Poznámka: Když se podíváte na lidi, kteří začínají studovat kabalu, vidíte, že mají velmi silnou touhu účastnit se různých aktivit. Pak se ale ukáže, že je to pro ně velmi obtížné a nevědí, co s tím dělat.

Odpověď: Jdeme svou vlastní cestou. Nezaměřuji se zvlášť na nováčky nebo na dlouhodobě studující. Uvažuji o celkové, optimální atmosféře, která nás vede k vítězství.

Máme postupovat tímto tempem? Pomalejším tempem jít nemůžeme, to nefunguje, pak okamžitě usínáme. Rychlejší tempo nemůžeme vydržet, nejsme schopni vynakládat dlouhodobé úsilí, protože každý má rodinu, práci. Ale v tomto tempu – můžeme!

V zásadě nás k tomu nutí svět, jeho vývoj, jeho volný pád do hluboké krize.

Otázka: Jak můžeme zajistit, aby nedošlo k fanatismu ze strany nově příchozích?

Odpověď: O fanatismu nemůže být řeč, protože v duchovní práci pro něj nejsou podmínky: nikdo se nad nikoho nepovyšuje, nikdo nic nepovyšuje na kult, ničemu se neklaní. Naopak, pokud lidé hledají něco svatého, před čím by se mohli sklonit k zemi, nic nenajdou.

V kabale je příroda tou silou, kterou je třeba zachytit ve svých vlastnostech, abyste se sami stali svatými, každý a všichni dohromady, a povznesli se nad svůj vnitřní egoismus. Proto jsou v autentické kabale odříznuty naprosto všechny možnosti něco uctívat. Pouze vlastní přirozenost lze využít k dosažení Vyšší přirozenosti.

Z rozhovoru „Zazvonil mi telefon. Mozek se přehřívá.“

Originální článek zde.
[#310412]

Filed under: Duchovno | Add Comment →