Není důležité, co cítíme uvnitř sebe!
Otázka: Co znamená, že se žák skrývá před učitelem?
Odpověď: Člověk se není schopen rozkrýt ani sám před sebou, natož pak před ostatními, včetně učitele. Ale žáci musejí vyjasňovat vztahy, které mezi nimi vznikají. Vždy se musíme zabývat vztahy mezi všemi, ne stavy každého zvlášť.
V duchovní práci existuje taková doba, kdy v žákovi vzniká více otázek, ale on se na ně neptá, drží to uvnitř sebe. I když ho to bolí, je z toho nervózní a naštvaný, není schopen ze sebe něco dostat a položit otázku. Stává se to každému, kdo chce vyjasnit otázky sám. Ale je nutné tyto otázky vyjasňovat mezi přáteli, ptát se jich. Pokud to nepřichází v osobní formě, ale obecně se rozkrývá v nádobě mezi námi, potom se to musí vyjasnit. To, co každý cítí uvnitř sebe, není důležité. To co cítíme mezi námi – to je nádoba pro rozkrytí světla a toto je důležité! Práce ve skupině je o tom, abychom přenesli akcent z toho, co cítíme uvnitř sebe, na to, co cítíme ve vztahu k ostatním, na to, co se odehrává mezi námi.
Jako bychom se dívali přes dalekohled. Musíme stále přepínat zaměření ze sebe na všechny dohromady, na celou skupinu, na to, co se odehrává mezi námi a ne uvnitř každého jednotlivě. A tehdy pochopíme, že náš špatný vztah k někomu osobně škodí všem vztahům ve skupině. A proto nemůže existovat to, že nemáme rádi někoho osobně a ostatní rádi máme. Nic takového není možné, protože tím škodíme všem vztahům, a proto to nelze tolerovat, je nutné to napravit.
[131746]
Z lekce dopisu Baal HaSulama 04.04.2014
Vězte, že v každém z vás je mnoho svatých jisker a pokud je nahromadíte do jednoho místa, v bratrské jednotě, v lásce a přátelství, zajisté dosáhnete vysoké duchovní úrovně. A záchrana od Stvořitele přichází za pouhý okamžik.
Nejčastější chybou je vyčítat si své vlastní nedostatky. Může se to protahovat roky, pokud se toho nedokážeme zbavit pomocí vzájemné záruky. Proto je nutné působení skupiny, která ovlivní náš rozum a zbaví náš mozek starosti o sebe, různých obav, jako například: co jsem to udělal, způsobil jsem druhému újmu, byl jsem špatný, mýlil jsem se… Je to taková klipa, která bere člověka do zajetí a vysvobodit se z toho dá pouze díky vzájemné záruce. Skupina na nás musí zapůsobit tak, abychom přestali myslet na sebe, protože to nás donutí myslet na ostatní. My neprocházíme stejnými stavy současně, je v tom odstup, kterým musíme projít všichni. Pokud vidíme, že si přítel vyčítá své nedostatky, je nutné mu říct, že se nemusí starat o sebe, ale o skupinu, že ve skupině se nachází jeho duchovní nádoba, ne uvnitř jeho samotného. O všem minulém se obecně říká takto: „Není nikdo jiný kromě Něj“ a všechno se tak stalo díky rozhodnutí vyššího řízení. Do tohoto okamžiku jsem nedělal nic, ani se nerozhodoval. A od tohoto momentu a dále si můžeme pomoci jenom my sami. Ale samostatně člověk není schopen opustit tyto myšlenky. Klipa ho bude zatahovat stále do stejného bláta, do pokání a lítosti. Na vysokých úrovních je to ještě těžší. Pouze síla společnosti je schopna udržet člověka nad těmito myšlenkami, jinak spadne do klipy a bude dlouho a silně trpět.
RSS Kanál
Rav Laitman na Twitteru
