Práce metodou odevzdávání se nazývá životem podobna našemu životu. Ale náš pozemský život na rozdíl od života věčného končí s fyzickým tělem a každý jeho okamžik odděleně prochází střídáním nedostatků a malých naplnění.

Teprve metodou neustálého naplňování Stvořitele, jehož kli je neomezené, můžeš neustále zvětšovat své odevzdávání, bez konce a bez hranic pociťovat věčný život, bez konce a bez hranic se naplňovat, rozpínat a šířit.

Proto oslavování a vyvyšování Stvořitele jsou možností, způsobem, přinášet Mu potěšení. Pokud v sobě máš uvědomění velikosti Stvořitele, pocit Jeho Slávy, můžeš odevzdávat přirozeným způsobem, tak jako v tomto světě. Vždyť když potkáš velikého člověka, prostě chceš něco mu dát, posloužit mu nějak, věnovat mu pozornost, projevit úctu a uznání.

Proto si ve stavu skrytosti neumíme představit velikost Stvořitele. Až to dokážeme, On se skutečně krůček po krůčku začne odhalovat. A tehdy, z tohoto odhalení my můžeme Jeho velikost proměnit v přijímání ne pro vlastní potěšení, ale pro odevzdávání.

V odhalení Stvořitele touží moje kelim přijmout Jeho projevenou velikost. Tehdy provedu cimcum (zkrácení): začíná nová práce na mém přijímání kvůli odevzdávání.

Do okamžiku odhalení Stvořitele dokážu jen dávat pro odevzdání. Po Jeho odhalení dostávám znamení, že jsem dosáhl stavu používání metody práce přijímání pro odevzdávání. Teď proti mojí touze přijímat stojí potěšení, které mohu zastavit a jakoby změnou fáze, doslova revolucí proměnit v odevzdání.

Z lekce podle Rabašova článku, 17. 4. 2026

Originální článek zde.

[#355625]

Filed under: Altruismus, Duchovno, Odevzdání | Add Comment →