Stvořitele. Pomocí Stvořitele začínáme dosahovat celého vesmíru. Začínáme vidět a vnímat dokonalost Jeho činů a řízení.

To je stav, kterého musí lidstvo nakonec dosáhnout. Každý k tomu dříve či později dojde. Ale ne každý prochází stejnými intenzivními fázemi. Existují zvláštní duše, které tyto extrémní stavy prožívají jako první. Dláždí cestu. Po nich přichází mnoho dalších, kteří následují jejich stopy a procházejí podobnými stavy mnohem snadněji a hromadněji.

Můžeme to přirovnat k elektrickému světlu. Kdysi lidé osvětlovali své domovy svíčkami a pojem „elektrické světlo“ neexistoval. Někteří vědci a vynálezci však prošli přesně daným procesem, kdy dostali podmínky, aby ho objevili, zrealizovali a předali. Aby si dnes mohl každý s minimálním úsilím stisknutím tlačítka osvítit svůj domov mnohem silnějším světlem, museli projít náročnými fázemi vývoje ti, kteří kráčeli před nimi.

Originální článek zde.

Filed under: Duchovno | Add Comment →