Štěstí nelze změřit ani bohatstvím, ani velikostí bytu, množstvím elektrospotřebičů ani úspěšným podnikáním. Nelze to změřit materiálními hodnotami. Za prvé, pocit štěstí není subjektivní, zahrnuje celé skupiny lidí. Na jednu stranu je index štěstí ukazatelem integrálnosti: pokud jsou kolem mě všichni nešťastní, nemůžu být šťastný ani já. Můžu se například cítit silný a to je dočasné, vždyť to také vyžaduje podporu nějaké části společnosti. Štěstí je možne pocítit v kolektivním spojení, když je mezi lidmi podpora a souhlas. Za druhé, i když člověk chce dosáhnout toho, co ho učí společnost: peníze, postoj, moc, sláva atd. Ve skutečnosti podvědomě hledá pocit štěstí. Jelikož se tomu neučí, zůstává celý život nešťastný, s pocitem neúplné seberealizace. Na konci života se člověk diva na minulost a chápe, že celý jeho život neměl žádný smysl: ani pro sebe, ani pro děti, ani pro vnoučata… Oni také stejně jako on nebudou šťastné. Proto najít definici štěstí a naučit je ostatní, je to nejdůležitější v životě. Navíc pokud to nenaučíš ostatní, nemůžeš ani sám být šťastný, protože pocit štěstí, jak ukazují průzkumy, záleží na pocitu štěstí v lidech v okolí. Tímto se i zabývá věda kabala.

[#140423]

Filed under: Cesta, Duchovno, Prostředí, Šíření, Společnost - Žádné komentáře→

Otázka: Jak můžu být odpovědný za ostatní, pokud nemůžu být odpovědný ani sám za sebe?
Odpověď: Právě díky tomu, že se přihlásíš sloužit ostatním, stáváš se odpovědným za všechny. Sám pro sebe neexistuješ, ale pouze pro ostatní. Tak funguje zákon vzájemné záruky, ve kterém ostatní nemají svobodnou volbu. Určuji jejich stav a osud a proto přebírám odpovědnost a jsem připraven postavit se za něj. Všechno co se odehrává záleží pouze na mě ať se stane cokoliv, dobré nebo špatné. Připojuji všechny jako svůj dolní parcuf a rozhoduji za všechny.

Otázka: Není to drzost z mé strany takhle přemýšlet?
Odpověď: Není to drzost. Pokud jsme si všichni rovni, potom každý z nás má svůj vlastní vztah se Stvořitelem, nikoli přes ostatní. Všichni ostatní už jdou za mnou. Vždyť ve mně je bod v srdci, moje místo v kořeni duše, které nikomu jinému nepatří. A toto jedinečné místo má každý. Proto každý může říct, že je jedinečný, komu patří jeho vlastnost a nikdo kromě něj. Každý má svojí zvláštní vlastnost a všechny ostatní přichází k vzájemného spojení s ostatními. Touto unikátní, osobní vlastností se spojuji přímou nití se Stvořitelem a v tomto jsem před všemi. Pokud ne já, potom ostatní už nebudou dokonalí. Pouze já můžu napravit tuto vlastnost tím, že jí spojím s celým lidstvem. To jest se všemi ostatními vlastnostmi Malchut světa Nekonečna. Například Malchut světa Nekonečna je 7 mld. částí a každá tato část je spojená se Stvořitelem svojí specifickou vlastností. A všechny mé ostatní vlastnosti pochází ze vzájemného propojení s ostatními 7-mi miliardy.

[ # 135974 ]

Z lekce 27.05.2014 z článku „Darování Tóry“

Filed under: Duchovno, Duše, Skupinová práce, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

A tak se stali všichni v národě izraelském odpovědni jeden za druhého, protože jim Tóra byla darována až poté, co byl každý z nich tázán, zda se souhlasem na sebe bere odpovědnost za plnění přikázání “miluj bližního svého, jako sebe samotného” v plné míře. To znamená, že každý na sebe musí vzít odpovědnost pečovat o všechny a starat se o naplnění jejich tužeb v míře ne menší, než je vtištěno do jeho vlastní přirozenosti, aby se staral o své vlastní potřeby.

Otázka: Jak je možné zaručit se za to, aby přítel neměl žádnou starost?

Odpověď: Skupina se skládá a pracuje ve stavu jednoty na základě duchovních podmínek, které musí dodržovat každý z přátel. Je nutné starat se o to, aby každý z přátel měl všechno nezbytné, za co se „nesoudí ani nechválí“, ale musí to mít každý.

A pokud bude mít toto nezbytné minimum, musí mít každý možnost investovat maximum vlastního úsilí pro dosažení cíle svého života spolu se skupinou.

Materialistické cennosti potřebujeme v míře nezbytné pro existenci, ne méně. Z období Talmudu je zrušen požadavek mučit své tělo a vystavovat ho askezi. Proto je zakázáno záměrně se omezovat tak, aby tělo trpělo.

Každý musí zajistit život v tomto světě tak, aby existoval v souladu s běžnými požadavky moderní společnosti. Skupina se o to musí starat. Samozřejmě, že člověk nesmí spadnout do náručí přátel a čekat, že skupina o něj bude pečovat.

Ale pokud přítel vynakládá vlastní úsilí, je nutné mu pomoct dosáhnout úrovně nezbytné pro existenci. Všechny ostatní síly je nutné investovat do naší jednoty, abychom uvnitř ní odhalili Stvořitele.

 [#134257]

Z lekce na téma „Jednota národů“, 04.05.2014

Filed under: Duchovno, Skupinová práce, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Jak si můžeme zvyknout na vzestupy a sestupy, které na sebe pokaždé berou různé podoby, abychom je mohli zvládnout stylem – „cokoli jen neodejít“?

Odpověď: Pokud člověk přichází na lekci každý den, zabývá se šířením, a je spojen s přáteli, pak jediné, co potřebuje, je vytrvalost.

Existují stavy, ve kterých je člověk zcela oddělený, zdá se být na lekci fyzicky přítomen, ale ve skutečnosti na ní není. Dokonce i v práci chodí kolem bezmyšlenkovitě.

Zvyk je velmi důležitý: musíte se zavázat různými způsoby, které vás uvážou. Pro člověka, který chce seriózně postupovat, stojí za to vzít si někoho, kdo sdílí stejné zájmy, cíle a kdo posiluje jeho spojení se společností. To vše ho posiluje a svazuje, a nedovolí jeho zvířeti utéci.

Hlavní věc je pokračovat. Vyšší světlo pro nás připravuje různé stavy a my musíme být trpěliví a počkat, až všechny tyto stavy přejdou, a urychlovat je, jak jen můžeme. Urychlování těchto stavů mění náš postoj k nim, což znamená, že už vidím stavy, kterými procházím v jiném světě a přistupuji k nim jako k žádoucím stavům.

Vzpomínám si, jak jsem kdysi běžel na operační sál a položil jsem se na operační stůl, tak abych mohl být operován co možná nejdříve, protože jsem se op autonehodě cítil tak špatně. Obvykle je pacient přinesen na operační stůl na nosítkách, ale já tam běžel sám. Dychtil jsem tak po této operaci, protože jsem měl potíže s dýcháním, moje plíce byly plné krve.

Musíme cítit touhu běžet k duchovnu, pak nám bude jedno, co se stane, protože život poté je důležitější.

Pak budeme jako diváci sledující krize, kterými procházíme, ze strany. Chápeme sestup ve kterém jsme, měříme ho, studujeme a zkoumáme. Postupně začínáme přistupovat k naší touze přijímat jako k místu výkonu práce, tím jak rozhodujeme co s ní dělat.
[132308]
Z 1. části denní lekce kabaly 9/4/14, Shamati # 54

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Otázka: Zajišťuje účast v celosvětovém projektu úspěch? Podporujeme tím globální skupinu?

Odpověď: Nepodporujete nikoho! Jste všichni egoisté a jednáte pro své vlastní dobro.

Musíte se sjednotit za účelem vytvoření dostatečné skupinové síly co do množství tak i kvality tak, že množství zdvojnásobené kvalitou vám dá sílu, stejně jako elektrický proud zdvojnásobený napětím, který generuje sílu elektrického stroje.

Taková by měla být skupina, jak se říká: „Králova sláva je v množství“. To je velmi důležité! Existuje hrdina v množství a existuje hrdina v kvalitě. Potřebujeme obojí.

Takže pokud nejste součástí obecné skupiny Bnej Baruch, je to špatné. Nebudete mít dostatečnou sílu nádoby(přání), ve které je Stvořitel odhalen.

Dnes jsme Shora obdrželi veškeré nezbytné podmínky pro shromáždění všech a pro vykonání práce k odhalení Stvořitele! Jedná se o velmi jednoduchý úkol. Vidím to jako jeden krok vpřed a nic víc.

Neumíte si představit, jak smutný jsem, když vidím, co se děje. Vše, co potřebujeme v současných podmínkách, je shromáždit se a připojit k našemu hnutí i veřejnost! Je to víc než dostatečné k dosažení první úrovně. Ale my před tím stojíme jako hlupáci před zdí a nevíme co dělat, i když máme úžasnou metodu.
[132252]
Z denní lekce kabaly 28/3/14, otázky a odpovědi s Dr. Laitmanem

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Otázka: Jaké je spojení mezi námi? Vždyť my nejsme přátelé z materiálního pohledu. Jak se správně sjednotit?

Odpověď: Přátelství na materiální úrovni se charakterizuje tím, že lidem je spolu příjemně, mají podobné zvyky, společné známé atd. Toto je spojuje.

My jsme přátelé jiného typu, jsme přátelé se stejným cílem. Pokud bychom neměli stejný cíl, nikdy bychom se spolu nesešli. Proto musíme přesně pochopit, že pouze důležitost cíle nás drží pohromadě a ještě více nás spojuje. Proto existuje skupina.

Problém je v tom, jak nezapomínat na to, že skupina neexistuje sama od sebe. Ani my nejsme přátele sami od sebe, kteří se zde sešli proto, že je nám spolu dobře. Je to ale tak, že spojením se nade všemi problémy, které mezi námi stále vznikají, duchovně rosteme. Skupina musí vědět, za jakých podmínek se sešla, ve jménu čeho a co je ve skutečnosti její práce.

Každý den mezi sebou musíme rozkrývat nové problémy a každý den se musíme snažit je řešit pozvednutím se nad ně. Nemáme totiž řešit problémy tak, jak je to obvyklé na naší úrovni, ale právě pozvednutím se nad ně se žádostí ke Stvořiteli o nápravu. My nejsme schopni se sebenapravit – je to duchovní náprava. Neděláme nic, pouze vyjasňujeme na seminářích naše problémy, žádáme Stvořitele, aby nás napravil a naplnil. Pouze On napravuje spojení mezi námi, svým rozkrytím dává potěšení a osobně se projevuje v našem spojení.

[132194]

Z lekce 28.03.2014, „Otázky a odpovědi“

Filed under: Cesta, Duchovno, Jednota, Spojení - Žádné komentáře→

Člověk, který studuje a zabývá se moudrostí kabaly, metodou nápravy, musí pochopit, že se učí moudrost. Existuje zcela nový přístup k pochopení této moudrosti, protože se přijímá v nových Kelim, orgánech vnímání člověka.

Jsme v nějaké realitě, která je plná nekonečných barev, zvuků a vlivů, které nejsou omezeny vzdáleností a časem, zahrnuje v sobě miliardy forem odevzdání. Jsme vloženi do této reality, ale chápeme z ní pouze malou část podle našich omezených smyslů. Je tady a my ji necítíme.

To vše se změní uvnitř našich pocitů. Absorpční médium se změní a my budeme cítit sami sebe v nové realitě. Funguje to pouze tímto způsobem.

Lidé si myslí, že to, co čtou v článcích, a to, co slyší na lekcích, k nim musí přijít zvenčí. Nic nepřijde! Tato změna se musí stát ve mně a stane se jen do míry mého úsilí, pak ucítím, že jsem na novém místě. Vytvořím pro sebe a představím si nějakou novou formu celého Olam Ein Sof (svět nekonečna).

To znamená, že očekávám, že dojde ke změnám ve mně a nikoli mimo mě. Tento imaginární svět je neživý, protože v něm se věci zdánlivě mění kolem nás. V duchovním světě není nic takového okolo nás. Tam okamžitě cítím, že všechno záleží na mě, na mých vlastnostech a na tom, co se v nich děje.

To znamená, že cítím, jak se mé Kelim mění, a podle toho cítím porozumění v těchto Kelim. Zkoumám, testuji a učím se to i ono, a z toho se objeví moudrost kabaly.

Takže, je třeba očekávat vnitřní změny, ne že se něco stane z vnějšku. Není nic, co očekávat zvenčí, ale pouze uvnitř člověka. To je velmi důležité. Můžeme čekat na změnu stavu, na jeho nápravu, když ale nejsme zaměřeni na naše vnitřní změny, pak i nadále zůstáváme s tím, co tam je.

Člověk musí vždy sám sobě vysvětlit, že neexistují žádné jiné změny kromě vnitřních změn, že neexistuje žádný nový svět, jen nové porozumění v sobě v souladu s novými vlastnostmi, které získává.
[132270]
Ze 4. části denní lekce kabaly 8/4/14, Spisy Rabaš

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Z 1. části denní lekce kabaly 2/4/14, spisy Baal HaSulam

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Odpověď: Nazývá se to vidět svou budoucnost, všechny další kroky směrem k cíli, přijímání odměny; je to všechno o mém poznání, které je jen ve spojení s přáteli. A přátelé nejsou fyzické tváře.

Abych mohl být s nimi spojen, nestačí se obejmout a tančit společně s nimi; spíše, je nutné sjednotit se do jednoho srdce, do jednoho přání.

Tuto touhu je třeba nalézt mimo nás, jakoby srdce vyšlo z mého těla a spojilo se se všemi ostatními srdci. Pokud má člověk sklon jako je tento, pak přes něj může pochopit, co radí kabalisté abychom udělali.

Všechny změny ve směru ke spojení srdcí budou správné, budou nám přirozeně, správně a vhodně ukazovat směr spojení.
[131864]
Z 1. části denní lekce kabaly 6/4/14, spisy Rabaš

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→

Odpověď: Exil je objevení tužeb přijímat, které musí být napraveny. Jsou objevovány postupně skrze Vyšší Světlo, vrstvu po vrstvě, do té míry, do které ho můžeme tolerovat.

Jeden se trápí, jak je to těžké, další říká, že spí na hodině, třetí odtud zcela prchá, ale přes to všechno, někdo zůstane a bude schopen odhalit své zlo.

To se nazývá 400 let exilu: vyjasnění a objevení, že nejsme připraveni na spojení, ale přes to všechno to moc chceme. Z tohoto důvodu se to děje postupně a nikoliv najednou.

400 let (rok – Shana) symbolizuje 400 změn. Každá změna je težkost srdce a nová temnota, která přichází jako odměna za mé úsilí, touhu spojit se s přáteli. A teď cítím ještě větší potíže, chápu že nic pomůže. Odmítám spojení, nechci ho, jsem úplně rozdrcen zevnitř a nemám energii.

Necítím žádnou chuť ve spojení; Nemám k němu žádný vztah ani zájem o něj, a vše je pro mě uvnitř kompletně přeměněno! Tehdy jsem byl v jednom ohni, protože jsem chápal důležitost spojení, zatímco teď jsem úplně uhašen.

Musíme vidět, jak na nás Stvořitel pracuje, jak je připraven nás v okamžiku rozložit, zcela nás vyprázdnit. Kdysi jsem o tomto přemýšlel a snil, z celého srdce jsem byl přitahován; Byl jsem připraven upálit se jen pro dosažení požadovaného cíle. A nyní jsem připraven mluvit o všech možných nesmyslech, ještě horších než ten nejprimitivnější člověk na ulici.

Ale když překonám tento sestup díky spojení s přáteli, vzájemnou zárukou, a tak dále, říká se tomu, že jsem prošel jednu fázi exilu. Kolik etap, jako je tato, musím projít, aby byly pro mě považovány za 400 let? Nevím.Vykoupení probíhá ve spěchu, náhle, jako zázrak exodu z Egypta.
[131757]
Z 3. části denní lekce kabaly 26/3/14, Talmud Eser Sefirot

Filed under: Duchovno - Žádné komentáře→