Můj článek: „Kdo jste, lidé Izraele?“ otištěný v New York Times, v sobotu, 20. září 2014:
Kdo jste, lidé Izraele?
Autor: Michael Laitman
Znovu a znovu, židé jsou pronásledováni a terorizováni. Jakožto žid, často jsem přemýšlel o účelu tohoto neúprosného utrpení. Mnozí se domnívají, že zvěrstva druhé světové války jsou dnes nepředstavitelná. A přesto vidíme, jak snadno a náhle se stav mysli, který předchází holocaustu, znovu vynořuje a výkřiky „Hitler měl pravdu,“ znějí příliš často a příliš otevřeně.
Ale je tu naděje. Můžeme tento trend zvrátit. Vše, co je zapotřebí, je uvědomit si širší souvislosti.
Kde jsme a odkud přicházíme
Lidstvo je na rozcestí. Globalizace nás udělala na sobě vzájemně závislé, zatímco lidé jsou čím dál nenávistnější a odcizenější. Tato neudržitelná, velmi ožehavá situace vyžaduje rozhodování o budoucím směru lidstva. Abychom pochopili, jak jsme my, židé, zapojeni v tomto scénáři, musíme se vrátit tam, kde to všechno začalo.
Lidé Izraele se objevily asi před 4.000 roky ve starověkém Babylonu. Babylon byl prosperující civilizací, jehož lidé se cítili propojení a jednotní. Podle slov Tóry „Celá země byla jednoho jazyka a jedné řeči“ (Genesis, 11: 1).
Ale jak jejich vazby dále sílily, stejně tak sílila i jejich ega. Začali využívat a nakonec i nenávidět jeden druhého. Zatímco se Babyloňané cítili propojeni, jejich rostoucí ega je stále více odcizovala od sebe navzájem. Chyceni mezi mlýnskými kameny, lidé Babylonu začali hledat řešení své situace.
Dvě řešení krize
Hledání řešení vedlo k formování dvou protichůdných názorů. První navržený Nimrodem, králem Babylonu, byl přirozený a instinktivní: rozptýlení. Král tvrdil, že když jsou lidé daleko od sebe, nehádají se.
Druhé řešení bylo navrženo Abrahamem, proslulým babylónským mudrcem. Tvrdil, že v souladu se zákonem přírody je lidská společnost předurčena stát se jednotnější, a proto se snažil sjednotit Babyloňany navzdory a přes jejich rostoucí ega.
Stručně, Abrahamova metoda byl způsob, jak spojit lidi nad jejich egem. Když začal obhajovat svoji metodu mezi jeho venkovany, „tisíce a desítky tisíc se kolem něho shromáždili, a … Zasadil tento princip do jejich srdcí,“ píše Maimonides (Mishneh Torah, část 1). Zbytek lidí si vybral Nimrodův způsob: rozptýlení, stejně jako hádaví sousedé, když se snaží jít si z cesty. Tito rozptýlení lidé se postupně stali tím, co dnes známe jako „lidská společnost.“
Teprve dnes, asi 4.000 let poté, můžeme začít hodnotit čí cesta byla správná.
Základ lidu Izraele
Nimrod donutil odejít Abrahama a jeho učedníky z Babylonu. Přestěhovali se na místo, které se později stalo známým jako „země Izrael.“ Pracovali na jednotě a soudržnosti v souladu s principem „Miluj svého bližního jako sám sebe“, spojeni nad svými egy objevili „sílu jednoty,“ skrytou přírodní sílu.
Každá hmota se skládá ze dvou opačných sil, spojení a oddělení, které se navzájem vyrovnávají. Ale lidská společnost se vyvíjí pouze pomocí negativních sil – ega. Podle plánu přírody jsme povinni vědomě vyvážit negativní sílu silou pozitivní – jednotou. Abraham objevil moudrost, která umožňuje rovnováhu, a dnes nazýváme jeho moudrost „moudrostí kabaly.“
Izrael znamená přímo ke Stvořiteli
Abrahamovi učedníci se nazývali Ysrael (Izrael), po jejich touze jít Yashar El (přímo k Bohu, Stvořiteli). To znamená, že si přáli objevit Přírodní sílu jednoty tak, aby vyrovnali ego, které stálo mezi nimi. Díky jejich jednotě našli sami sebe ponořené do síly jednoty, vyšší, kořenové síly reality.
K tomuto objevu navíc Izrael pochopil, že v procesu lidského rozvoje zbytek Babyloňanů (kteří následovali Nimrodovu radu a rozptýlili se po celém světě a stali se dnešním lidstvem) musí také dosáhnout jednoty. Tento rozpor mezi lidem Izraele, kteří se formovali skrze jednotu, a zbytkem lidstva, který se formoval v důsledku rozdělení, je cítit i dnes.
Exil
Abrahamovi žáci, lidé Izraele, zažili mnoho vnitřních bojů. Ale po dobu 2.000 let jejich jednota převládla a byla klíčovým prvkem, který je držel pohromadě. Jejich konflikty byly určeny pouze k prohloubení lásky mezi nimi.
Nicméně, asi před 2.000 lety jejich ega dosáhla takové intenzity, že nemohli svou jednotu udržet. Vypukla mezi nimi neopodstatněná nenávist a sobectví a přivodila jim vyhnanství. Izraelský exil je více než vyhnanství z fyzické země Izrael, vyhnanství od jednoty. Odcizení uvnitř izraelského národa je přimělo, aby se rozptýlili mezi ostatní národy.
Zpět do současnosti. Dnešní lidstvo je v podobném stavu, který zažívali staří Babyloňané: stav provázanosti vedle odcizení. Jelikož jsme v naší globální vesnici na sobě vzájemně zcela závislí, Nimrodovo řešení oddělením cest již není praktické. Nyní musíme používat Abrahamovu metodu. To je důvod, proč židé, kteří již dříve realizovali Abrahamovu metodu a byli spojeni, musí oživit svou jednotu a učit celé lidstvo metodě spojení. Pokud to neuděláme z naší vlastní vůle, národy světa nás donutí to udělat násilím.
V tomto smyslu je zajímavé číst slova Henryho Forda, zakladatele Ford Motor Company a notoricky známého antisemity, v jeho knize Mezinárodní Žid – přední světový problém: „Společnost má na něho (žida) velký požadavek, že … začíná plnit … starověké proroctví, že skrze něho všichni národové země by měly být požehnáni. “
Kořeny antisemitismu
Po tisíce letech snah o vybudování úspěšné lidské společnosti pomocí Nimrodovi metody, začínají národy světa chápat, že řešení jejich problémů není ani technické, ani ekonomické či vojenské. Podvědomě cítí, že řešení spočívá v jednotě, že metoda spojení existuje v lidu Izraele, a proto uznávají, že jsou závislí na Židech. Proto obviňují židy za každý problém ve světě, věří, že židé mají klíč ke světu štěstí.
Když izraelský národ poklesl z morálního vrcholu lásky k druhým, započala nenávist Izraele mezi národy. A tak, antisemitismem nás národy světa postrkují ke zveřejnění metody spojení. Rav Kook, první vrchní rabín Izraele, poukázal na tuto skutečnost svými slovy, „Amalek, Hitler, a tak dále, nás probouzí k vykoupení“ (Eseje Raiah, Vol. 1).
Lidé Izraele si však nejsou vědomi toho, že drží klíč ke světu štěstí, že hlavní zdroj antisemitismu je to, že Židé v sobě nesou metodu spojení, klíč ke štěstí, moudrost kabaly, ale neodhalují ji všem.
Povinné zveřejnění metody
Jak svět sténá pod tlakem dvou protichůdných sil – globální síly spojení a dělicí síly ega, upadáme do stavu, který existoval ve starověkém Babylonu před jeho zhroucením. Dnes ale nemůžeme táhnout pryč jeden od druhého, abychom uklidnili naše ega. Naší jedinou možností je pracovat na našem spojení, na naší jednotě. Jsme povinni přidat k našemu světu pozitivní sílu, která vyvažuje negativní sílu našeho ega.
Lidé Izraele, potomci starověkých Babyloňanů, kteří následovali Abrahama, musí aplikovat moudrost spojení, moudrost kabaly. Jsou povinni jít příkladem pro celé lidstvo a stávají se tak „světlem národů“.
Přírodní zákony velí, že všichni dosáhneme stavu jednoty. Existují dva způsoby, jak se tam dostat: 1) cesta světovými útrpnými válkami, pohromami a přírodními katastrofami nebo 2) cesta postupného vyrovnávání ega, cesta, kterou Abraham zasadil do jeho učedníků. Druhá je ta, kterou doporučujeme.
Jednota je řešení
Je psáno v knize Zohar „Všechno stojí na lásce“ (porce, VaEtchanan). „Miluj svého bližního jako sám sebe“ je velká podstata Tóry; je to také podstatou změny, kterou moudrost kabala lidstvu nabízí. Povinností židovského lidu je sjednotit se, aby se podělili o Abrahamovu metod
u s celou lidskou rasou.
Podle Rava Jehuda Ašlaga, autora Sulamu (Žebřík), komentáře ke Knize Zohar, „Je na národu izraelském vysvětlit to sobě a všemu lidu na světě … rozvíjet se, dokud na sebe nevezmou vznešenou práci lásky k druhým, což je žebřík k účelu stvoření. “ Pokud bychom toho dosáhli, najdeme řešení na všechny problémy světa včetně odstranění antisemitismu.
[144065]
Filed under: Duchovno -
Žádné komentáře→
Pokud člověk nemá spojení se Stvořitelem, neznamená to, že se nachází ve skrytí. Byt skrytým znamená, že znám Stvořitele a Jeho vlastnosti, i když ne na sto procent, ale jen na určitém stupni. A vím, že momentálně pro mne skryt.
Otázka:
Otázka:
Otázka:
Replika:
Otázka:
Štěstí nelze změřit ani bohatstvím, ani velikostí bytu, množstvím elektrospotřebičů ani úspěšným podnikáním. Nelze to změřit materiálními hodnotami. Za prvé, pocit štěstí není subjektivní, zahrnuje celé skupiny lidí. Na jednu stranu je index štěstí ukazatelem integrálnosti: pokud jsou kolem mě všichni nešťastní, nemůžu být šťastný ani já. Můžu se například cítit silný a to je dočasné, vždyť to také vyžaduje podporu nějaké části společnosti. Štěstí je možne pocítit v kolektivním spojení, když je mezi lidmi podpora a souhlas. Za druhé, i když člověk chce dosáhnout toho, co ho učí společnost: peníze, postoj, moc, sláva atd. Ve skutečnosti podvědomě hledá pocit štěstí. Jelikož se tomu neučí, zůstává celý život nešťastný, s pocitem neúplné seberealizace. Na konci života se člověk diva na minulost a chápe, že celý jeho život neměl žádný smysl: ani pro sebe, ani pro děti, ani pro vnoučata… Oni také stejně jako on nebudou šťastné. Proto najít definici štěstí a naučit je ostatní, je to nejdůležitější v životě. Navíc pokud to nenaučíš ostatní, nemůžeš ani sám být šťastný, protože pocit štěstí, jak ukazují průzkumy, záleží na pocitu štěstí v lidech v okolí. Tímto se i zabývá věda kabala.
Otázka: 
A tak se stali všichni v národě izraelském odpovědni jeden za druhého, protože jim Tóra byla darována až poté, co byl každý z nich tázán, zda se souhlasem na sebe bere odpovědnost za plnění přikázání “miluj bližního svého, jako sebe samotného” v plné míře. To znamená, že každý na sebe musí vzít odpovědnost pečovat o všechny a starat se o naplnění jejich tužeb v míře ne menší, než je vtištěno do jeho vlastní přirozenosti, aby se staral o své vlastní potřeby.
RSS Kanál
Rav Laitman na Twitteru
