„Kam směřuje dětství, do kterých měst? A kde najdeme prostředky, abychom se tam znovu dostali?“ Vzpomínáte si na tuto píseň, kterou zpívá Alla Pugačeva?
Mnozí z nás vzpomínají na své dětství s lehkým smutkem a nevadilo by jim znovu se ponořit do jeho bezstarostné atmosféry. Znovu prožít lásku a péči našich rodičů. Vzpomínat na zábavné hry a bezstarostné dny strávené s přáteli… (Pokračování textu…)
Otázka: Počet dětských uprchlíků dosáhl 42 milionů. Děti prchající před konflikty v Afghánistánu, Jemenu, na Ukrajině. Čteme tato čísla a už nás ani nešokují. 42 milionů? – 42 milionů. Děti? – Děti.
Jsou to děti, které neměly dětství, bylo jim vzato. Jsou to děti, které nevědí, co je to teplo, a možná to ani vědět nebudou. Jaký základ je do nich vložen? Co je v nich zaseto? Strach, agrese? K čemu to může vést? (Pokračování textu…)
Teenageři a mladí dospělí tráví příliš mnoho času na TikToku, Instagramu a dalších sociálních sítích. Záplava videí s atraktivními mladými lidmi formuje jejich názor, že i oni musí vypadat stejně.
Jejich představa o těle je utvářena a vykreslována křivkami modelek a tento příval zpráv našim dětem našeptává: „Nevypadáš dost dobře! Musíš víc zhubnout! Musíš uzvednout víc činek!“ A protože jejich tělesná image nikdy nemůže splňovat standardy stanovené sociálními sítěmi, jsou nevyhnutelně odsouzeni k frustraci a nejistotě. (Pokračování textu…)
Otázka: V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století se v Sovětském svazu často stávalo, že děti s vrozenými vývojovými odchylkami a retardacemi nebyly po porodu předány rodičům. Bylo jim sděleno, že dítě po narození zemřelo.
Jak se na tuto otázku dívá kabala? Měly být tyto děti ponechány rodičům? Jaký je postoj kabaly ke všemu živému? (Pokračování textu…)
Poznámka: V Americe provedli experiment, při kterém spojili do škol autistické děti s ostatními vrstevníky. Výsledkem nebyla změna v chování autistických děti, naopak své chování změnily ostatní děti.
Odpověď: Faktem je, že autistické děti nevnímají okolní prostředí, svět kolem sebe. Jsou s ním v kontaktu pouze ve své úzké specifické oblasti, kde mají pocit, že tuto situaci ovládají. Se světem komunikují ve velmi omezeném rozsahu. Také jejich řeč a jednání jsou velmi ohraničené, nepružné. (Pokračování textu…)
Pohádka o Hrošíkovi
Nadja Rafaeli
„Znáte Hrošíka?“
„Počkejte, počkejte, to je „ten Hrošík“?“
„Nepospíchejte, budu Vám vyprávět po pořádku vše o tom, jak byl Hrošík nakonec tak šťastný, že byl ten vůbec nejšťastnější hrošík na světě. A jak se to stalo? Tak poslouchejte… (Pokračování textu…)
Otázka: Proč je zapotřebí celá tato hra mezi silou dobra a silou zla? Nebylo by lepší, kdyby existovala jen jedna síla dobra?
Odpověď: Je to egoismus, který nám kazí celý život, protože chce jen jedno: cítit se dobře. Nechápe, že síla zla by měla být používána stejným způsobem jako síla dobra, aby byly obě síly v rovnováze. Egoismu to není příjemné. (Pokračování textu…)
Strom, od kterého vše začalo
Š.Glizerina
Pomatujete si, když jste se poprvé zamysleli nad otázkou: „A kde jsem byl, když jsem ještě nebyl?“.
U mě se tato otázka objevila jednoho překrásného jarního dne. Vše kolem kvetlo a příjemné vůně naplňovaly vzduch. Různobarevní motýlci a hlučné, pracovité včely přelétali od stromu ke stromu. A v určitý moment jsem pochopil, že život nekončí, ale pokračuje věčně.
A právě tehdy ve mně vznikla otázka: „A kde jsem byl, když jsem ještě nebyl?“ (Pokračování textu…)
Když vaše holčička, nebo chlapec běhá po domě, necítí žádné zábrany ani omezení. Cítí se svobodně. Nebylo by úžasné, kdybychom mohli být takoví po celý život? Překvapivě to tak může být. Naše děti se cítí svobodné, protože jsou obklopeny naší láskou. Právě to jim dává jistotu, že se jim nic nestane, a že se mohou odvážit kamkoli chtějí a dělat, co se jim zachce. Pokud se něco pokazí, budete vždy tady, abyste je ochránili před újmou.
Poznámka: Dnes je trend krmit novorozence umělou výživou velmi častý. Ženy nechtějí krmit přirozeným způsobem. Říká se, že při krmení umělou výživou nevzniká u matky pocit lásky k dítěti.
Odpověď: Je to přirozené. Víme, že láska vzniká k tomu, kdo je nám drahý. A jelikož jsme sobečtí, je nám drahý ten, do koho vkládáme. Vždyť ty dáváš sám sebe, své. A pak ta část, kterou do něj vložíš, je ti drahá. (Pokračování textu…)
Rav Laitman na Twitteru